Napsal nám jeden pán z vězení. Rád by se podělil o své svědectví a o tom, jak si ho Bůh našel prostřednictvím svaté Rity, světice v bezvýchodných situacích a beznadějných záležitostech.
SVĚDECTVÍ
Stal jsem se slabým článkem Kristova mystického těla, přestože jsem pokřtěný i biřmovaný římskokatolík. Bylo mi dopřáno vyrůstat u věřící babičky, ale po jejím odchodu na věčnost se rodinná pouta rozpadla.
Rodiče o mě nikdy nejevili zájem, a tak jsem se vydal cestou samotáře do úplně nového prostředí. Praha mě uchvátila a zároveň pohltila. moje víra nebyla vyzrálá. Věřil jsem , ale nic víc. nebylo pomyšlení chodit na bohoslužby a život dával tolik jiných lákavých možností. Zřejmě jsem zpychl , obzvláště po absolvování uměleckých kurzů. Zpočátku jsem se věnoval tvůrčímu psaní (povídky, scénáře), posléze také zpěvu a divadelnímu herectví. Dostavily se i návnady v podobě alkoholu, cigaret a koketovaní s pervitinem.
Zejména démon alkoholu ze mě udělal štvance a probudil ve mně asociální sklony. Nakonec, když jsem už nevěděl kudy kam, Bůh si mě našel. Učinil tak prostřednictvím svaté Rity, světice v bezvýchodných situacích a beznadějných záležitostech.
Jedna věřící žena mi o ní věnovala knihu. Začal jsem si v ní číst a modlil se prosebné modlitby.
Odešel jsem do pohraničí s Německem a usídlil se v azylovém domě. Kvůli dluhům z dřívějšího způsobu života jsem se zaevidoval na úřad práce a přivýdělek našel v roznášení letáků. Bylo pozdě, když mi došlo, že Bůh zkouší ty, které obzvláště miluje. Můj pobyt v azylovém domě se chýlil ke konci a znovu jsem se ocitl ve slepé uličce. Přepadaly mě deprese a znovu se ozýval démon alkoholu. Došlo to tak daleko, že jsem si jednou časně ráno oblékl svoje nejlepší šaty a vydal se na nádraží. Tam jsem ulehl na koleje s rozhodnutím nechat se přejet vlakem. našli mě však dělníci, kteří nastupovali do práce. Pobyl jsem několik týdnů na psychiatrii a po propuštění skončil na ulici. Spát v lednových mrazech na pokraji lesa ve stanu bylo nesnesitelné. Nebylo možné obrátit se na někoho, protože k onomu místu mě vázal rozsudek trestu obecně prospěšných prací - za moje dřívější delikventské chování. Trápil mě hlad. Život na ulici mi uštědřil odcizení mobilního telefonu a pouzdra se všemi doklady. Nebylo možné vyzvednout si na poště sociální dávky. Rozhodl jsem se pro drobné krádeže potravin v obchodech. Několikrát mě chytli, ale z policie a posléze i z cely předběžného zadržení mě soudce propustil. V tu noc byla ve stanu obzvláště velká zima, takže jsem se raději toulal ulicemi. Následující den jsem šel znovu krást, tentokrát s pevným rozhodnutím, že už mě zavřít musí.
Přání se mi splnilo. Bylo to jistě choré uvažování, nicméně jistota, že mi ve vězení vyhotoví nový občanský průkaz, mohu s odborníky řešit sklony k alkoholu a při trošce štěstí snad i získat práci, tudíž alespoň něco málo na nové bydlení, až budu jednou propuštěn.
U soudu se mě přidělená obhájkyně zeptala, zda si přeji někoho kontaktovat. Vzpomněl jsem si na jednu věřící paní, s níž mne pojí shodou okolností také svatá Rita.
Paní obhájkyně si zřejmě dala práci s tím, aby moji známou vyhledala. Za dva týdny mého pobytu v cele mi přišla totiž velká obálka s písemnými potřebami a malou brožurkou s litaniemi a strukturou růžence svaté Rity.
Nevím kam mne po propuštění Bůh zavede, ale vím, že mě neopouští už jen proto, že si mě znovu našel prostřednictvím svaté Rity...
Bůh Vám žehnej
P.S. Jdi a víra tvá tě uzdraví - řekl Spasitel...
Pokud by se mezi Vámi našel kdokoli, kdo by si chtěl přátelsky dopisovat s tímto pánem na téma života a víry, bude velmi rád. Kdo by o toto dopisování s ním měl zájem, může se obrátit na redakci FATYM s žádostí o jeho adresu.