MKH vyzývá konat na veřejných posvátných místech večeřadla vždy 25. v měsíci
Mariánské kněžské hnutí (MKH) vydalo po zasvěcení Ruska papežem Františkem výzvu ke konání večeředel – vždy 25. v měsíci na veřejných posvátných místech. Proč?
Pandemie Covidu nám ukázala, že nemáme víru o jaké nám říkal Kristus: „Budou brát do rukou hady a když vypijí i něco smrtonosného, neuškodí jim. Na nemocné budou klást ruce a oni se uzdraví.“ (Mk, 16-18). Ani jsme nestačili vydechnout a po pandemii následovala válka.
Současná vysoká inflace, krach mnoha podniků, dlouhotrvající sucho naznačují, že problémy nás ještě čekají. Dá se s tím něco dělat? V první řadě si musíme vyprošovat DAR VÍRY. Zasvěcení Ruska byl velmi důležitý akt, ale ostatní je na nás. Musíme začít žít poselstvími z Fatimy. Panna Maria nám ve Fatimě dává velmi důležitá poselství a zaměřuje náš pohled na to podstatné. Změnit svůj život, zanechat hřích, činit pokání, modlit se posvátný růženec. Co však Panna Maria začala ve Fatimě dále rozvíjí ve večeřadlech. TOTO JE ČAS VEČEŘADLA, jako tehdy v očekávání příslibu Letnic, tak i nyní máme příslib: triumf Neposkvrněného Srdce Marie. Co je třeba dělat?
CÍL VÝZVY - konečným cílem je vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie – k tomu je zapotřebí vítězství Kristova díla na zemi a naše víra. PROTO CHCEME TENTO ROK DO 25.3.2023 (výročí zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie) PROSIT O DAR VÍRY.
JAK TO USKUTEČNIT? – Nejprve šířit výzvu, přijmout ji a modlit se ve večeřadlech modlitby s Pannou Marií o tento dar víry, 25. KAŽDÉHO MĚSÍCE KONAT NA VEŘEJNÝCH POSVÁTNÝCH MÍSTECH VEČEŘADLA NA SVĚDECTVÍ A ŠÍŘENÍ TÉTO MYŠLENKY.
Co to je večeradlo?
Modlitba večeřadla je zjednodušeně řečeno modlitba svatého růžence, ke které přidáme na začátku vzývání Ducha Svatého, úmysl, čtení zamyšlení z Modré knihy a na závěr se zasvětíme Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Struktura večeřadel je docela jednoduchá. Podobně, jak byli shromážděni učedníci s Marií ve večeřadle v Jeruzalémě, scházíme se:
– modlit se spolu s Marií
– žít a prohloubit své zasvěcení Marii
– prožívat bratrství.
Modlit se spolu s Marií
Večeřadla by měla být především setkáním modlitby. Ale tato modlitba musí být konána spolu s Marií. Proto je modlitba svatého růžence společnou charakteristikou všech večeřadel. Růžencem voláme Matku Boží, aby se modlila s námi a přitom aby ona sama odhalila našim duším tajemství Ježíšova života.
„Váš celý růženec, který se ve večeřadlech modlíte na naléhavou žádost vaší nebeské Matky, je jako nesmírný řetěz lásky a záchrany, kterým můžete ovinout osoby a situace a dokonce mít vliv na všechny události vašeho času. Pokračujte v jeho modlitbě, rozmnožte vaše večeřadla modlitby.“ (7. října 1979.)
Žít a prohloubit své zasvěcení Marii
Ve večeřadlech si máme navzájem pomáhat prožívat zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Marie. To je cesta, po které máme jít: zvykat si vidět, cítit, milovat, modlit se a jednat tak, jako Panna Maria.
Tomu musí sloužit chvíle pro rozjímání, které se koná ve večeřadle, protože pro přednášky a aktuality, které jsou také nezbytně nutné pro všechny, jsou jiná místa a jiné chvíle. Tento časový úsek se věnuje obecně společnému rozjímání „modré knihy“.
Nezodpovídá tedy duchu večeřadla strávit ho posloucháním učených přednášek nebo společenských aktualit. V tom by bylo nebezpečí, že se vzdálíme té atmosféře prostoty a rodinné důvěrnosti, která činí naše setkání tak plodnými.
Prožívat bratrství
Nakonec ve večeřadle jsou všichni voláni k tomu, aby zakoušeli opravdové bratrstvo. Copak to není jedna z nejkrásnějších zkušeností, kterou lze prožít v každém večeřadle?
Čím více je modlitby a čím více prostoru se ponechá činnosti Panny Marie, tím je více cítit, jak roste naše vzájemná láska.
„Proč vás chci mít sjednocené ve večeřadle se mnou?… Protože vám chci pomoci, abyste se milovali a žili v pravém bratrství, spojení s Matkou. Dnes je nutné, aby se moji kněží znali, aby si pomáhali, aby se opravdu měli rádi a byli jako bratři kolem své Matky. Moji kněží dnes trpí přílišnou osamoceností a přílišnou opuštěností… Nechci, aby byli sami:
Ať si pomáhají, ať se milují, ať se cítí všichni skutečně jako bratři a ať jimi jsou.“ (17. ledna 1974.)
V nebezpečí samoty, kterou dnes kněží zvláště pociťují, a která je pro ně nebezpečná, nabízí Matka Boží prostředek: večeřadlo, kde se sjednocujeme s ní, abychom se mohli vzájemně poznávat, milovat a pomáhat si jako bratři.
Jak se modlit večeřadlo – program
1.Vstupní píseň: Boží Rodička, Ave Maria. /může být i jiná mariánská píseň/
Následuje přežehnání
2.Úvodní meditace z Modré knihy
3.Vzývání Ducha Svatého na přímluvu Panny Marie:
Přijď, Duchu Svatý, přijď, na mocnou přímluvu, Neposkvrněného Srdce Panny Marie, tvé milované Nevěsty. (3x)
4. Úmysl:
Tento svatý růženec obětujeme za:
– odčinění urážek, kterých se dostává Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu
– vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie
– na úmysly Panny Marie
5. Růženec s meditacemi a s mezizpěvem:
6. Po růženci:
K: Oroduj za nás Svatá Boží Rodičko
L: Aby nám daal Kristus účast na svých zaslíbeních. Modleme se: Bože, Ty jsi chtěl, aby Matka Tvého jednorozeného Syna nám ustavičně pomáhala na pozemské pouti. Daruj nám milost, abychom ji s důvěrou vzývali ve všech tělesných a duševních potřebách, abychom pod Její ochranou a na Její orodování mohli jednou v nebi spatřit Tvou velebnost a slávu. Skrze Krista našeho Pána. Amen.
(může být i jiná vhodná modlitba)
7. Na úmysl Svatého Otce
8. Modlitba zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
9. Hymna MKH: Neposkvrněné Srdce Marie…
9. Závěr:
Se svým milým Synem ať nás žehná Panna Maria, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Modlitba Anděla z Fatimy
(Můžeme se ji modlit na začátku a na konci růžence, také při adoraci).
Ó, můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě.
Prosím o odpuštění pro ty, kteří nevěří v Tebe, neklanějí se Ti, nedoufají v Tebe a nemilují Tě.
Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duch Svatý, s hlubokou úctou se Ti klaním a obětuji Ti Nejsvětější Tělo, Krev, Duši a Božství našeho Pána Ježíše Krista přítomného ve všech svatostáncích světa, na odprošení urážek, které se Ti dostávají.
Prosím Tě, obrať ubohé hříšníky, pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce a na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Amen.
PŘÍSPĚVEK MARIÁNSKÉHO KNĚŽSKÉHO HNUTÍ K SYNODĚ
Najde Syn člověka víru na zemi, když přijde? (Lk 18,8)
Dnes si velmi uvědomujeme, že je toto téma aktuální. Ale pořád se to bere tak, že my ji ještě máme, ale mnozí ji ztrácejí. Ne! Ani my ji nemáme! Církev už nemá víru! – Když Pán přijde, kde by ji na zemi hledal? – V Církvi! Tam by ji mohl předpokládat, tam by ji měl na zemi nalézt. Když toto řekl, právě o to šlo, jestli ji v Církvi najde!
Pandemie Covidu ukázala, že tam není. Pandemie je celosvětová, Církev je v celém světě – zde je velká příležitost ukázat světu víru. Jenže Církev ji nemá… Písmo svaté nám říká, jak to bude s těmi, co uvěří: Hady budou brát do rukou a když něco smrtonosného vypijí, neuškodí jim to. Kdyby na světě byla víra, kdyby Církev měla víru, Covid by neměl šanci. Svět by nyní měl uvidět, co znamená mít víru.
Zatím my vidíme, že i pastýři Církve nás usměrňují hledat záchranu jen v tom, v čem nevěřící svět – ve vakcíně a opatřeních. Na přirozené rovině je to v pořádku, svět na víc nemá. Ale Církev má. A zde Církev přijala jenom způsoby řešení těch, kdo nemají víru. Církev se chová jako nevěřící. Petr kráčel po hladině, dokud věřil. Když začal pochybovat, hned se topil. Bez víry nemůže Církev vykročit na hladinu. Nyní nemohou dát pastýři Církvi pokyn vystoupit z loďky, neboť by Církev sklidila jen velké fiasko. Nyní musí dát Církev pokyn HLEDAT VÍRU!!!
Církev si musí otevřeně i před světem přiznat: Tohle je situace, ale my ji nezvládáme vírou, jak by nám příslušelo! Pojďme hledat ztracenou víru! – A svět to musí slyšet a může s námi sledovat, jak ji hledáme, může spatřovat svou bezmocnost spolu s takto pokornou a hledající Církví sledovat její hledání a pomalu se vnitřně k němu připojit. To je cesta, kterou nyní dal nám Pán…
Kde má Církev hledat svou ztracenou víru? Kam k tomu nasměrovat Církev? – Do večeřadla s modlící se Marií. Tam Mariina víra suplovala slabou víru apoštolů, tam může Maria, kterou nám Bůh poslal pro tuto dobu ve Fatimě, suplovat i naši ztracenou víru. Tam, ve večeřadle s Marií, našla Církev své zrození z Ducha Svatého na Letnice, tam může zažít i své znovuzrození a nové Letnice. Teprve potom může Církev kráčet po hladině a nepotopí se, ale naopak ukáže světu sílu své víry a svět najde v ní záchranu nejen z Covidu.
Dlouhá léta toužebně očekáváme vítězství Neposkvrněného Srdce Marie, jak nám to ve Fatimě přislíbila. Asi tak, jako očekávali i Ježíšovi apoštolové Boží království, že spadne z nebe a bude po všem trápení. Ale na otázku, kdy přijde, jim Ježíš odpověděl: „Boží království je ve vás.“ Přes ně mělo přijít. Dostali sice posilu ve večeřadle, ale pak je čekala námaha a práce. Tak tomu bylo i po pádu komunismu, který byl „předzvěstí a závdavkem konečného vítězství“, když místo odpočinku teprve tehdy se teprve dalo opravdu pracovat. Tak to bude i s konečným triumfem Marie. Žádný konec trápení a námah.
Síla této doby
Ve Fatimě Maria žádala zasvěcení Ruska jejímu Neposkvrněnému Srdci, jinak Rusko rozšíří své bludy do světa. Nestalo se a komunismus se rozšířil do světa. Pak už bylo třeba zasvěcení celého světa papežem v jednotě s biskupy světa. Dokud se neuskutečnilo tak, jak bylo požadováno, desetiletí se nedalo s komunismem pohnout. Teprve když ho Jan Pavel II. v jednotě s biskupy vykonal 25. března 1984, hned začal slábnout a zakrátko padl jako Božím dechem – zázračně. Vždyť to byla ozbrojená velmoc, měla vojenský pakt a rozplynula se jako kouř. Zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Marie je klíčem proti každému útoku zla této doby, jak tomu bylo proti teoretickému ateismu, tak bude i proti praktickému ateismu. Jak proti drakovi, tak proti šelmě. I nyní vykonané veřejné a výslovné zasvěcení Ruska, když „smrtelně raněná hlava draka ožila.“
Boží ekonomie
Boj Davida proti Goliášovi je prototypem všech Božích bojů. Bůh potřebuje někoho věrného, komu dá sílu proti přesile. Nestačilo, že David vyznal před Goliášem víru, musel i roztočit svůj prak proti němu.
I u Lepanta nestačilo, že Evropa byla na kolenou a modlila se růženec, ale musela i ta hrstka lodí vyplout proti přesile.
I proti komunismu bylo zapotřebí kromě požadovaného zasvěcení i to, aby se bezbranní věřící postavili s modlitbou a vyznáním víry proti jeho přesile. Stalo se to v Mariánském roce, 25. března 1988, kdy se v Bratislavě postavili věřící jenom se svíčkami v rukou proti komunistickému útlaku, konkrétně za jmenování katolických biskupů na uvolněné stolce, za náboženskou svobodu i občanskou svobodu.
To bylo jediné, kdy se proti ateistickému komunismu postavili věřící jako věřící. Byl to ten skutek víry, potřebný pro pád komunismu. Bylo to ve výroční den zasvěcení světa Mariinu Srdci, tedy v síle toho zasvěcení. Tehdy a takto byl poražen komunismus. Byl to opravdu skutek víry. Chtěli nás odradit, v nemocnicích připravovali krev, sanitky měly pohotovost, i někteří kněží odrazovali tam jít, že to bude hrozné. Šli jsme každý zvlášť, aby se alespoň někdo vrátil domů. Šli jsme vyznat víru. Tato událost byla nazvána „Bratislavským velkým pátkem“ – jako Kristus přišel na svět jen se světlem své pravdy. Velkým pátkem, tak jsme i my následovali svého Pána a podobně zažili náš velký pátek. (KKC, 677)
Toto následování Krista pokračovalo i dále: Krátce nato se zázračně otevřel hrob, ve kterém měla být Církev navždy pohřbena. Ani jsme nemohli uvěřit, že už se není třeba skrývat s duchovní literaturou, dá se telefonovat, volně potkávat i sledované… Ale zakrátko jsme viděli, jak se svobody ujímá každé zlo, každá nemravnost a věřící zůstali odsunuti stranou. V tomto rozpačitém čase jsme si uvědomili, že takto to bylo přece i v Jeruzalémě po Velikonocích, apoštolové byli za zavřenými dveřmi ve večeřadle. A uvědomili jsme si, že vlastně TOTO JE ČAS VEČEŘADLA, jako tehdy v očekávání příslibu Letnic, tak i nyní máme příslib: triumf Neposkvrněného Srdce Marie.
A tak jsme na výročí zasvěcení světa Marii a zároveň výročí Bratislavského velkého pátku dotáhli na památné náměstí náklaďák jako tribunu, náměstí se zaplnilo lidmi a začali jsme v ten den na tom místě konat pobožnost Večeřadla modlitby s Pannou Marií podle spirituality Mariánského kněžského hnutí, jak je rozšířena po celém světě. Trvá to už 30 let. Od začátku říkáme, že to naše setkání tam není ani tak vzpomínka jako POKRAČOVÁNÍ.
A co je teď
Ani bychom se neměli divit, když se po 30 letech těchto modliteb ve večeřadle něco pohnulo. Vždyť žádná modlitba se neztrácí, jednou se míra naplní. Přišel jakýsi impuls a světlo přicházelo postupně, nebyl to žádný lidský plán vymyšlený předem.
V prvním letošním čísle našeho časopisu „Máriina doba - (klikni sem)“ se objevil článek: „Najde Syn člověka víru na zemi, když přijde? (Lk 18,8)“ A tím to mělo i končit. Ale najednou jsme si uvědomili, že to vyznívá jako program, tedy jsme ho v časopise ještě rozvinuli. A na to jsme rozeslali do našich večeřadel po celém Slovensku text „Výzvy“ ve formě podpisového archu. Do dvou týdnů se vrátilo 3147 podpisů signatářů z 356 měst a obcí našeho malého Slovenska. Potom ještě přicházely další od těch, kteří se to dozvěděli později. 22. března jsme udělali tiskovou konferenci k 25. březnu přes Syndikát novinářů a tuto "Občanskou iniciativu věřících Slovenska" jako "Výzvu dědiců Bratislavského velkého pátku do vlastních řad věřících, ale i ke všem lidem dobré vůle na Slovensku" jsme dali rozposlat do všech médií. Přesto se šíří více sociálními sítěmi a „od ucha k uchu“, než oficiálními médii. A je vyhotovena i ve zkrácené formě na malé cedulce, kterou lze rozdávat – s odvoláním na www.mkh.sk
Krátký výběr z textu „Výzvy“:
„Vidíme, že jsme proti pandemii bezmocní, ale tak to vypadalo i s komunismem – bez vyhlídky na jeho konec. Ale postavili jsme se proti němu jen se svíčkami, se silou modlitby a víry a viděli jsme jeho zázračný pád. Ale u pandemie se ukázalo, že už nemáme víru, která přesazuje moruše a přenáší hory, chováme se jen, jak se chová nevěřící svět. Proto nejprve výzva do vlastních řad:nastoupit do nejbližšího 25. března na cestu hledání a vyprošování si této divotvorné víry, kterou Ježíš slíbil tím, kteří o ni prosí, víry, která udržela Petra kráčet po hladině.
A potom výzva i ke všem… i kterým násilná ateizace vzala víru. Všichni jste potomky pokřtěných otců a matek, prarodičů mnoha generací, i vám patří to vzácné 'dědictví otců', o kterém zpíváme v hymnické písni: 'zachovej nám Pane!' I vy s námi proste, tak jak jen umíte, o naši i o vaši víru. Aby jí bylo tolik, co podrží celé Slovensko nad hladinou.“
Prosit ve večeřadle modlitby s Matkou Boží, ale také každou jinou modlitbou, svými slovy i jen myšlenkou. A na každý měsíc k 25. je slíbena nová tisková zpráva k připomenutí tohoto odhodlání (což už je i tak malá ´nová evangelizace´).»
A v mnoha městech i vesničkách po Slovensku se každého 25. v měsíci celý rok budou konat večeřadla modlitby s Marií na veřejnosti, na posvátných místech obcí - při kříži nebo mariánských sloupech. A připravuje se i autentická videonahrávka prohlášení této „Výzvy“ ve večeřadle 25. března v Bratislavě letošního roku.
Co bude 25. března 2023, to nevíme. Ale jak přišlo světlo pro toto, tak věříme, že přijde i další. Není to náš plán.
Zachovávat v srdci co se děje a přemýšlet o tom
Když jsme připravovali podpisové archy, zuřil Covid, povinné očkování, protestní shromáždění i kamionistů proti opatřením. Hned nato média ze dne na den o Covidu ztichla, až jsme zůstali v rozpacích a podpisy už přicházely s poznámkami, že asi nepůjde jen o Covid.
Uvědomili jsme si, že tento Covid dopustil Bůh jen k tomu, abychom si všimli, že nám chybí ta víra, jakou by měli mít „ti, co uvěří“. Jakmile si to alespoň někdo uvědomil, Covid jakoby splnil svůj úkol. Ne pro Covid potřebujeme víru, ale pro víru jsme potřebovali Covid. Opravdu měl tomuto úkolu přiměřené vlastnosti: Nebyl až tak ničivý, a přece zachvátil najednou celý svět. Když je pohroma na Haiti, Filipínách, ví to celý svět, ale pro mnohé je to daleko. Covid se v jednu chvíli dotkl každého na celém světě. Celý svět strnul v bezmocnosti a zpozorněl, to byla velká příležitost pro Církev nyní ukázat celému světu, co znamená mít víru. Když tehdy Církev nedokázala vykročit z loďky na hladinu, měla vykročit na cestu hledání víry. Bez víry, kterou budou doprovázet znamení, o jakých Ježíš mluvil, se dále nepohne – opravdu nejde jen o Covid.
Kdo ví, možná se pro Církev ještě i tato příležitost zopakuje, vždyť v Číně se už objevilo velmi silné středisko lockdownu, vypadá to tam velmi vážně. Ještě se může stát, že svět znovu zažije bezmocnost o to větší, že si už namlouval, že Covid zvládl.
Něco určitě přijde, aby se Církev vzpamatovala ve věci chybějící víry, neboť tu bude bezpodmínečně potřebovat, aby vydala světu své svědectví. Nadále stále potřebujeme nové světlo a věříme, že přijde tak, jak přicházelo dosud. Jsme přece ve večeřadle modlitby s Marií. A vlastně jsme už tak trochu i vykročili z loďky na hladinu a teď už jen kráčet a nezapochybovat…
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.