"
Jděte za Madonou. Milujte ji! Vždy se modlete růženec. Modlete se ho správně. Modlete se ho tak často, jak jen můžete! Buďte dušemi modlitby. Nikdy se neunavte modlitbou, je to důležité. Modlitba otevírá Boží srdce a získává potřebné milosti!" Sv. Páter Pio z Pietrelciny.
Jako konvertita od kalvinismu bylo pro mě přijetí růžence celkem výzvou. Když jsem byla ještě na Reformované biblické škole, kde jsem studovala jako protestantská misionářka, smutně si pamatuji, jak jsem vyhodila růženec, který jsem dostala. Naplnil mě strach už při pohledu na něj. A přestože se mi mé srdce trhalo, když jsem to udělala, zaslechla jsem tolik klamavých doktrinálních argumentů, které agresivně oponovaly modlitbě růžence (nebo vůbec proti úctě k jakékoliv mariánské oddanosti). Cítila jsem hluboký strach z toho, že uvidím někde ve své blízkosti ty růžencové korálky.
Dokonce ještě i měsíce poté, co jsem se stala plnou součástí společenství s katolickou církví a byla jsem živým dobrovolníkem sester Matky Terezy (Misionářek lásky), jsem byla vystrašená, že bych mohla urazit našeho Pána modlitbou růžence. Byla jsem hluboce znepokojena skutečností, když jsem viděla, jak sestry stále nosily kolem pasu velký růženec a modlily se ho, kdykoliv to bylo možné, a následovaly učení Matky Terezy: "
Přilepte se na růženec, jako když popínavá rostlinka přirůstá ke stromu, protože bez naší Paní nemůžeme obstát." Byly dokonce případy, kdy mě zvuk sester, které se ho modlily, přiváděl k slzám, zvláště když jsem se snažila odhalit skutečnou, syrovou pravdu o mariánských dogmatech.
Byla modlitba Zdrávas Maria skutečným rouháním se, jak mi to říkali od dětství mnozí lidé, které jsem milovala a důvěřovala jim? Co bylo tak špatného na modlitbě pouze k Ježíši? Proč se člověk musel "modlit" k Nejsvětější matce? Kde byla v Písmu svatém zmíněna mariánská úcta?
V průběhu let jsem se ponořila do knih a zoufale jsem hledala odpovědi na mé otázky. Přemýšlela jsem nad spisy prvních církevních otců i Thomase Mertona, sv. Tomáše Akvinského, sv. Benedikta, sv. Terezie z Avily, kardinála Johna Neumanna a mnoha dalších. Četla jsem znovu a znovu knihy jako například: Překvapen pravdou; Příběh konverze kardinála Newmana; Rozený fundamentalista, Nově narozený katolík; Řím, sladký domov; a příběhy o Dnech služebníka Božího. Znepokojovala mě svědectví raných svatých, kteří si vážili mariánskou úctu, jakož i skutečnost, že tak dělali i řeckokatoličtí křesťané a dokonce i Martin Luther. Oddaní konzervativní anglikáni a luteráni, jakož i někteří pravoslavní křesťané se dodnes drží tradice mariánské oddanosti celým svým srdcem. Proč ji ale zanechal Kalvín a Zwingli a co to pro mě znamenalo?
V průběhu času Maria uzdravovala mé obavy a vrhla světlo na ty hrozné lži, které mi kdysi říkali o posvátné oddanosti k růženci. Postupně jsem se modlila tuto nádhernou a úctyhodnou modlitbu. Zjistila jsem, že mé modlitby ke svaté Panně byly stále častěji vyslyšeny a když jsem se k ní obrátila o pomoc, začala jsem pociťovat v mé ustaraný duši oázu pokoje. Pomalu jsem začala chápat hloubku, autentičnost a skutečnou moc mariánské oddanosti - a zejména růžence. Citát za citátem, který jsem o růženci četla z katolických pramenů, mi začal konečně dávat smysl a milosti, které vycházejí z tohoto kontemplativního zdroje, mě začaly inspirovat jako nikdy předtím. Jak papež Lev XIII. kdysi napsal: "
Růženec je nejlepší formou modlitby a nejúčinnější prostředek k dosažení věčného života. Je to lék na všechny naše zla, kořen všech našich požehnaní. Neexistuje znamenitější způsob modlitby."
Pro nás katolíky - poutníky na pozemské cestě, které často napadají zkoušky života a které zasahují bouře pokušení, je růženec základem naděje, duchovní pevností a zahradou nadpozemské plodnosti. "
Růženec je mocnou zbraní, která démony zažene na útěk a zabrání hříchu," prohlásil papež Pius XI. "
Pokud si přejete klid do svých srdcí, do svých domovů a do své země, sjednoťte se každý večer, abyste se pomodlili růženec. Nevynechejte ani jeden den bez toho, abyste se tuto modlitbu pomodlili bez ohledu na to, jak vás to může zatěžovat ve starostech a práci."
Nikdy nezapomenu na horlivost sester Matky Terezy, když prosily rodiny, aby se modlily růženec. S odvahou a upřímností klepaly na dveře s růžencem v rukou a ptaly se, jestli se mohou modlit s tou danou rodinou skrývající se uvnitř domu.
Uprostřed kultury smrti, kde se rodiny potýkají v bouřích zmatku a úzkosti, může denní modlitba růžence fungovat jako archa spásy. Jak jednou řekl sv. Pius X.: "
Ze všech modliteb je růženec nejkrásnější a nejbohatší na milosti. Je to modlitba, která se nejvíce dotýká Srdce Matky Boží ... a pokud si přejete, aby ve vašich domovech zavládl pokoj, modlete se ho v rodině."
Skutečně, jak sv. Jan Pavel II. jednou řekl: "
Jak krásná je rodina, která se každý večer modlí růženec!" Buďme krásnými rodinami a každý den vezměme do svých rukou růženec a naše srdce pozvedněme do nebe, kde se může zaskvět jeho nádhera.
Zdroj: „
A Divine Reminder Not to Skip My Rosary“, ncregister.com
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 4. 8. 2019 naleznete
ZDE,
(Na Fatym.com vydáno 4. 8. 2019)
