Krátké zamyšlení inspirované (nejen) 2. čtením z Květné neděle:
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boží vyznat: Ježíš Kristus je Pán. (Flp. 2,6-11)
*****
Odborný výklad k tomuto textu naleznete na:
http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-c/fp-26-11/
*****
Pozn:
Důvod Ježíšova zatčení a smrti nebyl v preciznosti a dovednosti těch, kteří usilovali o jeho život, v tom, že to dobře zorganizovali a provedli. Ježíš zemřel, protože se sám vydal, dobrovolně, z lásky se vydal v Oběť.
Kdyby nechtěl, nemohli by jeho nepřátelé nic. Již dříve ho chtěli shodit ze srázu, chtěli ho kamenovat... Nedosáhli ničeho.
Docela mě vždy znovu překvapí, když slyším - a uslyšíme znovu na Velký pátek v Janových Pašijích:
" Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "Já jsem to"....... Sotva jim tedy Ježíš řekl: "Já jsem to!", couvli a padli na zem." - Jáká síla byla v Něm, v jeho slově? Kdyby nechtěl...
Ale obětoval se za nás.
V modlitbě křížové cesty v Kancionálu (073) je u 13. zastavení tato prosba:
Kéž se vždycky vracíme k této pravdě: Jenom z tebe, z tvých ran, z tvé oběti vychází spása pro nás a pro celý svět.
A právě Mše svatá, jejíž ustanovení si budeme připomínat na Zelený čtvrtek,
je zpřítomnění těchto událostí - Poslední večeře, smrti a vzkříšení.
A my můžeme být těchto událostí přítomni - jako přímí účastníci!
Jako bychom stáli pod Ježíšovým křížem - a jeho krev smývá naše hříchy....
Dovedeme vůbec domyslet, jak velká je to milost, jak velký je to dar?
Kéž si to uvědomujeme, kéž si vážíme mše svaté, kde se On za nás obětuje, kde se s Ním můžeme setkat, kde se nám dává....
RT