Když jsem si na FC skupině
Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby přečetl tento příběh, který se dost možná opravdu stal, byl jsem dojatý. Snad jsem pochopil, co znamenají Ježíšova slova: "
Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. Kéž bychom dokázali také být takovým světlem...
Na chirurgické oddělení přišel nový pacient malého vzrůstu. Večer si klekl k posteli a krátce se pomodlil. Tehdy se pokojem ozval smích.
To ho však nevyvedlo z klidu.
Pak si vytáhl růženec a zavěsil nad postel. Mladší pacient se se smíchem ozval: "
Na oběšení je ještě dost času, dědo!" Všichni ostatní se zasmáli.
Muž si vytáhl modlitební knížku, načež se soused ozval, aby mu půjčil ten román. Znovu se ozval smích.
Za tři dny smích přestal. Proč?
Přinesli starého muže. Rakovina jazyka. Větší část už neměl. Jen malý zbytek trčel neforemně v ústech a strašně zapáchal. Nemocného dali na zvláštní pokoj, ale zápach bylo cítit až na chodbu. Muži se chytali za nosy. V noci bylo slyšet z této pokoje pláč.
Stařec se cítil bezmocný.
Pak přišla sestra: "
Chlapi, nepodívali byste se chvílemi na starce? Pěna mu stále vychází z úst, ale on si ji sám nemůže otřít. Je trochu pomatený a slabý."
Tu nastalo úplné ticho. Tehdy vstal z postele nový pacient malého vzrůstu. Znělo to jako něco samozřejmého: "
Sestro, já zůstanu u něho. Dejte mou postel do jeho pokoje. Budu tam i spát."
)
Muži sledovali tohoto spolupacienta, jak denně chodí do nemocniční kaple, modlitební knížku si nese s sebou a často ho viděli i s růžencem. Již se však nikdo nesmál. V tomto muži viděli znamení Krista.
Prof. ThDr. Dr. Ľubomír Stanček PhD. CM.
Článeček na
FC
vydaný 9. 2. 2020 najdete
tady.
