Na svátek Svaté rodiny byl při bohoslužbách ve FATYMu čten další list moderátora FATYMu k svátku Svaté Rodiny 2024. Přinášíme jeho znění i pro další.
List ke stažení zde!
Bratři a sestry,
svátek Svaté Rodiny nás každoročně inspiruje k zamyšlení nad tím, v čem se i naše rodiny mohou Svaté rodině podobat. Teď, když stojíme na prahu Svatého roku, je před námi otázka: „Jak můžeme ve Svatém roce žít v rodinách svatěji?“
Nabídl bych k tomu 3 následující pohledy:
1) Uvědomit si, že Svatý rok je mimořádným časem, spojeným s velkou duchovní milostí. Tento posvátný čas by neměl být promeškán. Je to velký dar do Pána Boha a je dobře hned od začátku Svatého roku přemýšlet, jak rodinný čas vyplnit, aby se každý víc přiblížil k Pánu Bohu. Nemalou výzvou je v tomto směru každodenní společná rodinná modlitba.
2) Je dobře obnovit vše, co v našich životech svědčilo o horlivosti ve víře. A celkově – vrátit se k tomu nejlepšímu. Co mám na mysli? Někdo přizná, že už byl horlivější v modlitbě, v účasti na mši svaté, v konání dobra, že tolik nepovoloval nějakému svému zlozvyku atd. To, že tomu už tak dnes není, volá po obnovení a oživení toho nejlepšího, co kdy v nás už bylo. Svatý rok je k tomu jedinečnou příležitostí.
3) Na všechno a na všechny v našich rodinách pohlížejme z perspektivy Boží, tzn. každý člověk je mi poslán Bohem, On – Bůh mi ho dává jako dar, jako výzvu. Podobně je tomu i s každou skutečností, za kterou můžeme a máme tušit otázku Boží: „Chápeš, že čekám, jak i toto správně využiješ k dobru a k Boží oslavě?“
Svatý rok má motto Poutníci naděje. Naše naděje se opírá o pevnou jistotu v naplnění Božích příslibů a v jistotě, že Ježíš Kristus již zvítězil a že nám – svým přátelům – nabízí podíl na jeho vítězství. Světu kolem nás často chybí pravá naděje a potácí se v marném hledání východisek ze slepých uliček, kam se mnozí dostali, protože ztratili spojení s tím, který je jediný pevný bod a dárce skutečné naděje – náš Pán. Výsledkem pak je malomyslnost a zklamání. Na nás, poutnících naděje, je, abychom se stali nositeli naděje mezi svými bližními. A kdy z poutníka vyzařuje naděje? Právě když s klidnou jistotou a snad i s radostným s pohledem upřeným na Krista, prochází i neradostnými situacemi. Toto nastavení máme zakoušet v našich rodinách a odnášet si je i dál.
V evangeliu jsme dnes slyšeli, jak se dvanáctiletý Ježíš ztratil v chrámě. On, který je nejdůležitější součást Svaté rodiny, se ztratil. Přál bych všem, aby ve Svatém roce objevili Ježíše jako toho, kdo chce, a dokonce má být nejdůležitější součástí každé naší rodiny, a pokud se někomu ztratil, má být právě v teď – ve Svatém roce - nalezen.
P. Marek Dunda
