MARIINA VÍTĚZSTVÍ 72: Panně Marii je dáno porazit každou sektu i nepravou víru – včetně islámu

Sarleinsbach Pfarrkirche - Immaculata 5 Schlange.jpg, Wolfgang Sauber, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org

Končí nám říjen, měsíc růžence. Snad je proto dobré si připomenout, že růženec je zbraň, která „porazí všechny hereze“ a že sama Panna Maria nakonec porazí i herezi největší, nejničivější a nejtrvalejší – samotný islám.

Obrácení Toulouse

Začněme tedy svatým růžencem. Historie růžence je známa poměrně dobře. V období vrcholného středověku se v zemi tehdy nejkatoličtější – Francii – začala šířit nebezpečná sekta, která popírala téměř veškeré učení katolické církve. Jeden z portálů popsal albigence takto:

„Ve 12. a 13. století skupina heretiků známých jako albigenci ničila mysli katolické veřejnosti těmi nejhoršími myšlenkami. Učení albigenců povzbuzovalo k sebevraždě, zvláště za pomoci seberýznění hladem, protože věřili, že tělo je ve své podstatě zlo a že duše musí být osvobozena od hmoty za každou cenu.“

Z našeho staršího článku o albigencích:

Mnozí… se umořili hladem, aby více nezhřešili a „dobře dopadli“; jmenovitě tak činili nemocní a zajatí. Obecně se pokládala sebevražda za záslužnou a za znamení svatosti a víry. Také rodiče házeli své děti a děti své rodiče do řeky, aby jim zaopatřili dobrý konec.“

Podle albigenců, známých také jako kataři, je všechno hmotné hříšné: majetek, zabíjení zvířat, setkávání s nevěřícími, konzumace masa, vajec mléka… Albigenství se pro svou údajně „čistější“ morálku šířilo jihem Francie jako mor, který nedokázali zastavit ani mniši, ani papežští legáti. Příznivci, či přímo členy sekty byla zřejmě všechna hrabata a baroni v regionu, jako například Rajmund VI., hrabě z Toulouse, či vikomt Rajmund Roger de Beziers. Ti hanebné učení nejen chránili, ale také šířili, ba přímo vnucovali.

Pro Církev tehdejších dob bylo téměř nemožné s albigenci cokoli udělat pro jejich politickou moc i pomlouvačnou kampaň, podle které byla prohnilá a nedostatečně pokorná. Ani bosí a chudí mniši nic nezmohli. Jedním z takových potulných mnichů byl v roce 1214 také Dominik Guzmán, dnes známý jako svatý Dominik. I on chodil s nohama bosýma po těchto krajích, kázal a napomínal lid - ale zdánlivě bezvýsledně. Po čase už byl tak umořený, že se utáhl do nedalekého lesa a tam se po tři dny bez jídla a vody neustále modlil.

Pak upadl do kómatu a v tomto stavu se mu zjevila Panna Maria v doprovodu tří andělů. A řekla mu: "Drahý Dominiku, víš jakou zbraň chce Svatá Trojice použít ke změně světa?"

„Ó, má Paní,“ odvětil sv. Dominik, „ty to víš určitě daleko lépe než já, protože vedle Tvého Syna Ježíše Krista jsi to Ty vždy byla nástrojem naší spásy.“

Matka Boží odvětila:

„Chci, abys věděl, že v tomto druhu boje byl vždy hlavní zbraní Andělský žaltář, který je základním kamenem Nového zákona. Takže když se chceš přiblížit těmto zatvrdlým duším a získat je pro Boha, ohlašuj jim žaltář.“

Pokud by chtěl čtenář vědět, co to vlastně je ten „andělský žaltář“ – to je původní název svatého růžence. Přesně tak. Během vize v komatu Panna Maria sv. Dominikovi zjevila nebo možná přímo dala předmět sv. růžence.

Panna Marie předává Dominikovi růženec, Wolfgang Moroder, CC BY-SA 3.0, cs.wikipedia

Tento popis událostí pochází z knihy sv. Ludvíka Maria Grigniona z Monfortu: Obdivuhodné tajemství přesvatého růžence. Autor dále dodává:

„Téměř všichni obyvatelé Toulouse přijali tuto modlitbu a následně se zřekli své falešné víry. Zakrátko bylo vidět ve městě značnou nápravu: lidé začali vést křesťanský způsob života a vzdali se předchozích zlozvyků.“

Napříč staletími

Albigenská pověra, která dnes již neexistuje, však byla jen první obětí nové zbraně z Nebe dodané přímo Pannou Marií. Svatému růženci se připisují velká vítězství nad Osmany během obléhání Malty (1565), ale především během velké námořní bitvy u Lepantu (1571).

Ale jsou zde potom i další události, při kterých se vítězná strana modlila sv. růženec. Vzpomeňme na porážku hugenotské sekty francouzskou katolickou armádou krále Ludvíka XIII. v roce 1683. Hugenotská pevnost, bohaté město La Rochelle, bylo v té době považováno ze nedobytné a králova vojska si na něm dlouho lámala své zuby. „Bylo to, jako by sám Bůh rozhodl o pádu tohoto pyšného města,“ je výrok připisovaný jistému katolickému důstojníkovi. A historický youtubový kanál SandRhoman History uvádí:

„La Rochelle, pyšné a prosperující město, centrum hugenotské víry, přišlo o všechna svá privilegia. Král rozpustil úřad starosty, senátu i měšťany. Stejně přísné byly i tresty naložené na protestantskou víru… Katolicismus byl nejen obnoven, ale stejně tak byl vytvořen nový biskupský úřad se sídlem ve městě.“

Desátky se modlili i vojáci bránící Vídeň v legendární bitvě o toto město v roce 1683. Bitva byla tak těsná, že slavní polští husaři krále Jana III. Sobíského přišli Vídni na pomoc ve stejný den, kdy Paše Mustafa chystal poslední generální ofenzívu na město s už polorozpadlými zdmi.

Růženec zřejmě zachránil víru na Filipínách. V roce 1646 se ho modlili námořníci katolické španělské flotily, kteří katolické ostrovy bránili proti silné holandské námořní armádě. Filipíny jsou dodnes zřejmě nejkatoličtější zemí Asie – a jako důvod se uvádí to, že je kolonizovalo a udrželo Španělské katolické království.

Podle některých zahraničních katolických portálů pomohl růženec porazit i protestantsko-zednářskou maďarskou vládnoucí třídu, která se revolucí v letech 1848/1849 pokoušela násilím vymanit zpod katolických Habsburků. Za důležitou se pokládá zvlášť bitva u Temešváru, kterou vyhrála císařská vojska. Maďarští velitelé, kteří přežili, utekli za hranice do Osmanské říše.

Z novějších dějin se modlitbě sv. růžence připisuje záchrana Rakouska před pádem do komunistického osidla v roce 1955. Rakousku, jako poraženému státu II. světové války, hrozilo začlenění za Železnou oponu. Zhrození obyvatelé začali konat růžencové procesí a právě tehdy ztratila Moskva jakoukoli naději na získání i této země do své sféry vlivu.

„… pod jejíma nohama měsíc“

Panna Maria prostřednictvím své velké zbraně tedy v Evropě porážela jednu sektu za druhou. Avšak velká vítězství si připisovala i jinde – především ve Střední a Jižní Americe. Tam po staletí vládly krvavé civilizace Aztéků, Mayů nebo Inků. Všechny tyto tyranie, které terorizovaly malé okolní národy a unášely jejich obyvatele, aby jim mohli zaživa vytrhávat srdce při svých zvrácených obřadech, dnes již neexistují. Jednak je porazili španělští conquistadori, kteří zajisté také byli velcí růženčáři.

Ale potom i osobně Panna Maria. Zjevení Panny Marie v Guadalupe je zřejmě největším historickým obratem v dějinách Střední Ameriky (o události jsme publikovali i celý článek). Na plášti Juana Diega se jako důkaz pravosti zjevení objevilo podivuhodné vyobrazení Panny Marie Gaudalupské. Vyobrazení má spoustu podivuhodných matematických, geografických, ba i hudebních symbolů. Jedním z takových je i ten, že Matka Boží na vyobrazení stojí na půlměsíci. O tomto symbolu se uvádí:

Our Lady of Guadalupe shrine, autor: wonderlane, CC-BY-2.0, commons...

„Půlměsíc pod jejíma nohama představuje hlavní aztécké božstvo, opeřeného či kamenného hado-boha jménem Quetzalcoatl, kterého Aztékové uctívali jako boha noci. Tím, že stojí na měsíci, ukazuje, že je mocnější než bůh temnot, kterého porazila.“

Tak jako albigenské pověry, tak onen Quetzalcoatl zmizel z povrchu Země, a spolu s ním i jeho krvavé rituály.

Jenže Panna Maria se skoro všude zobrazuje jako stojící buď na Měsíci, nebo na hadovi. Téměř všechny její sochy či malby mají buď jeden aspekt nebo druhý, případně oba současně. Co to ale symbolizuje? V první řadě, žena stojící na měsíci či bojující s hadem, je obraz zachycen již v Bibli:

Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. (Zj 12,1)

V knize Genesis Bůh říká hadovi, který svedl Evu:

"Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“ (Gn 3,15)

Obě ženy podle různých katolických učenců popisují Pannu Marii. Co však tyto symboly přesně znamenají?

Konečný Triumf

O symbolu půlměsíce se zmínil například i papež Benedikt XVI. známý svým hlubokým teologickým rozhledem. „Tato žena,“ popisuje Pannu Marii, „má pod svýma nohama měsíc, symbol smrti a smrtelnosti.“ Papež zde snad naráží na to, že Panna Maria tím, že porodila Ježíše, pomohla Bohu porazit smrt, protože i my jednou vstaneme z mrtvých jak vstal i On, a smrti více nebude.

Jenže půlměsíc je nejvíce známý jako symbol možná největšího historického nepřítele křesťanů – islámu. Může to symbolizovat, že tak jako Panna Maria zničila aztécké božstvo, vyhubí jednou i Mohamedovu falešnou víru? Může, a zřejmě i symbolizuje.

Vyobrazení Panny Marie stojící na půlměsíci pocházejí již z dávných dob. Bylo to v těch dobách, kdy se v křesťanském světě začala šířit proroctví, že ke konci časů – avšak ještě před Antikristem – přijde jakýsi velký zachránce křesťanství, který porazí nejen Goga a Magoga (dnes běžně pokládané za Rusy), ale i jeho spojence – „sektu Mohamedovu“. Proroctví říkají, že celý východ napadne Evropu a že se dostanou až do Francie, kde však budou zastaveni tímto vojevůdcem.

Tento vojevůdce pak za pomoci nejmodernějších zbraní „dobyje celý Východ“, obrátí ho i na křesťanství a „dosadí nového svatého papeže“. Jeho armáda, zpočátku malá, bude sestávat z „velkých světců“. „Trénink a vzdělávání velkých světců, kteří se vyjeví před koncem světa, je vyhrazen pro Matku Boží,“ napsal v jednom ze svých spisů sv. Ludvík Marie Grignion z Montfortu odkazujíc na tyto události.

Vláda tohoto nového katolického císaře světa je pak označována jako „Konečný Triumf Mariina Neposkvrněného Srdce“, protože to bude na Její přímluvy, díky čemuž dosáhne svých neuvěřitelných vítězství. Tedy fakt, že Maria stojí na půlměsíci určitě zčásti představuje i to, že jednou „Mariini rytíři“ dobyjí Východ a vyhladí tuto sektu podobně jako kdysi vypudili Quetzalcoatla.

Velmi podobné je to i se symbolem hada, na kterém stojí nohy Nejsvětější Rodičky. Je možné, že v případě hada se rozumí do značné míry mocné tajné okultní společnosti, jmenovitě zednářství a jeho větve. To, že had zraní patu Mariinu potomstvu se vykládá tak, že had skrze tyto společnosti velmi uškodí Katolické církvi a duším katolíků. Ti mu však nakonec „rozšlapou hlavu“. Opět: onen „Velký francouzský král,“ z proroctví nejenže vyžene cizí nepřátele, ale zničí i ty domácí – a to tajné okultní sekty nejen ve Francii, ale po celé Evropě.

Panna Maria tedy prostřednictvím svých „světců posledních dob“ porazí i všechny polotajné polookultní společnosti, jako Světové ekonomické fórum, Trilaterální komisi, či Radu 300, které svými chapadly omotaly svět.

Další proroctví zase říkají, že až přijde Antikrist na svět, opět od začátku bude muset budovat zničené ďáblovo impérium. To je ovšem už jiný příběh.

Matej Gavlák

Převzato z https://christianitas.sk/, článek z 30. 10. 2024 naleznete zde.

(Na Fatym.com vydáno 6. 11. 2024)

OurLadyofFatimastatue, CC BY-SA 3.0, en.wikipedia.org

Liběšice - Maria, záchrana před povodní, foto archiv D. Břoušková

Sdílet

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	P. Josef Jahoda - Promluvy 8 (1996) (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 16.03.2025 (2. neděle postní)
::	Lidové misie Deblín - Svatoslav 2025-sobota (kázání z 15.3.2025)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2015 část 3. ()
::	Lidové misie Deblín - Svatoslav 2025-pátek (kázání z 14.3.2025)