Co je svoboda? Jak se stát opravdu svobodným?
Mladá studentka řekne: „Jsem svobodná, když se cítím být svobodná.“ Školačka napíše: „Jsem svobodná, když mohu dělat, co se mi líbí.“ V encyklopedii se dočteme: „Svoboda je nepřítomnost omezení.“ Lidská touha po svobodě patří k těm největším. Denně lidé bojují o více či méně důležité podoby svobody. Ale při hledání svobody platí, že svoboda ve smyslu „nezávislosti“ neexistuje.
Člověk o nezávislost může usilovat, ale ve své podstatě navždy zůstává „závislým stvořením“. Každé miminko přichází na svět jako předčasně narozené. To znamená, že je od počátku odkázané na pomoc druhých. Každý člověk může přežít jen, pokud dodržuje určitá pravidla plynoucí ze závislosti. I my dospělí jsme odkázáni jeden na druhého. Nikdo nemůže dlouhodobě žít v osamocení, třeba někde na ostrově. Všichni se pohybujeme a jednáme v určitých vztazích.
Při přemýšlení o svobodě bychom se mohli zaposlouchat do slov Ježíše Krista - člověka zcela svobodného. Poznání pravé podoby svobody dává do souvislosti s pravdou.
Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. (Jan 8,31-36)
Chceme-li se stát svobodnými, musíme se nejprve o sobě dozvědět pravdu. Ta sice někdy bolí, ale vede k uzdravení. Z mezilidských vztahů známe, že vyřčená slova pravdy nejprve šokují, leč zároveň stimulují ke snaze, přemýšlet o životě jinak, než tomu bylo doposud. Ježíš Kristus říká, že každý člověk je otrokem hříchu, jenž ničí dobré vztahy a odlučuje člověka od Boha i druhých lidí.
Přeloženo z německého katolického měsíčníku HEROLD Seines Kommens, 53. ročník, číslo 11 (635), listopad 2009
