Desátý den - dnešní den mě nabízí více ztišení a promýšlení některých podobenství, které Pán Ježíš říkal. Námět pro rozjímání mě opět nabízí sama krajina, kterou právě procházím.
Začínají nám poslední tři dny putování. Vycházíme z Pontevedra v 6:00 hodin, protože dnes nás zase čeká 21 kilometrů a naším cílem bude Caldas de Reis.
Už od včerejšího večera se začíná projevovat ponorková nemoc, ale dávám tomu ještě šanci, že se z toho vyspíme a bude to zase v pohodě. Ráno však je vidět, že ponorka trvá a tak dochází k tomu, že se rozdělíme na dvě skupiny. Já půjdu sama a Lojza s Petrem půjdou společně. Dochází k tomu, co jsem si včera ještě vůbec nedokázala představit a co jsem hlavně asi vůbec nechtěla. Přes Pontevedru ještě tak nějak projdeme společně, ale už je znát trochu odstup mezi námi. Ještě na první zastávce se s Lojzou a Petrem zastavuji společně, ale nemluvíme spolu a tak se po chvíli zvedám a pokračuji v cestě sama.
Procházíme dnes lesní cestou, která dnes vede téměř po rovině a tak se nemusím tak moc soustředit na každý krok a více se můžu kochat přírodou a modlit se. Za chvíli mě Petr s Lojzou dojdou, respektive předejdou. Chvíli se s nimi snažím držet krok, ale přijde mě to dnes jako stíhací závod.
Kolem 9:00 hodiny se Lojza s Petrem zastavují na ranní kávu, ale já s nimi nejdu a pokračují dál sama. A za chvíli v sobě začnu vnímat větší klid a pohodu. Jdu si tempem, které mě vyhovuje a mám větší klid na modlitbu. Nakonec zjišťuji, že mě to takto úplěn vyhovuje. Sice si člověk musí hlídat více značení cesty, ale dnes už jde více poutníků , takže se člověk opravdu nemusí bát, že by se ztratil.
Dnešní cesta byla opravdu pohodová, protože se šlo po rovině. Na počasí bylo znát, že v noci asi trochu zapršelo a ani sluníčko neprojevuje dnes svou plnou sílu.
V jedněch místech se najednou v dálce přede mnou objeví vysoký most a mě se hned vybaví most na dálnici u Velké Meziříčí a tak to fotím a posílám jako vzpomínku jedné své kamarádce, která právě od Velkého Meziříčí pochází.
Procházím dnes hodně i cestou kolem vinic a tak se mě vybavují hodně evangelia o vinařích a vinici a tak když jdu sama, tak nad tím více mohu přemýšlet a promýšlet to.
Cestou také potkávám ovce a hned se mě vybaví evangelium o ztracené ovci a pak také o dobrém pastýři. A tak i nad tím se více mohu více zamyslet a cesta nějak rychleji hned utíká.
Ježíš řekl: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř je hotov za své ovce i zemřít. Pastýř, který pracuje jen za mzdu, uteče, když vidí přicházet vlka. Tak může vlk ovci urvat a stádo rozehnat. Takový pastýř uteče, protože mu jde jen o jeho mzdu a ne o ovce.
Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a ony znají mne. Jsem hotov za své ovce i zemřít.
Židé, kteří tu řeč slyšeli, o tom mezi sebou rozmlouvali. Jedni říkali: Mluví z něj zlý duch. Neví, co říká. Druzí mínili: Takhle nemluví nikdo, kdo je posedlý. Jak může zlý duch uzdravovat nemocné? (Jan 10,11-15.19-21)
Kousek před cílem dnešní cesty se opět setkávám s Lojzou a Petrem a tak do cíle dorazíme společně, protože jen Lojza přesně ví, kde budeme ubytovaní. Do cíle pak přicházíme už ve 12:30 hod. Dáme si opět tolik vytouženou sprchu a Petr s Lojzou opět odchází na pivo.
Odpoledne je zase dost volné, ale venku je opět takové horko, že se mě ani nikam nechce jít. Petr zjistil, že je zde v místním kostele večer mše svatá a tak potom na ní společně odcházíme.
Když přicházíme ke kostelu, který je na náměstí, tak si připadnu jako někde v Africe, protože jsou zde palmy a i stavba kostela mě spíše připomíná nějakou vzdálenou zemi a ne Španělsko.
Pane, díky za dnešní den. Díky za možnost více přemýšlet o tvých podobenstvích a v tichu více být s Tebou!
