Úvodní modlitba ze mše svaté na 2. neděli postní B opět obsahuje mnoho podnětů do našeho života.
Bože, ty k nám mluvíš
skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám,
abychom ho poslouchali;
živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro,
abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu.
V úvodní modlitbě jasně zaznívá to, co jsme slyšeli i v evangeliu. Tam zazněl hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte“.
A pak jsou tam tři prosby: „živ nás tedy svým slovem“ – Boží slovo nacházíme v Bibli, ale jak by nás tím Bůh mohl živit, pokud bychom to nečetli denně, pokud bychom nad tím nepřemýšleli, pokud bychom o to nestáli? Tedy prosíme, ale zároveň je třeba, abychom pro to konali.
Ta druhá prosba je „očišťuj naše nitro“. Zvláště teď v postní době máme na tom pracovat, aby se naše nitro očišťovalo. Co v tom našem nitru máme? Je tam jenom ta láska, jenom ta touha konat dobro, anebo tam je třeba nějaká ukřivděnost, sebelítost, posuzování druhých, nebo vzpomínka na něco nepříznivého nebo hříšného? A my to máme očišťovat, s pomocí Boží.
A ta třetí prosba je: „…abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu“. Na hoře proměnění, jak jsme slyšeli v evangeliu, Pán Ježíš poodkryl svou slávu, ale to bylo jenom trochu, protože v nebi nejsou jenom Mojžíš a Eliáš. Tam je spousta svatých, tam jsou andělé, nebe je pro nás nepředstavitelně krásné. A tak když prosíme, abychom se mohli radovat v nebi a patřit na Boží slávu, tak už teď si vyprošujeme, abychom se na to těšili. Možná je dobré se k této modlitbě v následujících dnech vracet, třeba ji i znovu promodlit, promyslet…
