Sv. Juliana z Liege (Lutychu), řeholnice z 13. století, která nám přinesla svátek Božího těla
Jak pomohla tato řeholnice Církve zaměřit se na jednotu v Kristově těle a krvi?
Dnes slaví katolíci slavnost Nejsvětějšího Kristova těla a krve, svátek je známější pod jednoduchým názvem Boží tělo.
Za tento svátek vděčíme belgické řeholnici ze 13. století jménem Juliana. Osiřela ve věku 5 let a spolu se sestrou byly umístěny na malém hospodářství patřícím k dvojitému klášteru Norbertínů, známých dnes jako premonstráti. (Původ v augustiniánské spiritualitě)
Juliana, která se celý život věnovala úctě k Nejsvětější svátosti, vstoupila do řeholního života ve věku 13 let a sloužila v hospici pro malomocné, kterou řídila její komunita. Od 16 let měla sérii vizí úplňku měsíce zakrytého tmavou skvrnou. Zpočátku se Juliana obávala, že její vize mají démonický původ, ale všimla si, že Měsíc představuje liturgický rok Církve a temná skvrna je chybějícím svátkem na počest Krista přítomného ve svátosti.
Přestože Zelený čtvrtek připomíná ustanovení Eucharistie, Juliana věřila, že radostné tajemství transsubstanciace, bylo zastíněné slavnostními událostmi Svatého týdne. Juliana uvěřila, že její vize jí hovoří o tom, aby podpořila takový svátek, který se bude slavit ve čtvrtek po Trojiční neděli.
Jelikož neexistovaly sociální sítě, samozřejmě neměla žádné skutečné prostředky k uskutečnění propagace tohoto svátku, takže se Juliana nejdříve podělila o své vize pouze s několika spolu-sestrami a svatou přítelkyní kláštera Evou, která bydlela nedaleko. Nakonec, po tom, co byla jmenována představenou kláštera, řekla to svému zpovědníkovi, který to řekl svému představenému, který to řekl biskupovi, který to řekl kardinálovi atd. až směrem ke Svatému otci. Všichni se shodli, že nebude žádný problém slavit takový svátek, minimálně na místní úrovni. Juliana a její zpovědník tedy založili první úřad pro správu a slavení tohoto svátku.
Ale pro Julianu to nebyla klidná plavba. Žila v době politických a náboženských nepokojů. Spor mezi Církví a státem, Guelfy a Ghibelliny (přívrženci císaře proti přívržence papeže), s Dantem a jeho vnímáním, se dostaly i do Julianina kláštera. Zavedla reformy, které přiměly klášter vytrvat a vrátit se zpět k jeho přísné augustiniánské zprávě, ale mužský duchovní ustanovený dohlížet na ni - zkorumpovaný politik, který získal své postavení úplatkem - její život neustále znepříjemňoval neustálým obtěžováním a vykonstruovanými obviněními z finančních transakcí a špatným hospodařením, pro které Juliana musela dvakrát uprchnout ze svého kláštera. Poprvé našla přístřeší u své přítelkyně Evy. Později našla domov mezi cisterciáckou komunitou, s níž žila až do své smrti.
Byla to právě přítelkyně Eva, která nadále usilovala o univerzální slavení svátku Božího těla a papež Urban IV. nakonec polevil a pověřil svého přítele Tomáše Akvinského, aby napsal Hymnus, který tak dobře známe:
V latinčine:
Tantum ergo Sacramentum Veneremur cernui: Et antiquum documentum Novo cedat ritui: Præstet fides supplementum Sensuum defectui. Genitori, Genitoque Laus et iubilatio, Salus, honor, virtus quoque Sit et benedictio: Procedenti ab utroque Compar sit laudatio. Amen.
1. Chvalte ústa, vznešeného / těla Páně tajemství, / chvalte předrahou krev jeho, / kterou z milosrdenství, / zrozen z lůna panenského, / prolil Král všech království.
2. Nám byl dán a nám se zrodil / z Panny neporušené, / jako poutník světem chodil, / sil zde zrno pravdy své, / skvělým řádem vyvrcholil / svoje žití pozemské.
3. Na poslední večer k stolu / s bratřími když zasedal, / beránka by s nimi spolu / podle zvyku pojídal, / dvanácteru apoštolů / za pokrm sám sebe dal.
4. Slovo v těle slovu dává / moc chléb v tělo proměnit, / z vína Boží Krev se stává. / I když Pán je smyslům skryt, / stačí sama víra pravá / srdce čisté přesvědčit.
5. Před Svátostí touto slavnou / v úctě skloňme kolena, / bohoslužbu starodávnou / nahraď nová, vznešená, / doplň smysly, které slábnou, / víra s láskou spojená.
6. Otci, Synu bez ustání / chvála nadšená ať zní, / sláva, pocta, díkůvzdání / naše chvály provází. / Duchu též ať vše se klaní, / který z obou vychází. / Amen.
Ve slovenštině:
Ctime túto Sviatosť slávnu, zbožne skloňme kolená, bohoslužbu starodávnu nahraď nová, vznešená; pomôž zmyslom, ktoré slabnú, viera s láskou spojená Otcu, Synu jedinému chvála buď a plesanie, sláva, moc a česť ich menu, tak aj dobrorečenie; od obidvoch Poslanému rovnaké buď uctenie. Amen.
Svátek Božího těla, který byl schválen nejdříve pouze pro duchovenstvo, byl později rozšířen na univerzální Církev. Juliana byla prohlášena za svatou v roce 1869, a to především na základě ctností vyprávěných v biografii, kterou napsala její přítelkyně Eva.
Je úžasné, že se Církev opět vrací k eucharistickým procesím, které kdysi znamenaly slavení Božího těla.
V příběhu Juliany se v této chvíli, kdy opět probíhají boje v Církvi, vyplatí přemýšlet. Katolíci na mnoha frontách jsou v napětí, pokud jde o hranici mezi charismatem a kacířstvím. Je to však Julianina vize Měsíce, která nese zprávu o tom, co bylo tehdy nejdůležitější a co je nejdůležitější i nyní: přítomnost Krista v Eucharistii nás spojuje. Bez Eucharistie zbývá pouze temná skvrna, stín, nejednota.
Obnovení, návrat Eucharistie do její centrální polohy v našich životech je prostě jedinou nadějí, kterou máme k překonání této konkrétní temné noci. Juliana, stejně jako svatý František z Assisi, viděla Kristovo tělo - Boží tělo - v pokřivených a znetvořených tělech malomocných, kterým sloužila, a nechávala víru zásobovat místa, kam nedosahují smysly. Když dokážeme nahlédnout za neshody, které nás rozdělují a deformují, a uvidíme Nejsvětější Kristovo tělo a krev přítomné v Církvi, s Boží milostí bude naše světlo svítit jasněji než kterýkoli superměsíc.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
