Pátý den - třetí den pěšího putování dostáváme od Pána Boha (alespoň já to tak vnímám) velký dárek.
V neděli vycházíme v 6:30 hod. z Via do Castelo. Nechtěně procházíme městem, protože nás tam vedou značky i navigace a pomalu se začínáme šplhat do výšin. Chvíli to vypadá, že půjdeme i kolem baziliky sv. Lucie, ale nakonec ji míjíme.
Hned po ránu si pro nás také Petr připravil velké překvapení, jež nazval: „motivační píseň“, to proto, aby nás to motivovalo k radostnějšímu prožívání poutě. Od dnešního dne se tak píseň stala i součástí naší ranní modlitby a to i přesto, že ani já ani Lojza nejsem hudebně nadaní. Píseň zní:
„DNESKA DOBŘE VYPADÁM, BOHU SE DNES LÍBÍM. CAMINO S NÍM PROCHÁZÍM A NĚCO MU SLÍBÍM.“
Z rána je ještě celkem příjemné počasí a tak toho využíváme a jdeme téměř bez přestávky. Kolem 8:45 hod. přicházíme k jednomu kostelíku, kde jsme nějak vytušili, že v 9:00 hodin asi bude mše svatá. Chvíli se rozhodujeme jestli na mši svatou zůstat nebo využít dopoledního chladnějšího počasí a pokračovat v cestě. Nakonec jsme se s Petrem rozhodli, že zůstaneme na mši svaté i za cenu, že potom půjdeme třeba ve velkém horku. Jenže Pán Bůh se opět o nás postaral a dostali jsme to, co bychom sami nikdy neměli. Hned jak jsme vyšli z kostela, tak foukal krásný chladný vítr a celé dopoledne zůstalo sluníčko za mraky.
Protože jsme nikdy brzo ráno nesnídali a dnes ani po cestě zatím nebyla příležitost, tak když jsme sešli z kopce od kostela dolů do vesnice, tak jsme občerstvili také naše tělo. Poté jsme dál pokračovali v cestě. Rovinku střídala chůze do kopce, nebo naopak cesta vedla krásnou alejí eukaliptu a mnoha jiných krásných rostlin a stromů. Cesta byla dost kamenitá, ale krásná. Člověk se zde cítil jako v ráji a to i přes to, že na zádech měl asi 8 kilový batoh. Cesta nám dnes docela rychle utíká. Ubytování máme zamluvené a zaplacené, takže není kam spěchat.
Já si plnými doušky užívám té volnosti, která při pěší pouti je. Nemusím se o nic starat ani nic zařizovat. Lojza to všechno má na starosti a tak já si jen jdu s tím svým dnešním úmyslem a děkuji Pánu Bohu, že můžu jít.
Odpoledne pak scházíme opět k Atlantskému oceánu a posledních deset kilometrů jdeme podél pobřeží. Od oceánu profukuje příjemný vítr a i vlny jsou poměrně velké. Oceánu se nemohu stále nabažit a tak každou chvíli zastavuji a dělám fotky. Fotím jen na mobil a trochu mě mrzí, že můj foťák už se do batohu nevešel. Tím jak se pořád zastavuji, tak se mě moji spolupoutníci začínají vzdalovat, ale nevadí mě to. Stále je mám totiž před sebou na očích. Spíše tuto chůzi o samotě využívám k rozjímání a modlitbě a také zvládnu vyřídit dva hovory do české republiky a podělit se o své zážitky a dojmy.
Ke konci dnešní cesty se nám už také naskytne pohled na oceán, na jehož druhém konci je v dálce vidět již Španělsko.
Na našem ubytování – albegre, jsme se ubytovali, dali si sprchu a vyprali co za celý den bylo potřeba a vyrazili jsme do centra města s názvem Caminha. Podívali jsme se po náměstí a také jsme zašli do kostela, který byl otevřený. Byl to velký farní kostel z 15. století a je to jedna z nejvýznamnějších staveb ilustrujících přechod od gotiky k renesanci v Portugalsku s manuelským vlivem. Na jeho dlouhé výstavbě se podílelo několik architektů ze severního Španělska. Vynikající dřevěná střecha v interiéru má bohatou výzdobu s maurskými vlivy.
Samotné město Caminha se nachází 2 km od Atlantského oceánu, na jižní straně ústí Minho, kde tuto řeku protéká menší a meandrující Coura. Zde Minho dosahuje svého nejširšího bodu (asi 2 km) a označuje hranici mezi Portugalskem a Galicií. Velmi malebná oblast se širokým ústím poznamenaným písčinami s odlivem, pasteveckým a zeleným venkovem a borovými lesy na svazích žulových hor.
Je zde také vidět stará hradní tvrz Caminha, která se v 17. století změnila na veřejnou hodinovou věž. Jeho brána vede do historického centra.
Po prohlídce náměstí si Lojza s Petrem dali opět pivo a když pak po 19:00 hodině otevřeli další restauraci, tak jsme se přesunuli do ní a objednali si něco na jídlo – kluci pizzu a já zeleninovo-ovocný salát. Poté jsme se vrátili na albegre a společně jsme se pomodlili večerní chvály a kompletář a šly pomalu spát.
Ještě musím podotknout, že oproti předchozímu dni, kdy bylo 33 stupňů a člověk hledal, co by ze sebe ještě mohl svléci, tak dnes večer bylo dokonce jen 19 stupňů. Takže se i v noci dalo docela vyspat.
Bohu díky za dnešní den. Díky za jeho dar v podobě příjemného počasí i za sílu ujít další den naší společné cesty.
