Existuje rčení, které se datuje přinejmenším do doby Františka Saleského, že určití svatí mají být obdivovaní, ale ne napodobovaní. Nepodporujeme mladé ženy aby si natíraly své tváře lihem jako Ružena Limská a ani nenavrhujeme, aby si misionáři zahráli na Františka z Assisi a vystoupili před nepřátelskými muslimskými vůdci s tím, že je buď konvertují nebo budou umučeni.
Je důležité mít to na paměti, když diskutujeme o
blahoslavené Alžbětě Canori Mora, světici, jejíž život může dodat naději ženám (a mužům) trpícím z rozbitých, nevěrných a zneužívajících manželství.
Narozena v Římě v roce 1774, byla aristokratická Alžběta velmi šťastná, když se poprvé provdala za Christophera Moru. Christopher na ní velmi lpěl a především byl rád, když ji mohl představit svým přátelům. Jeho hrdost se brzy změnila na žárlivost a začal omezovat její kontakt s vnějším světem. Zanedlouho nabyl pocit, že jeho život je velmi šedý a bez zájmů a tak začal vyhledávat jeho naplnění v jiných oblastech.
Pěkný, úspěšný právník se brzy stal kompulzivním gamblerem a chlípným opilcem. Střídal milenku za milenkou a po celou tu dobu zesměšňoval svou ženu kvůli její zbožnosti. Jelikož jeho excesy ochudily celou rodinu, byla Alžběta nucena prodat šperky a dokonce i své svatební šaty, aby byla schopna uživit jejich dvě dcery. Po celou tu dobu se Christopher stával stále více a více násilnickým. Na nějaký čas je dokonce zcela opustil, ponechajíc osud a uživení rodiny na samotnou Alžbětu. Nakonec se vrátil, ale jeho chování zůstalo nezměněné. Přesto se Alžběta stále modlila a heroicky milovala svého manžela navzdory jeho úplné bezcennosti.
Alžběta se roky modlila a milovala manžela, který si ji vůbec nezasloužil. K tomu a také k vychováváni svých dětí si ještě našla čas pro práci švadleny, starala se o nemocné a pomáhala chudým. Žila v naději, že její láska ho přivede k obrácení. Tato její naděje byla tak mocná, že mu jednou řekla: "
Teď to může vypadat neuvěřitelně, ale jednoho dne budeš za mě sloužit mši!"
V očích jak
tehdejšího tak i současného světa byla Alžběta podváděnou a bitou ženou. Přesto se její láska a svatost dostala do ulic Říma a do hloubky jejího srdce. Měla zjevení a vyslovovala proroctví, stejně tak navštěvovala nemocné a dělala poradenství pro manželské páry. Jako členka Řádu Trinitářů Alžběta nemohla na svět zanevřít. Místo toho si vybrala kázání skrze svou lásku řka: "
"Nikdo nemůže být zachráněn osamoceně a Bůh svěřil všem lidem odpovědnost za spásu druhých aby tak bylo možné uskutečnit jeho projekt lásky."
Nakonec dokonce i Christopherovo srdce začalo měknout. Vzhledem k tomu jak se vyčerpaná a oslabená Alžběta začala blížit smrti ve věku 50 let, trávil s ní více času než po celá ta léta. Alžběta však musela prožít ještě jednu poslední ránu - v tu noc, kdy zemřela, byl Christopher s milenkou. Po návratu domů našel svou zesnulou manželku a přemohl ho smutek a lítost. Vykonal pokání ze svých hříchů a vstoupil do řádu františkánů a byl následně vysvěcen na kněze. Pokud svatost Alžbětina života nebyla jasná z jejích činů lásky a kontemplativního ducha, jeho zázračné obrácení by mělo být dostatečným důvodem, aby byla její svatost vyhlášena celosvětově. Zatímco v životě byli Alžběta a Christopher oddělení hříchem a sobeckostí, později byli konečně sjednoceni v Kristu.
Případ Alžběty Mora
není voláním po setrvání v násilnickém manželství. Její život slouží méně jako model jak žít, ale více jako model jak milovat. Existují tisíce věřících katolíků jejichž srdce byla zlomená násilnickými a nevěrnými manželstvími. V případech zneužívání, závislostí nebo cizoložství Církev umožňuje rozdělení manželů, ale povinnost milovat svého partnera a pracovat na jeho obrácení a spasení zůstává.
Alžběta Canori Mora je silným příkladem lásky, která promění oběť na přeživšího. Alžběta je vzorem svatosti prožívané dokonce i poté, co se pohádka o "žili šťastně až do smrti" změnila na noční můru. Je svědkem neutuchající modlitby za obrácení člověka, kterého milovala. Její rozhodnutí zůstat s Christopherem nemusí být právě takovým, které by se mělo napodobovat, ale její obětavost a láska by určitě měly být obdivovány.
5. únor je svátkem bl. Alžběty Mora, ale můžeme se modlit soustavně za smíření mezi manželi, za opuštěné a zneužívané manžele a za to, aby manželé a manželky žili v radikální lásce za posvátnost toho druhého.
Pokud vaše manželství vypadá jako Alžbětino, vězte, že nejste sami. Bůh vás vidí a miluje a ve vaší bolesti vás k sobě přitáhne a pokud mu to dovolíte, udělá vás svatými.
Blahoslavená Alžběta Canori Mora, oroduj za nás!
Zdroj:
http://aleteia.org, 2. 2. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
