Rozhovor s promotorem pro růženec o tom, jak a proč se modlit jednu z nejznámějších modliteb.
Tajemství modlitby růžence můžeme propojovat se svým vlastním životem. Není nutné však zůstat pouze u jeho modlení, ale máme ho i žít.
Tajemství modlitby růžence můžeme propojovat se svým vlastním životem. Není nutné však zůstat pouze u jeho modlení, ale máme ho i žít. Promotor pro růženec dominikán Alan Ján Dely vysvětluje, proč má růženec význam i tehdy, když se nám při něm nedaří soustředit, jaký smysl má jeho délka a zda je modlitbou pouze pro kostelní babičky.
Mnozí lidé mají touhu modlit se růženec, ale zdá se jim příliš dlouhý nebo se jim nedaří během modlitby soustředit. Co byste jim poradili?
Nejhorší modlitba je nepomodlená. Pokud má někdo potíže se soustředěností, určitě ho to nemá odradit. Může se začít modlit nejprve jeden desátek a později si přidávat další. Je třeba říci, že růženec je pouze jednou z mnoha modliteb, které církev nabízí, a ne každý si ji oblíbí. Není povinnou pro všechny. Z dějin však víme, že nám ji doporučují mnozí učitelé duchovního života a světci, takže něco na té modlitbě asi bude.
Existují dnes dva typy názorů i mezi kněžími. Jedni říkají, že je důležité při růženci rozjímat nad slovy, která vyslovujeme, jiní tvrdí, že to není nezbytné a modlit se ho můžeme i při jakékoli činnosti. Co říkáte vy?
Růženec je ve své podstatě modlitbou rozjímavou. Nejde tedy jen o to, aby člověk odrecitoval padesát Zdrávasů - i když i to má svůj význam -, ale má uvažovat nad jednotlivými tajemstvími růžence. Líbí se mi přirovnání, že růženec je jako plavba řekou. Při plavbě si člověk nevšímá nejprve proud řeky, která ho unáší, ale zejména břehy řeky, na kterých obdivuje krásy scenérie. Podobně se člověk při modlitbě růžence nechává unášet proudem slov, ale všímá si především, obrazně řečeno, břehy, na kterých se nacházejí tajemství růžence, o kterých rozjímá.
Rozjímání je důležité, protože pokud člověk přemýšlí nad tajemstvími, může je propojovat se svým vlastním životem. Růženec se totiž nemáme pouze modlit, ale ho i žít.
A i když se někomu rozjímat nedaří, i tehdy to má význam. Modlit se totiž znamená darovat Bohu čas. A to člověk dělá, i když nerozjímá. Konečně, základním cílem každé modlitby je být v Boží přítomnosti. Modlitbou se buduje věrnost člověka k Bohu. A o to jde i při modlitbě růžence.
Můžeme během modlení růžence přemýšlet nad úmyslem, za který ho obětujeme? Například za potíž, kterou prožíváme?
Samozřejmě. Můžeme ho propojovat s jednotlivými tajemstvími růžence. Když mě třeba něco trápí, pomodlím se bolestný růženec a uvažuji nad svou těžkostí ve spojení s tajemstvími bolestného růžence.
Je důležité, aby se člověk snažil vtáhnout tajemství do svého každodenního života. Svatý Jan Pavel II. říkal, že modlitba růžence je vlastně vzpomínáním s Pannou Marií na to, co Bůh udělal v jejím životě a v životě jejího Syna. Zdůraznil přitom, aby tyto vzpomínky nebyly mrtvé, ale aby ožívaly v našich životech.
Zkuste říct nějaký příklad, jak to může vypadat.
Mým oblíbeným je druhé tajemství radostného růžence -
kterého jsi, Panno, při návštěvě Alžběty v životě nosila (se kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila). Říká nám mimo jiné o tom, jak si Panna Maria našla čas, aby pomohla své příbuzné. Mohu se tedy přes tento příklad ptát sama sebe, jak je to se mnou, jestli si dokážu najít čas na lidi kolem sebe, kteří potřebují pomoc. Pokud ano, tak pak dovoluji, aby tato vzpomínka Panny Marie v mém životě ožívala. A taková propojení se dají najít v každém z růžencových tajemství.
Pro některé je to však náročnější.
V rámci Dominikánského mariánského centra vydáváme časopis
Růženec, kde jsme již vícekrát biblicky rozebírali jednotlivá tajemství. Dělali jsme to proto, aby lidé při modlení růžence věděli, co je jejich obsahem. Každé růžencové tajemství je vlastně výňatkem z Písma svatého. Modlit se růženec znamená v podstatě rozjímat nad Písmem svatým. Často však zůstáváme na povrchu a nechce se nám jít více do hloubky, nastudovat si něco nebo vyhledat to v Bibli.
Uznávám, že rozjímat nad tajemstvími může být náročné. Ale mnohem náročnější je růženec žít. Uvádět jeho tajemství do svého života.
Jak se dá vysvětlit, že růženec je dlouhou modlitbou, když i v Písmu Ježíš říká, že při modlitbě nemáme mluvit hodně jako farizeové. Jaký to má tedy smysl? Nestačí se raději pomodlit krátceji, ale pořádně?
Koho člověk miluje, tomu daruje čas. Modlitba je projevem lásky, která si čas vyžaduje. A pokud ho nejsme ochotni darovat, kdoví zda jde o skutečnou lásku. Samozřejmě, když se někdo upřímně, v hloubce, pomodlí jeden desátek, může to být mnohem víc, než kdyby povrchně odrecitovat celý růženec.
Někteří se ptají, proč se vlastně máme vůbec modlit a prosit o něco Boha, když i tak se stane jeho vůle?
Pokud někoho poznám a chci s ním rozvíjet vztah, tak se s ním setkávám a mluvím. Modlitbou nejprve rozvíjíme vztah s Bohem. Samozřejmě, on nepotřebuje naše modlitby. My potřebujeme s Bohem trávit čas, pokud to s ním myslíme vážně.
A v modlitbě můžeme a měli bychom prosit. Za sebe, známé, neznámé. Vždyť sám Ježíš nás k tomu vybízí. Bůh tedy bere vážně naše prosby. Samozřejmě, ne každou prosbu Bůh vyslyší. Naštěstí. Modlitbou se spíše učíme prosit tak, jak to chce Bůh, prosit o to, co v konečném důsledku chce Bůh. A věříme, že je to to, co je pro nás nejlepší.
Je pravda, že našimi modlitbami Bůh nemění svou vůli, ta je neměnná, ale to vůbec neznamená, že ve své vůli neshrnuje i naše prosby. Bůh totiž neregistruje naše modlitby v době, kdy se je modlíme. My je registrujeme v čase, ale on ne. Bůh je mimo čas. On už na počátku světa věděl, kdo, kdy, jak, za co se bude modlit a prosit. A tyto modlitby, nebo lépe řečeno, ty, které chtěl, zahrnul do své vůle. Bůh naše modlitby vzal vážně už na počátku věků. A vzal je vážně ne proto, že by musel, ale protože chtěl.
Na celém světě existují tzv. růžencová bratrstva. Co si pod tím máme představit?
Jsou to společenství lidí, kteří se modlí společně nebo jednotlivě růženec a nechávají se jím inspirovat ve svém každodenním životě.
Kdy vznikly první takové komunity?
První růžencové bratrstvo vzniklo v dnešní Belgii. Založil ho blahoslavený dominikán Alan de la Roche v roce 1468. O něco významnější však bylo bratrstvo, které o sedm let později založil jiný dominikán, Jakub Sprenger z Kolína nad Rýnem. Toto společenství tzv. růženčářů (ruženčiarov) schválil za tři roky papež Sixtus IV. Byla to tehdy novinka, která si rychle získala popularitu. Už za pár let mělo toto bratrství více než sto tisíc členů a rychle se šířilo po Evropě.
Kdo je to růženčář?
Většinou toto pojmenování používáme pro členy růžencových bratrstev. V širším slova smyslu ho můžeme použít pro každého člověka, který se modlívá růženec, nemusí být členem společenství.
Tím, že člověk vstoupí do Růžencového bratrstva, stává se zároveň členem dominikánské rodiny a má účast na požehnáních naší řehole. Tito lidé tak, obrazně řečeno, putují k Bohu nejen jako jednotlivci, ale společně jako společenství, které se snaží žít v jednotě a lásce. Mnozí papežové souhlasili růžencové bratrstva odpustky, co se zachovalo až dodnes.
Kdo může založit růžencové bratrstvo?
Skutečné růžencové bratrstvo může založit pouze promotor pro růženec (tedy dominikán, jehož tím pověřil provinciál) v kterémkoliv kostele či kapli v jakékoliv farnosti. Samozřejmě, děje se to s vědomím místního faráře či správce kostela. Na to, aby vzniklo, je potřebná skupina dvaceti lidí - podle počtu všech tajemství růžence -, kteří vytvoří tzv. růži Živého růžence. Každý z nich se modlí určitý desátek a jednou za měsíc se setkají v kostele.
Kromě Živého růžence známe ještě další dvě formy členství v růžencovém bratrstvu - forma Svatého a Věčného růžence. Jejich výsady jsou stejné, liší se jen v závazcích. Členové Svatého růžence se za týden pomodlí všechny čtyři růžence - radostný, bolestný, slavnostní a růženec světla. Závazek členů Věčného růžence je, že si vyberou konkrétní den a hodinu v roce, kdy se pomodlí všechny čtyři růžence najednou.
Kolik je na Slovensku růžencových bratrstev?
Více než dva tisíce. Jsou to vlastně všechna růžencová společenství, která existují ve farnostech po celém Slovensku. Zastřešuje je naše Dominikánské mariánské centrum. Každé bratrství má svého tzv. horlitele nebo horlitelku, kteří jsou zodpovědní za dané společenství. Členové si je volí pravidelně každé tři roky.
Proč je mají na starosti právě dominikáni?
Má to historický původ. Papež Pius V. svěřil naší řeholi kazatelů úlohu zakládat a pečovat o Růžencová bratrstva a tato kompetence patří dominikánům dodnes. Na Slovensku máme jakousi první zmínku o Růžencovém bratrstvu z roku 1522. Jde o testament jistého košického měšťana, který část své pozůstalosti přenechal Růžencovému bratrstvu, které existovalo při dominikánském kostele v Košicích.
Co je náplní promotora pro růženec?
V každé zemi, kde jsou dominikáni, pověří tímto úkolem jednoho ze svých bratrů. Slovo promotor pochází z latiny a znamená něco jako hybatel, rozněcovatel. Je to člověk, který šíří modlitbu mezi lidmi, věřícími i nevěřícími. Se svými spolupracovníky navštěvujeme členy bratrstev, děláme duchovní obnovy, organizujeme duchovní cvičení či poutě a vydáváme časopis
Růženec.
Končí se říjen, který je měsícem modlitby růžence. Jak byste motivoval lidi, aby se ho modlili dál?
Jak jsem zmiňoval, touto modlitbou se buduje věrnost Bohu. Asi by bylo smutné, kdyby se to posledním říjnovým dnem skončilo. Věrnost Bohu je celoživotní záležitost. Ježíš nás vyzývá, aby naše víra byla živá a reálná. To znamená, že musí být každodenní. Růženec nebo alespoň desátek je jeden z prostředků, který k tomu pomáhá.
Může se zdát, že růženec je modlitbou pouze pro kostelní babičky. Modlí se dnes lidé růženec?
Ano a nejsou to jen starší. Znám více mladých, kteří jsou členy růžencových bratrstev. A setkávám mnohé takové mladé, kteří sice nejsou členy nějakého Růžencového společenství, ale modlí se ho individuálně. Dokonce pozoruji, že je dnes mezi nimi dost rozšířená
Novéna k Panně Marii z Pompejí, v jejímž rámci se modlí 54 dní tři růžence denně. A to dá člověku zabrat.
Mladým říkáme, že růženec je jako facebook. Na facebooku totiž lidé sdílejí své vzpomínky, které jim ostatní lajkují. A v modlitbě růžence Panna Maria zveřejňuje své vzpomínky na svém profilu a pokud nad nimi uvažujeme, dáváme jí lajk a vyjadřujeme tím, že chceme, aby její vzpomínka byla součástí našeho života.
Růženec je taková modlitební sociální síť, ve které si Boha přidávám za svého přítele. Spojuje lidi navzájem, jakož i člověka s Bohem. Reálná sociální síť.
Adam Takáč,
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 30. 10. 2018 naleznete
zde
(Na Fatym.com vydáno 30. 10. 2018; 7. 10. 2019 - 1046; 27. 10. 2019 - 1515; 3. 10. 2020 - 3885 přečtení)
