Vlastenectví i národovectví bez Boha je obyčejná modloslužba ...
Kolik lidí si Boha představuje jako zdroj osobního úspěchu a štěstí. ...
- Vlastenectví i národovectví bez Boha je obyčejná modloslužba, právě tak jako tzv. sociální cítění. Každý zdánlivě ušlechtilý cit, dokonce i ten religiózní, kde není na prvním místě Bůh, ale lidské ego, dříve či později degeneruje a promění se ve svůj opak. Kritériem víry v Boha je láska.
@@@
- Kolik lidí si Boha představuje jako zdroj osobního úspěchu a štěstí. Něco jako automat na coca colu. Vhodit minci, vypadne plechovka. Sami se modlí a prosí jiné o modlitby za zdraví, za dobré výsledky ve škole, za splnění svých egoistických představ o dobru. Zdá se jim, že víra = úspěch. Dívají se, ale nevidí. Poslouchají, ale neslyší. Čtou, ale nerozumí. Přejí si stále hlubší víru, ale nechápou, proč přichází bolest.
Mnozí odpadnou, vždyť prosili a dostali opak toho, v co doufali. Nestali se bohatými, uznávanými, váženými. Nejsou z nich poslanci ani ministři.
Starozákonním kritériem Božího požehnání bylo bohatství a úspěch. Bohatství a úspěch jsou kritériem štěstí i dnešního hodnotového systému. Ale položme si otázku: Byl úspěšný apoštol Petr, kterého ukřižovali hlavou dolů? Byl úspěšný Šavel, když po svém obrácení opustil slibnou kariéru Kajfášova moudrého žáka a putoval od národa k národu, aby mu zvěstoval Krista? Vždyť ho mnohokrát bičovali a nakonec mu sťali hlavu.
Kdo opravdu miluje kříž, skončí na kříži. A my nemáme ani tolik víry, abychom kříž nesli aspoň kousek jako Šimon z Kyrény.
Převzato z
Facebook - ŽIVÁ VIERA,
článek z 1. 12. 2014 naleznete
zde.
