V další části seriálu se dočteme o mnohých zprávách, které jasně ukazovaly na to, že Německo se chystá napadnout Sovětský Svaz. Stalin, který sám chtěl začít válku proti Německu, je však ignoroval a nevěřil jim ještě ani tehdy, když se staly skutečností ...
Zde najdete 1. část článku
- Velká vlastenecká válka - Porovnání kvalit Rudé armády a jejího protivníka
Zde najdete 2. část článku
- Velký teror
Zde najdete 3. část článku
- Stalinova válka proti Bohu + Diletantismus Stalina a ignorování hrozby německého útoku
Vražedná arogance Stalina
Signálů o blížícím se útoku Němců v roce 1941 měl Stalin nepočítaně, a to nejen od sovětské rozvědky, ale i ze západních zdrojů, ba dokonce i od německých bojovníků proti nacismu. Stalin měl důležité agenty i přímo ve Wehrmachtu. Pracoval pro něj například zpravodajský důstojník německého letectva Harro Schulze-Boysen, který byl v SSSR veden jako agent Staršina. 16. června 1941 šéf NKGB Vsevolod Merkulov předal Stalinovi informace od Schulze-Boysena, z nichž vyplývalo, že Wehrmacht přijal konečná opatření pro útok na SSSR. Tehdy „
Stalin vybuchl a naznačil, aby si Merkulov ‘tento zdroj ve štábu německého letectví strčil do pr..le!... ’ a přímo ho označil za dezinformátora.“
(
https://historyweb.dennikn.sk/clanky/detail/preco-v-juni-1941-stalin-neveril-svojmu-najlepsiemu-spionovi)
Výrazně se vyznamenal i v Japonsku působící sovětský špión Richard Sorge, který měl otce Němce a matku Rusku. Sorge už 5. března 1941 zhotovil a zaslal do SSSR fotokopie přísně tajných Ribbentropových telegramů německému velvyslanci Ottovi v Tokiu o plánovaném útoku Německa proti Sovětskému svazu v druhé polovině června téhož roku. 19. května 1941 oznámil Sorge do Moskvy zprávy o soustředění 150 německých divizí při západních hranicích SSSR. Zhruba týden před německým útokem, 15. června, dokázal Sorge v nesmírném ohrožení vlastního života zaslat do Moskvy krátkou zprávu o přesném termínu německého útoku dne 22. června 1941. Na druhé straně však je pravda, že - jak uvádějí současní historici -Sorgeho depeše byly nejednou nejednoznačné a odporovaly jiným jeho depeším.
(Srov.
https://historyweb.dennikn.sk/clanky/detail/preco-v-juni-1941-stalin-neveril-svojmu-najlepsiemu-spionovi)
Stalin měl signály o připravované agresi z mnoha zdrojů, ovšem nevěřil nikomu, jen sám sobě. Zajisté je třeba přiznat, že Stalin dostával i mnoho protichůdných informací, ba „
některé z hlášení špionů byly rafinovaně namíchaným koktejlem pravdivých i zavádějících informací. Přičemž vyslovené lži v této směsi údajů a tvrzení s narůstajícím časem přibývalo.“
(
https://zurnal.pravda.sk/neznama-historia/clanok/592192-operacia-barbarossa-preco-stalin-neveril-svojim-spionom/)
To ale nemůže ospravedlnit trestuhodné selhání Stalina při přípravě SSSR na útok vojsk Německa a jeho spojenců. Bylo jeho povinností připravit největší zemi světa na válku, protože měl dostatek nezpochybnitelných důkazů o horečné přípravě agresora na chystaný úder proti Sovětskému svazu.
Podle ruského historika Vladimira Lotu „
příslušníci sovětské rozvědky od června 1940 do června 1941 celkem více než 420-krát upozorňovali politické vedení země na zvyšování vojenské hrozby ze strany Německa.“
(
https://www.teraz.sk/magazin/pred-80-rokmi-zautocil-hitler-na-sovie/557663-clanok.html)
Nebylo otázkou, zda Hitler napadne Sovětský svaz, otázkou bylo, kdy k útoku dojde. Je třeba si uvědomit, že „
v květnu 1941, natož v červnu, se už přípravy Hitlera na válku se SSSR nedaly utajit...“
(
https://zurnal.pravda.sk/neznama-historia/clanok/592192-operacia-barbarossa-preco-stalin-neveril-svojim-spionom/)
Ještě i těsně před německým útokem dezertoval z Wehrmachtu antifašista Alfred Liskow. V předvečer útoku, 21. června 1941 večer, skočil do řeky Bug a přeplaval k sovětským vojenským jednotkám, aby podal sovětským oficírům zprávu o chystané německé agresi 22. června 1941 o 4. hodině ráno. Jenže německého zběha i jeho tvrzení nejprve pečlivě zkoumali příslušníci NKVD, a než se životně důležité informace dostaly do generálního štábu a ke Stalinovi, bylo už pozdě. Útok začal a zastihl Rudou armádu absolutně šokovanou.
(Srov.
https://www.forum24.cz/co-se-stalo-s-prvnim-zbehem-wehrmachtu-ktery-utekl-do-sssr/)
Jak vůbec mohlo dojít k tomu, že se Stalin nechal doběhnout Hitlerem a epochálně selhal v nejdůležitějším okamžiku svého života?
Ruský historik Mark Solonin, čelní představitel tzv. nové vlny v ruské vojenské historiografii, od jisté doby odhaluje překvapivá fakta o chystané útočné válce SSSR proti Německu, podle kterých mělo Stalinovo selhání v červnu 1941 jiné příčiny, než uváděla sovětská historiografie v minulosti. Historické dokumenty dokazují, že sovětský diktátor chystal vojenskou agresi proti Hitlerovi a nepřipouštěl možnost, že by ji mohl kdokoliv překazit. Bylo rozpracovaných pět vojenských plánů války s Německem, odtajněných a publikovaných po rozpadu SSSR. Jsou dodnes k dispozici a mění pohled historiků na průběh Velké vlastenecké války. Tyto ručně napsané plány připravil A. M. Vasilevskij, pozdější maršál Sovětského svazu, první zástupce velitele operačního oddělení Generálního štábu Rudé armády v letech 1940/1941.
Nejvíce šokuje, že „
všechny tyto válečné plány mají jediný cíl - uskutečnění útočné operace proti Německu... Kromě pěti dokumentů Generálního štábu Rudé armády byly v 90. letech odtajněny a zpřístupněny historikům další dva velmi důležité plánovací dokumenty vypracované na nižším stupni velení... V obou dokumentech jsou uvedeny stejné strategické úkoly: realizace útoků z prostoru Brestu na Deblín a z prostoru Bialystoku na Varšavu. Současní historici tak mají k dispozici sedm plánovacích dokumentů, které byly vypracovány od srpna 1940 do května 1941. Tyto dokumenty navzájem souvisejí a odrážejí všechny etapy plánování útočné operace Rudé armády před vypuknutím sovětsko-německé války.“
(
https://www.valka.cz/14498-Stalinove-vojnove-plany-a-skutocne-priciny-porazok-Cervenej-armady-v-roku-1941).
Při štábních cvičeních Rudé armády se počítalo s prvním úderem sovětských vojsk
a vůbec se nepřipouštěla možnost překvapivého útoku Němců a jejich spojenců. Nenacvičovala se obranná válka a ústupové operace Rudé armády.
(Srov.
https://www.valka.cz/14498-Stalinove-vojnove-plany-a-skutocne-priciny-porazok-Cervenej-armady-v-roku-1941 )
Stalin se příliš fixoval na svou vizi útočné války proti Německu a nepřipouštěl žádné racionální argumenty, které by ji mohly zpochybnit. Představoval si o sobě, že je neomylný diktátor a příliš si zvykl na to, že se vše nakonec musí podřídit jeho vůli. Tak se zamotal do vlastní pasti svých ideových konstrukcí a ocitl se mimo realitu běžného života. Proto ještě v době, kdy dostával první zprávy o vstupu vojsk agresora na území SSSR, odmítal uvěřit, že se opravdu začala velká vojenská operace Němců a jejich spojenců proti zemi, kterou svým diletantstvím postavil na okraj propasti. Jisté je, že Hitler vlastně předběhl Stalina a zasadil mocný úder dříve než jeho protivník.
V současné době se stalo „módním trendem“ některých diletantských „historiků“ přepisování historie. Někteří jdou dokonce tak daleko, že připisují Stalinovi stejnou vinu za rozpoutání druhé světové války jako Hitlerovi.
S tímto však v žádném případě nelze souhlasit. Hitler se nikdy netajil plány na ovládnutí SSSR. Už ve své knize Mein Kampf (Můj boj), jejíž první svazek byl vydán v roce 1925 a druhý v roce 1926, psal o území SSSR jako o zákonitém právu německého národa na Lebensraum (životní prostor). Od té doby Hitler systematicky připravoval Němce na velké vojenské dobrodružství s cílem zlikvidovat Sovětský svaz, ovládnout jeho velký životní prostor, zmocnit se nesmírného bohatství země a získat miliony Slovanů i příslušníků jiných národů v této oblasti světa jako levnou pracovní sílu.
Ostatně Führer (titul, který Hitler dne 2. srpna 1934 sám sobě udělil zákonem) oznámil definitivní rozhodnutí o válce se SSSR 31. července 1940 na poradě s nejvyšším velením armády, tedy bezprostředně po kapitulaci Francie. Příslušná direktiva číslo 21, nazvaná Unternehmen Barbarossa, byla podepsána rukou Hitlera 18. prosince 1940.
(Srov.
https://www.teraz.sk/magazin/pred-80-rokmi-zautocil-hitler-na-sovie/557663-clanok.html).
Bylo to rok a půl před samotným útokem na SSSR!
Je historicky nezpochybnitelným faktem, že „
hlavním viníkem druhé světové války byla a zůstává fašistická rozpínavost.“
(
https://www.noveslovo.sk/c/Kto_sposobil_druhu_svetovu_vojnu)
Nezbytnost světového válečného požáru se ukazovala již od počátku třicátých let 20. století po obsazení Číny Japonskem, Habeše Itálií, po odstoupení Německa od mírových smluv a vzniku fašistické Osy Berlín - Řím - Tokio. Fašismus roztahoval chapadla „
od Pyrenejského poloostrova až po Balkán. Sovětský svaz byl tímto trendem znepokojen a z jeho strany nejčastěji zaznívalo volání po antifašistické jednotě... Jenže západní země nebyly ochotny zahájit efektivní jednání se Sovětským svazem, a to dokonce ani v letech 1938 - 1939, kdy už nutnost antihitlerovské koalice nepopíral nikdo a v Evropě panovalo přesvědčení, že fašismus znamená válku... Jakékoliv snahy Moskvy o uzavření spojenectví s Londýnem a Paříží se ukázaly jako bezvýsledné, Velká Británie a Francie byly pasivní a Stalin dospěl k přesvědčení, že jim jde spíše o uspokojení Hitlerových nároků než o jejich zastavení. Toto jeho podezření se potvrdilo v září 1938 během Mnichovské konference.“
(
https://www.noveslovo.sk/c/Kto_sposobil_druhu_svetovu_vojnu)
V žádném případě tedy nelze souhlasit s přepisováním historie. Nezvratná historická fakta hovoří jasnou řečí. Zajisté žádný soudný člověk nemůže zpochybňovat rozsah Stalinových zločinů a jeho epochálních selhání, které způsobily, že se německo-sovětská válka protáhla z několika měsíců na několik let, přičemž zbytečně zahynuly miliony obyvatel nejen SSSR, ale i jiných zemí světa. Jenže relativizace historické viny za vznik druhé světové války je nejen falešná, ale může vést k nebezpečným důsledkům.
Snaha postavit SSSR v této válečné kataklyzmě na stejnou morální úroveň jako hitlerovské Německo je nebezpečná historická lež. V každém případě se však vinou Stalina druhá světová válka příliš prodloužila a dosáhla apokalyptických rozměrů.
Kvůli Stalinově aroganci, se kterou ignoroval zprávy o blížícím se útoku nacistických armád proti SSSR, způsobil vpád Němců a jejich spojenců na území SSSR skutečný šok v celé obrovské zemi. Chaos v sovětském velení, kterému chyběly přesné informace o dění na frontě, paralyzoval Rudou armádu. Země nebyla připravena na obrannou válku. Důstojnický sbor neměl prakticky žádné zkušenosti s vedením operací takového obrovského rozsahu a striktně dodržoval nesmyslné směrnice a příkazy vyššího velení. Dezorientace a dezorganizace vojsk dosáhla katastrofální rozměry, takže sovětská vojska utrpěla v létě roku 1941 zdrcující porážku, „
jaká v dosavadní vojenské historii neměla obdoby.“
(
https://www.valka.cz/14498-Stalinove-vojnove-plany-a-skutocne-priciny-porazok-Cervenej-armady-v-roku-1941).
O nepřipravenosti Rudé armády na bojové operace svědčí mimo jiné následující skutečnosti. Sovětský svaz měl v červnu 1941, tedy v době napadení země nacistickým Německem, asi 1225 tanků T-34, představujících skutečně impozantní potenciální sílu.
(Srov.
http://www.smrek.net/index.php/encyklopedia-tankov/nemecko-2/lahky-tank-bt-8)
Mnohé z nich však sovětští vojáci nemohli použít, protože vinou Stalinovy arogance byla sovětská armáda nepřipravená na válku a neměla dokonce zajištěno ani dostatečné množství nafty pro tyto tanky, považované v té době za vůbec nejlepší ve své třídě. Tyto tanky měly totiž vznětové motory, díky čemuž neměly takovou tendenci vzplanout po zásahu, avšak tato nesporná výhoda se v sovětských podmínkách nejednou stala tragickou nevýhodou. Celý logistický úsek armády byl totiž katastrofálně zanedbaný a zvlášť se to projevilo u tankových vojsk, kterým chyběly „
odpovídající kapacity skladů, cisteren a zásobovacích vozů...“
(
http://www.smrek.net/index.php/encyklopedia-tankov/nemecko-2/lahky-tank-bt-8)
Zatímco distribuce benzínu a střeliva ještě jakžtakž fungovala, i když v nedostatečném rozsahu, tanková vojska trpěla akutním nedostatkem nafty. Navíc, i těch málo skladů a cisteren, které mohly poskytnout tak naléhavě potřebnou naftu pro sovětské tanky, německá „
Luftwaffe rychle vybombardovala.“
(
https://www.interez.sk/vyrobili-ich-viac-ako-80-tisic-sovietsky-tank-t-34-bol-postrachom-nacistov-a-je-dodnes-legendou/)
Pokud bychom měli určit, která sovětská zbraň nejvýraznější měrou přispěla k porážce Němců, byl by to s největší pravděpodobností právě tank T-34. Jenže i ten nejlepší tank je zbytečný, když mu dojde palivo a tank se stane nepohyblivý. Stávalo se, že tanky T-34 v počátečních fázích války ani nedorazily na bojiště, protože jim cestou došla nafta. Krutou ironií té doby bylo, že mnohé z nepojízdných tanků zničili sovětští vojáci sami, aby se nedostaly do rukou nepřítele.
Mohutný sbor, složený z tanků T-34, byl schopen rozdrtit jakékoliv tankové uskupení nepřítele, se kterým by byl konfrontován, jenže k tomu docházelo jen zřídka. Německé tankové jednotky dokázaly umně manévrovat. Často ustoupily před sovětskými obrněnci a vlákaly je do pasti, kde se ocitli ve smrtící palbě německého protitankového dělostřelectva. Problémem byl i absentující, či nevyhovující průzkum a nekvalitní mapy a tak se stávalo, že sovětské tanky uvízly v bažinách nebo našly zkázu v minových polích.
(Srov.
https://www.interez.sk/vyrobili-ich-viac-ako-80-tisic-sovietsky-tank-t-34-bol-postrachom-nacistov-a-je-dodnes-legendou/)
Teprve později se situace výrazně zlepšila a tanky T-34 přispěly výraznou měrou k porážce Německa. Slabinou SSSR však byl i méně rozvinutý sovětský muniční průmysl a jiné problémy, jejichž podrobnější rozbor najde čtenář v následující části tohoto seriálu.
Karol Dučák
Vychází i na stránkách:
http://www.priestornet.com/2021/07/panna-maria-diktator-stalin-4.html#more
Další díly - části seriálu:
Zde najdete 5. část článku
- Nedostatečně rozvinutý sovětsky muniční průmysl a absentující motivace bránit totalitní režim
Zde najdete 6. část článku
- Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Zde najdete 7. část článku
- Zásluhy Ruské pravoslavné církve
a slavné vítězství Panny Marie nad Hitlerem
v druhé světové válce
Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Zde najdete 9. část článku
- Živoření křesťanství v SSSR během éry Chruščova a jeho následovníků
Zde najdete 10. část článku
-Éra Michaila Sergejeviče Gorbačova úplně změnila svět
