Ráno 29. května 2013 jsme ze Sinjaku popojeli kus dál, kde jsme čekali na pana Ference. Ten zase čekal na nás, ale na jiném místě. Ještě že existují mobily. Po chvíli zdržení jsme vyrazili do Rakova.
Po cestě jsme se měli stavit u minerální vody v Poljaně. Asi 20 minut poté, co jsme Poljanou projeli, se Ferenc ptá: „Už byla Poljana?“ Takže minerální voda nebyla a jeli jsme dál. Dojeli jsme do Rakova, kde bydlí šestiletá Angelina Tenjak, na jejíž léčbu byla letošní Postní almužna. Má spinální kýlu, laicky bych řekl nemocné spodní končetiny, takže se pohybuje na vozíčku. Prodělala už jednu operaci, ale ta se moc nepovedla, tak se čeká na další operaci, na kterou jsou potřeba peníze. Ty jsme teď na Ukrajinu přivezli, takže když Pán dá, mohlo by vše dobře dopadnout.
Angelina má ještě dalších šest sourozenců, jeden z jejích starších sourozenců je také vážně nemocný a rodina vynaložila své omezené finanční prostředky, aby se chlapec mohl léčit v sanatoriu. Rodina je velmi chudá. Maminka se stará o děti a otec se snaží, co může, aby rodinu alespoň uživil.
Z Rakova jsme pokračovali do Užgorodu, kde jsme nejprve navštívili rodinu Anny Skury. Anna má vodnatelnost – vodu v hlavě a absolvovala už devět operací, na které Charita přispěla. Čeká na ni další.
V tomto bytě rodina Anny bydlí. Napravo je obývací pokoj a zároveň ložnice, napravo kuchyně. Víc místností tam není.
Její sourozenci
Oběd jsme měli u sester kongregace SJ. Na místě, kde mají sociální centrum, chtěl původně nějaký podnikatel postavit herny. Sestrám se to podařilo přeplatit a postavili tam sociální centrum. Dům má tři patra. Dole je dům pro sociálně slabé, kde tito mají šanci něco dostat, ale musí si to odpracovat. V prostředním poschodí je dům na půl cesty, pro mládež nad 18 let a nahoře je internát pro dívky. Charita jim pomohla s vybavením a nastavením pravidel a letos přispívá na provoz.
Po vstupu do místnosti nás zaujala perníková (tedy spíš bonbónová) chaloupka.
Po obědě si pro nás děvčata z internátu připravila krátké vystoupení.
Odpoledne jsme jeli do Rativsi, kde jsou čtyři dětské domovy. Ve skutečnosti jsou to čtyři rodinné domy, ve kterých bydlí rodiny s adoptovanými dětmi. Manželé, kteří se o ně starají, u nás byli na stáži.
Děti měly připraveno několik písní v maďarštině a bylo to moc pěkné.
V Užgorodě jsme také měli mši svatou a večeři a pomalu se přiblížil konec dne.
Když jsme se vraceli zpět, zpívali jsme si v autě písničku Černé oči jděte spát. Když jsme dozpívali, pan Ferenc (z Ukrajiny) říká: „U nás je slon elefant.“ Chvíli jsme nechápali a pak nám došlo, že myslel, že jsme zpívali o slůněti, které někam šlo (dřív než vyjde sluníčko; sluníčko už vychází).
otec Nik
