Čtvrtý den - jsme druhý den na cestě a já mám silnou zkušenost s tím, že sama od sebe do cíle nedojdu, že budu potřebovat pomoc. Věděla jsem to sice už když jsem se na pouť rozhodla jít, ale netušila jsem, že to pocítím tak rychle.
Je sobota a my v 6:25 hod. opouštíme ubytovnu v Marinhaus a vydáváme se na cestu dlouhou asi 23 km. Cesta po ránu ubíhá poměrně rychle, ale už asi od 10:00 hodin začíná opět sluníčko ukazovat svoji sílu. Terén kolem oceánu po rovině je dnes vystřídán poměrně prudkým stoupáním a stejně tak i klesáním. Přijde mě, že jednou cestou sejdme do údolí a druhou vylézáme do kopce. Pak asi 200 metrů rovina a zase se škrábeme nahoru a dolů. Takto se to opakuje skoro celý den a k tomu ještě začíná teplota vzduchu poměrně rychle stoupat, takže už kolem poledne jsme někde na 30 stupních. Naštěstí nejdeme moc po silnici a tak občas se schováme před sluncem v lese nebo jde mírný chlad od řeky, která tu protéká. Cestou se modlíme ranních chvály a růženec, který mě při stoupání do kopce dělá značný problém, ale člověk to má za co obětovat. I dnešní den má svůj úmysl.
Dnes jsme si také udělali piknik v lese na kameni a nebylo to vůbec špatné. Petr nám také ukazuje, jakou cestu máme před sebou….
Cestou potkáváme i několik Čechů – např. od Náchoda jdou dvě mladé slečny a kluk. Dáváme se s nimi do řeči a zjišťujeme, že jedna slečna putuje už z Lisabonu a její celková délka cesty bude v Santiagu něco kolem 600 km.
Kolem poledne pak docházíme k jednomu kostelíku, kde se společně modlíme růženec. Je to (alespoň pro mě) obrovská vzpruha, bez které bych asi nebyla schopna pokračovat dál. Po modlitbě se pak vydáváme na rozpálenou silnici, kde teplota ještě více stoupá – 33 stupňů. Mě pomalu začínají docházet síly, ale ještě pořád to jde. Ne, že bych nemohla fyzicky, ale to horko je pro mě opravdu těžké, zvláště, když mám na zádech batoh.
Nakonec scházíme na asfaltovou silnici a čeká nás cesta po rozpáleném chodníku, kde není možnost se schovat nikde do stínu. Ploužím se z posledních sil. V dálce vidíme dlouhý most, kde jeho konec je téměř v nedohlednu. Vím, že tento most musíme přejít a že na jeho konci bude náš dnešní cíl cesty. Most je dlouhý jen něco málo přes půl kilometru, ale i tak se mě se začíná tvořit mlha před očima, když pomyslím, že ho musím přejít.
Nakonec zůstávám stát ve stínu stromu, který u mostu je a nabírám sílu na dojití. Petr a Lojza zatím postupují statečně v cestě za ubytováním.
A jak tak stojím pod stromem, začnou se o mě pokoušet myšlenky, které mě říkají, že to mám raději vzdát, že to nezvládnu. Horkem a únavou se nechám těmito myšlenkami chvíli ovládat, ale nakonec posbírám své síly a začnu se ploužit po mostě a posouvat se k dnešnímu cíli. A za to, že jsem posbírala sílu se na cestu přes most vydat, má pro mě Pán Bůh odměnu v podobě mírného chladného vánku, který jde od řeky, jež je pod mostem. Nemám sílu se ani modlit, ale jsem ráda, že se pomalu posouvám ke konci mostu a tak zároveň i k dnešnímu ubytování, které nám poskytnou karmelitáni. Je to bývalí klášter, který už ale není využit a tak to předělali na ubytování pro poutníky.
A tak si tak říkám, jestli by i některé naše objekty, které mnohdy chátrají, nešlo využít k podobným účelům.
Po chvíli odpočinku na schodech a ve stínu, kde jsme čekali na vyřízení ubytování, se s myšlenkou na konec pouti svěřuji Petrovi, který mě však hned tuto myšlenku vyvrací.
Po chvíli jsme ubytovaní a já jsem vděčná, že dnes nemusím lézt na vrchní patro palandy.
Postupně se umyjeme a kluci vyrazí na pivo. Já si ještě ošetřuji svůj první puchýř a pak jdu za nimi na džus.
V 18:00 hodin začíná v kostele, který je naštěstí hned vedle ubytování, mše svatá, které se také účastníme. Mše svatá trvá hodinu a půl a až na konci se dovídáme, že tam jeden kněz karmelitán slaví 50 let kněžství.
Také si zde všímám jednoho jevu, a sice, že se v kostele lidé vůbec neklečí. Ani při proměňování ani při pozdvihování. Buď se zde sedí, nebo stojí. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to bylo zvláštní.
Po mši svaté jdeme ještě na večeři do jedné místní restaurace, kde si dáváme poutnické menu. Já si dávám nějakou zapečenou rybu, ale moc jsem si na tom nepochutnala. Po návratu na ubytování se pak tentokrát každý zvlášť modlíme večerní chvály a jdeme spát.
Dnes jsme ubytování ve městě Viana do Castelo. Jsme stále v Portugalsku. Ve městě se nachází množství památek, mezi které patří i bazilika svaté Lucie, která se tyčí na kopci nad městem.
Nachází se zde také Eiffelův most, který je dlouhý 562m, byl postaven v roce 1878 a je to právě ten most, který bylo třeba v posledním úseku mé dnešní cesty zdolat.
A mimo jiné je město známým centrem surfování.
Díky za dnešní den. Díky Pane, za tvoji pomoc a posilu!
