Rozhovor se slovenským europoslancem za OĽaNO Branislavem Škripekom, který se vrátil z Pákistánu, kde se zajímal o situaci křesťanky Asie Bibi odsouzené na smrt.
V roce 2009 se Asia Bibi během práce na poli napila vody z veřejné studny a nádobu s vodou nabídla i své muslimské spolupracovnici na její požádání. Ženy ji však napadly pro její křesťanskou víru a obvinily ji, že vodu kvůli své víře znečistila. Ona jim odpověděla otázkou: "Věřím ve své náboženství a v Ježíše Krista, který zemřel na kříži za hříchy lidstva. Co udělal na záchranu lidstva váš prorok Mohamed?" Otázka místní muslimy rozzuřila. Následovaly útoky vůči ní a její rodině, byla zatčena a v roce 2010 odsouzena k smrti za "vyslovení hanlivé poznámky vůči proroku Mohamedovi", což je v pákistánském právu klasifikováno jako rouhání s možným trestem smrti. Její případ získal velký mezinárodní ohlas, díky kterému vznikl tlak na její propuštění.
Nedávno jste se vrátili z Pákistánu, kde jste cestovali kvůli případu Asie Bibi, křesťanky, která byla v roce 2010 odsouzena k trestu smrti za údajné rouhání proti islámu. Podařilo se vám s ní setkat?
Nepodařilo, protože nám to pákistánská vláda neumožnila. Na otázku proč odpověděli, že z důvodu její a naší bezpečnosti. To byla konstantní odpověď, kterou jsme všude dostávali. Už během přípravy naší cesty, od velvyslankyně Pákistánu při EU a později i přímo na místě.
S kým jste tedy mluvili?
Setkali jsme se s dvěma jejími právníky, manželem a dcerami. A také s lidmi, kteří jí pomáhají. Například s ředitelem školy, do které chodí její dcery. Setkali jsme se i s nizozemským, polským a českým velvyslancem v Islamabádu a s některými členy vlády. S ministrem pro zahraniční otázky, s ministrem pro náboženské otázky a s generálním prokurátorem. Pak jsme se přesunuli z Islamabádu do Lahore, kde jsme hovořili s muslimskou organizací pro lidská práva a místním biskupem.
Ostatní zprávy o Asii Bibi hovořily o tom, že Nejvyšší soud přijal její odvolání, čímž se odložilo vykonání rozsudku trestu smrti. Jaká je aktuální situace?
Všichni nás upozorňovali, že bychom při setkáních neměli stále vytahovat její jméno. Jenže my jsme kvůli tomu přišli, takže na tuto otázku jsme se ptali při každém setkání. Mluvili jsme o dobrých obchodních a kulturních vztazích mezi EU a Pákistánem, ale vždy jsme otevřeli i téma propuštění Asie Bibi. Všichni ukazovali pozitivní obličej a naznačovali, že by byli rádi, kdyby ji propustili. Zároveň však dodávali, že ačkoli politici by to chtěli, problém je s radikálními imámi, kteří chodí na soudy a zastrašují.
Znamená to, že politici se těchto imámů bojí?
Ano, je to fakt. Generální prokurátor nám například říkal, že imámům se podařilo prosadit jejich požadavek, aby soudci měli zároveň imánské vzdělání. Aby měli porozumění jejich teologickému pohledu na zákon. Je třeba také říci, že stále není obsazeno místo třetího soudce, který má v tomto případě rozhodovat, protože jeden ze soudců se vzdal rozhodování. Advokáti Asie Bibi proto pochybují, že soud v prosinci o jejím odvolání rozhodne. Generální prokurátor nám však řekl, že chtějí, aby soud rozhodl, a přestože nikdo to nikdy nechtěl říct nahlas, na několika setkáních nám naznačili, jaký rozsudek by si přáli.
Jaký?
Aby byla propuštěna. Pouze při tomto všem si třeba uvědomit atmosféru, která v té zemi vládne. Řeknu příklad. V hotelu jsem dostal noviny Pákistán Today. Bylo tam vícero zajímavé článků, o Turecku, o Jeruzalému. Ale byl tam i článek o organizovaném náboženském pochodu, který organizují některé politické strany. Bude probíhat z Lahore do Islamabádu a zúčastní se na něm možná sto tisíc lidí. Úplně mě zamrazila věta, že mezi požadavky tohoto pochodu je požadavek vykonat popravu Asie Bibi. Jste v zemi, kde žádáte její propuštění a najednou čtete článek o tom, že dav požaduje její smrt.
Čili politická elita by ji i propustila, ale veřejné mínění žádá její popravu.
To je ten problém. Mít před budovou Nejvyššího soudu sto tisíc lidí, podporovaných některými politickými stranami a radikálními imámy, je velký politický tlak, ze kterého mají strach. Další problém. Pokud by ji soudci propustili, riskují tím svůj život. Guvernér Paňdžábu Salmaan Taseer, který byl za její propuštění, byl zavražděn. Navštívil ji ve vězení a veřejně řekl, že by měla být propuštěna. Zabila ho jeho ochranka. Vraha hned chytili, postavili před soud a popravili. Jenže jeho hrob se stal poutním místem. Nyní nikdo nechce nastoupit na uvolněné místo po soudci, který odešel.
Jeden ministr například navrhl vypustit zmínku o Mohamedovi z nějakého obyčejného zákona. Dav okamžitě začal žádat jeho odstoupení pro urážku proroka. I proto nám lidé z vlády naznačovali, že i kdyby došlo k propuštění Asie Bibi, bude muset okamžitě odejít ze země. Nejen ona, ale i její širší rodina. Doslova do hodiny po vynesení rozsudku. I ředitel školy, kam chodí její děti, který rodině pomáhal, nám říkal, že i on s rodinou bude muset odejít.
Jaká je v Pákistánu obecně situace křesťanů?
Tvoří přibližně dvouprocentní menšinu z dvěstědesetimilionového Pákistánu. Hovoříme tedy o nějakých tři a půl milionech lidí. Všichni, se kterými jsme na oficiální úrovni mluvili, nám samozřejmě tvrdili, že Pákistán je mírumilovná země a problémy dělají jen afghánští islámští sektáři, kteří před lety vtrhli do země. Oni jsou prý zodpovědní za všechny problémy s tím bohorouhačským zákonem. Myslím však, že je to složitější a útoky nesouvisí pouze s radikály z Afghánistánu. Před několika týdny se například křesťanský chlapec napil ve škole z cizího poháru a okamžitě ho obvinili, že pošpinil muslimský pohár. Spolužáci ho ubili k smrti. Nebo obyčejného roznašeče jídla, který měl v autě křížek nebo růženec, napadlo na ulici šest mužů a dobili ho do bezvědomí. Z jasně náboženského důvodu.
Mohou tam mít křesťané vlastní kostely a školy?
Tam, kde křesťané tvoří na nějakém území většinu, tak v zásadě žijí klidně, bez větších problémů. Mají své bohoslužby, školy. Horší je to už na smíšených územích. Sídlo biskupa v Lahore je obehnané ostnatým drátem a před časem před ním došlo k výbuchu, který způsobil, že je neobyvatelné. Když jsme šli do jeho náhradní rezidence, tak jsme viděli katolickou školu také obehnanou ostnatým drátem. Sestřička, která nás doprovázela, nám vyprávěla o tom, jak jí před šesti lety zavraždili bratra, ředitele školy.
V Pákistánu došlo v jistém momentě k zestátnění všech, a tedy i křesťanských škol. Později bylo toto rozhodnutí revidováno, ale mnozí muslimští ředitelé ho odmítli respektovat. Když chtěl bratr této sestřičky, který byl knězem, převzít svou školu zpět, muslimská ředitelka mu řekla, že tato škola nikdy nepřejde do křesťanských rukou, a pokud, tak jen přes její mrtvolu. Pak se opravila a řekla, nebo přes vaši mrtvolu. On ji dále úředně vyzýval, aby mu školu předala. Jeden večer ho přepadli a doma v ložnici zavraždili.
Učitelé nám například také říkali, že existují učebnice, které se používají ve školách a ve kterých je napsáno, že křesťané a židé jsou nedůvěryhodní lidé. Výsledkem je, že křesťané pak mají mnohem horší šanci najít si práci.
Snaží se vláda křesťany ochraňovat nebo se bojí jít proti veřejnému mínění?
Politici tvrdí, že samozřejmě ano. Dokonce nám říkali, že sami by nejraději bohorouhačské zákony zrušili. I z toho důvodu, že je zneužívají proti sobě i muslimové, farmáři, podnikatelé. Například při řešení sousedských sporů. Stačí totiž dva svědci, kteří dosvědčí, že dotyčný urazil Mohameda, a soudce ani nezkoumá, zda je to pravda. Zavře ho a hned nařídí soudní proces. Je pravda, že tito lidé bývají potom často propuštěni. Politici tedy mají vůli, ale velká část veřejnosti je proti. Obrovská část pákistánské populace je negramotná, velmi těžko se jí něco vysvětluje a snadno se dostane pod vliv radikálních imámů.
Vyvíjí EU nějaký tlak na Pákistán, aby tyto rouhačské zákony zrušil?
My jsme ho nyní jménem EU dělali. Tedy ne jménem celé EU, to může jen paní Mogheriniová, ale jménem naší politické skupiny. I paní Mogheriniovou jsem vícekrát žádal, aby zrušení těchto zákonů žádala. EU totiž může své obchodní vztahy použít jako nástroj k tomu, aby v těchto zemích dosáhla změkčení.
Používá tento nástroj i ve vztahu k Pákistánu? Je to přece jen dost silný regionální hráč.
Ale ano.
Jak? Hrozí sankcemi?
To by muselo projít hlasováním. Spíše se používá měkčí forma, že se o tom mluví na jednáních a požadují se změny. Tlak na propuštění Asie Bibi už přichází z tolika míst, existuje milionová petice za její propuštění, že pákistánská vláda to registruje velmi jasně.
Jak se Asia Bibi má ve vězení?
Ptali jsme se na to jejích advokátů. Protože vládní představitelé nám říkali, že má komfortní, dvoupokojovou celu, zesílené stráže, že si může číst Bibli. Advokáti nám potvrdili, že má volnější režim, ale zesílenou stráž má zejména proto, že se bojí, že by ji ostatní vězni zabili. Proto nás i někteří varovali, abychom raději o ní mnoho nemluvili, protože nějaký ochrankář se naštve a zabije ji. Celkově prý je však v dobrém mentálním a fyzickém stavu. O jedné věci se však nemluví. A to o tom, že pravidelně na ni tlačí, aby konvertovala na islám. Odmítá to, což je velká věc. Protože, pokud by na to přistoupila, všechny její problémy by skončily.
Jozef Majchrák
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 11. 2017 naleznete
zde.
O Asii Bibi v průběhu let:
(aneb co jste si mohli přečíst:)
Asia Bibi nemá mnoho nadějí
+ další zprávy o pronásledování křesťanů,
30. 11. 2010
Schválili trest smrti za urážku islámu pro křesťanku Asiu Bibi!,
20. 10. 2014
Nejvyšší soud Pákistánu přezkoumá případ Asie Bibiové,
22. 7. 2015
Nový způsob jak zachránit Asii Bibi,
24. 6. 2016
