Zajímavé...

Karol Dučák: Ukrajinský nacionalismus a jeho nekompromisní kritik, řeckokatolický biskup-mučedník Hryhorij Chomyšyn

Bl. Biskup Grzegorz Chomyszyn, volné dílo, en.wikipedia. Spisovatel a publicista Karol Dučák nám v tomto svém poněkud obsáhlejším článku s precizností sobě vlastní přibližuje postavu statečného blahoslaveného řeckokatolického biskupa a mučedníka Hryhorije Chomyšyna. Jeho životní příběh nám ukazuje v kontextu s dobovými událostmi a historií ukrajinského národa od jeho počátků až po současnost.





Válka na Ukrajině v roce 2022 odhalila mnohé bolesti, s nimiž se tato země boří. Šokující moc oligarchie, bující korupce, propast mezi bohatými a chudými, ale i jiné neduhy rozežírají ukrajinskou společnost jako rakovina. Jsou zde však i závažná provinění vůči křesťanské morálce. Ukrajina je velkou „fabrikou na děti“, ve které vzkvétá mezinárodní byznys s náhradním mateřstvím, přičemž zabíjení nenarozených dětí při umělých potratech tam dosáhlo skandálních rozměrů.
(Srov.
https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=karol-ducak-proc-nas-nedojima-zabijeni-deti-v-lunech-ukrajinskych-i-ruskych-matek&cisloclanku=2022040046)

Tíživým dědictvím minulosti je však i přežívající nacionalismus části obyvatelstva, který činí ukrajinskému národu špatné jméno ve světě. Stopa nacionalismu se táhne ukrajinskou historií již zhruba dvě století, ale opravdu vážnou hrozbou mezinárodního významu se tento fenomén stal až po skončení první světové války, především však ve 30. letech 20. století, zvláště po jeho spojení s německým nacismem.

Kořeny ukrajinského nacionalismu sahají do první poloviny 19. století. K životu ho přivedlo ukrajinské národní obrození, které se začalo rodit v okruhu ukrajinské inteligence té doby.

Příslušníci ukrajinského národa tehdy neměli vlastní domovinu a jeho příslušníci žili v rozdílných státních útvarech. Ukrajina byla v té době rozdělena na východní, neboli ruskou Ukrajinu na území carského Ruska, a západní, neboli rakouskou Ukrajinu. Zde byla domovem Ukrajinců Halič (ukrajinsky Галичина, polsky Galicja, německy Galizien, latinsky Galicia), ve které kromě nich žili i Poláci, Židé a příslušníci jiných národností.

V té době ukrajinský národ ještě neměl pevně ustálené pojmenování. Pro označení Ukrajinců se používaly různé výrazy. Na území carského Ruska byli známí jako Malorusové, na území rakouské Haliče jako Rusíni. V němčině, kterou používali Rakušané, měl Ukrajinec pojmenování Ruthen. Zároveň však existovaly i jiné lokální názvy pro příslušníky ukrajinského národa, rozptýleného na rozsáhlém území: Rusnjaci, Kozáci, Červonorusové. Vědecký název Jihorusové (Južnorusi), který zavedl N. Kostomarov, se neujal, avšak nakonec se vžily pojmy Ukrajinci, ukrajinský národ (původně ukrajinsko-ruský). Ostatně, slovo Ukrajina se vyskytuje v dějinách ukrajinského národa již počátkem středověku, avšak původně v zeměpisném smyslu, „pro označení pohraničního území. Později, za polské vlády, pro označení jádra dnešní Ukrajiny.
(Boczkowski, H.: Z dějin Ukrajiny a ukrajinského obrození. Praha: Ukrajinské vydavatelské družstvo Čas, 1919, s. 5)

Ukrajinci až do 19. století neměli rozvinutou vlastní národní kulturu, dokonce ani svůj vlastní spisovný jazyk. První tištěnou ukrajinskou knihou, psanou v lidovém jazyce, byla v roce 1798, tedy koncem 18. století, publikace Aeneida, kterou napsal Ivan Kotljarevskij, avšak ukrajinský jazyk se v té době teprve formoval. Skutečná ukrajinská jazyková a celková kulturní obroda začala až v první polovině 19. století.

V prvopočátečních časech formovali ukrajinský nacionalismus osobnosti jako Dmitrij Bantyš-Kamenský, Mykola Markevič, Pantelejmon Kuliš, Nikolaj Kostomarov a jiní. Určitě nejznámější však byl Taras Ševčenko, zakladatel moderní ukrajinské literatury.

Charakteristickým znakem ukrajinského nacionalismu byla rusofobie, i když v počátečním období se ne všichni ukrajinští nacionalisté vyznačovali nenávistí vůči Rusku. Například vlivný publicista 19. století Michajlo Drahomanov se v úsilí zachovat a rozvíjet ukrajinskou identitu scházel s radikálními ukrajinofily, přičemž však nesdílel jejich protiruské a rusofobní postoje. Jako kosmopolita a liberální socialista neuznával myšlenky „narodničeství“, jenže rozchod s Ruskem nepovažoval za klíčovou ideu ukrajinismu. Naopak upřednostňoval „myšlenku federalismu, v souvislosti s níž spolupracoval s ruskými konstitucionalisty.
(https://censor.net/ru/forum/2484754/fenomen_ukrainskogo_natsionalizma?__cf_chl_tk=A9mu8.FiebAVE8Kc6tcp0crzFvbMezNm1xCW4QAO6uQ-1648623160-0-gaNycGzNCRE)

Podobně smýšlel historik N. Kostomarov, z jehož iniciativy se vytvořil v lednu 1846 obrozenecký spolek Кирилло-Мефодиевское братство (Cyrilo-metodské bratrstvo).

Členové spolku se vážně zabývali ideou vytvoření federace svobodných slovanských republik, v níž by připadla zvláštní role ukrajinskému národu. Členové bratrstva byli přesvědčeni o tom, že Ukrajinci si zachovali mnohem více lásky ke svobodě a oddanosti demokracii než jiné národy Ruské říše. Vedle toho však jednoznačně považovali ukrajinský národ „za jednu z částí společného ruského etnosu.
(https://histrf.ru/read/articles/ukrainskiy-nacionalizm-istoriya-smertelnoy-transformacii)

Jinak se však vyvíjela situace v Haliči, kde organizace tamních Rusínů s podporou rakouských oficiálních kruhů zformulovaly stanovisko, že Rusíni nejsou Rusové, představující většinu obyvatelstva carského Ruska, ale tvoří jeden národ spolu s obyvateli Maloruska, s nimiž musí společně vytvořit svůj vlastní stát na „odvěkých zemích“.
(https://histrf.ru/read/articles/ukrainskiy-nacionalizm-istoriya-smertelnoy-transformacii)

Paradoxem je, že militantní rusofobní ukrajinský nacionalismus, založený na ozbrojeném teroru, se zrodil na území Ruské říše. Za jeho zakladatele je považován Nikolaj Michnovskij, který inicioval vznik Ukrajinské lidové strany v roce 1902. Byla to první ukrajinská politická strana, která měla ve svém programu vytvoření samostatného ukrajinského státu. Tento vývoj byl ovlivněn šířením socialistických idejí s právem na sebeurčení národů a ozbrojeným bojem proletariátu. V roce 1904, při oslavách 250. výročí znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem, zorganizoval Michnovskij několik „teroristických činů – výbuchy památníků Alexandra Puškina ve městech Maloruska.
(https://histrf.ru/read/articles/ukrainskiy-nacionalizm-istoriya-smertelnoy-transformacii)

Nejnebezpečnější byl však vývoj radikálního ukrajinského ultranacionalismu v Haliči, jejíž „politická elita byla pod vlivem a úplnou kontrolou západních tajných služeb (rakouských, polských, německých), připravujících expanzi proti Rusku... Tajné služby západních zemí dokázaly v Haliči vycvičit velký oddíl militantních nacionalistů...
(https://history.wikireading.ru/307958)

Nejdůležitějším mezníkem ve vývoji ukrajinského nacionalismu se staly výsledky první světové války, po které se rozpadlo Rakousko-Uhersko. Několik národů získalo státní samostatnost, avšak nepodařilo se to Ukrajincům, kteří žili zčásti na území Ruska a zčásti na území bývalého Rakousko-Uherska. Ukrajinci byli nejpočetnějším evropským národem, který nezískal státní samostatnost. Území, na kterém žili, bylo rozděleno mezi čtyři státy, přičemž dominantní část spadala pod SSSR, druhá největší připadla Polsku, třetí Rumunsku a poslední - Zakarpatská Ukrajina - Československu.
(Srov.
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3448908-ukrajina-vzdy-lakala-mocne-obyvatele-byli-ochotni-pro-nezavislost-obetovat-krev-i-v)

Horní Uhry 1918, Original uploader was Wiki-vr at cs.wikipedia, CC BY-SA 3.0


To způsobilo rozmach, ale také radikalizaci ukrajinského ultranacionalismu v Haliči. Z mnoha nacionalistických organizací po první světové válce se nejznámější stala Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), která vznikla v roce 1929 a byla „namířena proti hlavním nepřátelům ukrajinské státnosti – moskevským bolševickým satrapům a polské okupační šovinistické vládě.
(http://libr.rv.ua/ua/virt/148/)

Její předchůdkyní byla Ukrajinská vojenská organizace (UVO), založená v roce 1920 ve Vídni bývalými ukrajinskými vojáky rakousko-uherské armády. V jejím čele stál plukovník J. Konovalec. Časem však vyvstala nutnost vybudovat politickou organizaci a tak se v roce 1929 z iniciativy J. Konovalce sjednotilo vícero samostatných nacionalistických organizací do Organizace ukrajinských nacionalistů. Za jejího lídra zvolili J. Konovalce, který současně nadále vedl i UVO, takže obě organizace jistou dobu fungovaly paralelně.

Už od začátku byl členem organizace i mladičký Stepan Bandera, zřejmě nejznámější ze všech ukrajinských ultranacionalistů. Jenže Bandera se začal prosazovat ve vedení OUN až o několik let později. Kromě něj však v řadách OUN začali působit i jiní pozdější vlivní ukrajinští nacionalisté jako Andrej Melnyk, Roman Šuchevič, atd.

Organizace začala s vlnou teroru především na území Polska. V Sovětském svazu byli ukrajinští nacionalisté vystaveni přímému teroru, který eliminoval jejich aktivity, takže se tam nedokázali prosadit. Ukrajinští nacionalisté se tedy specializovali na území Polska, kde „se uchylovali k sabotážím a atentátům, ničili komunikace, páchali loupeže majetku ve státním vlastnictví, vypalovali zemědělské usedlosti. Polské vládní jednotky odpovídaly nevybíravými represemi ukrajinského obyvatelstva, jež doprovázela dlouhodobá polonizační politika.“ ( - tj. polonizování, popolšťovaní, prosazování prvků polské kultury, zejména polského jazyka, v původně jinojazyčném prostředí - pozn.)
https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1402/047-057.pdf, s. 47

(https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1402/047-057.pdf, s. 47)

15. června 1934 zorganizovala OUN atentát na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. Při vyšetřování tohoto zločinu zatkli i Stepana Banderu, který v té době byl součástí vedení OUN a podílel se na přípravě atentátu. Banderovi už předtím prošlo zorganizování politické vraždy, která vyvolala mimořádný rozruch. Šlo o přípravu likvidace A. Majlova, tajemníka konzulátu SSSR ve Lvově, která měla být revanšem za Stalinem vyprovokovaný hladomor na Ukrajině. Jenže atentát na polského ministra vnitra Banderu téměř připravil o život. Varšavský soud ho v roce 1936 odsoudil k trestu smrti, ale Bandera jakoby zázrakem unikl smrti. Jeho trest změnili na doživotí, přičemž ve vězení strávil několik let.
(Srov.
http://www.kray.org.ua/7217/postati/bandera-stepan-simvol-ukrayinskoyi-revolyutsiyi/ )

Stepan Bandera, volné dílo


Nejtemnější kapitoly v dějinách ukrajinského nacionalismu a v dějinách ukrajinského národa vůbec se začaly psát po obsazení Polska Německem a spojení ukrajinských nacionalistů s německými nacisty. Nebyla to náhoda. Ukrajinští nacionalisté byli v centru pozornosti německých tajných služeb již od poloviny 30. let. Němci plánovali využít Ukrajince v tajné válce proti Polsku a SSSR, kterou nakonec už stejně vedli. A po rozpoutání druhé světové války se ukrajinským nacionalistům naskytla „možnost nejen dostat se z podzemí, ale také pokusit se realizovat své představy o vytvoření nezávislé Ukrajiny.
(https://histrf.ru/read/articles/ukrainskiy-nacionalizm-istoriya-smertelnoy-transformacii)

Podle vizí ukrajinských nacionalistů mělo uskutečnění ideje vlastního samostatného státu ve spojenectví s Velkým Německem osvobodit Ukrajince od všech „nepřátel“, především Rusů, Poláků a Židů. Není proto náhoda, že se ukrajinští nacionalisté aktivně podíleli na bestiálním „vyvražďování Židů spolu s německými Einsatz-komandami...
(https://histrf.ru/read/articles/ukrainskiy-nacionalizm-istoriya-smertelnoy-transformacii)

Hitlerovci dokončili „formování rusofobní aspirace mezi nacionalisty.
(https://history.wikireading.ru/307958)

Nacisté přistupovali k Ukrajincům v Haliči jinak než k ostatním Slovanům. Po vytvoření divize SS „Galicia“ byli dokonce přesvědčeni, že „Haličané a Ukrajinci jsou dva různé národy a zároveň Haličané jsou téměř Árijci“.
(https://history.wikireading.ru/307958)

OUN působila v Polsku nejprve jednotně, ale v roce 1940 se nacionalisté v Krakově rozdělili.
Radikální frakci (OUN-B) vedl Bandera, umírněnou (OUN-M) A. Melnyk.

Dne 30. června 1941 bylo na základě rozhodnutí představenstva organizace ve Lvově vyhlášeno obnovení velkého ukrajinského státu. Byl přečten „Akt obrody ukrajinského státu“, který však zůstal pouze na papíře a nikdy nevstoupil v platnost.

Němcům nevyhovoval takový vývoj. Nacisté chtěli z Ukrajiny s její černozemí a nerostným bohatstvím udělat svůj vlastní majetek, který by využívali pro potřeby Německa. Nepochybovali o svém vítězství v této válce a měli své vlastní záměry. Plánovali Ukrajinu podobně jako jiné státy zbavit neárijského obyvatelstva a po skončení války osídlit německými sedláky. Proto němečtí nacisté potrestali tento projev neloajálnosti k nim a 5. července 1941 zatkli Banderu a ostatní představitele nově vyhlášeného ukrajinského státu. Pak je uvěznili v koncentračním táboře Sachsenhausen, v části pro prominentní vězně, v níž byly podstatně lepší podmínky, „než jaké panovaly v běžných koncentračních táborech. Bandera tam měl povolení k návštěvám své manželky, Jaroslavy Vasiljevny Banderové (1917 – 1977)...
(https://nasregion.cz/bandera-je-vniman-jako-valecny-zlocinec-i-kdyz-jim-nikdy-nebyl-kontroverze-budi-dodnes-133128/)

V den vyhlášení samostatnosti Ukrajiny byl vydán i rozkaz „o vytvoření Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a vytvoření národní vlády
(https://ik-ptz.ru/sk/fizika/kto-takoi-bandera-na-samom-dele-nastoyashchaya-biografiya-stepan-bandera.html)

K vytvoření Ukrajinské povstalecké armády došlo 14. října 1942. Na základě dohody mezi zástupci německých úřadů a OUN bylo úkolem UPA chránit mosty a železnice před útoky sovětských partyzánů a podporovat činnost německých okupantů. Němci na oplátku přislíbili dodávat povstalcům z UPA zbraně a munici a po předpokládaném vítězství nad Sovětským svazem umožnit vytvoření samostatného ukrajinského státu, nad kterým by sami převzali patronát. Členové UPA spolu s nacistickými jednotkami podnikali represivní operace, při kterých terorizovali civilisty, sympatizující s Rudou armádou.
(Srov.
https://fondeco.ru/kem-byl-bandera-podlinnaya-biografiya-stepana-bandery/)

Nejděsivějším mementem činnosti ukrajinských nacionalistů byl bestiální masakr civilního obyvatelstva ve Volyni od února 1943 do února 1944. Teroru příslušníků Ukrajinské povstalecké armády, kteří podle jejich vůdce Bandery dostali pojmenování banderovci, se brutalitou nevyrovnal ani teror německých hrdlořezů. Bestialita ukrajinských netvorů snad nemá obdoby v novodobých dějinách lidstva.

Polští civilisté zabití organizací UPA, Lipniki, Volné dílo, cs.wikip...


Banderovci v tomto regionu vyvraždili podle různých zdrojů od 60 do 100 tisíc Poláků. Nad ukrutností těchto teroristů zůstává rozum stát. To, co se odehrálo ve Volyni, je bezpochyby nejtemnější kapitolou dějin ukrajinského národa. Jejich cílem bylo etnicky vyčistit toto území a zcela zlikvidovat jiné národy, především Poláky. Stahovali lidi zaživa z kůže a páchali mnohé jiné ukrutnosti „na nevinných lidech – bez sebemenšího ohledu na věk či pohlaví.
(https://www.expres.cz/zpravy/volyn-volynsky-masakr-polsko-ukrajina-ceska-televize.A180910_160140_dx-zpravy_stes)

Masakr ve Volyni byl jen vrchol ledovce. Nebyl to ojedinělý případ teroru ukrajinských nacionalistů vůči civilnímu obyvatelstvu, ale ten ve Volyni se stal nejznámější a nejbestiálnější.

Pohřeb exhumovaných obětí ve volyň. Ostrówki. kdu UPA 30.8. 1943 zavraždila 483 Poláků, Leon Popek, CC BY-SA 3.0


Banderovci rozsévali hrůzu a zkázu nejen během druhé světové války, ale i po jejím skončení. A nejen na vlastním území, ale také v sousedních státech. Samotného Banderu Němci propustili na svobodu v roce 1944 a on přežil až do 15. října 1959, kdy ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij. Podzemní hnutí banderovců terorizovalo západní Ukrajinu i v poválečném období až do roku 1950 a jeho pozůstatky ještě déle, do roku 1953.

Při „diverzích, sabotážích a teroristických činech během nejvyššího stupně činnosti banderovského nacionalistického podzemí (1944-1946) zahynulo kolem 30 000 představitelů orgánů sovětské moci a tisíce místních obyvatel. Poskytlo to však záminku pro sovětské trestní orgány, které postupovaly obdobně. Příslušníci NKVD prováděli represálie proti rodinám podezřelých ze spolupráce s UPA a masově je deportovali na Sibiř... Západní Ukrajina se stala zónou bezmezné krutosti, sadismu, drancování a morálního ponižování obyvatelstva.
(http://www.historiarevue.sk/index.php?id=2004smigelsyrny1112)

Banderovci vraždili i vlastní krajany, kteří chtěli žít s Poláky v míru. Mezi Ukrajinci bylo totiž mnoho dobrých lidí a dodnes je v ukrajinském národě nemálo ušlechtilých osobností. Tak jako v každém národě. Snad nejvíce se v tomto ohledu vyznamenal blahoslavený ukrajinský řeckokatolický biskup Hryhorij Chomyšyn (1867 – 1945), eparcha stanisławowský, který již před druhou světovou válkou varoval své krajany před nebezpečnou hrozbou nacionalismu. Nekompromisně odsuzoval ukrajinské nacionalisty a vyzýval Ukrajince, aby byli loajální k Polsku. Není divu, že někdy vzniká dojem, že Chomyšyna více uctívají v Polsku než na Ukrajině.

Biskup Chomyšyn byl vskutku výjimečným zjevem Řeckokatolické církve na Ukrajině. Dne 25. března 2022 uplynulo 155 let od jeho narození v zámožné rolnické rodině z obce Гадинківці (polsky Hadyńkowce) ve východní Haliči, patřící v té době k Rakousko-Uhersku. Po skončení elementární školní docházky studoval Hryhorij Chomyšyn na německém jazykovém gymnáziu ve městě Ternopiľ, což položilo dobrý vzdělanostní základ pro jeho další studia. Pobyt na gymnáziu výrazně ovlivnil formování politických názorů budoucího episkopa. Termíny jako Ukrajina a Ukrajinec, přijaté z oblasti Podněprovské Ukrajiny, byly pro běžné obyvatele Haliče neznámé. Poprvé byl pojem ukrajinský zmíněn v oficiálních haličských dokumentech až po první světové válce.

Obyvatelé Haliče nebyli označováni jako Ukrajinci, ale jako Rusíni. V haličské elitě té doby dominovaly dva proudy. První představovali národovci, nebo i ukrajinofilové, kteří horlivě obhajovali nezávislý rozvoj Ukrajiny. Druhý proud ztělesňovali rusofili, nebo i moskofili, prosazující univerzální rozvoj Ukrajiny s Ruskem. Po první světové válce však převládli ukrajinofilové. Hryhorij Chomyšyn na ternopiľském gymnáziu formoval svou národní identitu a politické názory pod vlivem Oleksandra Barvinského, známého veřejného činitele a vůdce haličské strany Християнсько-суспільний союз (Křesťansko-sociální unie), takže se ztotožnil s táborem ukrajinofilů.
(Srov.
http://ugcc.if.ua/novyny/6692-malovidomi-momenty-iz-zhyttia-blazhennoho-hryhoriia-khomyshyna-dytynstvo-ta-studentski-roky.html )

Po skončení střední školy se Chomyšyn dostal na Bohosloveckou fakultu ve Lvově a zároveň zahájil svou kněžskou formaci v generálním teologickém semináři. Ze vzpomínek současníků se dozvídáme, že neměl ujasněno své budoucí duchovní směřování, ba dokonce měl v úmyslu založit si vlastní rodinu. Po dlouhých rozhovorech s P. Jeremiášem Lomnickým, OSBM, který byl v té době zpovědníkem ve lvovském klášteře svatého Onufria, si Hryhorij nakonec zvolil celibát.
(srov.
http://ugcc.if.ua/novyny/6692-malovidomi-momenty-iz-zhyttia-blazhennoho-hryhoriia-khomyshyna-dytynstvo-ta-studentski-roky.html)

I toto bylo rozhodující pro jeho pozdější biskupskou dráhu. Řeckokatoličtí kandidáti kněžství si totiž mohli dobrovolně zvolit, zda chtějí přijmout kněžské svěcení jako svobodní nebo jako ženatí, avšak ženatý řeckokatolický kněz se už nemohl stát biskupem.

Po svěcení dne 19. května 1893 se o. Hryhorij stal třetím zaměstnancem stanisławowské eparchie. Biskup, který si všiml talentovaného mladého kněze, ho v roce 1893 poslal na pětiletá teologická studia do Vídně, aby si prohloubil své znalosti z teologie.

Dne 21. února 1899 se o. Hryhorij Chomyšyn už jako doktor teologie vrátil do Haliče a začal působit jako katecheta ve škole Adama Mickiewicze a současně jako pracovník katedry ve Stanisławowě. Po krátké době byl poslán do Kolomyje, kde se jeho úkolem stal boj proti rusofilským postojům mezi obyvatelstvem. Právě v Kolomyji si získal „autoritu horlivého kazatele.
(http://news.ugcc.ua/articles/blazhenniy_vladika_grigor%D1%96y_homishin_dushpastir_%D1%96_bud%D1%96vnichiy_95575.html)

Po krátké době se o. Hryhorij stal rektorem Lvovského teologického semináře a roku 1904 biskupem. Nominován byl 16. dubna 1904, biskupské svěcení přijal 16. května 1904. Intronizace ve Stanisławowě se uskutečnila 19. června 1904. Takto se biskup vrátil „do Katedrály Vzkříšení Krista. Tentokrát na dlouhých 41 let.
(http://news.ugcc.ua/articles/blazhenniy_vladika_grigor%D1%96y_homishin_dushpastir_%D1%96_bud%D1%96vnichiy_95575.html)

Novopečený biskup se s vervou pustil do neúnavné práce při zvelebování eparchie. Provedl více než 150 jedno a dvoutýdenních farních misí, jejichž ovoce pociťují současníci až dodnes. Pod jeho vedením se horlivě stavěly chrámy. Jeden z takových četných chrámů se nachází v haličské obci Маринопіль (Marinopol), dnes Маріямпіль (Mariampol), na jehož výstavbu biskup Chomyšyn osobně daroval 20 000 zlatých.

Kromě toho se zakládaly nové mnišské kongregace a bouřlivě se rozvíjelo hospodářství diecéze, důkazem čehož může být „dvoumilionový kapitál stanisławowské eparchie v ukrajinské Pozemkové bance, která v té době působila ve Lvově.
(http://news.ugcc.ua/articles/blazhenniy_vladika_grigor%D1%96y_homishin_dushpastir_%D1%96_bud%D1%96vnichiy_95575.html)

Biskup bojoval s mnoha protivenstvími. V pastorační práci musel čelit mnoha výzvám.

Pravoslavná církev se snažila převést řeckokatolíky na pravoslaví a využívala přitom část řeckokatolických duchovních, kteří navenek zůstali věrni své Církvi, inklinovali však k pravoslavné nauce. Tito kněží odmítali jako takzvané „latinské mravy“ některé prvky, které Řeckokatolická církev převzala od Římskokatolické. Šlo například o adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí, růženec a křížovou cestu. Proto tito navenek řeckokatoličtí, nicméně vevnitř pravoslavní kněží vyvolávali vlny nepřátelství k takzvaným latiníkům, tedy katolíkům římského obřadu.

Bl. Biskup Grzegorz Chomyszyn, volné dílo, en.wikipedia.


Biskup Chomyšyn stíhal církevními tresty kněze, kteří bojovali proti tzv. „latinizaci“ On „sám propagoval kromě výše zmíněných ještě pobožnost prvních pátků a litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, májové pobožnosti a loretánské litanie. V katechezi velice zdůrazňoval papežství a primát Petrův. Ve své diecézi nahradil východní juliánský kalendář latinským gregoriánským.
(https://apologie.info/20220406_rm_hrihorij_chomysin/?fbclid=IwAR2AbM7cXh4LH2YNk1v7HwlUMDgOvspW-DhbARX-T3P4nW-xagoYaUZFnxs)

Mimo toho všeho se věnoval i osvětové a publikační činnosti. Zakládal křesťanské organizace, nové církevní časopisy a sám hodně publikoval pastýřské listy, výzvy, memoáry a různé publikace. Byl rozhodným odpůrcem ukrajinského nacionalismu. Již ve svém pastýřském listě Українська проблєма (Ukrajinský problém) z roku 1932 se věnoval této hrozbě. Nezavrhoval lásku ke svému národu, kterou považoval za ctnost. Kategoricky však odsuzoval destruktivní nacionalismus, o kterém mimo jiné napsal: „Pravé, svaté a ušlechtilé lásce ke svému národu ostře odporuje nacionalismus, výmysl posledních časů, který staví národ za nejvyššího suveréna, detronizuje absolutní autoritu Boha, opovrhuje neotřesitelnými základy zjevené nadpřirozené víry,... a ničí nejen lásku k Bohu, ale také k bližním, protože vyvolává horečku šovinismu a nenávisti vůči všem, kteří se nepoddávají tomuto nacionalismu. Takový nacionalismus je třeba považovat za největší pobloudění lidského umu, za něco horšího než pohanství. Takový nacionalismus - je nejstrašnější moderní hereze.
(Хомишин Г.: Українська проблєма. Станиславів: Українська Католицька Організація, 1932, s. 8)

A na jiném místě uvedl: „Démon nacionalismu, který v poslední době zachvátil téměř celý svět, neušetřil ani ukrajinský lid, tím více, že ukrajinský nacionalismus nevzešel z víry a lásky k Bohu a bližnímu...“ (Хомишин Г.: Українська проблєма. Станиславів: Українська Католицька Організація, 1932, s. 13)

Chomyšyn vycítil v ukrajinském nacionalismu ducha pohanství a jiné temné znaky. Na jednom místě píše: „Nacionalismus u nás začal nabývat pohanského ducha, protože zavádí pohanskou etiku nenávisti, neboť říká nenávidět všechny, kdo jsou jiné národnosti a dokonce jim zakázal pomáhat a projevovat milosrdenství v jejich neštěstí. Právě toto je proti křesťanské etice, neboť Kristus slovem i příkladem přikazuje milovat všechny bližní, tedy nejen přátele a své blízké, ale i osobní nepřátele a lidi cizí národnosti... Když záplavy v regionu Vilnius v roce 1931 způsobily velké škody a připravily mnohé lidi o střechu nad hlavou a kousek chleba, tehdy jsem obětem povodní pomohl v diecézi. A to odsoudil náš nacionalistický tisk... A není to snad duch pohanství? A zatím, když v našem sousedství před několika lety způsobila záplava velkou zkázu, tehdy nám z regionu Vilnius přišla pomoc a to úctyhodná!
(Хомишин Г.:Українська проблєма. Станиславів: Українська Католицька Організація, 1932, s. 38)

V jiné své publikaci Два Царства (Dvě království) píše Chomyšyn mimo jiné i tato ostrá slova: „Naším hlavním proviněním je hereze nacionalismu. Tato hereze – to je nejhorší a nejnebezpečnější hereze naší doby... Ona staví nacionalismus nade všechno, dokonce i nad Boha, nad Církev, nad Boží zákony. Nepočítá se s Kristem jako králem všech národů... Následky této hereze jsou strašné... Tato hereze nacionalismu posedla i náš národ a stala se téměř modloslužbou. ‘Národ nade vše’ a my děláme Bohu milost už když dáme Boží jméno na druhé místo: ‘Národ a Bůh’. Naši pravdu jsme postavili nad pravdu Boží, anebo jak říká apoštol Pavel: ‘Zaměnili Boží pravdu za lež’ (Řím 1, 25)“
(Chomyšyn, H.: Dwa Królestwa. Lublin: Klub Inteligencji Katolickiej : Petit SK : na zlec. Ucrainicum, 2016. ISBN 978-83-65133-09-0, s. 329 - 330)

Neohrožený biskup Hryhorij Chomyšyn šel ve svém spravedlivém boji proti ukrajinskému nacionalismu až tak daleko, že obviňoval lvovského metropolitu Andreje Šeptyckého ze shovívavého postoje vůči ukrajinskému nacionalismu. Došlo kvůli tomu k výměně korespondence mezi oběma církevními hodnostáři Řeckokatolické církve a Chomyšyn podrobil metropolitu veřejné kritice i ve svém díle.

Jak doslova píše, metropolita nemůže být „zbaven vší viny, protože mohl a byl povinen všemi možnými způsoby, byť neúspěšně... postavit se proti smrtelné nacionalistické horečce, proti našemu nepřátelskému tisku, jakož i proti teroristické akci ukrajinských bojůvek, a to tím více, že tyto případy měly špatný vliv nejen na národní dobro., ale podkopávaly i Církev, víru a etiku.
(Chomyšyn, H.: Dwa Królestwa. Lublin: Klub Inteligencji Katolickiej : Petit SK : na zlec. Ucrainicum, 2016. ISBN 978-83-65133-09-0, s. 128)

A jak píše Chomyšyn dále, metropolita „ani v ojedinělých případech, ani ve všeobecných záležitostech nejednal proti nezdravým a vražedným projevům u nás. Vyjádřil se sice proti teroristické akci ukrajinské mládeže, ale až když jsem ho v dopise upozornil na připravovaný atentát na mou osobu.
(Chomyšyn, H.: Dwa Królestwa. Lublin: Klub Inteligencji Katolickiej : Petit SK : na zlec. Ucrainicum, 2016. ISBN 978-83-65133-09-0, s. 128)

Výrazný zlom nastal až 27. července 1934, kdy byl zavražděn Ivan Babij, ředitel lvovského Akademického gymnázia. O jeho vraždě rozhodla OUN a tento brutální akt vzbudil mimořádnou pozornost. Tehdy zaujal jednoznačný a rozhodný postoj už i metropolita Andrej Šeptický, který ostře vystoupil a bez výhrad odsoudil teroristický čin, navíc napsal „samostatný pastýřský dopis o činnosti OUN.
(https://bandera.lviv.ua/smert-dyrektora-himnaziyi-ivana-babija/)

Hryhorij Chomyšyn pro své postoje hodně vytrpěl. Jak se vyjádřil biskup Marian Buczek v Úvodním slově k novému vydání knihy knihy Два Царства v roce 2016 v polském Lublinu pod názvem Dwa królestwa (redakce I. Pełechatyj a W. Osadczy), neohrožený biskup Chomyšyn ve svých „pastýřských listech varoval před odmítáním Božího zákona, což by národ a duchovenstvo snadno přivedlo ke krajnímu nacionalismu a šovinismu a připravilo by je o zdravé myšlení a hodnocení reality.
(Chomyšyn, H.: Dwa Królestwa. Lublin: Klub Inteligencji Katolickiej : Petit SK : na zlec. Ucrainicum, 2016. ISBN 978-83-65133-09-0, s. 8; 9)

Hryhorije Chomyšyna nakonec připravili o život sovětští bolševici. Zemřel koncem roka 1945 na následky mučení a utrpení v kyjevském vězení NKVD. Jenže pronásledovali ho i vlastní krajané a číhali mu na život. Dokonce ho v biskupském paláci napadl s kapesním nožem v ruce řeckokatolický kněz Paweł Kamiński. Naštěstí Chomyšyn nebyl v té chvíli sám a díky přítomným mužům přežil tento útok. Paweł Kamiński nebyl vzorným knězem. Holdoval alkoholu a hře v karty, proto ho Chomyšyn káral a ukládal mu tresty. Dne 5.10.1911 při setkání řeckokatolických duchovních ve Stanisławowě se Kamiński chtěl pomstít biskupovi za jeho nekompromisní postoj k němu. Naštěstí neúspěšně. Ukázalo se, že ne všichni, kdo touží „vstoupit do duchovního stavu, se hodí k výkonu tohoto poslání.
(https://przystanekhistoria.pl/pa2/teksty/79733,Jak-biskup-stanislawowski-Grzegorz-Chomyszyn-uniknal-smierci-z-rak-innego-grecko.html)

Na život Chomyšyna číhala i Organizace ukrajinských nacionalistů, která ho označila za „zaprodance“ a vyhrožovala mu smrtí.
(Srov.
https://www.tedeum.cz/2019/03/17/pravoslavne-vabeni-ukrajinskych-reckokatoliku/)

Jenže biskup zůstal neoblomný a nadále hájil své postoje. Kvůli tomu prožil ve svém pohnutém životě mnoho utrpení, ale zůstal až do poslední chvíle svého života věrným služebníkem Božím. Dne 27. června 2001 byl prohlášen mučedníkem a blahořečen papežem Janem Pavlem II. Spolu s ním bylo blahořečeno dalších 24 ctihodných Božích služebníků Řeckokatolické církve na Ukrajině.

V zájmu objektivity je třeba poznamenat, že biskup Chomyšyn nebyl jediný duchovní, který odsuzoval ukrajinský nacionalismus. Kromě něho i mnozí jiní řeckokatoličtí kněží a laici „zaujali opravdový křesťanský postoj a zaplatili to životem z rukou UPA. Nejznámější je případ faráře ze Žabče Serafina Horoševiče, který ukrýval před banderovci 4 Poláky. Ti, když mu prohledali dům, ho s celou rodinou i s těmi, jimž poskytl ochranu, upálili zaživa v chrámu, který potom srovnali se zemí. Prostý věřící sedlák Semen Herasym z Lučic se zase postavil se sekyrou v ruce na obranu polské rodiny proti bandě, které velel jeho bratr. Byl zavražděn.
(https://apologie.info/20220406_rm_hrihorij_chomysin/?fbclid=IwAR2AbM7cXh4LH2YNk1v7HwlUMDgOvspW-DhbARX-T3P4nW-xagoYaUZFnxs)

Bohužel „jistá menšina ukrajinských pravoslavných i řeckokatolických duchovních se buď ze zbabělosti, nebo z důvodů šovinistického smýšlení, podílela na těchto zločinech navzdory tomu, že UPA dávala jasně najevo své ideologické odmítnutí křesťanství. Svou vinu na tom nese i ukrajinská řeckokatolická hierarchie...
(https://apologie.info/20220406_rm_hrihorij_chomysin/?fbclid=IwAR2AbM7cXh4LH2YNk1v7HwlUMDgOvspW-DhbARX-T3P4nW-xagoYaUZFnxs)

Optimista by mohl namítat, že ukrajinský ultranacionalismus je záležitostí minulosti a současná situace na Ukrajině je odlišná. Jsou však mnohé signály o tom, že tomu tak není.

Monument Stepanu Banderovi v Ternopilu, Mykola Vasylechko. CC BY-SA 4.0, https://cs.wikipedia.org/


Problém je, že ultranacionalismus má dodnes ve špičkách ukrajinské společnosti tuhé kořeny. Vždyť ne tak dávno, před 12 lety, v lednu 2010, udělil ukrajinský prezident Viktor Juščenko zločinci Stepanu Banderovi in memoriam titul „Hrdina Ukrajiny“. Uvrhl tak svou vlast do studu před celým světem. Pošramocený kredit Ukrajiny zachránil až prezident Viktor Janukovyč, když v roce 2011 anuloval dekret o posmrtném dekorování Stepana Bandery za „Hrdinu Ukrajiny“. Jenže pak přišel oděský masakr dne 3.5.2014.

V tento černý den se pochod „ultras“ fotbalového klubu Černomorec Oděsa postupně svrhl na konfrontaci dvou politických táborů. Na jedné straně byli militantní organizátoři Majdanu a ozbrojení příslušníci ultranacionalistické organizace Pravý sektor, založené na ideovém odkazu Stepana Bandery a haličské SS divize Galicia, na straně druhé proruští aktivisté, kteří byli v opozici vůči nové vládní moci na Ukrajině. Došlo k ozbrojené konfrontaci s použitím střelných zbraní, která připravila o život čtyři lidi. Příslušníci proruské menšiny ve snaze zachránit si holé životy hledali úkryt v Domě odborových svazů. Kromě nich se zde tehdy schovávaly i ženy s dětmi. Neonacisté z Pravého sektoru začali házet dovnitř budovy Molotovovy koktejly a přitom podle výpovědí očitých svědků vykřikovali: „Rusové, usmažte se!“. A tak se brzy dvě patra „ocitla v plamenech. Někteří se udusili toxickými výpary, jiní uhořeli zaživa a další se pokoušeli skákat z oken. Byly to však smrtonosné skoky, protože tyto odvážlivce čekala stejně strašná smrt – ukrajinští radikálové je zabíjeli baseballovými holemi nebo je jednoduše zastřelili.
(http://www.srspol.sk/clanek-ludovit-stevko-odesa-2-maja-2014-rusi-usmazte-sa-22120.html)

Hlavní štáb Euromajdanu v budově obsazené kyjevské radnice, 14. 1. 2014, spoilt.exile, CC BY-SA 2.0


Tyto hrozné události, neonacistickými radikály praporů Ajdar a Azov posměšně nazývané „květnové šašliky“, šokovaly zemi. 48 lidí uhořelo zaživa, dalších 250 lidí utrpělo zranění.

Po uhašení požáru se lidem naskytl otřesný pohled na ohořelá těla žen a znetvořené tváře pozabíjených lidí. Západním, především americkým politikům, však takový vývoj událostí evidentně vyhovoval. Hlavní město Ukrajiny „navštívil ředitel bezpečnostní služby USA a později i americký viceprezident Biden, který zde projevil představitelům nově ustavené vlády podporu.
(http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=145&clanek=051420)

Ukrajinská vláda dlouho odmítala vyšetřit události, a tak až do dnešních dnů nebyly události spolehlivě vyšetřeny. Dokonce soudce, kteří se v roce 2015 pokoušeli identifikovat „viníky masakru, ohrožovali neonacisté z Pravého sektoru. Tři soudci oděského soudu - Alexandr Iščenko, Viktor Koroj a Sergej Žurik museli v obavách o svůj život podepsat prohlášení, že od případu odstupují, poté, co do budovy soudu vtrhla velká tlupa ozbrojenců v maskách, která zablokovala soudní proces a vyhrožovala soudcům, že je zastřelí, pokud se nevzdají dalšího vyšetřování.
(http://www.srspol.sk/clanek-ludovit-stevko-odesa-2-maja-2014-rusi-usmazte-sa-22120.html)

Tento masakr, ale i jiné krvavé zločiny ukrajinských ultranacionalistů v Kyjevě, Mariupolu, či atentáty na politiky a novináře, zůstávají nevyšetřeny a to přispívá k neklidné situaci na Ukrajině.

Zvláště neklidný je východ země. Za pouhých 6 let, od roku 2014 do začátku roku 2020, zemřelo podle OSN v konfliktu na východě Ukrajiny až 13 200 lidí. Z toho bylo 3 350 civilistů a 5 650 příslušníků z řad proruských povstalců. Kromě toho zahynulo i 4 100 příslušníků ukrajinské armády.
(Srov.
https://www.dw.com/de/faktencheck-warum-die-russische-behauptung-die-ukraine-habe-den-krieg-begonnen-falsch-ist/a-60986564)

Pravdou tedy je, že umírají nejen Rusové, ale i Ukrajinci, ale za nepokoji jednoznačně stojí ukrajinská vládní moc, která nedokázala zabránit ultranacionalistickým silám v zemi vybičovat národnostní nenávist do krajnosti. Za nezvládnutí situace na Ukrajině nemůže režim v Kyjevě obviňovat nikoho v zahraničí.

O tom, že i v současné ukrajinské společnosti dřímá pod pokrývkou skrytý obdiv vůči historii ukrajinského nacionalismu, svědčí i fakt, že nedávné nové vydání knihy Два Царства v roce 2016 v polském Lublinu vyvolalo na Ukrajině vlnu nevole v řadách historiků i řeckokatolíků. Dokonce se objevila trapná obvinění, že kniha byla údajně „napsána pod diktátem NKVD“ a že se jedná o „další fejk ruské propagandy“. Je to skutečně projev krajní arogance a neúcty k biskupu-mučedníkovi Chomyšynovi, který trpěl a zemřel v kyjevském vězení NKVD. Řeckokatolický kněz Ihor Pełechatyj, který se spolu s W. Osadczym zasloužil o nové vydání knihy, také okusil nezdravé ovzduší ukrajinské společnosti. Po vydání knihy byl propuštěn z nakladatelství Нова Зоря.

Zdá se tedy přece jen, že ukrajinský nacionalismus má v ukrajinské společnosti tužší kořen, než to přiznávají samotní představitelé ukrajinského národa. Očistu evidentně potřebuje i Řeckokatolická církev na Ukrajině, která se také zcela neodtrhla od glorifikace ukrajinského nacionalismu. Kolomyjský eparcha Vasil Ivasjuk nazval nacionalistického vraha Stepana Banderu, který měl na rukou krev mnoha nevinných lidí, „biblickým Mojžíšem pro Ukrajinu“. Z úst řeckokatolického duchovního je to vskutku šokující vyjádření. A není ojedinělé. Lvovský archieparcha Ihor Vozniak zase ve svém pastýřském listu označil Banderu za „národní poklad“. Navíc požehnal pomník Stepana Bandery ve městě Lvov a také pamětní desku na počest masového vraha Romana Šucheviče, velitele Ukrajinské povstalecké armády, který nechal povraždit desítky tisíc příslušníků jiných národů, především Poláků.
(Srov.
https://www.tedeum.cz/2019/03/17/pravoslavne-vabeni-ukrajinskych-reckokatoliku/)

Ukrajina je stát, který naléhavě potřebuje očistu. Její vládci od roku 1991 udělali pro těžce zkoušený lid této země žalostně málo. Ukrajina vymírá a pustne. Avšak očista Ukrajiny a ozdravení jejích dusných politických poměrů je a musí zůstat domácím úkolem Ukrajinců. Nikdo ji nemůže udělat zvenčí.

Karol Dučák

Maidan kiev, პაატა შ, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org/

Sdílet

Související články:
Archanděl Michael: Náš ochránce (28.09.2024)
MANOPPELLO - SAN GIOVANNI ROTONDO – GARGANO - VATIKÁN/ Mocný exorcismus svatého Archanděla Michala (28.09.2024)
Výzva do zbraně: dnes začíná 9denní novéna na sv. archandělu Michalovi (23.09.2024)
Páter Pio - film (23.09.2024)
Rada sv. pátra Pia: Nemyslete na zítřejší události s obavami, ale s nadějí (15.09.2024)
Buďte jako Frassati! (14.09.2024)
Bl. Carlo Acutis v Bobrové, možnost uctění jeho ostatků (04.09.2024)
Poslední český král blahoslavený Karel I. (2. část) (29.08.2024)
Poslední český král blahoslavený Karel I. (1. část) (29.08.2024)
Modlitba o pomoc na přímluvu Jána Havlíka (22.08.2024)
Ján Havlík- mučedník věrnosti (22.08.2024)
Církev bude mít nového blahoslaveného (22.08.2024)
Poslední očitý svědek vysvětluje, co znamenala oběť sv. Maxmiliána Kolbeho (13.08.2024)
Karol Dučák: Pokorný mučedník lásky (doplněno) (29.07.2024)
Svatý Charbel (Šarbel) - poustevník z Libanonu (24.07.2024)
Film: Svatý Šarbel Machlúf (Makhlūf) arabsky مار شربل (24.07.2024)
Svatá Gertruda - prorokyně vzniku úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu (28.06.2024)
Maminka budoucího světce Carla Acutise nabízí rady rodičům (15.06.2024)
Irská lilie svatá Dymphna je skvělou pomocnicí v úzkostech a depresích (28.05.2024)
Carlo Acutis bude svatořečen (24.05.2024)
Po stopách svatého Floriána (06.05.2024)
Passio Sancti Floriani (04.05.2024)
Eucharistie je moje dálnice do nebe. (04.05.2024)
10 fascinujících skutečností o svatém otci Piovi (02.05.2024)
Pater Pio odmítl rozhřešení ženě (30.04.2024)
30 SVATÝCH, KE KTERÝM SE MŮŽEME UTÍKAT PŘI NEJČASTĚJŠÍCH ONEMOCNĚNÍCH (28.04.2024)
Když šlo o duše, žádná oběť pro něj nebyla příliš velká - otec Dolindo Ruotuolo, 2. část (26.04.2024)
Jako pšeničné zrno... (19.04.2024)
Výročí smrti sv. Bernadety, té, která nebyla dobrá na nic (16.04.2024)
Otevření procesu blahořečení dona Stefana Gobbiho, zakladatele MKH (13.04.2024)
Vzpomínka na Jana Pavla II., odešel v předvečer svátku Božího milosrdenství (07.04.2024)
Bůh ho vedl po tajemné křížové cestě - otec Dolindo Ruotolo 1. Část (04.04.2024)
Foto: Boží hrob v Goleszówě (02.04.2024)
Páter Pio: „Panna Maria je zklamaná, pomozte mi modlit se" (31.03.2024)
Pět svatých, kteří měli vidění pekla (12.03.2024)
Budoucí blahoslavený mučedník Jan Havlík (22.02.2024)
NÁBOŽENSKÝ FANATIK? (Dnes by tak byl označen) (05.02.2024)
Z myšlenek sv. Dona Boska (30.01.2024)
Obrácení svatého Pavla (25.01.2024)
Stanislava Ernstová (20.01.2024)
Z FC otce Martina Höniga: Přímluva na den mikulášské tradice (06.12.2023)
Kdy přišel svatý Mikuláš? - o jeho zjevení a počátcích poutí do Lutině (05.12.2023)
Novéna ke sv. Mikulášovi (04.12.2023)
Karol Dučák: Turek Berlabei – muslim, který se stal mučedníkem Katolické církve (23.10.2023)
I V POLITICKY NEVHODNÉM ČASE PRO KŘESŤANSTVÍ, sv. Januárius pracoval na šíření Kristova evangelia a záchraně duší z bludů (20.09.2023)
Nádherný list Pátra Pia o strážném andělovi (20.09.2023)
Don Dolindo: „Nelekejte se, je třeba, aby se hrozný hurikán přehnal nejprve nad Církví (07.09.2023)
Svatý Maxmilián Maria Kolbe v Osvětimi (14.08.2023)
Sv. Maximilián Kolbe - mučedník lásky uprostřed Osvětimi (14.08.2023)
Zemřela matka Elvíra, zakladatelka komunity Cenacolo (04.08.2023)
Ó, SV. ANNO, stala si se matkou Panny a Matky, která nám přinesla Spasitele... *** Proč nás Bůh (hned) nevyslyší? (29.07.2023)
27. 7. si připomínáme jedinečný velkomoravský svátek „sedmi statečných“ (28.07.2023)
Nejenom uzdravení – o svatém Šarbelovi jinak (23.07.2023)
Rafał Soroczyński: Scholastika (11.07.2023)
Boží služebník Dolindo Ruotolo - STAŘEČEK „RŮŽENCOVÉ“ MADONY (27.05.2023)
Boží služebník Frank Duff - MUŽ RŮŽENCE a zakladatel Mariiny legie (26.05.2023)
Vranov uctil památku bl. Tita Zemana (18.05.2023)
Světec, který formoval Jana Pavla II. sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu (video) (28.04.2023)
Svatá, která ochraňuje posedlé, trpící samotou a nepochopením (11.04.2023)
Svatý Josef - mlčenlivý muž. Kdo byl Ježíšovým pozemským otcem? (13.03.2023)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ 52: Pastýřka vede své stádo (Působení P. Marie v životě a díle dona Bosca) (05.02.2023)
Bl. Marianna Biernacka - patronka rodin a vzor tchýně (28.01.2023)
Svatí patroni pro rok 2023 (02.01.2023)
Sv. Šarbel Machlúf zemřel během adorace o Štědrém dni - Brožurka Matúše Marcina (27.12.2022)
P. Dolindo Ruotolo: budeš-li mě potřebovat, přijď k mému hrobu a třikrát zaklep. Pomůžu ti + NOVÉNA ODEVZDANOSTI (12.11.2022)
Stojanovo otcovské srdce (11.11.2022)
O všech svatých, nebo: každý z nás může být svatým (01.11.2022)
P. Pio a Karol Wojtyla - důvěrný vztah (23.10.2022)
Svatý Dominik a modrý plášť svaté Marie (19.10.2022)
Výklad jmen hlavních andělů (28.09.2022)
Zachránila přímluva Pátra Pia duši mého umírajícího manžela? (25.09.2022)
POSLEDNÍ NOC PÁTRA PIA (24.09.2022)
Sv. otec Pio z Pietrelciny (+ řada odkazů nejen na články) (23.09.2022)
Úžasný příběh malé Bertl, která nabídla Bohu svůj život za kněze, 2. část (14.09.2022)
Úžasný příběh malé Bertl, která nabídla Bohu svůj život za kněze, 1. část (12.09.2022)
Září – měsíc důležitých liturgických dat a výjimečných svatých (08.09.2022)
Relikvie bl. Karla Rakouského a mše sv. na památku poslední české královské korunovace (05.09.2022)
„Blahoslavená Panna Maria brzy navštíví vaši vlast.“ (20.08.2022)
Svatý Dominik donutil ďábla vyznat nesmírnou moc Matky Boží (08.08.2022)
Kouzlo svatého Dominika (08.08.2022)
Svatá Filoména - "drahá malá světice" faráře z Arsu + Litanie (03.08.2022)
Anne-Gabrielle Caronová (22.07.2022)
Petrův stolec je svorníkem pravé Církve Kristovy (29.06.2022)
Zjevení Boží Matky sv. Faustině (22.05.2022)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 1. část: Vzácnější ve světě než ve své vlasti (16.05.2022)
Svatý mučedník Longinus, setník, který probodl Ježíšův bok (17.04.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXVI. (11.04.2022)
Blahoslavený Carlo Acutis (02.04.2022)
Pouť s modlitbou za mír ke 100. výročí úmrtí císaře Karla na Madeiře + vzpomínka v olomoucké katedrále (31.03.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXV. (28.03.2022)
V červnu bude blahořečena s. Maria Paschalis ze Sobotína (15.03.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXIV. (14.03.2022)
Blahořečení se dočká adorující kněz (08.03.2022)
„Já patřím Kristu, ne vám!“ (01.03.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXIII. (28.02.2022)
Mohou katolíci „uznávat, ctít a přitom neposlechnout“? (21.02.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXII. (14.02.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXI. (31.01.2022)
Svatá Markéta z Cortony (28.01.2022)
Proroctví sv. Františka z Assisi o znamení posledních dob (18.01.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XX. (17.01.2022)
Veronika, malomocná (16.01.2022)
Co znamená být svatým dnes (13.01.2022)
Lokální ochutnávka svatosti - bl. Titus Zeman (08.01.2022)
Sára Salkaházi, mučednice lásky (07.01.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XIX. (03.01.2022)
Blahoslavený Teodor Romža (31.12.2021)
Mikuláš – svatý mistr v obdarování (23.12.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XVIII. (20.12.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XVII. (06.12.2021)
Jak svatý Páter Pio bojoval proti španělské chřipce (29.11.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XVI. (22.11.2021)
Boží něha ve zpovědnici - svatý P. Leopold Mandić (13.11.2021)
Blahoslavený Rosario Livatino – mučedník víry a spravedlnosti (11.11.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XV. (08.11.2021)
Karol Dučák: Svatý Karel Boromejský – výjimečný zjev v dějinách Církve (04.11.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XIV. (25.10.2021)
Sympatická mariánská úcta svaté Terezii z Lisieux (24.10.2021)
"Odevzdávám svou duši svatému Josefovi a Panně Marii," svatá Rafqa (Rebecca ar-Rayy de Himlaya) (12.10.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XIII. (11.10.2021)
Tři archandělé a moc, ukrytá v jejich jménech (29.09.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XII. (28.09.2021)
Varování otce Pia (25.09.2021)
Jak Panna Maria zachránila Pátra Pia (25.09.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XI. (13.09.2021)
Oslavy 1100. výročí mučednické smrti sv. Ludmily (12.09.2021)
Anička Zelíková, kandidátka blahořečení, zemřela před 80 lety (11.09.2021)
Proč Fulton Sheen každý den setrvával hodinu v adoraci? (03.09.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších X. (30.08.2021)
Facka a přátelství (30.08.2021)
Ďábel je blízko lidem, kteří proklínají: (19.08.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších IX. (16.08.2021)
Edita Stein - povzbuzení k hledání pravdy (09.08.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších VIII. (02.08.2021)
Karol Dučák: Svatý Ignác z Loyoly, světec věrnosti papeži (30.07.2021)
Bl. sestra Zdenka Schelingová (30.07.2021)
Sv. Marta, Marie, Lazar a přátelství (29.07.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších VII. (19.07.2021)
Nová facebook stránka: Anna Bohuslava Tomanová (18.07.2021)
Vladyka Milan Chautur: TĚŽKÁ DOBA (17.07.2021)
Svatá Marie Goretti a její vrah Alessandro (05.07.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších VI. (05.07.2021)
Největší zázrak apoštolů Petra a Pavla (29.06.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších V. (21.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 6. část: Zázraky, akceptované v kanonizačním procesu. (14.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 5. část: Blahořečení a svatořečení (12.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 4. část: Posmrtná pouť mezi Boží vyvolené (10.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 3. část: Začátek konce a křížová cesta (08.06.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších IV. (07.06.2021)
Svatý Ildefons, obránce Panny Marie (06.06.2021)
Sv. Juliana z Liege (Lutychu), řeholnice z 13. století, která nám přinesla svátek Božího těla (05.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 2. část: Johánek z Pomuku (04.06.2021)
Salve Regina - blahoslavený mrzák Heřman (31.05.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších III. (24.05.2021)
Pozdravení z Křepic a od sv. Corony, která dnes 14. května slaví svůj svátek (14.05.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších II. (10.05.2021)
Wojtyla, důvěrník Pátra Pia (30.04.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších I. (27.04.2021)
Blahoslavený P. Dominik Zavřel v Katolickém týdeníku (24.04.2021)
Svatý Edmund Campion (23.04.2021)
Mše svatá s blahořečením P. Dominika Zavřela - již dnes (17.04.2021)
P. Dominik Zavřel - nový český blahoslavený (09.04.2021)
Postní pátky se sv. Josefem - AKTUALIZOVÁNO (20.03.2021)
Vyšlo již třetí číslo Testimonium martyrii (05.03.2021)
Páter Pio říká, že jde o hřích, který je těžké odpustit - ačkoliv Bůh ví, jak čekat (26.02.2021)
Přesvatá Panna Maria mluví se sv. Donem Boskem (25.02.2021)
Sv. Melichar Grodecký (04.02.2021)
Bl. P. Richard Henkes, SAC (02.02.2021)
Páter Pio před smrtí: Vidím dvě matky (31.01.2021)
Bl. sestra Marie Antonína Kratochvílová (26.01.2021)
Páter Pio jako chlapec - hlupáček (23.01.2021)
Létající Páter Pio zakázal shodit bomby (23.01.2021)
Český kněz Adolf Kajpr SJ - mučedník, který zemřel s úsměvem na rtech (12.01.2021)
Hudba k poslechu - oslava výročí sv. Zdislavy (04.01.2021)
Svatí patroni na rok 2021 (31.12.2020)
Malý Gill (12.12.2020)
Anna de Guigné (11.12.2020)
Vlk proměněný v beránka (05.12.2020)
Vychovatelská moudrost maminky Markéty (05.12.2020)
Blahoslavený Michael Kozal (04.12.2020)
Arcibiskup Cyril Vasil: Sv. Jan Pavel II. - architekt manželské lásky a ochránce rodin - 2. část (02.12.2020)
Svatá Kateřina Labouré - tichý posel Lásky - dokudrama (28.11.2020)
Mučedník v Arménii (28.11.2020)
Blahoslavený Ignatius Maloyan – poselství pro nás (27.11.2020)
"Létající svatý" – Josef Kopertinský (06.11.2020)
Důvod, proč Jan Pavel II. řekl: "Nebojte se" (24.10.2020)
Blahoslavený Carlo Acutis (07.10.2020)
6 poschodí ke svatosti podle sv. Terezky (06.10.2020)
Sv. Michael Archanděl zázračně zachraňuje Řím před smrtící epidemií moru (27.09.2020)
Láska Pátra Pia k Matce Boží (26.09.2020)
Svatý Maximilián Maria Kolbe - "šílenec Neposkvrněné" (13.08.2020)
P. Dominik Zavřel: nový český trapistický mučedník (08.08.2020)
Libanon / Svatý Šarbel Machlúf prosí o pomoc (08.08.2020)
Marie Gorettiová – sedmdesát let aktuální svatosti (06.07.2020)
Marie Goretti a Santa Scorese. Italky, které zemřely pro čistotu (06.07.2020)
Poselství sv. Marie Goretti pro dnešní dobu (06.07.2020)
Kardinál Becciu: Carlo Acutis - život obětovaný za církev a papeže (18.06.2020)
Kniha paní Zdislava z Lemberka (11.06.2020)
Dopis papeže Benedikta XVI. ke 100. výročí od narození Jana Pavla II. (16.05.2020)
Jediný dar, který si Ježíš žádá (08.04.2020)
Stigmata prozrazují tajemství života (08.04.2020)
Jak na kněze, který se mi nelíbí? (30.03.2020)
Sv. Korona a pandemie koronaviru (27.03.2020)
Don Bosko v době moru: Co je nejdůležitější? (18.03.2020)
Svatí, kteří zažili epidemie a pandemie na vlastní kůži (18.03.2020)
Svatá smrt malé Hyacinty a její nesmírné utrpení (100. výročí) (20.02.2020)
Svatí patroni na rok 2020 - Verze pro tisk v PDF formátu. (04.01.2020)
Zemřeli pro Eucharistii. Dokázal bys to i ty? (11.12.2019)
Kateřina Alexandrijská - jedna ze 14-ti pomocníků v nouzi (25.11.2019)
Sv. Rafael Kalinowski - roky se nezpovídal, ale stal se známým zpovědníkem (24.11.2019)
Eucharistický zázrak maličké blahoslavené (09.11.2019)
Vize světic o Nejsvětějším Srdci Ježíšově (16.10.2019)
Co (možná) nevíte o blahoslavené Anke Kolesárové (12.10.2019)
Den Otce Pia strávený ve zpovědnici (23.09.2019)
Zázraky na přímluvu Pátra Pia se dějí i dnes (23.09.2019)
Blahoslavená Benedetta Bianchi Porro, žijící kříž (19.09.2019)
Církev bude mít od září nového blahoslaveného (07.09.2019)
Odkaz sv. Šarbela (Charbela) (23.07.2019)
Pilíře Církve (29.06.2019)
Překážky Duchu Svatému v nás (09.06.2019)
DŮLEŽITÉ PŘIPOMENUTÍ: Skutečným nepřítelem Církve jsou špatní katolíci (28.05.2019)
Nemusíš být dokonalý na to, abys byl svatý (09.03.2019)
O svaté Dorotě (12.02.2019)
Závěť svaté Bernadety (08.02.2019)
Mons. Petr Piťha: Kázání k otevření Roku sv. Anežky České, 21. 1. 2019 (03.02.2019)
Sv. Maxmilián Kolbe a ekumenismus (29.01.2019)
Tělo mladého Itala v procesu kanonizace se (ne)našlo neporušené, ale integrální - upřesnění (28.01.2019)
Ruský major zachránil Karola Wojtylu (22.10.2018)
Papež Pavel VI. - papež mnoha prvenství (12.10.2018)
Jsi rozvedený? I ty se můžeš stát svatým (09.10.2018)
"Panna Maria, moje láska" - světec, který inspiroval pět papežů (03.10.2018)
Zázraky Pátra Pia na pohlazení duše (27.09.2018)
Boj Pátra Pia s knížetem temnoty (26.09.2018)
Láska Pátra Pia k vlastní matce (23.09.2018)
Kajícník bez lítosti (23.09.2018)
... a ráno usnul Otec Pio v náručí nebeské Matky (23.09.2018)
Ano, svatá Církev má i patrona alkoholiků. Seznamte se - Matt Talbot (16.09.2018)
Záznam mše sv. - Blahořečení Anny Kolesárové + pořady (01.09.2018)
Anka Kolesárová vs. duhový Pride (29.08.2018)
Svatost, která vyrušuje. K reakcím na blahořečení Anky Kolesárové (29.08.2018)
Jak svatá Monika bojovala o svého syna (27.08.2018)
Kříž neplodnosti a jak ho snášet s pomocí svatých (20.08.2018)
Svatá Anna (27.07.2018)
Richard Frasl - Martyr lásky k bližnímu (23.07.2018)
Začal beatifikační proces Chiary Corbelly Petrillo (21.07.2018)
Příběh naděje na život v Kristově lásce - sv. Marie Magdaléna (19.07.2018)
Věrní apoštolové Krista (28.06.2018)
TV Lux: beseda na téma Blahořečení Anny Kolesárové (05.06.2018)
Annu Kolesárovou prohlásí za blahoslavenou 1. září v Košicích (04.06.2018)
Svatá Rita - patronka neřešitelných situací (22.05.2018)
List papeže Františka k repatriaci kardinála Josefa Berana (28.04.2018)
Polsko má novou blahoslavenou (28.04.2018)
Proč chtějí feministky změnit význam příběhu o sv. Marii Magdaléně (26.04.2018)
Pontifikát Jana Pavla II. změnil běh světových dějin (04.04.2018)
Budeme mít nového blahoslaveného? Začíná proces blahořečení biskupa Hloucha (30.03.2018)
Nový Kolbe? Policajt z útoku v Trèbes byl konvertita (27.03.2018)
Slovensko bude mít novou blahoslavenou - mučednici čistoty Anku Kolesárovou
+ výčet probíhajících procesů blahořečení
(10.03.2018)
Svatá Agáta - patronka žen trpících rakovinou prsu (05.02.2018)
"Nechte děti přicházet ke mně!" Dívky, které v utrpení nastoupily cestu svatosti (02.02.2018)
Světec, který založil hnutí jako reakci na Zednářství (08.01.2018)
19-letá studentka nebo IT-čkář v procesu blahořečení. Mění se koncept svatosti? (02.12.2017)
* Kdo nesmí chybět při blahořečení Titusa Zemana? Korbuly!
* Soudní proces s Titusem Zemanem a spol
(30.09.2017)
Nový blahoslavený: Salezián don Titus Zeman - mučedník za duchovní povolání (27.09.2017)
Rozhovor s kardinálem Amatem o kandidátovi blahořečení Titusovi Zemanovi (27.09.2017)
Raději smrt než hřích - mučednice čistoty Anka Kolesárová (07.09.2017)
Matka, která nezemřela. Proč vidí všichni Chiaru Corbelli v nebi (30.08.2017)
Jsi nádherný ve svých svatých! (29.08.2017)
Žena, která předběhla apoštoly (20.07.2017)
Apoštol Pavel na jevišti světa (28.06.2017)
Apoštol Petr - spolupoutník v dozrávání víry (28.06.2017)
Fatimská zjevení nám připomínají patronát sv. Josefa (21.04.2017)
O. biskup Pavel Konzbul zve: výstava Svědkové lidskosti (06.04.2017)
Svatý Izidor Sevilský - patron internetu - 4.dubna (04.04.2017)
Svatý Josef, můj otec a zachránce (20.03.2017)
Pius XII., černá legenda se chýlí ke konci (04.03.2017)
Svatá pro ty, kteří trpí v rozbitých, nevěrných a zneužívajících manželstvích (04.03.2017)
Jan z Damašku a jeho příběh, jak čelit nenávisti a nepřízni (11.02.2017)
Když zemře Bůh, máme ještě svatého Mikuláše (06.12.2016)
Co nám říká příklad svaté Barbory (04.12.2016)
Svatá Kateřina byla nejen krásná a moudrá (25.11.2016)
Viva Cristo rey! - Ať žije Kristus Král! (17.11.2016)
Moderní – a málo známé – zázraky Padre Pia (28.10.2016)
Beatifikace „Anděla z Dachau“, rodáka z Moravy (27.09.2016)
* Přímý přenos svatořečení Matky Terezy
* Tv film o Matce Tereze - Pero v Boží ruce na TV Lux
(30.08.2016)
Řekla mu "Rabbuni", což znamená "Mistře"! (22.07.2016)
Sv. Marie Goretti - Mučednictví nebo „fanatismus“? (+ film) (06.07.2016)
Antonietta Meo se možná stane nejmladší svatou v dějinách církve (06.06.2016)
Conchita Armida: Láska k manželovi mi nikdy nebránila milovat Boha (28.03.2016)
Marek z Aviana – patron a štít Evropy (10.03.2016)
Dcera svaté Gianny odhalila tajemství matčiny svatosti (01.03.2016)
Nová svatost (27.02.2016)
Na Moravě narozený kněz Unzeitig bude v září blahořečen (16.02.2016)
Jeden z dekretů uznává martyrium sudetského Němce, o. Engelmara Unzeitiga, rodáka z Hradce nad Svitavou (24.01.2016)
Alice Montbarová - matka sedmi svatých (14.01.2016)
Služebnice Boží, matka Marie Elekta od Ježíše (1605–1663) (12.01.2016)
Páter Pio a jeho anděl strážný (25.11.2015)
Ve Vatikánu prověřují zázrak na přímluvu Zdenky Cecílie Schelingové (11.11.2015)
Biskup Cikrle požehná v září památník svaté Zdislavy (20.09.2015)
Nelze být šetřena, neboť jsem milována. (05.09.2015)
Pavol Korbuly (02.08.2015)
Obrácena láskou, nikoli ideologií: Arcibiskupovy úvahy o Dorothy Dayové (07.07.2015)
Anička Zelíková o božském Srdci Páně (11.06.2015)
Marianské vzdechy sv. Filipa Neriho (29.05.2015)
V San Salvadoru byl blahořečen arcibiskup Oscar Romero (25.05.2015)
Miriam Baouardy a Marie Alfonzina - první palestinské světice (15.05.2015)
Farář z Titanicu má být svatořečen (26.04.2015)
Novéna ke sv. Donu Boscovi při příležitosti 200. výročí jeho narození (25.01.2015)
Občasník Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové (15.01.2015)
Papež schválil dekret o heroických ctnostech boromejky Vojtěchy Hasmandové (07.12.2014)
Svatý Mikuláš není automat na dárečky. Alternativní způsob slavení tohoto svátku v rodině. (05.12.2014)
Světec svědomí a sociální spravedlnosti (02.11.2014)
Mrtví bez porušení rozkladem (02.11.2014)
Ostatky sv. Kříže potvrzují historicitu evangelií (28.10.2014)
Blahořečení Rolanda Riviho (16.10.2014)
Zázrak na přímluvu o. Jerzyho Popieluszka (14.10.2014)
O víře, Ježíšovu Srdci a andělích (03.10.2014)
Odborníci schválili exhumaci P. Josefa Toufara (03.10.2014)
Relikvie srdce sv. J. M. Vianneye v ČR (16.09.2014)
Video: Publicista Doležal: Páter Toufar má být pohřben v Číhošti (02.09.2014)
Svatá Veronika Giuliani hovoří ke kněžím (30.08.2014)
Myšlenka bl. sestry Zdeňky o lásce k Bohu (31.07.2014)
Relikvie svatého Jana M. Vianneye připutuje také do Brna (02.07.2014)
Svatý Antonín, heretik a oslice (13.06.2014)
Tomáš Týn – Služebník radosti - beseda s paní Helenou Wünschmann (04.05.2014)
Životopis sv. Jiří Drakobijce (23.04.2014)
V americkém Coloradu došlo k údajnému zázraku na přímluvu blahoslavené Zdenky Schelingové (22.03.2014)
Daroval křesťanům „Salve Regina“– Heřman z Altshausen (Heřman Chromý) (19.03.2014)
Získejte za učedníky všechny národy! (Mt 28,19) (17.03.2014)
Svatá Hedvika Slezská (29.12.2013)
Alexander Schmorell: strážce ducha (06.11.2013)
Za nejvyššího ohrožení zachovala věrnost a víru (27.09.2013)
Jak bude vypadat církev ve 3. tisíciletí? (11.06.2013)
63 zázraků za 8 měsíců (25.05.2013)
Sv. Perpetua a Felicita (25.05.2013)
Svatý Jan Bosco – světec pro dnešní dobu (16.05.2013)
Svatý Rajmund Nonnatus (Nenarozený) (15.05.2013)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 16. 05. 2022 | 1918 přečtení | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace