Při dětské mši svaté pověděl o. Nik dětem tyto dva příběhy: Byl jednou jeden domek. A u toho domku byl dvorek a na něm kurník se slepicemi. Když přišla zima napadlo hodně sněhu. Anička, která v tom domku bydlela si ráno říkala.
"Jak půjdu k tomu kurníku a dám slepičkám? Vždyť budu celá mokrá." Když se, ale pozorně zadívala z okna, všimla si, že ve sněhu jsou stopy jejího bratra.
"Půjdu ve stopách svého bratra." Řekla si Anička. A tak se vydala ke kurníku. Opravdu se snažila jít ve stopách, které ve sněhu zanechal její bratr. Aniččin bratr byl větší, proto Anička musela dělat velké kroky. Konečně se Aničce podařilo do kurníku dojít. Slepičkám dala žrádlo a vydala se nazpátek. Zpáteční cesta šla Aničce mnohem lépe. Doma ji už čekala maminka s čajem.
I my bychom měli jít ve stopách Pána Ježíše. On nám dal svůj příklad a my bychom za ním měli jít. A jak? Můžeme se třeba na někoho, kdo je smutný usmát nebo pomoci doma s nádobím...
K tomu nás může povzbudit toto heslo:
Pro Ježíše rád a tiše.
