Představuji vám Lette Saidi, mladou ženu z Malawi, která díky Mary’s Meals překonala spoustu životních překážek, dostudovala a splnila si své sny. V tomto článku si můžete přečíst její svědectví.
„Nikdy nezapomenu na první setkání s Lette. Její rodina žila v žalostných podmínkách. Vzpomínám si, jak mi její učitel řekl, že nemá smysl, aby toto hladové a nesoustředěné dítě chodilo do školy, protože není schopné se cokoliv naučit.
A vidíš, Lette, díky tvému odhodlání a jídlu od Mary’s Meals jsi ukázala, co dokážeš! Jsme na Tebe velice hrdí! V době rostoucího hladu a bídy nám připomínáš, že s žádným hladovým dítětem to nesmíme vzdát, protože každý má svou cenu. A že každé dítě má svůj vlastní jedinečný příběh, který čeká na odhalení.‘‘ Magnus MacFarlane-Barrow, zakladatel Mary’s Meals
Drazí přátelé,
jmenuji se Lette. Možná si mě pamatujete z filmu hnutí Mary’s Meals, který se jmenuje Dítě 31 (Child 31). Tenkrát mi bylo 11 – moje máma zemřela a já jsem se starala o své malé bratříčky. Byla jsem pro ně jako matka a nebylo snadné přežít. Nyní žijeme úplně jinak. Když se ohlédnu zpátky, chápu, co Mary’s Meals znamenalo v mém životě – víc, než si umíte představit.
Začala jsem chodit do školy pro sirotky v Malawi (Jacaranda School for Orphans in Malawi), když jsem byla v sedmé třídě. Od té doby stále chodím do školy, každý den jím ovesnou kaši a jsem zdravá. Jsem ve čtvrtém ročníku střední školy a budu letos absolvovat. Mám spoustu možností, mám vzdělání a je to pro mě úžasné, protože vidím, jak se mé sny plní. Chci jít na vysokou školu studovat žurnalistiku, abych získala informace a pochopila dění v mojí zemi.
Stále si pamatuji dobu, kdy jsme neměli jídlo. Přestala jsem chodit do školy, protože jsem se musela starat o děti. V té době jsme jedli listy dýní a můj mladší bratr chodil do školy bez toho, že by se doma najedl. Ale toto mě změnilo. Neuměla jsem dříve mluvit anglicky, ale nyní mluvím anglicky dobře a umím psát povídky. Bez pomoci Mary’s Meals bych byla někde úplně jinde – bojovala bych o přežití ve vesnici, možná zametala cesty – ale tito lidé změnili můj život.
Nyní mám malého chlapečka – jmenuje se Filip a stará se o něj moje rodina. Tak chodím do školy a můj chlapeček také chodí do školy s mými bratry, což nám umožňuje jídlo od Mary’s Meals.
Někteří v Malawi mají stále nedostatek – chodí do školy bez snídaně, začnou hladovět a přestanou chodit do školy, protože jim chybí jídlo. Ale program, který jste k nám přinesli, neuvěřitelně pomáhá a tolik nám již poskytl – ať vám za to Bůh stále žehná a dává sílu, abyste nám mohli i nadále pomáhat.
Je velice důležité posílat děti do školy, aby se naučili víc věcí, jako je číst a psát – protože když budou vzdělaní, mohou pomáhat změnit národ nebo společnost nebo vládu. Mohou se stát soběstačnými a ještě pomáhat svým rodinám.
Můj život mohl být velice těžký. Nemusela bych bývala žít v tomto krásném místě. Naučila jsem se, jak studovat a zajímat se o to, co se děje ve světě. Nyní jsem spokojená – jsem šťastná a velice, velice vděčná za toto všechno.
Lette Saidi
