Na začátku mše svaté 31. 12. jsme v úvodní modlitbě slyšeli tři prosby. Tyto prosby nás mohou nasměrovat, abychom nad tím víc přemýšleli a takto to uváděli do života.
Úvodní modlitba na svátek Svaté Rodiny:
Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad svaté Rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti.
Ta první prosba „Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad svaté Rodiny“ nám připomíná, že cokoli, co potřebujeme dobře prožít, tak si musíme vyprosit od Pána. Ze svých sil to nepůjde. Proto prosíme „Posiluj nás, Bože“. A ta zmínka o každodenním životě, ta nám připomíná, že naše křesťanství má být trvale prožíváno. Ne jenom, když jsme v kostele, ne jenom v neděli, ale v každodenním životě. A příklad svaté Rodiny, ten je jednoznačný. Čím víc nad tím přemýšlíme, tím víc nám také dochází, jak ve svaté rodině zřejmě jednali - tak, aby jeden druhého zahrnovali svou pozorností, blízkostí a láskou.
O tom je pak i druhá prosba „ať svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky“, to je pro nás věřící důležité, snažit se žít lásku vůči druhým. Zvlášť mezi těmi nejbližšími, kde je často citlivé prostředí, tak je třeba na to pamatovat. Jak někdy slyšívám od některých, kteří to mají jako záminku a říkají: „Já znám toho zbožného souseda, jak on tak křičí na ty nejbližší, já vím, jak se chová doma, když ho nikdo jiný nevidí.“ Ale naopak - tam máme žít jako svatá Rodina - v lásce.
Třetí prosba „abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti“ připomíná takovou velice silnou motivaci. Jdeme k tomu cíli, který je v nebi. Jdeme tam, kde nás čeká odměna. Jdeme tam, kde se nachází ta pravá radost. Když člověk má svůj pohled upřený na cíl, o který mu jde, tak se mu snadněji překonávají všechny těžkosti a snadněji se upevní v dobrých úmyslech.
Tak ať je i tato modlitba pro nás důvodem přemýšlet, jak to vše uvádět do svého života.
