
Zamyšlení nad evangeliem svátku Uvedení Páně do chrámu.
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‘Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!’ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
"Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu."
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2,22-40 )

PŘIJMI SVĚTLO A BUĎ SVĚTLEM
Dnešní svátek je jakýmsi dozvukem vánoc. Svíčky se z vánočního stromku přestěhovaly do našich rukou. Vánoční preface ještě jednou hlaholí, že v tajemství vtěleného Slova zazářilo našemu duchovnímu zraku nové světlo Boží jasnosti. Rozpomeňme se tedy ještě jednou na tu noc, která se proměnila v jasný den, když v náručí svaté Matky zazářilo dítko - Světlo k osvícení národů.
Křestní liturgie má pěkný symbolický úkon. Maminka sama rozžíhá křestní svíci svého dítěte od velikonoční svíce - paškálu. Má si při tom úkonu uvědomit, že má svítit a hřát světlem svého příkladu svému dítěti, aby z něj vyrůstal dobrý člen velké rodiny Božích dětí.
Dnes jste si rozžíhali svíčky jeden od druhého a ta první dostala světlo od paškálu z oltáře. V tom úkonu předávání světla je zahrnuto celé poselství tohoto svátku: přijměte světlo a buďte světlem jiným!
A jistě jste si všimli: když se od jedné svíčky rozžala druhá, plamen té první se nezmenšil, neoslabil se tím, že své světlo předal. Naopak - v okamžiku předání se plamen zvětšil. Jedna svíce může zapálit mnoho jiných svící, aniž tím ztratí svou sílu. Stejně tak je to u nás, lidí. Když se snažíme být svící a vnášet světlo do temných koutů světa kolem sebe, jiným prospějeme a sami nic neztratíme, ba mnoho získáme.
A nebuď malomyslný, že tvé světlo není nejlepší, že nemáš kvalitu nějakého superkřesťana. Už staletí před příchodem Ježíšovým to věděl a pěkně pověděl autor Knihy Přísloví:
- "Ty se možná považuješ za zcela bezvýznamného, ale v očích Božích jsi důležitý a můžeš být Světlem Páně.
- I když tvé světlo je jen slabé, může jím Bůh ve své moudrosti osvítit jiné, dokonce i takové, kteří tě převyšují schopnostmi a nadáním. Pak je dobro, co oni tebou povzbuzeni vykonají, i tvou zásluhou.
- Neschovávej své světlo pod kbelec, ale hleď je přinést tam, kde je ho zapotřebí."
Bratří - z rukou Matky církve jsme dnes přijali do svých rukou Mariinu svíci. Kéž nás tento svátek naplní novou radostnou chutí: chtějme být světlem lidem kolem nás.