V závěrečném díle popisuje Karol Dučák dva zázraky - uzdravení Terezie Veroniky Krebsové a záchranu malé Rozárky Hodánkové před utonutím. A také zázračné uchování části měkké tkáně světce. S lítostí konstatuje, že i o sv. Janovi platí Ježíšova slova: Žádný prorok není vzácný v své otčině
1. část: Vzácnější ve světě, nežli ve své vlasti - zde.
2. část: Johánek z Pomuku - zde
3. část: Začátek konceu - zde
4. část: Posmrtná pouť mezi Boží vyvolené - zde
5. část: Blahořečení a svatořečení - zde
6. část: Zázraky, akceptované v kanonizačním procesu.
Doplnění: Svatojánské slavnosti NAVALIS v Praze a Slovenské Navalis na Domaši
Svatý Jan z Nepomuku
- 6. část: Zázraky, akceptované v kanonizačním procesu.
Ze zázraků, které se přihodily jiným lidem na přímluvu světce, byly v kanonizačním procesu uznány dva: uzdravení Terezie Veroniky Krebsové a záchrana malé Rozárky Hodánkové před utonutím. 21-leté Terezii Veronice Krebsové v roce 1701 v průběhu několika měsíců zcela ochrnula levá ruka a scvrkla se. Mladá žena - jak později sama vypovídala - se vroucně modlila k Panně Marii a Janovi Nepomuckému. Jednou viděla ve snu papír, na kterém byla napsána výzva, aby absolvovala devítidenní půst, troje zpovědi a přijímání. Devátou noc se jí ve snu zjevil Jan Nepomucký a ujistil ji, že bude vyléčena. Když pak ráno šla do kostela a během přijímání jí kněz podal hostii, ruka se jí narovnala a nabyla svůj původní objem, takže dívka jí mohla normálně hýbat tak, jako předtím.
Šestiletá Rozálie Hodánková 22. února roku 1718 uklouzla na zledovatělé lávce a spadla do řeky Otavy u Strakonic. Voda ji unášela k nedalekému mlýnu. Tehdy - jak později holčička vypověděla - se jí pod vodou zjevil Jan Nepomucký a ujistil ji, že nezemře. Měl v jedné ruce kříž, v druhé palmovou ratolest a na hlavě kněžský biret. Rozálie byla pod hladinou ledové vody téměř půl hodiny, když se najednou zastavilo mlýnské kolo a dívka se objevila na hladině. Po několika minutách v teple se probudila a vyprávěla o svém zážitku na prahu smrti, během kterého se jí zjevil Jan Nepomucký a slíbil jí, že ji zachrání. Je třeba zodpovědně prohlásit, že dodnes považují vědečtí badatelé zvlášť zážitky na prahu smrti u dětí za mimořádně důvěryhodná svědectví, protože děti jsou upřímné a pravdomluvné, ještě nezkažené mnohými neřestmi nás, dospělých. Tyto čisté a nevinné bytosti nejsou zataženy do světa spekulací a je prakticky vyloučeno, aby si šestileté děvčátko mohlo vymyslet takovou historku. Proto je obzvlášť zázračná záchrana Rozálie Hodánkové mimořádně důvěryhodným svědectvím v kanonizačním procesu.
Zázrakem bylo i nalezení živé tkáně při exhumaci světce v roce 1719 a za další zázrak lze považovat změnu barvy a zvětšení objemu tkáně při druhé obhlídce. Mnozí autoři se však snažili tyto zázraky zpochybnit. I autor článku v časopisu Epocha speciál, ze kterého sám cituji, se o to usiluje. Celkově považuji článek za velmi zajímavý a také já jsem se dozvěděl pár zajímavých skutečností, ale po teologické stránce článek za mnoho nestojí. Některé jeho závěry vzbuzují pochybnosti. Například způsob, jakým autor komentuje změnu barvy a objemu tkáně při druhé obhlídce v roce 1725, je přinejmenším velmi pochybný. Píše třeba: „
Po exhumaci tkáň vyschla a její nové zvlhnutí a zduření způsobily doteky a polibky.“ (
Měl Jan Nepomucký zázračný jazyk?, s. 54)
Taková argumentace je přinejmenším pochybná. Dotyky a polibky v žádném případě nemohly dodat tkáni tolik vlhkosti, aby došlo k jejímu zduření. To by ho museli ponořit do tekutiny, ale takové cosi se v tomto případě nestalo. Takže tato argumentace stojí na vratkých základech.
Nalezení zachované měkké tkáně po 326 letech od smrti mučedníka a jeho zachování dalších více než 300 let až do dnešních dnů je jistě zázrak! Všechny pokusy vysvětlit tento fenomén přirozeným způsobem selhaly. A nebylo jich málo. Uveďme jen ty nejserióznější. V roce 1957 vyslovil český lékař, profesor František Hájek, názor, že uchování světcovy tkáně mohl způsobit proces takzvaného zmýdlovatění. Dochází k němu u mrtvol, u kterých voda nebo vlhkost zabraňují, aby se k nim dostal vzduch. Taková těla se pak nerozloží a zůstávají po celá staletí zachována v původní formě. Jenže proč pak v případě sv. Jana Nepomuckého zůstala zachována jen nepatrná část tkáně a ne celá mrtvola? A kromě toho, jak je možné, že
se tkáň nerozpadla po první exhumaci světce v roce 1719, kdy se dostala do styku se vzduchem na dalších přes 300 let?!
Ostatně, v roce 1972 zpochybnil hypotézu profesora Hájka historik Václav Ryneš, který poukázal na to, že Svatovítská katedrála stojí na skalnatém podloží s nízkou úrovní spodní vody. Světcův hrob byl tedy poměrně suchý a tak nemohlo dojít k údajnému zmýdlovatění.
Se zajímavou, ale krkolomnou hypotézou přišel v roce 1969 MUDr. Jiří Král. Podle něj způsobily zakonzervování světcovy tkáně radioaktivní částice ve vltavské vodě, naplavené z jižních Čech. Ale i tato hypotéza se ukázala být nereálnou. Záhadu nevyřešilo ani poslední antropologické vyšetření světcových pozůstatků v roce 1973. Tehdy profesor Tesař, docent Čihák a doktor Grim s pomocí nejmodernějších přístrojů a výzkumných metod zjistili, že zachovaná tkáň údajně není světcův jazyk, ale část mozkové tkáně. Při vší úctě k zmiňovaným specialistům mi však výsledky jejich expertízy vrtají v hlavě. Jistěže v roce 1973 byly možnosti vědy a techniky nesrovnatelně větší než počátkem 18. století, ale vždyť při exhumaci v roce 1719 a při následující obhlídce zachované tkáně v roce 1725 byli přítomni proslulí specialisté své doby! Že by se tak velmi mýlili a kus mozkové tkáně by identifikovali jako jazyk? Vždyť to nebyli žádní začátečníci! Netroufám si zpochybnit práci profesora Tesaře, docenta Čiháka a doktora Grima, ale každopádně by mě více přesvědčila nová expertíza světcovy tkáně. Té se však zřejmě tak brzy nedočkáme.
Ať už je to jakkoliv, ani antropologické vyšetření v roce 1973 neposkytlo přirozené vysvětlení otázky, jak se mohla měkká tkáň mučedníka zachovat do roku 1973, tedy 580 let po světcově smrti. Přitom je třeba poznamenat, že relikvie byla od roku 1729, tedy od svatořečení Jana Nepomuckého, vystavena a lidé ji chodili v zbožné úctě líbat až do roku 1886, kdy se s líbáním relikvie přestalo. Za celé toto období 157 let to byly při počtu několika desetitisíců líbajících ctitelů ročně celkově milióny polibků relikvie! Pokud by zachovaná tkáň Jana Nepomuckého nebyla dílem Božího zázraku, musela by se po takovém zacházení už dávno rozpadnout. Tkáň však vydržela dodnes! Tedy neuvěřitelných 628 let od smrti mučedníka! Neexistuje žádné přirozené vysvětlení tohoto nadpřirozeného jevu!
Bohužel, ještě je stále mnoho skeptiků, kteří nevěří. Ale i v tomto případě to není nic nového pod sluncem. Historie nám zanechala nemálo svědectví o lidech, kteří viděli zázraky na vlastní oči a přece neuvěřili.
Žádný prorok není vzácný v své otčině (Lk 4, 24)
A tak se dostáváme na konec pojednání o nejznámějším českém světci a zároveň se vracíme na jeho začátek, k podtitulu článku, ve kterém je konstatování, že svatý Jan Nepomucký je ve světě vzácnější, nežli ve své vlasti. Inu, proč je nejznámější český světec zpochybňován tolika svými rodáky? Ale vlastně: mělo by vůbec smysl pozastavovat se nad tím, že světem vládne skepse a neúcta k duchovním hodnotám? Mezi současníky Ježíše Krista byli takoví, kteří viděli na vlastní oči jeho zázraky a přece neuvěřili! Našli se lidé, kteří ve 20. století na vlastní oči viděli zázraky u Terezy Neumannové z Konnersreuthu a přece neuvěřili, ačkoli tyto zázraky potvrdily významné vědecké kapacity doby!
Můžeme se tedy divit, že mnozí lidé neuvěří v zázraky, které se na přímluvu sv. Jana Nepomuckého odehrály před několika staletími? Asi by to bylo příliš naivní. I v tomto případě platí trpká slova Ježíše Krista: „
Žádný prorok není vzácný v své otčině.“ (Lk 4, 24)
A tak musí nejznámější český světec i dále čekat na úplnou satisfakci od svých rodáků. Zda se jí dočká, to ví jen sám Bůh.
Svatý Jane Nepomucký,
cos vytrpěl hrozné muky,
drž nad námi svoji ruku,
v celém šírém světa kruhu,
vyprošuj nám milost velkou
a po smrti vlast nebeskou!
Karol Dučák
BIBLIOGRAFIE
1. Červenka M.:
Svatý Jan Nepomucký, legenda a skutečnost. In:
Valka.cz. Dostupné z:
http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_12145.html
2. Dučák, K.:
Božie svetlo v temnotách Paraguaja. Jezuitský štát 1609-1768. Nitra: Spoločnosť Božieho Slova, 2012. 470 s. ISBN 978-80-85223-93-4.
3. Gécziová K.:
Odhalia reálne tváre košických mučeníkov. Urobili ich forenznú rekonštrukciu. In:
Korzár. Dostupné z:
https://kosice.korzar.sme.sk/c/22105816/odhalia-realne-tvare-kosickych-mucenikov-urobili-ich-forenznu-rekonstrukciu.html.
4. Chlumský J.:
sv. Jan Nepomucký. In:
Světci k nám hovoří..., Dostupné z:
http://catholica.cz/?id=2382
5.
Chronologický přehled života a odkazu Jana z Pomuku. In:
Matice Svatého Jana Nepomuckého. Nepomuk – rodiště svatého Jana Nepomuckého. Dostupné z:
http://www.msjn.cz/cs/chronologicky-prehled-zivota-a-odkazu-jana-z-pomuku
6.
Jan Nepomucký sv. 16. 5. kněz a mučedník. Hlavní patron Čech. In:
Abecední seznam svatých a význam jmen. Dostupné z:
https://svaty.estranky.cz/clanky/j--1----jacek---jan-nepomucky.html
7. Krumlowský F.:
Ututlané dějiny aneb Záhady slavných postav naší historie. 1. vydání. Praha: Petrklíč, 2008. 268 s. ISBN 978-80-7229-189-2.
8.
Měl Jan Nepomucký zázračný jazyk? In:
Epocha speciál, léto-podzim 2007. Ročník 1, číslo 1/2007, s. 51-54.
9. Ondruš, R.:
Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých. Na Slovensku prvé vydanie. Bratislava: Tatran, 1991. 728 s. ISBN 80-222-0277-0.
10.
Osud mrtvoly Václava IV. In:
Epocha speciál, léto-podzim 2007. Ročník 1, číslo 1/2007, s. 57.
11. Štědrý F.:
Sv. Jan Nepomucký, s krátkým nástinem dějů kláštera a města Nepomuku.
In:
Hlasy Katolického spolku tiskového, 1917. Ročník 48, číslo 1/1917.
