Zajímavé...

Otec Juraj Jendrejovský: Lidé s osobním vztahem ke Kristu umírají s radostí

CC0, pixabay.com Součástí jeho práce je i setkávání s lidmi, kteří čelí smrti. Uvědomuje si, že doprovázení pacientů v domácí péči může být diametrálně odlišné než jeho zkušenosti, my jsme však byli zvědaví právě na ty z prostředí nemocnice. O smrti, umírání a věčném životě si povídáme s duchovním otcem Jurajem Jendrejovským (50).





V minulosti pracoval jako duchovní správce v nemocnici v Banské Bystrici. Od roku 2003 je duchovním otcem pacientů a jejich rodin v Univerzitní nemocnici v Martině.

Čeho se bojí člověk, když má strach ze smrti?

Umírání. Je to děj, který je zahalen tajemstvím. Člověk si promítá i za svého zdraví, jak to bude, když nebude. Je v nás panika ze „ztracení se“ v nicotě. Bráníme se a děsí nás pomyšlení na tuto změnu. Je zde také strach z neznáma. To máme již opakovaně vyzkoušeno. Kolik přípravy nás stálo nachystat se na první zkoušku, první den v novém zaměstnání a všechno ostatní, co jsme dělali poprvé v životě. Díky těm, kdo nás doprovázeli, naučili jsme se chodit. Drželi nás za ruce. Učili mluvit, chovat se, rozlišovat dobro od zla. Asi tak nám je dáno „učit se“, připravovat se i na přechod do neznáma, na smrti.

Většina z nás však nemá zkušenosti s doprovázením umírajících. Také je to možná „poprvé“ a něco zcela nového, neznámého… Co od nás potřebuje umírající člověk?

Klid. Ten v sobě nese milost vyrovnání se s životem. Často poslouchám od lidí sloužících paliativním pacientům, že nejhorší umírání je z poplašenosti. To se týká možná více pacientova prostředí, lidí, které má kolem sebe, než jeho samého.

Jak tedy vytvoříme prostředí, ve kterém náš blízký pokojně odejde?

Velkým trápením umírajících zůstává, když lidé, kteří jsou mu blízcí, nepřijímají jeho smrt. Nutí ho trpět. Nedají mu možnost „vydechnout“. Nepřipouštějí svobodu v prožívání. Neumí přijmout pravdu o končícím pozemském žití milovaného. Nepřijali svou budoucí smrt a brání se tomu, aby vstoupila do života blízkého. Tam je jedno z velkých napětí. Odehrává se více v neverbální komunikaci, často v medicínském aktivismu, nesmyslných intervencích, zbytečných slovech a banalizaci onemocnění. Doprovázející umírajícího člověka jsou zpravidla pozadu v emočním prožívání a akceptaci smrti u svého milovaného.

CC0, pixabay.com


Může nám nějak pomoci víra v Boha a v posmrtný život?

Smrt je tak pro všechny lidi sjednocující děj i narození. Dívá se věřící jinak než nevěřící na narození člověka? Je to víceméně jen filozofická otázka. Týká se pouze pozorovatelů mimořádné události v životě umírajícího nebo rodícího se člověka. Ti pozorovatelé tohoto děje se sami svým postojem, tím, co se děje v nich samých, přibližují k tajemství věčného života. A mnozí „nevěřící“ nezapírají v sobě víru v život po smrti, i když ne podle konceptu věřících.

Umírá věřící člověk jinak než nevěřící?

Umírání z medicínského pozorování nerozlišuje lidi na věřící a nevěřící. Ty samé procesy v ubývání fyziologických funkcí, vedení terminální léčby, zhoršování vitálních parametrů, symptomatické medikaci, monitorování, ztrácení kognitivních schopností... Rozdíl je samozřejmě neviditelný. Manifestuje se navenek při vytvoření „bezpečného“ prostředí a při „vědomém“ umírání: vyrovnaností, pokojek, trpělivostí, dobrotou a často i radostí. Tyto benefity u umírajícího nastupují díky „natrénovanému“ společenství s osobou, kterou již zná a která byla za hranicí smrti. Jednoduše, věřícímu křesťanovi se tratí strach, když jde i na neznámá místa s někým, kdo zná cestu a ví, kam ho vede. To je ten podstatný rozdíl v umírání věřícího a nevěřícího. Pro křesťana společenství s Ježíšem Kristem!

Slovo „radost“ v souvislosti se smrtí mi tam trochu vyčuhuje. Věřící lidé mají často obavy z konfrontace s Bohem. Měli bychom se na to setkání těšit?

To, co by lidé měli, závisí na jejich svobodě. Jistě ti, kteří žijí svá setkání s Ním v každodenních zápasech, svých vítězstvích i prohrách, jsou „trénovaní“. Život podle formovaného svědomí a zdravého poznání jim to umožňuje. Těšit se!

CC0, pixabay.com


Zažili jste někdy takového člověka, který by radostně odcházel za svým Otcem?

Ano, často tak odcházejí lidé s osobním vztahem ke Kristu. Těší se na setkání s Otcem, doprovázeni spasitelnou obětí Pána Ježíše. Ale i u specifické skupiny umírajících, kteří si již prošli klinickou smrtí, je možné vnímat radost z přibližujícího se konce pozemského života. Chybí jim tam, pokud nejsou věřící, osobní vztah k bytosti, která by je očekávala, ale tušení něčeho radostného, to tam je.

VÍCE NÁMAHY MÁME S PROVÁZENÍM PŘÍBUZNÝCH
NEŽ PACIENTŮ SAMOTNÝCH


Umí věřící lidé přijímat smrt blízké osoby s nadějí a pokojem? Je to velmi individuální. Od člověka k člověku... Od překvapenosti nad náhlou smrtí až po smrt, která je vytoužená či „vymodlená“. Celkově, rozdílnost věřící - nevěřící v událostech: utrpení, narození, umírání, překvapení, fyziologických i psychologických pochodech se ztrácí! Bylo by naivní favorizovat věřící v prožívání smrti blízkého, kdyby to nebylo spojeno s každodenním zápasem o víru, popsaném v listu sv. Pavla Efezanům 6, 10–18. Víra je nadstavba, stojí nad naší lidskou přirozeností a rozvíjí ji. Pouze když ji žijeme v praktickém životě, poznačuje i „lepší“ prožívání našich umírajících „ovocem ducha“: láskou, radostí, pokojem, shovívavostí, laskavostí, dobrotou, věrností, mírností, sebeovládáním (srov. Gal 5,22).

Není víra ve věčný život pouze odrazem nějaké silné touhy člověka, neschopnosti vyrovnat se s tím, že život jednou skončí?

Věřící ve vzkříšeného Ježíše Krista v sobě živí naději na věčný život. O tom píše papež Benedikt XVI. ve své encyklice Spe salvi 10: „Chceme žít věčně? Dnes možná mnozí odmítají víru jednoduše proto, že věčný život u nich nepatří mezi věci, po kterých by toužili. Ve skutečnosti nechtějí věčný život, ale přítomný, a víra ve věčný život se jim vzhledem k tomuto cíli jeví spíš jako překážka. Pokračovat v životě navěky – bez konce – se zdá spíše jako odsouzení než dar. Jistě, smrt je třeba oddálit, nakolik je jen možné. Ale žít pořád, bez konce – to může být nakonec jen nudné, ba dokonce nesnesitelné.


Tedy je to spíše naopak – věčný život se může jevit jako přítěž?

Přesně o tom hovoří například Ambrož, jeden z církevních otců, v pohřební řeči za svého bratra Satira: „Je pravda, že smrt nebyla součástí přirozenosti, ale stala se přirozenou skutečností. Bůh totiž od počátku neustanovil smrt, ale dal na ni lék. V důsledku provinění začal být život lidí ubohý uprostřed každodenních námah a nesnesitelného pláče. Zlu bylo třeba udělat konec, a tak smrt měla vynahradit, co život ztratil. Nesmrtelnost je spíše tíhou než výhodou, pokud ji neosvítí milost.“ Ještě předtím Ambrož řekl: „Nemáme plakat nad smrtí, neboť je příčinou spásy...

Je smrt horší pro člověka, který umírá, nebo spíše pro jeho blízké?

Jak kdy a jak kdo je připraven. V ústavním zařízení, při duchovním doprovodu, máme spíše více námahy s doprovázením příbuzných než se službou pacientům. Je to prostor, kde je třeba se často obrnit trpělivostí, soucitem i časovou dispozicí. To je v prostoru situační přetíženosti umění.

Je možné se, ať už ze strany umírajícího nebo jeho příbuzných, se smrtí smířit, přijmout ji?

Jistě. Hezkým podobenstvím z našich dnů je i příběh nemocného muže, který přijal od svého lékaře špatnou zprávu. Jak se připravoval na odchod z ordinace, otočil se a oslovil lékaře. „Pane doktore, bojím se smrti. Řekněte mi, co je tam na druhé straně dveří?“ Lékař velmi potichu odpověděl: „To nevím.
Vy to nevíte? Jste křesťan a nevíte, co je na druhé straně?
Lékař se zamyslel a chytil kliku dveří své ordinace. Z druhé strany bylo slyšet škrábání a kňučení. Jakmile otevřel dveře ordinace, ze soukromé části vběhl dovnitř pes. Vyskakoval v nespoutané radosti, že našel svého pána. Lékař se obrátil na pacienta: „Viděl jste mého psa? Nikdy v této ordinaci nebyl a nevěděl, co je uvnitř. Nevěděl nic kromě toho, že je zde jeho pán... A když se dveře otevřely, vstoupil bez obav. Vím málo o tom, co se nachází na druhé straně po smrti. Ale vím jednu věc. Je tam můj Pán a to úplně stačí.

SMRT BY MĚLA BÝT PŘEDCHÁZENÁ KAJÍCNOSTÍ


Vraťme se ještě k těm truchlícím příbuzným. Říkáte, že je to často náročnější než se samotným umírajícím. Jak pečujete o příbuzné zemřelého?

Zdravotní systém nepočítá s péčí o truchlící příbuzenstvo pacienta, který nám zemřel. Zpráva se předává většinou telefonicky s technickými a praktickými informacemi ohledně převzetí věcí a vybavením administrativních úkonů. Asistence během rozloučení se s tělem, vyplakání, doprovázení rodiny zemřelého po smrti jsou spíše výjimka než pravidlo a jsou vázány na blízký vztah k bývalému pacientovi i jeho rodině. Může být na vyžádání samozřejmě i součástí duchovního doprovázení.

Co se vám při doprovázení pozůstalých osvědčilo jako vhodná pomoc?

Jinak postupujeme v krizové intervenci při náhlém úmrtí, například mladého člověka, a jinak u chronicky nemocného, který umírá dlouhou dobu. Základem služby je dovolit vyplavit emoce, vytvořit bezpečný prostor a mít potřebný čas na prožití celé škály potřeb truchlících. Hovoříme zde o procesu, který má svá stadia, která je třeba znát. Podle toho se pak s příbuznými prožívá truchlení. Povzbudit příbuzné i když ne s nějakým „haló efektem“ umí schopnosti průvodce: vytvoření ticha, nabídka intimity u těla zemřelého, možnost vypovídání se a vyplakání a jiné.

Viděla jsem kdysi modlitbu, ve které se říkalo - chraň nás od náhlé smrti. Mnoho lidí si ale přeje právě takovou smrt – rychlou a bezbolestnou. V čem je tedy náhlá smrt špatná?

Myslím, že původně má ta modlitba „chraň nás od náhlé a nekající smrti“. Právě zmíněná nekajícnost by mohla být ve spojení se smrtí špatná. Víra nejen křesťanů tuší, že smrt by potřebovala být spojena s dříve prožitou kajícností, smířením, odprošením či podobným... Je to spojeno s velkou potřebou člověka uvědomovat si sebe i po smrti, tedy věčným životem.

když člověk umírá po dlouhé nemoci ve velkých bolestech, jaký to má smysl?

Dlouhá nemoc ve velkých bolestech? To je velmi děsivé spojení. Snad už dnes medicína v ústavním zařízení ani nepřipouští takovou možnost. Je spíše uměním paliativní medicíny léčit tak, abychom člověka zcela neodstavili analgézou od vědomého prožívání svého umírání. Ono má velký význam pro očistu duše. Řekněme ale, že jsou pacienti mimo léčbu nebo ve špatné medikaci, kteří umírají dlouho a v bolestech. Jaký význam lze najít v takové smrti? Pokud tam nemá dojít k zoufání nebo zbláznění, tak je to o pokoře, poníženosti, pokání, zříkání se a u věřících křesťanů o prožívání trpícího a umírajícího Krista ve svém těle.

foto z res.claritatis.cz


Kdysi se svátosti pomazání nemocných říkalo poslední pomazání. Komu je po správnosti určena tato svátost a jaké jsou její účinky?

V nauce Katechismu Katolické církve, v bodě 1514 čteme: „Pomazání nemocných není svátostí těch, kdo se ocitají v posledních chvílích života. Proto vhodná doba k jejímu přijetí je už jistě tehdy, když věřící začíná být pro nemoc nebo stáří v nebezpečí smrti.“ Z přijímání této svátosti mnozí potvrzují uzdravující vliv během léčby. Kristus se v ní poznává jako Uzdravovatel pro ty, kteří ho s vírou přijímají a dostávají Jeho sílu, trpělivost a pokoj ve snášení medicínských intervencí.

Jaký smysl má modlitba za zesnulé?

Modlitba za zesnulé vychází z víry ve věčný život. Je obsahem zjevení, které nám odhaluje Písmo svaté již před Ježíšem Kristem. Ve Druhé knize Machabejců je vysloveně zmíněna „oběť za hříchy zemřelých“. Umíme svou modlitbou pomoci k blaženosti těm, kdo touží po společenství s Bohem.

Umíme jí pomoci i těm, kteří jsou zatraceni?

Těm, kteří jsou zatraceni, tedy vědomě odmítli společenství s Nejvyšším dobrem, modlitbou nepomůžeme. Popřeli bychom tím svobodnou vůli člověka, který může odmítnout spásu. O nikom ale nelze říct s jistotou, že je zatracen. Naše modlitba jistě najde adresáty, když máme úmysl modlit se za spásu lidí ve stavu přechodu do věčné blaženosti.

V této koronové době jste viděl asi mnoho pacientů umírat v nemocnici bez přítomnosti nejbližších. Jak umírali tito lidé?

Známá paní profesorka filozofie Anna Hogenová vysvětluje sekulárním jazykem situaci bezmocnosti, ve které člověk nedokáže úplně nic, ani křičet, jako ontickou trýzeň. Lidé v koronové situaci, v ústavních zařízeních, procházejí i takovým stavem. Mohou být v pozici umírajícího nebo sloužícího zdravotníka či příbuzného pacienta. Jejich neštěstím je bezmocnost, bezvýchodnost a absurdnost prožívané situace. U umírajícího je přítomen „tremor mortis“, zejména ve stavech vědomí, dušení, bolesti, celkové nepohody a psychického strádání.

CC0, pixabay.com


Je pro umírajícího důležité, aby měl kolem sebe milující lidi nebo už je ve stavu, že mu je to jedno?

Přítomnost osoby, kterou si pacient při svém umírání přeje, je velmi důležitá! Zmíněná paní profesorka s nadějí vyslovuje, že člověk si na vrcholu té bezvýchodnosti – trýzně projde zážitkem osvobození a postoupí k akceptaci svého stavu. Tam se jeví ta zkušenost až za hranicí čistě materialistického vnímání. Jde o spirituální rovinu, která se dá u věřících v osobu Ježíše Krista pochopit jako setkání se svým Osvoboditelem, Vykupitelem, Pánem.

Postij.sk


Převzato z https://www.postoj.sk/, článek z 2. 11. 2021 naleznete zde.

logo- postoy.sk


Lalli,  CC0 Public Domain / FAQ, http://pixabay.com



Sdílet

Související články:
Slovo kněze: Jaké množství bude spaseno? (14.09.2022)
P. Robert Skrzypczak - Antikrist - tvář svůdce lidstva (video) (30.07.2022)
Získejte si přímluvce na Velikonoce tím, že je osvobodíte (13.04.2022)
Zdá se, že - o zdání dobrého života, který není ... (11.04.2022)
Proroctví bl. Anny Kateřiny Emmerichové: Pravá a nepravá církev (10.02.2022)
Mohou se z duší v pekle stát démoni? Může být např. mobil (závislost na něm) počátkem Pekla? (25.01.2022)
Jaké je to ležet v rakvi a s čím se tam leží? (11.01.2022)
Co bude po smrti - Očistec není dočasné peklo, ale popisy svatých raději nečtěte v noci (10.11.2021)
Karol Dučák: Prosím tě, nechoď zítra do práce! (Inspirované skutečnými událostmi) (09.11.2021)
Ano, Bůh může odpustit duši v pekle, žádá-li o milost. Ale... (03.11.2021)
Nestačí jen zapálit svíčku na hrobě (30.10.2021)
Karol Dučák: Píše se v dokumentech Druhého vatikánského koncilu o pekle? (09.10.2021)
"Každý se boji smrti těla, ale jen málokdo se bojí smrti duše." (04.09.2021)
Z odkazu svatého Charbela: V okamžiku smrti se bude počítat jen láska (24.07.2021)
Svatá Hyacinta Marto, patronka rozjímání o pekle? (13.07.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 7 (06.07.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 6 (04.07.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 5 (02.07.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 4 (30.06.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 3 (28.06.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 2 (26.06.2021)
Catalina Rivas: Boží prozřetelnost. Vize o smrti, jak ji neznáme 1 (24.06.2021)
Neobvyklý sen - Vytvořit Nebe podle vlastních představ (13.06.2021)
Vladyka Milan odpovídá: NEBE "NENÍ" PRO VŠECHNY ... PROČ? (13.06.2021)
Kdyby si Chaplin mohl vybrat věčnost (27.05.2021)
Zamyšlení: Pokání na smrtelné posteli (12.05.2021)
Peklo je věčné (12.05.2021)
Tři dny temnoty (18.04.2021)
Ježíš říká otci Piovi o konci světa (17.04.2021)
Prorokovala ctihodná řeholnice v 19. století dnešní pronásledování Církve? (15.02.2021)
Vladyka Milan odpovídá: Již delší dobu mám vidiny různých osob a jejich výrazů... (05.02.2021)
Kardinál hovoří o Novém světovém pořádku - Facebook zasahuje (25.01.2021)
P. Ľubomír Urbančok: Co je to očistec (26.11.2020)
... a tehdy k ní přicházely duše z očistce (07.11.2020)
Modlitba za zemřelé: Biblické a historické kořeny (07.11.2020)
Mylné názory o osudu zemřelých (02.11.2020)
Proč není očistec středověký výmysl (29.10.2020)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 7 - Očistec (29.10.2020)
Tajemství duší v očistci I (Mária Simma - rozhovor) (29.10.2020)
Plnomocné odpustky pro duše v očistci po celý měsíc listopad (23.10.2020)
Africký kardinál: Fatima potvrzuje, že peklo je skutečné a ne výmysl Církve (15.05.2020)
Svatá Faustina o pekle (18.04.2020)
... co uděláte vy, když zjistíte, že Bůh je? (10.01.2020)
Karol Dučák: Co stojí za zpochybňováním neomylnosti kanonizací? (21.12.2019)
Když umírá někdo blízký ... (také video) (05.12.2019)
Boj o duši otce (19.11.2019)
Náš život je cestou do večnosti (10.11.2019)
Sestra Josefa Menéndez (a její kontakt s dušemi v očistci) (02.11.2019)
Co věří katolíci: 10 pravd o očistci (02.11.2019)
Tajemství duší v očistci II (Mária Simma - rozhovor) (02.11.2019)
Očistec, co to vlastně je? (01.11.2019)
Dušičková naděje (01.11.2019)
Co dělá náš anděl strážný, když zemřeme? (30.10.2019)
Proč zapálit Svíčku za nenarozené děti nebo Jak může Bůh zaplnit prázdné místo po potraceném dítěti (30.10.2019)
Maria pomáhá svým ctitelům v očistci (28.10.2019)
F. J. Sheen jasně varuje před Antikristem (01.09.2019)
Milan Glaser: Dějiny nejsou nekonečné (27.05.2019)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 13 – nové nebe a nová země (24.04.2019)
Bůh dává do poslední chvíle života možnost olitovat hříchy (Dal ji i Stalinovi) (18.03.2019)
Je zvláštní, že katolíci uctívají relikvie? Zde najdete vysvětlení. (07.03.2019)
Kázání prof. Petra Piťhy v kostele Matky Boží před Týnem při requiem za Jana Palacha (30.01.2019)
Dcera svědčí o odchodu otce z očistce do nebe (28.01.2019)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 12 – Druhý Kristův příchod a poslední soud (15.01.2019)
Tajemství duchovní sféry - 12 faktů o andělech, které má vědět každý křesťan (15.12.2018)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 8 - Události před koncem světa (20.11.2018)
* JEDEN DEN V OČISTCI - svědectví fr. Daniela Natale
* Bible a světci o očistci
(16.11.2018)
Kde končí duše potracených dětí? (11.11.2018)
Nebe, peklo, očistec (28.10.2018)
Smrt, poslední soud a věčný život očima exorcisty (20.10.2018)
Moc zasvěcení Panně Marii (13.10.2018)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 10 - Antikrist (28.09.2018)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 9 - Církev na konci časů (24.09.2018)
Neustál tlaky depresí, tíhu, kterou musel nést - poslední rozloučení s Jirkem, promluva (31.08.2018)
ÚTOKY SATANA na Kristovu Církev se stále více stupňují! (27.08.2018)
4 nejběžnější mýty o ďáblu - nedejte se obalamutit! (18.08.2018)
Co s dušemi sebevrahů? Skončí v pekle? (20.07.2018)
Klavírní virtuóz Fryderyk Chopin odmítal před smrtí zpověď. Kněz ho přesvědčil. Jak? (11.07.2018)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 6 - Peklo (19.06.2018)
Modlitba o milost šťastné smrti (18.06.2018)
8-letý Antonio, který zemřel na rakovinu: "Mami, Matka Boží přišla pro mě." (01.06.2018)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 5: Nebe (08.05.2018)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 4 - Smrt a osobní soud (28.04.2018)
Eschatologie - o posledních věcech 3. - Smrt v Novém Zákoně (19.04.2018)
P. Marián Kuffa: Z čeho má strach Marián Kuffa (08.04.2018)
Eschatologie - o posledních věcech 2. - Smrt ve Starém Zákoně. (04.04.2018)
ČÍM JE ČLOVĚK BEZ VÍRY VE VZKŘÍŠENÍ? (02.04.2018)
Antikoncepce spustila epidemii osamělosti: tisíce umírají opuštění a bez povšimnutí (24.03.2018)
Eschatologie - o posledních věcech 1. - Stáří a smrt z pohledu filosofie (21.03.2018)
* Biskup Fulton Sheen: Kde je Antikrist? (text)
* - Znamení časů, Antikrist, krize v Církvi a ve společnosti (audio)
(28.12.2017)
Polibek zemřelé matky (23.12.2017)
Vzkazy z nebe (03.12.2017)
Navštívily duše z očistce lidi na zemi? (30.11.2017)
Naděje vadnoucích věnců (post-dušičkové zamyšlení) (18.11.2017)
Věčnost - daleko za horizontem? (10.11.2017)
Očistec - mylné názory (03.11.2017)
AKTUÁLNĚ! Jak můžeme duším v očistci pomáhat? (02.11.2017)
"Duše v plamenech": Temná a děsivá vize očistce od světice ze 14. století (02.11.2017)
Pojďme se modlit s celoročním průvodcem - knihou: 365 dní s dušemi v očistci (30.10.2017)
Jasnovidci, média, telepati a postoj Katolíckej cíirkve (03.06.2017)
Co zmůžou před Bohem slzy matky (15.04.2017)
Naléhající duch (21.01.2017)
Tajemství duší v očistci III (Mária Simma - rozhovor (03.11.2016)
Poselství listopadových svátků (02.11.2016)
Dopis z pekla (30.10.2016)
Církev nepovoluje rozptylování popela zemřelých, ani jeho domácí uchovávání (25.10.2016)
Svatou Faustinu překvapilo, koho viděla v očistci, v "tom vězení utrpení" (04.10.2016)
Alarmující příběh papeže, který z očistce naléhavě prosil o pomoc (22.09.2016)
Zveme vás k modlitbě novény od 1. do 8. listopadu za duše v očistci (01.11.2015)
Je očistec výmysl? (31.10.2015)
Otec Candido Amantini: Peklo nebylo v Božím plánu (27.07.2012)
Smrtelná postel (25.04.2012)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 04. 12. 2021 | 417 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: www.postoj.sk
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace