Medžugorje, 7.8.2017 (kath.net) - V Medžugorji se v sobotu skončil velký mládežnický festival. Navzdory rekordním vedrům přijelo opět až 50 000 mladých. I přes internet sledovaly festival statisíce lidí.
Na programu byla jako každý rok mše svatá, adorace, modlitby růžence, zpověď, mnohá svědectví a hodně hudby. Bylo tam také 450 kněží. V poslední večer italská žurnalistka hovořila o svých zkušenostech s Medžugorjem a jak začala následovat poselství Gospy.
Papež František vyslal na festival kardinála Ernesta Simoniho.
Kardinál Simoni vyjádřil z festivalu mladých nadšení, jak napsaly chorvatské noviny "
Večernji list": "
Cítil jsem se, jakoby se mi otevřelo nebe a sestoupili andělé." Kardinál vyprávěl, že se papeže Františka zeptal, zda smí mladým přinést požehnání od papeže. František to výslovně dovolil. Pro chorvatské noviny to bylo "
první oficiální papežské požehnání" pro toto poutní místo a znamení dobré vůle papeže Františka pro Medžugorje.
Zvláště pozoruhodným na vystoupení kardinála Simoninu bylo, že jako papežský vyslanec na festivalu mladých mluvil zcela otevřeně a pozitivně o zjeveních a o tom, že mladí, kteří přicházejí do Medžugorje nacházejí Ježíše skrze Marii. Pro chorvatské noviny je jasné, že František tím chce zprostředkovat optimistické poselství, což potvrdil i kardinál Simoni.
Převzato z
http://modlitba.sk,
článek z 10. 8. 2017 naleznete
zde.
***
**
Kardinál Ernest Simoni Troshani z Albánie
podal své svědectví na Mladifestu
Ve čtvrtek, 3. srpna, 89letý kardinál Ernest Simoni Troshani z Albánie, který strávil ve vězení 28 roků, podával svědectví na 28. mezinárodním modlitebním setkání mládeže v Medžugorji. Tentýž den kázal při večerní mši svaté.
Mluvil o těžkých letech pro albánský národ: „V roce 1945 začala těžká kalvarie pro všechno křesťanské v Albánii. Situace byla stále těžší, když se do toho zamíchal Stalin a vzal věci do vlastních rukou. On chtěl od albánské vlády v 1952. Roce, aby „otevřela“ Církev světu. Shromáždili se kněží z celé země. Nevěděli jsme proč nás shromáždili, ale brzy jsme se dozvěděli, že mají záměr odloučit Církev od Říma, aby byla soukromá, a ne apoštolská, katolická. Katolický klér řekl: „My si to nepřejeme. Když viděli, že na tom trváme, řekli nám: 'Tedy dělejte si s Vatikánem co chcete, máte svobodu'. Byla to falešná svoboda. Co se dělo? Lid, mladí i staří, děti i dospělí přicházeli a naplňovali kostely, ale na veřejnosti nebyly mše ani kněží nebyli.
Stal jsem se knězem v roce 1956. a začal jsem se svým posláním. Nevěděl jsem, že mne stále sledovali špioni a zapisovali téměř každé slovo, které jsem řekl. A ukládali si to, aby to jednoho dne bylo moje obvinění a odsouzení. Protože jsme v duchu pocítili, že se proti Božímu lidu chystá veliká bouře, zanechali jsme dvě věci, jestli jednoho dne už nebudeme dále žít: Modlitbu růžence a klanění Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní. A to dolehlo k uším mocipánů a začalo ještě větší mučení a zneužívání.
A docházíme k 1963 roku. Během půlnoční mše si pro mne přišli, svázali mne a odvezli neznámo kam. Byl jsem odsouzený na smrt, protože jsem „vyzval“ lid, abychom jednoho dne všichni společně zemřeli pro Ježíše Krista a nezradili Boha. Další důvod rozsudku smrti: Tajně mi instalovali kameru, aby slyšeli, co dělám. Podvrhli mi mého dobrého přítele. Byl podvrhnutý jako tajný agent, a já to nevěděl. Myslel jsem si, že je to dobrý člověk. A on byl zaprodaná duše, jejich špion. A začal napadat režim, stát a já jsem začal tušit o co se jedná. Já změnil taktiku a říkám, že Ježíš nás učí, abychom milovali svoje nepřátele a abychom odpouštěli, abychom žili se všemi v míru, protože Ježíš nechce mít nepřátele.
A ještě jedno obvinění: dva týdny před tím zemřel americký prezident John Kennedy. Všichni kněží na světě dostali úkol, aby každý kněz na světě slavil tři zádušní mše za amerického prezidenta. Já jsem tu zprávu slyšel v radiu, a udělal jsem to, protože nás vyzval papež. Jak jsem dostal reviu z Ruska, byla mi doručena velká fotografie Kennedyho. A bylo mi řečeno, že já jsem ten, který chce slavit mši svatou za nepřítele, tak jsem se automaticky stal nepřítelem státu a systému. A přirozeně, že ten obraz komunistickou vládu zneklidnil a rozhodli, že mne popraví oběšením, protože jsem slavil mši svatou za jejich nepřátele. A ještě jeden důvod, aby měli před lidem zdůvodnění mojí smrti, protože jsem se údajně zabýval falešným exorcizmem. Prezident Enver Hoxha, když to slyšel, mi udělil milost a nepověsili mne. Zůstal jsem i nadále ve vězení.
Já jsem dnes hrdý, že jsem byl ve vězení. Věřícím i nevěřícím jsem přinášel Radostnou zvěst Ježíše Krista. Tedy, vyplatilo se, že jsem byl ve vězení. Jsem šťastný, že jsem k lidem mluvil o Boží svobodě. Ježíš je ten, který osvobozuje, a to je svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít. Po deseti letech tvrdého otročení mi oznámili, že mne znovu předvedou před soud. Podvrhli skupinu mladých katolíků a oni lhali na můj účet, aby znovu montovali proces na trest smrti. Když už to nebylo možné lidskými silami, zasáhl Bůh a znovu jsem dostal milost. A zůstal jsem ještě 18 roků v cele (u tamnici). Slavil jsem mši, šířil jsem Radostnou zvěst Evangelia, zpovídal jsem a byl jsem kněz. Po 28 letech věznění přišel dekret svobody po doživotní vězení. A dále jsem byl odsouzen k doživotnímu čištění kanalizace, nejhorší práci. Ale Boží ruka mne provázela. Přesto jsme v té těžké situaci zažíval novou svobodu. Budu znovu kněz ať bych šel kamkoli. Ve dne jsem dělal nejtěžší práce, a v noci jsem slavil mši, zpovídal a vykonával kněžskou službu.
A nastal rok 1990. Byl jsem pozván k pohovoru. Řekli mi, že mne pozvali, aby mi řekli, že se brzy bude otevírat Církev. Znovu se vrací Vatikán do Albanie. Církev zažije znovu svobodu. Byl jsem, zůstanu a budu do konce kněz. Tehdy jsem i já s nimi zažil znovu svobodu. A od té doby jsem obešel více než 110 vesnic, kázal jsem a radostně mluvil o Bohu. A znovu jsme zažívali radost, Církev se otevřela, svoboda víry, když k nám Matka Tereza přijela do Albánie, spolu s ní jsme šli na návštěvu ke Svatému Otci. A tak se začala obnovovat duchovně i ekonomicky jak Církev tak národ v Albánii. Začali jsme žít jako všechny svobodné národy ve svobodném světě.“
Kardinál Simoni svědčil také o tom jak reagoval, když se papež rozhodl jmenovat ho kardinálem:
„Nečekal jsem, že někdy v životě budu kardinálem. Byl jsem pozván do Assisy na kongres míru. Nevěděl jsem, proč jsem tam pozván. Představte si, zvali mne, neznámého starce z Albánie?! Ptám se: „Proč stojím v první řadě? A aby to bylo ještě zajímavější, tak mne papež pozval na oběd. Nic jsem nevěděl, při obědě mi papež nic neřekl. Papež v roce 2014 navštívil Albánii. Tehdy jsem já vyprávěl před ním. On si mě zapamatoval a proto mne pozvali. Když jsem byl mezi lidmi, viděl jsem svoje jméno na světelné tabuli - kardinál Ernest. Tedy, já to dnes tvrdím, že je to Boží dar a odměna Matky Boží.
Kdokoli se bude modlit tři růžence denně, zažije zázrak a to co by si nikdy nedokázal ani pomyslit. Proto milujte, modlete se růženec a zažijete i větší zázraky než já. A přesvědčuji vás, že vám Matka Boží, Královna míru, daruje v životě vše. Buďte si jistí, budete mít světlo a mír.“
Převzato z
www.medzugorje-dve-srdce...,
článek z 9. 8. 2017 naleznete
zde.
