Šestý den - a máme tu pondělí a nám se otvírá celý týden pěšího putování. Dnes už jsme čtvrtý den na cestě.
V 6.15 hod. vyrážíme z Caminha. Máme před sebou asi 26 kilometrů. Ráno jsme se nějak nemohli vymotat z města. Nikde žádná šipka a v tom se na chodníku objeví pán a nasměruje nás ven z města. Bohu díky za to!
Lojza šel tuto pěší pouť minulý rok a z Caminha se přeplavil lodí přímo do Španělska, kde pokračoval dál. Letos se při plánování cesty rozhodl, že zůstaneme ještě dva dny na Portugalské straně a půjdeme cestou vnitrozemskou. Jdeme tedy všichni tento úsek poprvé.
Z rána je opět chladnější počasí a tak se jde docela dobře. Kolem 8:00 hodiny procházíme kolem jednoho kostelíka, kde se u něj zastavujeme a já dělám takovou menší statistiku.
První den jsme za hodinu a půl urazili 7,5 kilometrů. Dnes, čtvrtý den chůze jsme za hodinu a půl urazili 7 kilometrů. Všichni jsme se shodli na tom, že je to dobré, že si stále držíme stejné tempo. Pouze styl naší chůze se změnil. Už se trochu hůř po nějaké pauze rozcházíme a někdy se nám už tak rychle nechce ani zvedat – zvláště v odpoledních hodinách.
Kolem 9:00 hodiny bychom si už docela rádi dali něco na snídani, ale zatím jsme nepotkali po cestě žádný obchod ani kavárnu. Cesta však vypadá, že povede chvíli po rovině a proto pronáším úvod k modlitbě růžence. „Když, zde není pokrm fyzický, tak půjdeme dál na pokrm duchovní a začínáme se modlit růženec. V 9:45 hod. se zastavujeme u kříže, který je podél cesty a Lojza velí, že nejsme na závodech, ale na pouti a i bez jídla zde dáváme pauzu. Pak pokračujeme dál a stále čekáme nějaký obchod alespoň s pečivem, protože dnes zrovna nic na jídlo sebou nemáme, ale pořád nic. Teprve v 11:00 hodin narazíme na nějakou restauraci, kde si dáváme snídani a oběd v jednom.
Za modlitby Anděl Páně pak pokračujeme dál v cestě. Kolem poledne začíná opět slunce ukazovat svou sílu a tak se naše putování zpomaluje. Sice nám zbývá už jen deset kilometrů, ale i přesto docházíme na ubytování až v 15:30 hod.
Při dnešní cestě jsme opět procházeli členitým terénem, takže to bylo opět nahoru a dolů a k tomu ještě většinou po silnici. Naskytlo se nám ale množství krásných pohledů od řeky, přes města až po kopce. Pán Bůh pro nás opravdu připravil nezapomenutelné zážitky. Cesta je sice náročnější než jsem si myslela asi je to hlavně i kvůli tomu horku, ale s Boží pomocí vždy nějak do cíle dojdu. I když na to teď při psaní po roce vzpomínám, tak si ty okamžiky a pohledy do přírody vybavuji velmi jasně a ve svém srdci opět celou pouť prožívám tak, jak jsem ji před rokem šla.
Každý den jsem si určila, za co chci pouť jít a tak i ten úmysl nějak nese a pomáhá mě jít dál. Mám také výborné spolupoutníky, kteří se mnou mají velkou trpělivost, když už nemohu.
Dnešní ubytování je pro nás velký dar, který jsme opět dostali od Pána Boha.
Původní délka naší trasy totiž dnes měla být jen 17 kilometrů a za další dva dny jsme pak měli jít 30 km. Vzhledem k vysokým letním teplotám a vzhledem k tomu, že já nedávám víc jak 25 km za den, tak jsme se domluvili, že kratší úseky prodloužíme a ty vyšší snížíme. A tak náš organizátor Lojza začal hledat nové ubytování a podařilo se mu ho najít poměrně rychle. I cena nám vyhovovala a tak to Lojza zamluvil. Tentokrát jsme nebyli ubytovaní ve městě, ale pouze v malé vesnici s názvem Sao Pedro da Torre.
Když jsme pak odpoledne přišli na naše ubytování, tak na nás čekalo nejen milé přijetí, ale také velké překvapení. Na zahradě byl totiž bazén a pro ubytované byl volně k dispozici. Hned po umytí potu a prachu z cesty jsme bazén hned využili. Petr a Lojza pak do něj skočili ještě i po západu slunce. Já jsem se pak už na ně jen „závistivě“ dívala, protože jsem si odpoledne ošetřila drsnou metodou svůj velký puchýř a tak už jsem s tím potom do vody nemohla.
Ale Bohu díky alespoň za odpolední možnost být v bazénu. A vůbec Bohu díky za celý ten dnešní den!
