Vydat se letos na pěší pouť? Není to bláznovství a nezodpovědnost v této době? Půjde vůbec někdo? Tak to bylo několik otázek, které jsem v sobě řešila do chvíle, než jsem se rozhodla, že je třeba pouť i letos udělat a to i přesto, že podmínky nejsou zrovna ideální, ale…..
Pěší pouť z Prahy do Jeníkova je pro mě taková srdeční záležitost a vždycky se na ní moc těším, i když teď poslední dva roky jsem na ní nebyla. O to víc, jsem se těšila na tento rok. Jenže přišel koronavirus a vše bylo úplně jinak. Byl to samý zákaz a omezení a naděje, že by se pěší pouť mohla uskutečnit se pomalu rozplývala. Navíc otec Nik, který pěší pouť vždy vede si zlomil nohu a bylo jasné, že letos nepůjde.
A co teď? Najde se někdo, kdo by se ujal vedení? Vypadá to, že ne. Květen se pomalu blíží a o pouti se vůbec nemluví, a tak si jednou dodám odvahu a zeptám se o. Marka, jak to s tou letošní poutí vypadá. A on říká, že není nikdo, kdo by se toho ujal a tak, že asi pěší pouť letos nebude, i když to bude škoda.
Něco uvnitř mě, mě říká, že by bylo potřeba pěší pouť udělat, i když podmínky budou asi ztížené. Říkám o. Markovi, že se zkusím poptat, jestli by vůbec někdo šel a případně to začnu organizovat. Radost z toho, že by se přece jen pěší pouť mohla jít najednou střídá několik otázek. Jak lidi oslovit, když se veřejně nic nemůže pořádat, ubytují nás tam, kde většinou přespáváme? A jak to bude s rouškami? Za jaký konec to vzít a začít to nějak organizovat? Rozhodnu se, že zavolám na faru do Libochovic, kde už několik roků přespáváme a zkusím se zeptat, jestli by to bylo možné i letos. Pokud bude odpověď kladná a přespaní bude možné, pustím se do další organizace. Volám tedy na faru a pan farář se mě ptá, jestli i v této době skutečně chceme jít a jestli budeme mít sebou kněze nebo alespoň jáhna. Kněze mít nebude, jáhen je nejistý, ale jít chceme a to třeba i v omezeném počtu. Pan farář říká, že u něho přespat budeme moci. Bohu díky za to. Pro mě je to známka, že pouť má být. Potom napíšu všem bývalým poutníkům a čekám na jejich odpověď. Přišly jen asi tři odpovědi, ale za to se přihlásilo asi 6 poutníků z Moravy, kteří by šli. Další známka pro mě, že pouť se má jít. Potom ještě ubytování v Nelahozevsi, tam mě také vycházejí vstříc a dokonce nabízejí i možnost nám zatopit, pokud to bude potřeba, a to je další známka, že se pouť má uskutečnit.
A pak, aby to nebylo tak lehké, to přijde. V Praze ubytování není možné, stejně tak ani v Kostomlatech. Ale co, oboji se dá vyřešit jinak, i když to bude trochu komplikované. Nakonec však i ubytování v těchto dvou místech máme zajištěné, a tak teď už nezbývá nic jiného než se začít balit a na pouť vyrazit.
Scházíme se ve středu 20.5. 2020 kolem 18:00 hodiny v Praze. Já přijíždím z Jeníkova, ostatní většinou doprovodným vozidlem z Moravy a ještě Josef autobusem z Chomutova. Jdeme se ubytovat a už tam na mě čeká milé překvapení. Původně nás mělo spát asi deset lidí v jedné malé místnosti, ale nakonec se rozdělujeme na kluky a holky a získáváme tak velmi luxusní ubytování na dvou místech, za které patří velký dík sestrám boromejkám.
Je pomalu čas se vydat k pražské katedrále, kde máme pouť zahájit Mariánskou pobožností, ale i to letos bude jinak. Volají nám totiž dva poutníci, že se snaží dostat ke katedrále, ale všechny vchody jsou uzavřené a není možné se tam dostat. Tak na tuto situaci jsem vůbec nepomyslela a jsem ji zaskočena. Co teď? Domlouváme se, že se sejdeme před arcibiskupským palácem a zahájíme pěší pouť tam. A jak tak někteří z nás už čekají na smluveném místě, najednou přichází dva reportéři a mají na nás několik otázek. Prvně si říkám, že to bude ohledně pouti, ale vyjde z toho úplně něco jiného. Reportéři se zajímají spíše o politiku a současnou situaci s koronavirem. Někteří poutníci začnou odpovídat na jejich otázky, ale jiní se zvedají a odcházejí pryč. Když konečně dorazí i zbytek poutníků, kteří se ještě šli podívat na Staroměstké náměstí na Mariánský sloup, zahajíme společně pěší pouť modlitbou a zpěvem a požehnáním od našeho jáhna Františka, který nakonec jde s námi. A když už tak odcházíme směr ubytování, najednou někdo říká, že tam po chodníku jde pomocný biskup Wasserbauer. Všichni poutníci k němu hned zamíříme a prosíme o požehnání na cestu. Myslím, že to všechny velmi potěšilo a jsme za to moc rádi. Vnímám to jako takovou náhradu od Pána Boha za to, že jsme se nedostali ke katedrále.
Pak už se jen pomodlíme večerní chvály a kompletář a ještě si přečteme první kapitolu z listu Efezanům a chystáme se ke spánku. Ještě také musím podotknou, že nás přes mobil pozdravil a pár slov k pouti řekl i o. Marek z Vranova nad Dyjí.
Ve čtvrtek 21.5. na slavnost Nanebevstoupení Páně jsme to letošní putování z Prahy do Jeníkova zahájili mší svatou v kostele sv. Karla Boromejského spolu se sestrami již v 5:30 hodin. Potom jsme se nasnídali, sbalili a vyrazili směr Strahov, kde jsme se pomodlili modlitbu Vesel se nebes Královno a dostali jsme požehnání a vyšli jsme směr Nelahozeves. I přesto, že jsem se již doma dívala do mapy i do navigace, jak se co nejrychleji dostat z Prahy, opět jsme bloudili a nakonec jsme vyšli z Prahy úplně novou cestou než kdykoliv předtím. Ale Bohu díky jsme se sešli v Horoměřicích s doprovodným vozidlem a byla zde i první zastávka. Z Prahy nás vycházelo sedm poutníků a v Horoměřicích se k nám přidal ještě další poutník, takže nás pěších bylo osm + doprovodné vozidlo. Po krátkém odpočinku jsme pak pokračovali již polní a lesní cestou do Tuchoměřic. Společně jsme se modlili růženec a také se pomalu začali rozezpívávat. Z Tuchoměřic jsme pak po krátké přestávce pokračovali na Okoř, kde jsme měli delší pauzu, kterou někteří využili i k jistým sportovním výkonům. Samozřejmě nechybělo ani tradiční focení. Za zpěvu a modlitby Korunky k Božímu milosrdenství jsme přešli na Budeč, kde jsme se pomodlili modlitbu během dne a dál směřovali do Kralup nad Vltavou. Cestou jsme se ještě zastavili v kapličce v Otvovicích, jak už to bývá zvykem, a pomodlili jsme se Mariánské litanie. A pak už jsme se vydrápali na vysoký kopec a po hřebeni směřovali do Kralup, kde jsme se mohli podívat do farního kostela a potom už jsme pokračovali po Dvořákově stezce až do Nelahozevsi, kde jsme našli ubytování v místím kulturním domě a kde pro nás byla připravena výborná večeře, se kterou jsme letos vůbec nepočítali. Ale Bohu díky za ní a také za setkání s některými místními lidmi. Byl to poměrně náročný den, kdy jsme v nohách měli skoro 37 km, ale na radosti z putování nám to nic neubralo. Při večeři jsme se také sdíleli o svoje zážitky během dne, četli jsme další kapitolu z listu Efezským a také přišla řada na hesla, která jsme během dne na první kapitolu vymysleli. Pak už byl opět čas na večerní modlitbu chval a kompletář.
V pátek ráno se přidává další poutník – Václav. Poděkujeme za ubytování, zazpíváme písničku a vyrážíme do místního kostela, který nám otevřel sám pan starosta. Krátce se zde pomodlíme a novou cestou se vydáváme směr Velvary. Ještě dříve, než vyjdeme z Nelahozevsi, zastavujeme se na místním hřbitově, kde se modlíme za zemřelé, zvláště za pana Štefana, který nás před pár lety v Nelahozevsi vždy velmi mile přijal a hostil. Potom už se přes polní cestu stále více blížíme do Velvar. Bohu díky, za krásné počasí, za tu úrodu na polích a přírodu kolem nás vůbec. Po cestě mezi poli přidáváme ještě litanie za déšť, neboť je vidět, že všude kolem nás je velké sucho a déšť by byl skutečně potřeba. Ještě než dojdeme do Velvar, tak se pomodlíme ranní chvály a také si něco zazpíváme. Spolu s doprovodným vozidlem se potkáváme na náměstí a pokračujeme nakonec Velvar, kde jsme pozváni na malé občerstvení do jedné rodiny. Díky i za toto milé přijetí i za pohostinnost. Ještě než budeme pokračovat v cestě, tak si uděláme na zahradě památečné foto a pozveme rodinku, aby se příští rok přidali k nám a putovali s námi do Jeníkova.
Pak už vycházíme směr Hospozínek. Dříve, než do něj dojdeme, tak se společně pomodlíme růženec. Máme dost dobrý čas, a tak si zde dopřáváme delší pauzu. Hned při příchodu do vesnice se u nás zastavuje auto a pán se nás ptá, jestli se budeme chtít podívat do kaple sv. Jana Nepomuckého, která se díky některým dobrodincům postupně opravuje.
Také zde vzpomínám na dva starší pány, kteří za námi vždy přišli, protože právě v Hospozínku jsme vždy měli mši svatou. Jenže jsem na ně neměla tel. číslo a tak jsem jim letos nemohla dát vědět, ale Pán Bůh se postaral. Jak tak odpočíváme u kaple, najednou přijde jeden mladší pán a ptá se, jestli se tu budeme i modlit, když říkáme, že ano, tak nám říká, že si jen něco odveze domů a přijde za námi se také modlit. V tomto kraji nás to trochu překvapuje, ale jsme rádi. A za chvíli skutečně přichází, ale není sám. Spolu s ním přicházejí také ti dva starší pánové, co tu bývají každý rok. Mám z toho velkou radost. V kapličce se pak modlíme novénu k seslání Ducha Svatého a také polední modlitbu Vesel se nebes Královno. Pak se rozloučíme s místními a pokračujeme dál v cestě do Lázně Mšené, kde se v lázeňské kapli modlíme polední modlitbu z breviáře a také jsme společně zazpívali píseň k Panně Marii. Po krátkém odpočinku, kde jsme také trochu občerstvili tělo, se vydáváme opět lesní cestou do Libochovic, kde bychom rádi v 17:00 hodin stihli mši svatou společně s místními farníky. Na začátku Libochovic se také dostáváme na hranice, kde končí pražská arcidiecéze a začíná diecéze Litoměřická. Do kostela přicházíme v 16:55 hodin a jsme účastni mše svaté a ještě potom i Mariánských litanii a modlitby korunky k Božímu milosrdenství. Po mši svaté se jdeme ubytovat na faru a všichni s velkým nadšením využíváme i možnost se osprchovat. Večer se pak scházíme na společnou večeři, kterou nám připravil místní pan farář, a také si společně chvíli povídáme. Na závěr dne se společně ještě pomodlíme večerní chvály a kompletář a jdeme spát, protože bychom rádi v sobotu vyrazili na další část naší pouti opravdu v 7:00 hodin, jak je to naplánované. Pan farář, ale tomu nevěří, prý to říkáme každý rok a nikdy se to nepovede, vždy vycházíme později. Jestli se to letos povede, tak to bude zázrak a bude mít pan farář v neděli o čem kázat…. (následuje smích). Když objednávám snídani na 6:15 hodin, tak se mnozí poutníci moc nadšeně netváří, ale nakonec to všichni nějak příjmáme a dokonce se domlouváme, že pana faráře překvapíme, když budeme na snídani už v 6:10 hodin.
V sobotu ráno nás budí poutnice známou písní „poupata“ a někteří poutníci z řad mužů dokonce na ní i cvičí. V 6:10 hodin se skutečně všichni potkáváme na snídani. Pan farář se skutečně diví, jak je to možné. Po snídani nakládáme věci do doprovodného vozidla a připojují se k nám další tři poutníci. Jeden už přijel z Prahy večer – byl to Lukáš a další dvě poutnice přijeli ráno z Jeníkova – Maruška a Amálka. Za pět minut sedm jsme už nachystaní k odchodu. Děkujeme za ubytování, zpíváme písničku a prosíme o požehnání, po kterém opouštíme farní dvůr a vydáváme se na další úsek naší pouti. Bohu díky, zázrak se podařil. Dokonce odcházíme ještě před sedmou hodinou. Pán farář jen nevěřícně kroutí hlavou. Na dnešní den nám předpověď počasí slibovalo deštivé počasí a vypadá to, že se to i naplní. Za slabého mrholení opouštíme Libochovice a směřujeme do Třebenic, do kterých docházíme za dost výdatného deště. Na faře nám pan farář uvaří čaj a domlouváme se, jestli letos půjdeme s Monstrancí do Teplé, nebo to vzdáme. Jáhen František se jde podívat ven a hlásí, že prší, ale že je ochotný jít i s deštníkem, pokud jej máme. Začínáme se pomalu zvedat a přesouvat se do kostela a v tom to přišlo. Když vyjdeme z fary ven, najedno není po dešti ani památky. V kostele si vyzvedneme Monstranci s Pánem Ježíšem a za zpěvu písní a modlitby jdeme v Eucharistickém průvodu do Teplé, kde máme v kapličce mši svatou. Za celou cestu nespadne ani jediná kapka deště. V Teplé spolu s místními farníky máme mši svatou, kterou nám slouží otec Vojtěch z Libochovic. Během mše svaté se k nám připojuje další poutnice – Maruška. Potom jsme všichni zváni na bohatou hostinu do rodiny Haufových. Teplá polévka nám všem přišla velmi vhod. Pak ještě následoval guláš a zákusek. Jako každoročně, ani letos se nám nechce moc zvedat a pokračovat v cestě. Cítíme se tu dobře, ale čas je neúprosný, a tak se začínáme pomalu přesouvat na zahradu, kde nesmí chybět společná fotka. Opět děkujeme za výborné pohoštění a možnost odpočinku. A vydáváme se na další úsek dnešní pouti. Na část cesty se k nám také připojují naší hostitelé a tak se náš počet rozrůstá o dalších asi 7 poutníku, kteří nás doprovodí do Vlastislavy, kde se u křížku společně pomodlíme. Oni se vrací domů a my pokračujeme do Milešova, modlíme se korunku k Božímu milosrdenství a modlitbu během dne. V Milešově - v místní hospůdce, která je sice zavřená si děláme krátkou přestávku, kterou nám zpříjemnila naše pani řidička doprovodného vozidla, když nám zde připravila k osvěžení těla – pivo. Po chvíli se pak rozdělujeme na dvě skupiny. Ta zdatnější odchází na vrchol Milešovky a ostatní se vydávají po silnici směr Kostomlaty. A opět začíná docela hustě pršet. Ale Bohu díky za to. I když chůze v pláštěnce není zrovna pohodlná, shodujeme se na tom, že déšť je potřeba. V Kostomlatech jsme ubytovaní v místní tělocvičně. Než dojdou poutníci z Milešovky, modlíme se my, kteří jsme už na místě růženec. Potom dáváme společně večeři a povídáme si o zážitcích z dnešního dne. Večer opět přijdou na řadu hesla na 3 kapitolu listu Efezkým a pak už modlitba večerních chval a kompletář.
V neděli ráno si můžeme trochu přispat, protože odchod je až v 7:30 hod. přidávají se k nám další dva putníci. Loučíme se s Kostomlaty a vydáváme se přes lesní cestu do Ohniče a dále pak do Křemýže, kde nás čeká zastávka ve farním kostele. Při cestě do Ohniče se v jedné chvili zastavujeme a krátce se modlíme a poklekáme, protože ačkoliv je to ještě asi 10 km do Jeníkova, vidíme zde poprvé jeníkovský kostel. V Ohniči se pak od nás odpojuje poutnice Lenka, která potřebuje stihnout vlak v půl jedné z Teplic, ale do Jeníkova chce dojít pěšky. Nabírá svoje rychlé tempo, aby to stihla. My ostatní pokračujeme dál do Křemýže. Jen jsme všichni přišli do kostela, spustil se prudký dešť. V kostele jsme se pomodlili modlitbu během dne a napili se teplého čaje a déšť najednou ustal a tak se vydáváme dál na naší cestě. Další zastávkou jsou Všechlapy, kde se na místě zbořeného kostela modlíme. Zároveň přichází sms zpráva že poutnice Lenka je již v cíli. A tak i my se vydáváme do Hudcova, kde se u kříže a na místě zbořené kaple modlíme novénu k seslání Ducha Svatého. Někteří z poutníků si sundávají boty a další úsek cesty jdou bosí. Za zpěvu písní, kterých se ujali mladší poutnice přicházíme do kapličky v Lahošti, kde nás vítají zvony. Modlíme se zde litanie k Panně Marii a po společném focení se vydáváme na poslední 2 km naší pouti. Další poutníci si sundávají boty. Dozdobujeme náš poutní kříž a za zpěvu písní se blížíme do cíle – jimž je Mariánské poutní místo Jeníkov.
U cedule s názvem Jeníkov se zastavujeme. Vždy nás u něj vítá duchovní správce otec Nik, ale letos s námi nejde, takže místo uvítacího slova zazpíváme chvalozpěv Bože, chválíme Tebe. Spojujeme se při tomto chvalozpěvu i s o. Markem, který jede za námi do Jeníkova, aby nám mohl odsloužit odpoledne mši svatou na závěr naší pouti. Pak za zpěvu písně a zvonění zvonů přicházíme do jeníkovského kostela, před obraz Panny Marie – Matky Důvěry. Zde poklekáme a za doprovodu varhan zapíváme všech deset slok písně Tisíckrát pozdravujeme tebe. Pak se společně pomodlíme modlitbu k Panně Marii – Matce Důvěry.
Potom nás na faře čeká pohoštění, které pro nás připravili místní farníci. Spolu s nimi se setkáváme na faře a jsme rádi, že jsme v cíli. V půl čtvrté jdeme ještě jednou do kostela, kde se modlíme růženec a v 16:00 hodin je na ukončení pěší pouti slavena mše svatá. Po ní se poutníci začínají rozjíždět do svých domovů.
