MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 5. díl: Osvobození Rakouska

Hans, CC0 Public Domain / FAQ, pixabay.com

Přemýšleli jste někdy jak je možné, že se Rakousko, které také bylo osvobozeno Sovětskou armádou, nestalo tak jako Maďarsko, Rumunsko, Albánie, Bulharsko, Československo, Polsko a Východní Německo sovětským satelitem, ale uhájilo si nezávislost? Díky desetiletému růžencovému tažení a důvěře v pomoc Panny Marie bylo Rakousko vysvobozeno z moci Sovětského svazu.

Osvobození Rakouska

Během 268. jednání v Berlíně bez ostychu prohlásil sovětský ministr zahraničí Molotov svému rakouskému kolegovi: "Co my Rusové jednou máme, to už víc nedáme!". A to po 2. světové válce bolestně zakusili všechny ty země, které byly obsazeny ruskými vojáky: Maďarsko, Rumunsko , Bulharsko, Albánie, Československo, Polsko a Východní Německo ...- kromě Rakouska!

Přestože si Hitler 13. března 1938 Rakousko přičlenil a 28. března 1945 sem vpochodovali ruští vojáci, zemi se opět podařilo získat svobodu. Za toto vítězství nad komunistickou okupací vděčí rakouský lid růženci a jednoduchému františkánskému knězi Petrovi Pavlíčkovi.

Pátera Petra se během 2. světové války v americkém zajetí velmi hluboce dotklo fatimské poselství. Poznal, jaký význam má růženec pro světový mír a že politická rozhodnutí spočívají mnohem více v rukou modlícího se národa než v rukou samotných politiků. Poznamenán tímto přesvědčením založil v roce 1947 společenství, smírný růženec ', jehož členové měli za úkol vyprosit v duchu Fatimy svobodu Rakouska a světový mír.

Do tohoto modlitebního společenství vstoupili i oba rakouští kanceláři Figl a Raab. Nejenže se účastnili prosebných procesí, ale často brali i sami s vírou do rukou růženec. Ale na počátku byl cíl jejich modlitby - svoboda Rakouska - v daleké budoucnosti.

Ještě v prosinci 1954 prohlásil ruský ministr zahraničí Molotov rakouskému ministrovi zahraničí Figlovi, že na uzavření státní smlouvy není žádná naděje. L. Figl tehdy P. Petrovi řekl: "Nyní se můžeme už jen modlit!"

Za několik měsíců se začal připravovat překvapivý obrat. Po 354 bezvýsledných jednáních a 10ti letech důvěryplné modlitby a čekání podepsali 15. května 1955 ministři zahraničí spojenců (USA, Francie, Anglie, Sovětský svaz) a rakouský ministr zahraničí Figl na zámku Belveder dlouho vytouženou státní smlouvu.

"Podepisujeme s vděčností Všemohoucímu a s radostí voláme: 'Rakousko je svobodné!'" Takto komentoval L. Figl tento velký okamžik v dějinách Rakouska. Něco podobného řekl osobní sekretář spolkového kancléře Raaba: "V kanceláři se Raab prohrábával v poznámkovém kalendáři z roku 1955. Otevřel ho v půlce dubna,u dnů, když se rakouská delegace nacházela v Moskvě. Byla tam poznámka: 'Dnes je den Fatimy (13. duben). Rusové jsou tvrdí. Střelná modlitba k Panně Marii, aby svou přímluvou pomáhala rakouskému národu.'

Spolkový kancléř poznamenal: 'Vidíš, Prantne, byla to Panna Maria! Ona nám pomohla získat státní smlouvu! "

Nejen věřící lid, ale především špičkoví politici považovali tento tak rozhodující politický vývoj za odpověď nebe na modlitbu růžence statisíců věřících.

Během velké děkovné slavnosti hnutí "smírného růžence" 10. září 1955 prohlásil ministr Figl: "My všichni, kteří jsme tady dnes shromážděni a kteří se s pokorou, ale i s pýchou považujeme za věřící křesťany, známe moc modlitby: Před osmi lety jsme byli pouze malou hrstkou sotva 10 000 lidí, kteří se sjednotili, aby se denně společně modlili růženec za mír a svobodu Rakouska. (V roce 1955 jich bylo už 500 000!) Já jsem tehdy rád přijal pozvání. Během osmi let jsme se modlili bolestný růženec a úpěnlivě jsme prosili, aby nám nebe úplně a zcela přinavrátilo naši svobodu a nezávislost. Naše modlitba byla vyslyšena. Dnes se můžeme s radostným srdcem modlit slavný růženec, poděkovat nebi, že byla vyslyšena naše prosba a že můžeme být opět tím, čím jsme byli: svobodným národům! "

Převzato z www.maria.sk, článek naleznete zde.

O těchto událostech hovoří ve své přednášce také otec Sigl, přednášku lze spustit v článku -> Síla modlitby - lze jí měnit běh dějin (videopřednáška).

Doplněno: článek na stejné téma:

Růžencový zázrak v Rakousku

Rakousko bylo sevřeno železnou rukou Sovětů. Diplomacie selhávala, stovky konferencí končily bez výsledku, revoluce nepřicházela a přesto přišlo osvobození. Nikoliv díky fyzickým zbraním v podobě tanků a děl, ale díky největší duchovní zbrani, kterou křesťané mají: modlitbě posvátného růžence. V rukou prostých lidí se růženec stal mocnější než všechny armády světa a otevřel cestu ke svobodě.

Podmínky míru po skončení druhé světové války dopadly na Rakousko velmi špatně. Tato nešťastná země byla roku 1938 připojena k nacistickému Německu a v roce 1945 se ocitla takzvaně „z deště pod okapem“, když byla rozdělena mezi spojenecké okupační mocnosti. Celá země včetně hlavního města Vídně byla rozdělena na čtyři zóny. Největší a nejbohatší část, téměř celé východní území, připadla komunistickému Rusku. Zbylé tři zóny obsadily Spojené státy, Velká Británie a Francie.

Sovětský teror nebyl v okupovaném Rakousku tak extrémní jako v zemích východního bloku, přesto byl krutý. Měl podobu bezuzdného zneužívání, plenění a finančního vysávání obyvatelstva nenávistnými vojáky. Ačkoli jednali proti rozkazům, jejich počty byly tak ohromné, že velitelé je nedokázali zkrotit. Už tak válkou zničení a zbankrotovaní Rakušané trpěli nesmírně a věděli, že pod komunistickým režimem se smyčka bude jen utahovat.

Otec Pavlicek ukazuje cestu

Co se dalo dělat?
Jakou naději mohlo mít pouhých sedm milionů Rakušanů proti téměř dvěma stům milionům Sovětů?

Otec Petrus Pavlicek věděl, že mír je Božím darem a že Panna Maria Fatimská jej může vyprosit skrze svůj nejmilejší prostředek – svatý růženec. Vzpomněl si, že křesťané byli u Lepanta početně daleko slabší než Turci, ale díky růženci Panny Marie zvítězili.

S touto myšlenkou neustále v srdci vedl tento neobyčejně horlivý kněz po sedm let rakouský lid k tomu, aby se obracel k Panně Marii s růžencem za vysvobození. Jeho zápal byl živen zkušeností obrácení po promarněném mládí – opravdový zázrak milosti. Jeden životopisec píše:

„Narodil se roku 1902 v Innsbrucku. Jako chlapec cítil povolání k řeholnímu životu, ale v dospívání ochladl a v devatenácti letech opustil Církev. Po povinné vojenské službě studoval na Akademii výtvarných umění a pak žil jako tulák-umělec v Paříži a Londýně. Roku 1932 se civilně oženil, ale manželství trvalo jen tři měsíce.

Boží prozřetelnost je vždy překvapivá. Roku 1935 onemocněl těžkou chorobou, která jej přivedla k hlubokému obrácení. Po uzdravení znovu pocítil dětské povolání stát se knězem; po tak nevěrně prožitém životě se však cítil nehodný. Navštívil proto Terezii Neumannovou, tehdy již známou katolickou mystičku, a ta jeho rozhodnutí potvrdila. Byl přijat k františkánům v Praze, kde byl roku 1941 vysvěcen na kněze.“

Voják a zajatec

Ačkoli byl již řeholníkem kapucínem, byl otec Pavlicek 13. května 1942 odveden do německé armády. 7. října téhož roku byl poslán na západní frontu a 15. srpna 1944 padl do amerického zajetí.

Právě v zajateckém táboře se poprvé dozvěděl o zjeveních Panny Marie ve Fatimě. Po propuštění 16. července 1945 vykonal pouť do mariánské svatyně v Mariazell. Před zázračným dřevěným obrazem Panny Marie vroucně děkoval a prosil o ochranu a vedení. Zvláště ji prosil o vysvobození Rakouska z komunistické okupace. Jasně slyšel její hlas:

„Udělej, co ti říkám, a bude mír.“

Od té chvíle začal hlásat mír podle Mariiných podmínek: „Mír je Božím darem, ne dílem politiků,“ prohlašoval. „Získává se tím, že dobýváme nebe svými růženci, tak jako vojáci dobývají pevnost – s ohnivým odhodláním a důvěrou.“

Měsíční růžencové průvody

Od roku 1948 začal každý měsíc 13. dne pořádat veřejné modlitební průvody – růžencové procesí. Nazval je „Křížová výprava smírného růžence“. Jejím cílem bylo osvobození od sovětské tyranie, obrácení hříšníků a mír pro celý svět. Prostředky i cíle odpovídaly poselství Panny Marie Fatimské.

Účast věřících rostla. Do roku 1955 se k dennímu růženci za tyto úmysly zavázalo více než půl milionu Rakušanů, asi deset procent národa.

Zpočátku se kardinál Theodor Innitzer stavěl k této „růžencové křížové výpravě“ velmi skepticky. Naopak spolkový kancléř Leopold Figl ji horlivě podporoval. Řekl Pavlickovi: „I kdybychom tam byli jen my dva, půjdu. Moje země to potřebuje.“

Figl se účastnil procesí se svíčkou a růžencem, často i se členy vlády. Jeho nástupce Julius Raab pokračoval v téže podpoře. Pod tlakem veřejnosti se nakonec připojil i kardinál Innitzer.

Největší průvody byly vedeny se sochou Panny Marie Fatimské od sochaře José Thedima, darovanou biskupem z Fatimy. V čele procesí nesli tuto sochu věřící, za ní kráčel kardinál, premiér, duchovní, státníci a statisíce lidí. Bylo to ohromné veřejné vyznání víry a důvěry v poselství Fatimy.

Osvobození!

K obrovskému překvapení celého světa Sověti 24. března 1955 oznámili, že se stáhnou z Rakouska. Premiér Raab před odjezdem do Moskvy prosil Pavlicka: „Modlete se, ať se lidé modlí ještě víc.“ A skutečně – v Moskvě mu sdělili, že Rakousko bude opět svobodné.

Západ tomu sotva věřil. Britové i Američané se obávali léčky. Přesto se konference konala ve Vídni 1. května – v měsíci zasvěceném Marii – a 13. května, na výročí prvního fatimského zjevení, byla dohoda uzavřena. 15. května 1955 byla ve vídeňském Belvederu podepsána státní smlouva. 25. října, v měsíci růžence, odešli poslední sovětští vojáci.

Vídeň zaplavily davy vděčných lidí s růženci a svícemi. Premiér Raab z balkonu prohlásil:
„Dnes, se srdcem plným víry, voláme k nebi v radostné modlitbě: Jsme svobodní, Maria, děkujeme Ti!“

Otec Pavlicek napsal v říjnu 1955 do časopisu Voz da Fatima:
„Není to úžasné, jak nám Panna Maria pomohla znovu získat svobodu? Bylo to tak zjevně spojeno s jejími zjeveními ve Fatimě. 13. května všechny rakouské noviny psaly, že Sovětské Rusko souhlasilo s nezávislostí Rakouska, a v neděli 15. května byla dohoda podepsána ve Vídni… Byla to opravdu nádherná odměna Panny Marie pro katolický lid Vídně, který po sedm let denně přicházel k ní a modlil se od tří do osmi hodin večer jeden růženec za druhým.“

Zpětný pohled – poučení pro všechny

Každý rok 12. září, na svátek Jména Panny Marie, se tisíce Rakušanů shromažďují ve Vídni, aby poděkovaly Panně Marii za zlomení ďábelsky krutého komunistického sevření jejich země.

(Rakouský lid byl ostatně už jednou zachráněn přímluvou Panny Marie – při obléhání Vídně Osmany 12. září 1683. Papež Innocenc XI. proto ustanovil tento svátek.)

To, co se Maďarsku nepodařilo dosáhnout krvavou revolucí v téže dekádě studené války a co se Československu nepodařilo uskutečnit v následujícím desetiletí strategií „liberalizace“ vlastního socialistického režimu, vykonala Panna Maria zdánlivě bez námahy – pro Rakousko, když se k ní věřící obrátili s modlitbou posvátného růžence.

Vídeň, která byla kdysi osvobozena modlitbou růžence od fyzické okupace sovětských tanků, čelí dnes jinému útoku – nikoliv vojenskému, ale duchovnímu, v podobě znevažování a urážek katolické víry (viz dřívější příspěvek).

Tehdy byla největší duchovní zbraň, posvátný růženec, mocnější než děla a armády. I dnes je potřeba utíkat se k Matce Boží, jen zůstává otázkou, zda se lidé dokážou semknout v modlitbě stejně tak odhodlaně jako dříve...

Zdroj: https://fatima.org/news-views/rosary-miracle-in-austria/

Převzato z Salvator Mundi, salva nos, článek naleznete zde.

(Na Fatym.com doplněno 15. 12. 2025)

Sdílet

| Zdroj: www.maria.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Kázání z Vranova nad Dyjí 21.12.2025 (4. neděle adventní)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 14.12.2025 (3. neděle adventní)
::	Svatoambrožská mše svatá Lančov 2025 (kázání z 6.12.2025)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 7.12.2025 (2. neděle adventní)
::	Ladislav Kinc: Předmisijní kázání z Kostelan (záznam z 30.11.2025)