Dost drsný příběh o tom, když si říkáme křesťané.
Před pár lety byl kazatel z jiného státu povolaný kázat ve sboru v Houstonu v Texasu. Pár týdnů po příchodu měl příležitost jet autobusem do centra. Když si sedl, zjistil, že řidič mu omylem vrátil o 25 centů víc. Přemýšlel, co má udělat a říkal si: „Radši ten čtvrťák vrať. Nechat si ho, to by bylo špatné.“ A pak v duchu pokračoval: „Ale vždyť je to jenom čtvrťák, kašli na to. Koho zajímá tak málo? Vždyť autobusová společnost i tak si vydělá víc než dost. Nikomu to nebude chybět. Vezmi si těch 25 centů jako dar od Boha a buď zticha.“
Když vystupoval, zastavil se na chvíli ve dveřích a dal minci šoférovi: „Tu máte, vrátil jste mi víc.“ Řidič s úsměvem odpověděl: „Nejste vy ten nový kazatel ve městě?“
„Jsem“, odvětil.
„No, právě jsem přemýšlel, že bych chtěl někam chodil na chvály. A chtěl jsem jen vědět, co uděláte, když vám vrátím víc. Tak teda v neděli se uvidíme ve sboru!“
Když kazatel vystoupil z autobusu, opřel se rukama o nejbližší lampu a povzdechl si: „Ach Bože, já jsem skoro prodal tvého Syna za 25 centů.“
Naše životy jsou někdy ta jediná Bible, jakou budou někteří lidé kdy číst.
Toto je strašidelný příběh toho, jak pozorně nás lidí jako křesťanů sledují a budou nás zkoušet. Buď vždy ve střehu a pamatuj – na bedrech nosíš jméno Krista, když si říkáš křesťan.
Dej pozor na svoje myšlenky, stanou se slovy.
Dej pozor na svá slova, stanou se skutky.
Dej pozor na své skutky, stanou se zvyky.
Dej pozor na své zvyky, stanou se tvým charakterem.
Dej pozor na svůj charakter, stane se tvým osudem.
