Vedle útočiště, kterým člověk hledá ochranu před nemocí, kterou je hřích, a já jsem řekl, že potlačená vina vede k nemoci je automaticky Matka Boží těšitelkou zarmoucených. Ona je také uzdravením nemocných.
Skrýš, kterou si hledal Adam ho pouze kryla, kdežto Matka Boží jako těšitelka zarmoucených je oním útočištěm, které nám ještě poskytuje balzám. Přece jenom, a to máme asi zkušenost všichni, když budeme v nemocnici, nám budou ruce ošetřovatelky bližší a milejší než ruce nemocničního zřízence. Zde je potřeba pokládat se do ženských rukou. A jsou to tytéž ruce, které držely Ježíše. Do těch samých rukou máme možnost přijít i my. Ať už živí nebo mrtví. A toto potěšení zarmoucených je další věcí, která tomuto světu chybí. Známý evropský psycholog a psychiatr Karl Gustav Jung říkává:
„Kdyby lidé více klečeli ve zpovědnici, méně by leželi v nemocnici.“
Člověk současného světa této doby 21. století trpí depresí. Ono se také o 20. století říká, že je stoletím deprese. Ono se říká, že je stoletím kosmickým a stoletím atomovým, ale člověk netrpí tak nedostatkem těchto hodnot, jako trpí nedostatkem radosti. Žijeme skutečně ve smutném světě. A jiný švýcarský psycholog a pedagog Radler říká,
že čím méně bude kněží, tím více budu policajtů a čím více bude zavřených kostelů, tím více bude otevřených věznic.
Současný člověk je smutný. Má potlačenou vinu a má agresi, která vede ke zločinu. A čeho je třeba. V tomto zarmouceném století, v té zarmoucené lidské duši najít někoho, kdo potěší. A český básník Sova říká: „jen najít pravé slovo v pravý čas a uzdravit i k smrti smutnou duši.“ Nevím, jaký byl jeho vztah k Panně Marii, ale to je přesně invokace těšitelky zarmoucených.
Najít pravé slovo v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši. A toto místo je v oněch hojivých rukách Panny Marie.
.jpg)
