Liturgické čtení ze začátku knihy Ezdrášovy - Ezd 9,5-9
Čtení ze začátku knihy Ezdrášovy.
Já, Ezdráš, jsem se probral při večerní oběti ze svého smutku a s roztrženými šaty a řízou jsem klesl na kolena a vztáhl ruce k Hospodinu, svému Bohu. Volal jsem: „Můj Bože, stydím se a hanbím pozdvihnout svou tvář k tobě, můj Bože! Naše zvrácenosti nám přerostly přes hlavu a naše viny se dotýkají nebe. Ode dnů svých otců až dodnes jsme se velice provinili. Pro své zvrácenosti jsme byli spolu se svými králi a kněžími vydáni do moci králům cizích zemí, pod meč, do zajetí, k oloupení i veřejnému zahanbení, jak je tomu i dnes. Ale nyní je tomu malý okamžik, co se nám dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha, který nám zanechal hrstku těch, kdo vyvázli, a dal nám zakotvit na svém svatém místě. Náš Bůh nám dopřál, že se naše oči rozjasnily, dal nám v našem otroctví pookřát. Byli jsme otroky, ale náš Bůh nás v otroctví neopustil. Naklonil nám perské krále milosrdenstvím a dal nám pookřát. Mohli jsme obnovit dům svého Boha a vystavět, co bylo v troskách. Byl naší záštitou v Judsku a Jeruzalémě.“
návod k použití liturgického textu
