Zajímavé...

Lékaři schválili eutanazii ženě v depresi. Krátce před smrtí se všechno změnilo

PhotoLizM,  CC0 Public Domain, pixabay.com Dojímavý příběh mladé a zdravé čtyřiadvacetileté Belgičanky "Laury", která letos " dostala povolení na legální eutanazii kvůli "nesnesitelnému psychickému utrpení," se dočkal nečekaného závěru. Noviny The Economist natáčely její poslední měsíce a dny před podáním smrtící injekce v jejím rodném městě Bruggy. Dokument je již od 10. listopadu on-line a - pozor prozrazují rozuzlení! - Má šťastný konec. "Laura", jejíž skutečné jméno je Emily, si vybrala život v hodině, která měla být její posední.





To je samozřejmě dobrá zpráva. Byl zachráněn život mladého člověka. Doufejme, že Emily se bude moci vrátit do svého života a dokáže se zcela osvobodit od svého hlubokého zoufalství. Nicméně tento dokument, který dramaticky a samolibě zobrazuje mladou ženu se sebevražednými sklony, je především žádostí o legální eutanazii v takových případech, jakým je ten její.

Podstatou argumentu je toto: zatímco měla tato mladá žena v hluboké depresi pocit, že není cesty ven, toužila po smrti víc, než po čemkoli jiném na světě. Ale díky tomu, že měla legální eutanazii na dosah, osvobodila se ze svých nejstrašnějších úzkostí. Díky vědomí, že ji má na dosah, tak, jak to bylo, nabyla trochu klidu.

To je však očividná lež. Když Emily od týmu tří lékařů a psychiatrů dostala povolení k eutanazii, celé zdůvodnění tohoto povolení se zakládalo na tom, že neexistuje žádná možnost na zlepšení jejího stavu a že není k dispozici ani žádná léčba, která by ji vyléčila z její duševní choroby, nebo která by jí dala alespoň malou naději. To, že stála tváří v tvář smrti, jistě v její mysli vyvolalo něco, co jí pomohlo najít důvody pro život. To tedy dokazuje, že její zoufalství nebylo zakořeněné tak hluboko, že by jí nebylo pomoci. Tyto prostředky byly ukryty v její mysli a pravděpodobně i v soucitu, poslechu a podpoře její matky a jejich přátel. Tento dvacetiminutový film ukazuje, že právě oni ji v tomto rozhodnutí podporovali, ale zároveň je toto její rozhodnutí ničilo.

Její nemoc tedy nakonec nebyla nevyléčitelná. I když to na konci dokumentu nevypadá tak, že by byla Emily zcela osvobozena od svého přání zemřít, je zjevné, že je přesvědčena, že život stojí za to, aby se žil.

Lékaři a psychiatři, kteří se o ni starali poslední tři roky, neselhali pravděpodobně proto, že řešení neexistovalo, ale proto, že nenašli způsob, jakým by dali Emily naději. Ve filmu mladá žena reportérovi ukazuje šuplík plný antidepresiv a jiných léků, které ji však ani neléčí, ani ji nezbavují její neustálých záchvatů sebenenávisti a sebepoškozování. Léky jsou určitě potřebné, když duševní nemoc vytvoří v mysli takovou strašnou nerovnováhu; avšak v tomto případě minimálně samotné léky nestačily.

Příběh začíná videem, které o sobě Emily sama natočila před několika lety. V něm otevřeně poprvé vyjadřuje svou touhu zemřít. To se událo ještě předtím, než ji oslovil reportér z The Economist. "Stále mám pocit prázdnoty, ať dělám cokoliv," říká skrčená v rohu se zjizvenýma a obvázanýma rukama, které si pořezala. Vzpomíná, že si myslela, že "by zde neměla být" už když měla tři roky. Emily se narodila v dysfunkční rodině. Její matka neměla jinou možnost, než žít odděleně od jejího otce, násilného alkoholika a Emily trávila většinu času s prarodiči ze strany matky. O tom, že se zabije, snila už v šesti letech.

Ve loňském rozhovoru Emily (pod falešným jménem "Laura") řekla, že je přesvědčena, že její touha po smrti nemá propojení s rodinnými problémy. Začala si škodit sama, ale ti, kteří byli kolem ní, si závažnost této situace neuvědomovali. Po střední škole se pustila do divadelní kariéry a přestěhovala se k přítelkyni v rámci něčeho, co nazvala "velmi příjemnou milostnou vášní". Vztah údajně skončil kvůli problémům, které způsobovaly ustavičné Emiliny deprese.

V té chvíli ji psychiatr nabádal, aby si dala žádost na internaci do ústavu. Emily souhlasila, že se vzdá divadla. Od tohoto okamžiku byly její epizody sebepoškozování stále častěji a intenzivnější. V dokumentárním filmu vysvětluje, že se chce zbavit "špatné obludy" uvězněné ve svém hrudním koši. Když se řeže, má pocit, že zlo opouští její tělo. To však trvá jen pár minut. Ve snaze vymanit se ze své vnitřní bolesti, bouchá hlavou do zeď.

Dokument vůbec nezdůrazňuje to, co loni na jaře řekla o svém těžkém dětství. Nemluví ani o tom, že její hněv a agresivita byli až tak špatné, že ji pravidelně posílali domů, aby si pracovníci psychiatrické léčebny odpočinuli.

Právě v tomto ústavu se setkala s jinou psychiatrickou pacientkou. Byla to žena jménem "Sarah", která si zařizovala vlastní eutanazii. Tyto dvě ženy spolu často mluvily o smrti. A právě "příklad" její přítelkyně Emily podnítil k tomu, aby požádala o smrtící injekci - a ne o lékařem asistovanou sebevraždu, což je podle belgického práva také legální. V dokumentárním filmu říká, že by se zabila, ale že by to byla "příšerná, bolestivá a osamělá smrt". "Bez možnosti eutanazie bych musela spáchat sebevraždu," říká.

Ale udělala by to?

Tři lékaři, kteří Emily povolili eutanazii (tak, jak to vyžaduje belgický zákon, když se jako důvod žádosti uvede psychické utrpení), po několika měsících konzultací rozhodli, že její utrpení je opravdu nesnesitelné, že nemá naději dostat se ze své deprese, navzdory jakémukoliv množství léčby. Mezi těmito lékaři byla i Lieve Thienpontová, psychiatrička, která se specializuje na posuzování žádostí o eutanazii. Napsala knihu o eutanazii a psychickém utrpení s názvem Libera me (lat. "Osvoboď mě"). Pro ni tato věc spadá do otázky "důstojné smrti" a eutanazie je z tohoto jejího pohledu přijatelnou. Zdá se tedy, že jí nekřivdíme, pokud ji v těchto případech nazveme zastánkyní eutanazie.

I ona se v tomto dokumentárním filmu vícekrát objevuje, přičemž se vyjadřuje k Emilině situaci. Reportér dokonce natočil okamžik, ve kterém tři doktoři včetně Thienpontové, Emily vysvětlují proces umírání. Trvají na tom, že se musí cítit naprosto svobodná odstoupit i v poslední chvíli - aniž by se bála, že by tím nějak utrpěla její "důvěryhodnost".

V jednom rozhovoru Thienpontová vysvětluje, že Emilino utrpení je tak zlé, že "není slučitelné se životem". Říká, že o něčem takovém se může člověk ujistit pouze po dlouhotrvající a hluboké diskusi s pacientem. Dodává, že její život nemá "dostatečnou kvalitu" na to, aby pokračoval.

Dokument rovněž ukazuje, jak se Emilina matka a její dvě přítelkyně vyrovnávají s Emilinou smrtí. Záběry jsou natočené méně než dva týdny před Emiliným "konečným datem".

Reportér byl přítomen i během posledních hodin před dnem, kdy měla Emily dostat smrtící injekci o páté večer. Na samém konci se rozhodla, že půjde dál. "Velmi racionálně jsem si řekla:, Nemůžu to udělat'", protože poslední dva týdny před daným čtvrtkem byly poměrně snesitelné. Nepřišly žádné krize. I když vůbec nechápu, proč to tak bylo. Bylo to proto, že klid smrti byl tak blízko? Protože jsme se loučili a já jsem se z toho cítila tak dobře? Nebo se něco změnilo? "

Jisté je, že Emilin příběh je zneužíván na podporu eutanazie jako možnosti pro všechny, kteří ji chtějí, ba dokonce i jako řešení, které může v konečném důsledku některým lidem pomoci k tomu, aby se rozhodli pro život. Existuje však i řada případů, kdy v rukou lékařů zemřeli i lidé v dobrém zdravotním stavu - lidé jako Emily. A to i přesto, že takové případy byly v Belgii zdokumentovány.

Dokumentární film:

24 & ready to die


https://youtu.be/SWWkUzkfJ4M

https://www.youtube.com/watch?v=SWWkUzkfJ4M&feature=youtu.be



Zdroj: www.lifesitenews.com, 16. 11. 2015

Převzato z www.lifenews.sk, článek naleznete zde.

Motýl, foto:Kalahari, CC0 1.0, http://pixabay.com



Sdílet

Související články:
Matoucí rok 2020 - Tsunami eutanazie a záchrana života za každou cenu (04.01.2021)
Kanada zavírá hospice, které nechtějí vykonávat eutanázii (07.03.2020)
Rozmach získávání orgánů formou eutanazie - na obzoru jsou stále děsivější možnosti (01.02.2020)
Přímka mezi potratem a eutanazií: zabíjení miminek zabíjí nás všechny (03.01.2020)
Kněží mají mluvit jasně o eutanazii a asistované sebevraždě, žádá kardinál Eijk (27.12.2019)
* Stanovisko Katolických teologických fakult k eutanazii
* Stanovisko České společnosti hospicové péče a Lékařské komory k eutanázii
(04.12.2019)
Je zdravá, ale cítí se být odporná a proto požaduje eutanazii (10.11.2019)
Protagonisté kultury smrti a jejich zvrácenost bez hranic (03.04.2019)
Nový dokumentární film odhaluje velkou lež za hnutím pro eutanazii (28.04.2018)
Francouzští biskupové o eutanazií: Budujeme společnost eliminující slabé (02.04.2018)
Kanadský soud nařídil lékařům dávat doporučení na eutanazii (06.02.2018)
Znovu předkládán zákon o eutanázii + reakce (27.09.2017)
V Belgii zabili první dítě v rámci zavedení eutanazie pro děti (21.09.2016)
Hospic v Belgii odmítl eutanazii, zaplatí pokutu 6000 eur (07.07.2016)
Eutanazie může být zítra povolena i u nás (16.01.2016)
Zbytečná smrt mladých Belgičanů, žádají o eutanazii kvůli depresím - Jak se eutanazie stala nástrojem vyvražďování...; Ocenění za eutanazii ... (09.07.2015)
Žena se probrala z kómatu, slyšela, jak její muž odmítá odpojení od přístrojů (11.04.2015)
Holanďané tvrdí: je lepší zemřít, než být postižený (25.02.2015)
Mariapia Bonanate: Jsem zde s tebou. Tajemství života na vlásku (29.12.2014)
Mariapia Bonante: Jsem zde s tebou - IV. kapitola (29.12.2014)
SAS se snaží upoutat pozornost legalizací eutanazie (31.08.2014)
Britský ministr zdravotnictví schvaluje asistovanou sebevraždu (05.08.2014)
Podpořil jsem zákon o eutanazii, strašně jsem se zmýlil (04.08.2014)
V Belgii narůstá počet úmrtí v důsledku eutanázie (13.06.2014)
MUDr. Marta Munzarová a kol.: Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt? (31.05.2014)
Eutanázie se vymyká kontrole (02.05.2014)
Umění umírání (09.04.2014)
Eutanazie pro 26letou ženu (09.04.2014)
Belgie: eutanázie bez souhlasu pacienta (04.04.2014)
Nová data o eutanázii ve Švýcarsku ukazují, že důvodem k eutanázii není choroba ale osamělost (11.03.2014)
Zničit bolest, ne pacienta (18.12.2013)
Holandsko jde do extrémů: Eutanazie propagují mladým lidem nevídaným, "didaktickým" způsobem! (30.06.2013)
Kard. Tauran o významu křesťanské víry v dnešní kultuře
20.duben: den modliteb za oběti zákona o rouhání
(17.04.2011)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 19. 12. 2015 | 6024 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: www.lifenews.sk
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace