Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Jan 6,41-51) nabízí další část Ježíšovy eucharistické řeči v synagoze v Kafarnaum. Evangelista zaznamenává námitky a nesouhlas s naukou Ježíše Krista, který trvá na svém označení Chléb života.
Zahajovací 41. verš dnešního úryvku používá výraz "židé". Má to svůj úmysl. Když je Pán Ježíš napomíná, aby nebrblali, připomíná chování jejich otců, kteří na poušti reptali proti Mojžíšovi a Áronovi: "
Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě, když jsme sedávali nad hrnci masa a mohli se najíst chleba dosyta! Vždyť vy jste nás vyvedli na tuto poušť, abyste zahubili celou tuto společnost hladem!" Jde o 16. kapitolu Knihy Exodus, ve které se říká, jak Bůh seslal manu, ale až na třech místech zmiňuje reptání lidu (srov. ex 16,2.7.12)
Nepodlehli jsme i my někdy "reptání" u poselství evangelia a nauce Církve, neboť raději chceme "sedávat nad hrnci masa", než žít podle duchovních hodnot křesťanství?
Poslouchat Boží hlas
Citát "
všechny bude učit sám Bůh" (Jan 6,45) pochází z knihy proroka Izaiáše 54,13. Důraz se klade na slovo "všechny". Bůh v Kristu si nevybírá jen některé, vyvolené, ale chce se dát poznat všem. Každého chce přitáhnout k sobě. Jde o svobodný proces ze strany člověka, který chce slyšet a nechat se poučit samotným Bohem.
Nechybí nám při našich rozhodováních ochota poslouchat Boží hlas?
Jedno ze základních učení Starého zákona bylo, že nikdo nemůže vidět Boha. Janovo evangelium tuto myšlenku potvrzuje hned v prologu, když říká: "
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který je v lůně Otce, ten o něm přinesl zvěst." (Jan 1,18) Člověk potřebuje přijít k Ježíši Kristu, neboť jen on jediný nám může zjevit Otce. Ani Mojžíš, jehož prostřednictvím Bůh dal Izraelcům manu na poušti, neviděl Boha: "
Mou tvář nemůžeš vidět, neboť není člověka, který by mě viděl, a zůstal by naživu!" (Ex 33,20) Ježíš je však větší než Mojžíš, je Boží Syn, který jediný dává dar věčného života. On je tváří Otce. On těm, kteří v něho věří, dělá Otce viditelným.
Pravým pokrmem je Kristus
Pán Ježíš připomíná, že starozákonní mana nebyla chlebem života, protože všichni, kteří ji jedli, zemřeli. Mana je předobrazem Krista a Eucharistie. Pravým a jediným chlebem života je Kristus: "
Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst z tohoto chleba, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo za život světa." (Jan 6,51) Tuto větu si potřebujeme často připomínat v nauce o Svátosti Oltářní.
Zde nejde o metaforickou řeč, ale o reálnou Kristovu přítomnost. Budujme v sobě tuto přítomnost především častým svatým přijímáním, jakož i ve chvílích adorace před svatostánkem mimo mši.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 10. 8. 2018 naleznete
zde