Zamyšlení nad evangeliem svátku Svaté rodiny - Ježše, Marie a Josefa.
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!" Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Pá¬ně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
"Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu."
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2,22-40)
„Možná znáte ty „učesané“ a poněkud neskutečné obrázky Ježíše, Marie, Josefa jako Svaté rodiny, kde jsou všichni tři jakoby naškrobení, pocukrovaní, zkrátka neskuteční. Toto má sloužit jako vzor pro naše rodiny? Právě vánoční liturgie nám předkládá nazaretskou rodinu jako vzor. Kdyby však tento vzor měl být jen takovým cukrovým obrázkem, nebyl by nám k ničemu.
Situace dnešních křesťanských rodin není tak růžová, aby nebylo třeba hledat vzor, jak rodinu vytvářet. Co nám může sdělit nazaretská rodina? Ponechme teď stranou legendy, v nichž se vypráví, jak Panna Maria jenom líbezně mlčela, svatý Josef všechno řídil a Ježíšek poslouchal. Naše vidění musí jít hlouběji. Uprostřed této rodiny žil Bůh, přítomný plně a skutečně v Ježíši. Bůh, jenž pronikavým způsobem zasáhl do Mariina a Josefova života. Bůh, kterého Ježíš nazývá Otcem. A to platí pro všechny doby, i tu naši.
Položme si otázku: Co je středem zájmu mé rodiny? Co je tím centrem, kolem něhož se má vše točit? Spokojenost nabručeného manžela, nebo náladové manželky? Dům, byt, zahrada, domácí pořádek? Nebo v nejušlechtilejším případě děti? To všechno jistě do života patří, vyžaduje to velkou míru našeho zájmu, nemůže to však být centrálním bodem našeho života – ani děti ne. Co k tomu říká Písmo? V listě Kolosanům čteme: „Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, k němuž jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděčni.“
Co to je ten Kristův pokoj? Pohoda svátečního odpoledne, kdy není nic na práci, neprobíhá žádný konflikt, nepřichází žádná návštěva, malé děti spí – ale nevydrží tohle déle než hodinu? Jistě že ne. Pokoj, jenž přináší Kristus, je jiný pokoj, než který přináší svět. Kristův pokoj vyrůstá z překonání zla – z překonání zla vykoupením. Jinak řečeno: Je to pokoj vyrůstající ze smíření. Nikoli ze smíření s osudem, bolestí, životem, ale ze smíření s Bohem, z odpuštění. K tomu nutně patří smíření s lidmi a se sebou samým. Kristův pokoj znamená, že člověk sám a osobně prožije Boží dobrotu, prožije odpuštění a sjednocení, s Bohem a s lidmi. To jedno tělo, v němž nás Kristův pokoj sjednocuje, je společenství lidí, kteří chtějí mít Boha ve svém středu.
Jestli vám doma kape kohoutek, nejde televize, dítě je na propadnutí nebo tetička, která přijela na týden, ještě po měsíci neodjíždí – nemyslete si, že po odstranění těchto závad u vás zavládne nebe na zemi. Nebe je tam, kde je Bůh. Proto má být Bůh mezi námi. A to je možné – znovu opakuji – jen cestou smíření. Chcete-li žít plně jako křesťané a lidé, potom se v první řadě smiřte s Bohem, což obsahuje v sobě i smíření s bližními. Učiňme vše proto, aby Bůh představoval ve vaší rodině hlavní osobu. Otázka, co vás Bůh chce, ať vám nedá pokoj. Ať se stane vaším stálým nepokojem. Jen tak dojdete k pokoji srdce. Člověka nenaplní kromě Boha nic. A Bůh chce být uprostřed nás. Vpustíte ho do své rodiny a poskytnete mu první místo?
