Duchovně žasneme nad tajemstvím Eucharistie. V kousku chleba je přítomen sám Pán všeho. Nekonečný a nesmírný Bůh se stává chlebem. Chlebem života. Díváme se na kousek chleba a cítíme, že to je něco tak významného, že se to nedá popsat.
Ponoření do atmosféry Večeřadla cítíme však, že tomuto daru předcházela ještě silnější forma Boží blízkosti. V plátěné zástěře Bůh myje člověku nohy. Dělá službu otroka. Snižuje se do prachu a špíny naší lidské bídy. Jen aby nás osvobodil z našeho otroctví a přivedl zpět k Otci.
Potom podává kousek chleba, aby posílil člověka na jeho cestě.
Z chleba se stává dar jeho samého.
Přeměna chleba na Ježíšovo tělo je ale jen jedna část daru.
Druhou je přeměna jeho těla na naše tělo. Ten kousek eucharistického chleba se chce dále proměnit. Proměnit nás,
abychom se sami stali darem lásky pro druhé.
Večeřadlem to nekončí. Ježíš jde vstříc sebedarování se na kříži.
Eucharistickým chlebem, který přijmeme, to nekončí. Máme se proměnit, abychom byli schopni nabídnout svůj život jako dar lásky našim bližním.
Tehdy je Eucharistie skutečně tím, čím být má.
o. Tibor
(Evangelium: Jan 13,1-15)
Převzato z
Tibor Šuba
,
článek z 28. 3. 2024 naleznete
zde.
Rychlá odpověď
