Josef Kalinowski (když se připojil ke karmelitánům, dostal jméno Rafael) se narodil v roce 1835 ve Vilniusu. Byl synem profesora matematiky a začal studovat až jako patnáctiletý.
Stal se inženýrem v carské armádě a rychle ho povýšili do vyšší vojenské hodnosti. Po vypuknutí lednového povstání se stal ministrem povstalecké vlády v Litvě. Byl odsouzen do emigrace na Sibiř. Zde se stal mužem, jehož týrali jeho spoluvězni.
Později začal učit a vychovávat prince Augusta Czartoryského. Zde také dosáhl - lze říci - velkolepý úspěch, protože jeho žák žil a zemřel v pověsti svatosti a po letech byl blahořečen. A když se stal karmelitánem ve věku 42 let, stal se cenným duchovním vůdcem a dodnes je považován za jednoho z restaurátorů zákona v Polsku.
Svatý Rafael Kalinowski - dítě štěstí
Pokud se takto podíváme na život svatého Rafaela Kalinowského, můžeme říci, že to byl úspěšný příběh. Jak odlišně to však vypadalo zevnitř! Ve skutečnosti roky bojoval s mnoha protivenstvími a pochybnostmi. Od mládí měl zdravotní problémy. Zúčastnil se povstání nazvdory své víře. Jako muž války věděl, že nemá žádnou šanci na úspěch, protože věřil, že "Polsko potřebuje pot a ne krev, která se až příliš prolévala". Vyhnanství na Sibiři bylo pro něj velmi těžkým zážitkem. Nejprve byl odsouzen k smrti, ale později se rozsudek změnil na tvrdou práci a potom na příkaz usadit se v Irkutské gubernii.
Oženit se nebo se neoženit?
Biografie o tom přímo nepíší, ale Josef Kalinowski se pravděpodobně ořesvědčil, co je problémem mnoha velmi nadaných lidí - po mnoho let se nedokázal rozhodnout, čemu se zasvětit, a tak se vzdal svého studia. Například předtím, než začal studovat na Vojenské technické škole sv. Mikuláše v Petrohradě, studoval dva roky na zemědělské univerzitě. Z Petrohradu odešel, protože "
byl unavený atmosférou tohoto města" a začal pracovat na výstavbě drah Oděsa - Kyjev - Kursk. Odtud se po roce opět přestěhoval do Brestu nad Bugem, kde pracoval na rozšíření pevnosti. Celé roky přemýšlel, jestli je manželství skutečně pro něj to pravé povolání. Trvalo mu nějaký čas, než vstoupil do řádu.
Josef Kalinowski také prošel vážnou krizí víry. Dilema přišlo v období studií. Nakonec přestal přistupovat ke svátostem a do kostela chodíval pouze jednou ročně. Podnětem pro proměnu se mu staly moudré knihy (mj "Vyznání" sv. Augustina a "Následování Krista" od Tomáš Kempenského) a to, co viděl během povstání. Pravděpodobně pro něj byla také velmi důležitá modlitba jeho matky a sourozenců na jeho úmysly. Už v exilu, po 10-leté přestávce, zlomil svůj odpor a rozhodl se vyzpovídat.
Jeden z vyhnanců si ho takto zapamatoval: "
Kde bylo dítě opuštěné, Kalinowski ho učil. Kde byl nemocný, jehož bylo třeba opatrovat nebo kde nebylo příjemné něco udělat, tam byl on jako první.". A napsal: "
Kromě modlitby nemám nic, co bych Bohu nabídl, mohu to považovat za svůj jediný dar: postit se nemůžu, almužny už nestačí, nemám sílu pracovat, trpím a jediné, co mi zůstalo, je modlit se. Nikdy jsem však neměl větší poklad a sám nechci víc." Vždycky, když to bylo možné, šel na mši každý den a každý týden se zpovídal.
Užitečné chyby
Když se připojil ke karmelitánům, ukázalo se, že chyby, které udělal, a pochybnosti, s nimiž bojoval, mu pomohly - paradoxně - být lepším řeholníkem. Před jeho zpovědnicí se vytvářely velké zástupy. Dobře rozuměl kajícníkům. Nekritizoval, pouze se snažil pomoci. Měl dar obnovit pokoj u těch, kteří se trápili úzkostí, strachem a skrupulantstvím.
Vždy byl soustředěný, sjednocený s Bohem, ochotný obětovat a umrtvovat se. Krátce po vysvěcení (jelikož měl tzv. pozdní povolání) se stal mistrem noviciátu a jen o několik měsíců později převorem v klášteře v Czerne u Krakova. Založil dva ženské kláštery (v Przemysl a Lvově), jakož i mužský klášter a menší seminář ve Wadowicích. Řád bosých karmelitánů, který se v Polsku v důsledku represí útočníků stále zmenšoval, získal díky němu nového ducha a mnoho nových povolání.
Cesta ke svatosti
Svatý papež Jan Pavel II. vyhlásil 11. října 1980 dekret o hrdinských činech jeho ctností. Po schválení zázračného uzdravení reverenda Mísa ho Svatý otec blahořečil 22.června 1983 v Krakově před davem více než dvou milionů lidí. S rostoucí slávou jeho zázraků začala Krakovská kurie v roce 1989 proces kanonizace, aby prozkoumala mimořádné uzdravení malého dítěte. Diskuze lékařů, teologů a kardinálů byly úspěšně ukončeny. 17. listopadu 1991 byl kanonizován v bazilice sv. Petra papežem Janem Pavlem II. Prohlásil svého chlapeckého hrdinu za světce. Raphael byl prvním mnichem, který byl kanonizován v řádu karmelitánů od sv. Jana od Kříže. Den jeho vzpomínky se slaví 19. listopadu v řádu bosých karmelitánů a 20. listopadu katolickou církví v Polsku.
Naše cesty jsou někdy klikaté, někdy těžké. Někdy úplně sejdeme z cesty. Jak je vidět,
vše, co potřebujeme, je "pouze" jedna věc - obrátit se k Bohu celým svým srdcem a pak můžeme ze všeho čerpat pouze dobro. Někdy to dokonce vidíme už za života.
Zdroj: Aleteia,
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 24. 11. 2019 naleznete
zde.
