Odevzdávám Ti celou svoji vůli, své náklonnosti,
touhy a všechno, co mám.
Povzdech k Ježíši v Eucharistii
„Ó bezmezná lásko! Dáváš nám, Ty
pravý Bůh a pravý člověk, sebe samého
za pokrm, abychom jako poutníci v tomto
pozemském životě nepadli pod tíhou
svých slabostí, ale vždy se posilňovali Tebou
– nebeským pokrmem.
Nevděčný člověče! Co ti zanechal tvůj
Bůh? Dal ti sebe samého, On, pravý Bůh
a pravý člověk, ukrytý pod způsobou bílého
chleba.
Ó výhni lásky! Není dost, že jsi nás
stvořil ke svému obrazu a podobě a milostivě
jsi nás očistil a obnovil Krví svého
Syna. Ty se nám dáváš za pokrm v celém
svém Božském bytí, dokonalý Bože.
Co Tě k tomu vede? Nic, jen Tvoje milosrdná
láska, bláznovství Tvého kříže!“
(sv. Kateřina Sienská)
Ať moje duše
neustále žízní po Tobě
„Pronikni, ó nejsladší Pane Ježíši Kriste,
nejtajnější zákoutí mé duše uzdravujícími
ranami své lásky, opravdovým pokojem
a nejsvětějším milosrdenstvím, aby
se má duše rozplývala touhou po Tobě,
aby dychtila po Tvých nádvořích a chtěla
být navždy jen s Tebou.
Děj, ať moje duše neustále žízní po Tobě,
Ty chlebe andělský, osvěžení pro duši,
náš každodenní duchovní pokrme, mající
v sobě veškerou sladkost, vůni a oblažující
příchuť. Ať moje srdce neustále touží
po chlebu, který nám dáváš Ty, ke kterému
s touhou vzhlížejí andělé. Kéž by
se nejtajnější zákoutí mé duše naplnila líbezností
Tvé vůně!
Ať moje srdce neustále žízní po Tobě,
prameni života, moudrosti a poznání,
po prameni věčného světla, po přívalu
útěchy a bohatství v domě našeho
Boha. Kéž by Tě moje srdce vytrvale hledalo,
našlo, utíkalo se k Tobě, přemýšlelo
o Tobě, hovořilo o Tobě. Kéž by dělalo
všechno ke chvále a slávě Tvého jména,
s pokorou, láskou, útěchou a vytrvalostí
až do krajnosti.
Pane, buď vždy mojí nadějí, důvěrou,
útěchou, radostí, mým odpočinkem a ztišením,
mým pokojem, sladkou a líbeznou
vůní, mým pokrmem a občerstvením,
mým útočištěm a oporou, mojí moudrostí,
mým dědičným podílem a pomocí, mým
pokladem, k němuž se ustavičně vine má
mysl a srdce a v němž se natrvalo zakořeňují.
Amen.“
(sv. Bonaventura)
Modlitba po svatém přijímání
„Zůstaň se mnou, Pane, neboť potřebuji
Tvou přítomnost, abych na Tebe nezapomínal.
Ty dobře víš, jak snadno Tě
zanedbávám.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť jsem slabý
a potřebuji Tvou sílu, abych tak často
neklesal na duchu a neupadl do hříchu.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť Ty jsi
můj život a bez Tebe jsem jako pustá země
bez vody.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť Tys mé
světlo a bez Tebe bloudím v temnotách.
Zůstaň se mnou, Pane, a ukazuj mi
svou vůli.
Zůstaň se mnou, Pane, protože potřebuji
slyšet Tvůj hlas, abych Tě mohl
následovat.
Zůstaň se mnou, Pane, chci Tě milovat
vroucí láskou a být stále v Tvé blízkosti.
Zůstaň se mnou, Pane, vím, že chceš,
abych Ti zůstal věrný, ale bez Tebe to
nedokážu.
Zůstaň se mnou, Pane, kéž by Ti moje
ubohá duše posloužila jako místo útěchy,
jako útočiště Lásky.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť se připozdívá
a den se již nachýlil; blíží se smrt,
soud a věčnost. Potřebuji neustále obnovovat
sílu, abych na této cestě nezůstal
stát, a právě proto potřebuji Tebe. Připozdívá
se a blíží se smrt. Bojím se temnoty,
pokušení, suchopárnosti, kříže, soužení.
Ó, jak Tě jen potřebuji, Ježíši, v tomto
temném vyhnanství!
Zůstaň dnes večer se mnou, Ježíši, potřebuji
Tě v tomto životě plném nebezpečí.
Učiň, abych Tě poznal jako Tví učedníci
při lámání chleba; aby mi svaté přijímání
bylo vždy světlem, které rozptýlí každou
temnotu, silou, která mě povzbudí,
jedinou radostí mého srdce.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť v hodině
své smrti chci být sjednocen s Tebou,
když ne skrze svaté přijímání, tak alespoň
skrze Tvé milosrdenství a lásku.
Zůstaň se mnou, Pane, neboť po Tobě
jediném toužím, po Tvé lásce, Tvé milosti,
Tvé vůli, Tvém srdci, Tvém Duchu,
neboť Tebe nade všechno miluji a nepotřebuji
žádnou jinou odměnu, jen abych
Tě dokázal milovat ještě více. S neochvějnou
láskou Tě chci milovat celým svým
srdcem zde na zemi a pokračovat tak už
v dokonalé lásce po celou věčnost. Amen.“
(sv. Otec Pio)
Věřím, že jsi přítomen
ve Svátosti oltářní
„Můj Pane Ježíši Kriste, který prokazuješ
lidem nesmírnou lásku tím, že dnem
i nocí přebýváš v této Nejsvětější svátosti,
plný milosrdenství a lásky, trpělivě čekáš,
zveš a přijímáš každého, kdo Tě přijde
navštívit, věřím, že jsi přítomen ve
Svátosti oltářní.
Vzdávám Ti chválu z hlubin své nicotnosti
a děkuji Ti za všechny milosti, kterými
mě zahrnuješ, zejména za milost přijímat
Tě v této Svátosti, za milost, že mi
dáváš svoji nejsvětější Matku Marii jako
tu, která se za mne mocně přimlouvá, a za
to, že mě vytrvale voláš k sobě do chrámu.
Vzdávám úctu Tvému Nejsvětějšímu
Srdci, plnému lásky, a děkuji Ti za tento
velký dar; chci odčiňovat urážky, kterých
se Tvoji nepřátelé dopouštějí vůči Tobě,
přítomnému v Nejsvětější svátosti, která
ať je velebena ve všech svatostáncích světa
od nynějška až na věky.
Můj Ježíši, miluji Tě z celého srdce a lituji,
že jsem tolikrát urazil Tvoji nekonečnou
dobrotu. Milostivě mi pomáhej, abych
Tě již více neurážel. Tak ubohý, jak jsem
právě v této chvíli, se Ti zcela zasvěcuji.
Odevzdávám Ti celou svoji vůli, své náklonnosti,
touhy a všechno, co mám. Od
této chvíle, Pane, konej se mnou všechno
podle své vůle. Prosím Tě jen o Tvoji lásku,
o dar vytrvalosti ve víře až do konce
a o upřímnou snahu plnit Tvoji vůli. Svěřuji
Ti také duše v očistci, zvláště ty, co
uctívaly Nejsvětější svátost a blahoslavenou
Pannu Marii, a prosím i za všechny
ubohé hříšníky.
Konečně, můj drahý Spasiteli, všechny
své prosby připojuji k prosbám Tvého
láskyplného Srdce a takto sjednocené je
obětuji Tvému Otci, který je ve věčnosti,
aby je pro Tvé jméno a pro Tvé zásluhy
přijal a vyslyšel. Amen.“
Anima Christi
(Duše Kristova, posvěť mě)
„Duše Kristova, posvěť mě. Tělo Kristovo,
zachraň mě. Krvi Kristova, opoj mě.
Vodo z boku Kristova, obmyj mě. Utrpení
Kristovo, posilni mě. Dobrý Ježíši, vyslyš
mě. Ve svých ranách ukryj mě. Nedopusť,
abych se odloučil od Tebe. Před
zlým nepřítelem ochraň mě. V hodině mé
smrti zavolej mě. A dej, ať přijdu k Tobě,
abych Tě s Tvými svatými chválil na věky.
Amen.“ (sv. Ignác z Loyoly)
Zdroj: https://churchpop.com
(Redakčně upraveno)
Vyšlo v časopise Světlo 27. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
