FATYM.com nabízí:
AMIMS.net nabízí:
TV-MIS.cz nabízí:
ABCD.fatym.com nabízí:
Milujte se! nabízí:
Spřátelené weby:
|
Karol Dučák: Svatý Ignác z Loyoly, světec věrnosti papeži
Historie nám zanechala svědectví o excelentních papežích, kteří byli zářivou ozdobou Katolické církve. Je však třeba přiznat, že ne vždy byla situace ideální a my známe z dějin i období pontifikátů nehodných papežů, kteří způsobili Katolické církvi hodně zla.
Bylo to zvláště v období renesance, kdy byli někteří římští biskupové nehodní svého úřadu.
I proto byli papežové nejednou konfrontováni s nedostatkem úcty a respektu. Jenže i přesto se Katolická církev vždy znovu vracela k tomu modelu své existence, který jí vtiskl už její zakladatel Ježíš Kristus, když ustanovil za hlavu Církve prvního papeže, sv. Petra, slovy: „ Ty jsi Petr – Skála - a na té skále zbuduji svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ (Mt 16, 18-19).
Sám Ježíš Kristus založil již na počátku svou Církev na Skále, kterou byl apoštol Petr jako Vicarius Christi, a tento úřad po něm převzali jeho nástupci. Jakkoliv problémoví byli někteří římští biskupové v dějinách Katolické církve, hierarchický princip kléru na čele s papežem je v ní nenahraditelný a navíc je zárukou jejího přetrvání v časech dobrých i zlých. Toto už před několika staletími pochopil svatý Ignác z Loyoly (1491-1556), který naléhavě a vytrvale zdůrazňoval nutnost respektu a podřízení se celé Církve římskému biskupovi a nástupci svatého Petra jako své hlavě. Je příznačné, že právě v současné době rozšiřující se revolty vůči papeži Františkovi si připomínáme tyto skutečnosti při prožívání Ignaciánského jubilejního roku, který vyhlásil generál Tovaryšstva Ježíšova (TJ) P. Arturo Sosa Abascal v termínu od 20. května 2021 do 31. července 2022.
Generální představený řehole v dopisu všem členům TJ z 27.9.2019 upozornil na blížící se
400. výročí kanonizace sv. Ignáce uprostřed Ignaciánského jubilejního roku. (Srov. https://www.vaticannews.va/sk/cirkev/news/2020-07/ignaciansky-rok-2021-2022-pripomenie-dar-duchovnych-cviceni-pre.html)
Ignác z Loyoly byl vyhlášen za svatého papežem Řehořem XV. dne 12. března 1622 v Římě. V tentýž den byla Katolická církev obohacena o další světce: sv. Františka Xaverského, sv. Terezii Avilskou, sv. Filipa Neriho a sv. Izidora. Ignaciánský jubilejní rok začal přesně v den 500. výročí zranění budoucího světce dělovou koulí při obraně španělské Pamplony 20. května 1521, po kterém následoval jeho vnitřní přerod.
V dalším dopisu všem členům TJ z 31. července 2020 generální představený jezuitů kromě jiného napsal, že Ignaciánský rok 2021-2022 je výzvou dovolit, „ aby Pán uskutečnil naše obrácení. Vyprošujeme si milost, abychom byli obnovení Pánem.“ (citováno podle: https://www.vaticannews.va/sk/cirkev/news/2020-07/ignaciansky-rok-2021-2022-pripomenie-dar-duchovnych-cviceni-pre.html)
Dne 31. července 2021, ve výroční den smrti velkého baskického světce, oslavíme jeho svátek, a celý Ignaciánský jubilejní rok skončí o rok později svátkem světce dne 31. července 2022.
O svatém Ignácovi z Loyoly se toho napsalo už hodně, takže mnohé skutečnosti z jeho života jsou obecně známé. Málokterý světec ovlivnil vývoj Katolické církve v posledních stoletích tak výrazně jako on. Ví se o něm, že byl bohatý šlechtic, který se z lásky ke Kristu stal chudákem. Mezi jeho současníky patřila svatá Terezie z Ávily, která se stala reformátorkou řehole a učitelkou Církve. Jenže v téže době žili i Martin Luther a král Jindřich VIII., kteří tříštili původní jednotu západního křesťanství.
Narodil se v Baskicku, které je dnes autonomním společenstvím ve Španělsku, známým separatismem svých obyvatel a úsilím o odtržení se od Španělska, reprezentovaným v nejradikálnější podobě dokonce teroristickou organizací ETA. Není to však žádná novota. Zajímavé totiž je, že ani baskičtí předkové Ignáce z Loyoly v 15. století nebyli vždy loajálními služebníky španělské koruny. Několik desetiletí před Ignácovým narozením se Loyolovci přidali na stranu odbojné baskické šlechty a povstali proti španělské koruně. V tomto boji však byli Baskové poraženi a loyolovský „ zámek byl v roce 1457 srovnán se zemí. Král dosadil do Azpeitie corregidora, ale tato kontrola nebyla nutná, protože hidalgos byli od té doby věrní králi...“ (Faber, G. Ignatius von Loyola der heilige Hidalgo, s. 135)
I Loyolovci se po porážce baskické šlechty podřídili a stali se věrnými a loajálními služebníky španělské koruny. V tomto ovzduší se narodil budoucí světec. Světlo světa spatřil zhruba rok před legendární Kolumbovou plavbou do Ameriky, tedy v roce 1491.
Narodil se na zámku Loyola v severním Španělsku, nedaleko městečka Azpeitia v baskické provincii Guipúzcoa, jako třinácté a poslední dítě rodiny. Pocházel z předního baskického šlechtického rodu, jehož původ je doložen od roku 1180. Loyolovci patřili k deseti velkým baskickým rodům, nazývaným parientes mayores. Měli oficiálně garantované právo na pozvání ke dvoru od krále a „ tedy pocit, že ke dvoru plně patří a že jsou rovnocenní s vysokou šlechtou.“ (Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 14)
Baskického původu bylo i jméno Iñigo López, které dostal budoucí světec při křtu. V některých životopisných údajích zakladatele jezuitského řádu se různí autoři rozcházejí. Například podle jedněch užíval mladý Bask jméno Iñigo López de Regalde, podle jiných Iñigo Yáñez de Oñaz y Loyola Sánchez, další mu přisuzují jméno Iñigo Yáñez de Oñaz y Loyola a takto bychom mohli pokračovat ještě hodnou chvíli. Seriózní znalec světcova života, německý jezuitský teolog Hugo Rahner, používá jméno Iñigo López de Loyola. (Srov. Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 13)
Co je však důležité - a na tom se už naštěstí shodují prakticky všichni -, o několik desetiletí později přijal Iñigo jméno Ignác na počest světce Ignáce Antiochijského a stal se Ignácem z Loyoly, kterého zná celý svět. Stalo se tak v období mezi lety 1537 a 1542, kdy si Íñigo
změnil jméno na Ignacio, aby bylo běžnější pro příslušníky jiných národů, respektive univerzálnější. Změna názvu mohla být způsobena jeho oddaností svatému Ignácovi z Antiochie. V roce 1537 se poprvé podepsal jako „Ignác“ a od roku 1542 „ zmizelo už v podpisech jeho původní jméno Íñigo, jeho křestní jméno, které je v baskičtině Eneko.“
( https://www.revistaecclesia.com/la-memoria-y-el-legado-de-san-ignacio-de-loyola/)
Iñigo byl rozený rytíř, vychovaný v atmosféře královského dvora. Mimořádně ho lákalo vojenské řemeslo. Není divu. Jeho otec se účastnil bojů proti Maurům před Grenadou po boku španělského krále a tři jeho bratři zahynuli při vojenských taženích. Jeden z nich jménem Hernando dokonce při dobývání Mexika. (Srov. Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 14)
Iñigo se však nenarodil svatý a číhalo na něj množství nástrah a pokušení, které mohly připravit svět o velkého světce. Dokonce se jako páže na dvoře dona Juana Velázqueze de Cuéllar, kam se dostal někdy v roce 1506 nebo 1507, vášnivě zamiloval do mladé dámy z královského rodu, pro „ kterou byl ochoten udělat i ty nejtěžší věci, jak se přiznal později ve své autobiografii. On sám nikdy neprozradil, kdo byla ta dáma jeho srdce...“ (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 366)
Přesnou odpověď na otázku, která dáma si získala srdce budoucího světce, neznají ani historici, ale pravděpodobně to nebyl nikdo menší než „ doña Catarina, mladá dcera Filipa Sličného a duševně nemocné Jany…“ (Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 18)
Mládí budoucího světce poznamenala rytířská romantika a světácké způsoby. K jeho neřestem patřily hazardní hry, pletky s ženami, bouřlivé potyčky se zbraněmi a smyslná pokušení, se kterými jako zdravý mladý muž musel v té době zápasit.
O bouřlivém životě mladého šlechtice svědčí i jedna velmi vážná událost. Jak uvádí Ondruš, „ z roku 1515 se zachoval soudní zápis, podle kterého se Iñigo a jeho starší bratr kněz dopustili v poslední masopustní den jakéhosi vážného přečinu. Zápis neříká, o co šlo, ani nezmiňuje
soudní proces. Pravděpodobně zasáhla nějaká vlivná osoba a zachránila bratry z Loyoly od soudních následků trestného činu.“ (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 366)
No Iñigo vynikal i ušlechtilými charakterovými vlastnostmi. Byl zapálený touhou vykonat hrdinské skutky, projevoval rytířskou velkodušnost vůči jiným lidem a byl i upřímně zbožný. Přechovával výjimečnou úctu k Panně Marii a k utrpení Pána Ježíše. Nikdy nelhal, vůči lidem byl taktní a nechoval vůči nim nenávist. Byl rozený diplomat a vynikal zvláštní schopností urovnávat neshody a spory. Tyto schopnosti využil později, když v roce 1517 vstoupil do služeb navarrského místokrále a nájerského vévody dona Antonia Manriqua de Lara. V této pozici „ diplomatickými zásahy dosáhl uklidnění bouřlivé baskické provincie Guipúzcoa.“ (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 366)
A právě na tomto postu se jako třicetiletý důstojník zúčastnil obrany navarrského hlavního města Pamplona proti Francouzům, která se stala mezníkem v jeho životě, oddělujíc dvě zcela odlišné etapy jeho života. Při obraně pamplonské pevnosti na Svatodušní pondělí 20. května 1521 mu koule z kanónu rozdrtila pravou nohu nad kolenem a poranila levou. Navzdory pohotovému ošetření francouzských lékařů a zdlouhavé léčbě v rodném kostele se nikdy zcela nevyléčil a po celý zbytek života kulhal. Iñigo byl na tom v jednom momentě dokonce tak špatně, že mu hrozila smrt. Jak uvádí ve svém životopise, lékaři prohlásili v předvečer svátku svatého Petra a Pavla, že pokud se do půlnoci jeho stav nezlepší, je třeba počítat s jeho smrtí. (Srov. http://biblio3.url.edu.gt/Libros/autobiografia.pdf, č.3)
Reálně hrozilo, že svět ztratí velkého světce dříve, než stihl vstoupit na cestu svatosti. Jenže Bůh měl s Loyolčanem jiné plány a tak Iñiga ponechal na tomto světě, aby naplňoval své poslání, i když jeho příbuzní se už připravovali na předčasnou smrt mladého šlechtice. Jenže o půlnoci se „začal nemocný cítit lépe. Připisovali to zvláštní pomoci sv. Petra, kterého si ctil.“ (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 367)
Iñigo nakonec zůstal naživu a během doléčování chtěl číst tehdy populární rytířské romány, ale v zámečku Loyolových nic takového neměli. Jeho švagrová měla k dispozici pouze 2 úplně jiná díla. A tak mu dali - jak sám píše ve svém životopise - knihu Vita Christi a jednu knihu se životopisy svatých. (Srov. http://biblio3.url.edu.gt/Libros/autobiografia.pdf, 5)
Knihu Vita Christi (Život Krista) napsal německý kartuziánský mnich Ludolf Saský a Iñigo jí četl v „luxusním vydání, jež přeložil... Fray Ambrosio Montesino a jež vyšlo v roce 1502-1503 v Alcalá.“ (Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 30)
Druhým bylo dílo Flors Sanctorum (Květy svatých), sbírka životopisů svatých od dominikána Jakoba de Vorágine. Iñigo měl k dispozici španělský překlad díla „cisterciáckého mnicha Goberta Marii Vagada, který vyšel roku 1493 v Zaragoze a jeho dotisk pak roku 1511 v Toledu.“ (Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 30)
Jelikož Iñigo neměl jinou možnost, začetl se do těchto dvou děl a tak postupně poznával jiné rytířstvo, mnohem ušlechtilejší než bylo to jeho. Obdivoval sv. Františka, sv. Dominika a jiné svaté ve službě Nejvyššího a umínil si udělat v Boží službě tak velké a těžké věci, jaké vykonali největší světci. Jak vyplývá z jeho životopisu, stále si opakoval: „Svatý Dominik učinil toto; i já to musím učinit. Svatý František učinil toto; i já to musím učinit.“ (http://biblio3.url.edu.gt/Libros/autobiografia.pdf, č. 7)
Nakonec se rozhodl vstoupit do přísného kartuziánského kláštera, aby mohl konat těžké skutky pokání po vzoru dávných svatých. Později však své rozhodnutí změnil a umínil si jít jako chudý poutník do Svaté země. Tam pak zůstane, aby mohl navštěvovat místa posvěcená životem a utrpením Pána Ježíše, a přitom pomáhat duším hříšníků.
Nejprve však bylo třeba připravit se na uskutečnění tohoto těžkého životního rozhodnutí.
Po plné rekonvalescenci Iñigo opustil rodinný zámek a vydal se do známého poutního místa Montserrat. Zde si vykonal generální zpověď a zcela skoncoval se svým minulým životem. Pro další vnitřní formování byl důležitý jeho téměř rok trvající pobyt v Manrese nedaleko
Montserratu.
Iñigovo úplné obrácení v Manrese však bylo mimořádně dramatické. Po počátečním období relativního klidu a duchovní útěchy prožil druhé období, plné nejhroznějšího duševního utrpení, vyúsťujícího do sebevražedných myšlenek. Toto období bylo charakterizováno „křečovitými pokusy vynutit si milost a někdejší pokoj hladověním, odpíráním si spánku a sedmihodinovou modlitbou.“ (Rahner H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, s. 50)
Znovu mohl svět přijít o velkého světce, ale díky vyššímu řízení Božímu toto strašné období „noci duše“ skončilo a utrápený Iñigo našel definitivní klid duše. V té době se začíná rodit jeho velké dílo Ejercicios espirituales (Duchovní cvičení), které posloužilo mnohým současníkům a pozdějším generacím věřících k duchovní obnově života. Dílo vyšlo tiskem poprvé v roce 1548.
(Srov. https://www.revistaecclesia.com/la-memoria-y-el-legado-de-san-ignacio-de-loyola/)
V druhé polovině února 1523 odešel Iñigo do Barcelony a odtud do Itálie. Koncem března se dostal do Říma a odtud se pak vydal na pouť do Svaté země, kde strávil jeden měsíc. Po návratu domů se věnoval apoštolátu, který začal již před poutí, ale zároveň pochopil, že potřebuje vyšší vzdělání. A tak se ponížil, jako 33-letý usedl v Barceloně spolu s dětmi do školních lavic a začal se učit latinu. Později pokračoval ve studiu na univerzitách v Alcale a Salamance. Vedle toho se věnoval apoštolátu, ale deprimovaly ho potíže, spojené s těmito aktivitami. Když se několik mladíků rozhodlo vést s ním společný život, vyvolalo to pozornost inkvizice a Iñiga dokonce krátký čas věznili v Alcale a Salamance. Při vyšetřování mu však „nemohli dokázat žádnou chybu ve věcech víry a mravů. Ale i tak mu zakázali mluvit o vážnějších náboženských otázkách (jako bylo např. rozlišování mezi tím, co je těžký a co lehký hřích), dokud nevystuduje teologii. Iñigo se podřídil, ale znechucený obtížemi, které zažil ve Španělsku, odešel v lednu 1528 do Paříže, kde se pustil do studování filozofie a teologie na tamní slavné univerzitě.” (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 370)
V metropoli Francie strávil Iñigo více než sedm let. Už v tomto období si uvědomil tragické rozpoložení západního křesťanství, které začali tříštit různí reformátoři. Iñigo konstatoval, že Katolické církvi škodí nejen pokles mravů, ale i velký nedostatek úcty a poslušnosti vůči církevním představeným. Co ho nejvíc bolelo, původní poslušnost vůči římskému Apoštolskému Stolci se změnila na jakousi zásadní nenávist. Působení v Paříži, během kterého poznal evropský duchovní odboj proti Církvi a zvláště proti papeži, Kristovu zástupci na zemi, způsobilo u Íñiga výraznou změnu. Zdá se, že do té doby pokládal za nejvýznamnější ctnost chudobu, avšak pařížský pobyt ho přivedl „k zvláštnímu zdůrazňování ještě jiné ctnosti, a to poslušnosti a bezpodmínečné oddanosti Církvi.“ (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 370)
Kromě studia se Iñigo věnoval i osobnímu apoštolátu mezi univerzitními studenty.
Dokázal shromáždit kolem sebe skupinu šesti přátel, kteří pod vlivem jeho duchovních cvičení a osobního vedení spojili navždy své životy s jeho dílem. Nejvýznamnější z nich, Francisco Xavier (uváděný také jako Javier), se stal apoštolem Asie, druhým apoštolem Pavlem Katolické církve. I jeho skutečné jméno je uváděno v různých obměnách, ale s největší pravděpodobností jeho plné jméno bylo Francisco de Jasu y Xavier (respektive Francisco de Jasu y Javier). V našich končinách se stal známým jako sv. František Xaverský. I on byl, podobně jako Iñigo, baskickým šlechticem. Kromě obou Basků byli členy první Kristovy družiny i Pedro Fabro, Alfonso Salmerón, Diego Laínez, Nicolás de Bobadilla a Simón Rodrigues. Dne 15. srpna 1534 se Iñigo sešel „se šesti společníky v kapli sv. Dionýsa na pařížském Montmartru k prvnímu vážnému společnému úkonu: všichni udělali slib, že budou žít v chudobě a čistotě a že budou sloužit duším ve Svaté zemi. Kdyby tam nemohli jít, dají se k dispozici papeži jako Kristovu zástupci.“ (Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 371)
V té době už používal své nové jméno Ignacio a mimo neúnavného apoštolátu studoval teologii. V roce 1537 přijal na základě souhlasu papežského nuncia kněžské svěcení spolu s dalšími pěti společníky. Paradoxně se tak s dlouholetým odstupem splnilo přání jeho nebohého otce. Ignacio jako „nejmladší z osmi synů z 13 dětí svých zámožných baskických rodičů se měl stát knězem, ale rozhodl se pro životní dráhu důstojníka.“ (Ignatius von Loyola und sein Orden. In: Kirche bunt. St. Pöltner Kirchenzeitung, s. 15)
Zanedlouho začala nová společnost, kterou nazvali Compañía de Jesús (Společnost Ježíšova), se svou pastorační, teologickou a charitativní činností. Její členové však nemohli vyplnit slib poutě do Svaté země kvůli politickému napětí mezi Benátčany a Turky, proto se společnost věnovala pastoraci a péči o nemocné v italských městech.
Plán založení nové řehole dozrál v Římě v roce 1539. Obecný cíl byl nastíněn v dokumentu Formula instituti, kterou Ignác sepsal v roce 1539. Papež Pavel III. ústně schválil novou řeholní společnost 3. září 1539 a po překonání rozličných námitek a potíží ze strany kuriálních kardinálů ji církevněprávně potvrdil bulou Regimini militantis Ecclesiae dne 27.9.1540. To je oficiální datum zrodu nové řehole s latinským názvem Societas Iesu (zkratka SI).
V českých zemích zdomácněl její název ve tvaru Tovaryšstvo Ježíšovo (zkratka TJ), který odpovídá polskému označení Towarzystwo Jezusowe.
Na Slovensku později dostala řehole název Spoločnosť Ježišova (zkratka SJ). V papežské bule je doslovně uvedených Primi decem Patres societatis (Prvních deset pátrů společnosti) v tomto pořadí: Ignatius de Loyola, Petrus Faber, Iacobus Laynez, Claudius Iaius, Paschasius Broet, Franciscus Xavier, Alfonsus Salmeron, Simon Rodericus, Ioannes Coduri a Nicolaus de Bobadilla. (Srov. Bula Pavla III. z 27. září 1540: Regimini militantis Ecclesiae, s. 3)
V době oficiálního vzniku řehole nebyla ještě dobudována její organizační struktura a nebyly ani úplně jasné všechny aspekty její činnosti. Jelikož byla řehole plně podřízena Apoštolskému Stolci, papež Pavel III. určil nové řeholi zvláštní poslání: "pastoraci a posvěcení věřících kazatelskou činností, duchovními cvičeními, katechizací, službou ve zpovědnici, misijní činností mezi nevěřícími i jinověrci, jakož i bezpodmínečnou poslušnost Apoštolskému Stolci (4 sliby). Regule osvobozovala řeholníky od společné modlitby, ale obrovský důraz kladla na hlubokou filozoficko-teologickou formaci během povinných sedmiletých studií. Členy řehole zavazovala nesnažit se o získání církevních úřadů a hodností. Obecně načrtnutý cíl nové řehole v Formula instituti a v papežské bule rozpracoval Ignác v programu, který se skládal ze 49 bodů...“ (Kumor, B. Cirkevné dejiny. Novovek –rozkol v západnom kresťanstve, s. 203)
Po úředním schválení řehole bylo nutné provést volbu generálního představeného, nazývaného také generálem, a složit do jeho rukou řeholní sliby. Volba se uskutečnila 5. dubna 1541. Za prvního generála byl zvolen proti vlastní vůli zakladatel společnosti - Ignác Loyolský. Na rozdíl od řeholních slibů jiných řeholí profesové TJ kromě tří obvyklých slibů chudoby, čistoty a poslušnosti udělali i čtvrtý slib bezpodmínečné poslušnosti papeži. Síla řehole spočívá v její monarchické a centralistické struktuře. Do jisté míry připomíná vojenskou organizaci. Na čele stojí doživotně volený představený - generál řádu, „zvaný i Praepositus generalis nebo Černý papež, který ve své osobě soustředil nejvyšší výkonnou moc řehole. On jmenuje na omezené časové období provinciály, rektory, praepositi a superiory. On vysílá své vizitátory do provincií na inspekci nebo - pokud je nutné - také na převzetí jejich správy. Generál rozhoduje jako poslední instance o přijetí nebo vyloučení řádového člena a o jeho hierarchickém zařazení.“ (Otruba, G. Der Jesuitenstaat in Paraguay, s. 84)
Zákonodárnou moc má v řeholi v plném rozsahu generální kongregace. Ta může modifikovat řeholní instituce a volí generála, jakož i jeho asistenty, kteří jsou pomocníky generála. Asistenti reprezentují různé národnosti. Území, ve kterých řehole vykonává misijní poslání, se dělí na provincie a ty na asistence. Kromě centralistické struktury dodává sílu řeholi i mimořádně pečlivý výběr kandidátů, jakož i důkladná řádová a profesní formace. Členové řehole jsou zavázáni absolutní poslušností a přísnou disciplínou. Činnost řehole charakterizuje živá aktivita v apoštolátu, která se má projevovat v kultivování filozofického a teologického bádání, v rozvoji všech forem zbožnosti a pastorace. (Srov. Kumor, B. Cirkevné dejiny. Novovek –rozkol v západnom kresťanstve, s. 204-205)
Řehole měla od začátku výrazně církevní a papežský charakter zbožnosti. Misijnímu poslání jezuitů významně napomohla skutečnost, že se řehole mohla již od začátku přizpůsobovat místním podmínkám oblastí, v nichž vykonávala misijní činnost.
Mnozí historici vykreslují TJ jako militantní bojovnici proti protestantizmu. Boleslav Kumor však píše: „Společnost nebyla založena pro boj proti protestantské reformaci, ale z nutnosti se stala hlavní silou boje s touto reformací.“ (Kumor, B. Cirkevné dejiny. Novovek –rozkol v západnom kresťanstve, s. 205)
Je třeba zdůraznit, že i když řehole výrazně přispěla k úspěchu protireformace, jejím původním posláním nebylo potlačování jiných náboženství. Slovenský kardinál Ján Chryzostom Korec o tom píše: „Takový cíl se nenachází nikde v dokumentech řehole ... Co se týče způsobů práce, Ignác dal ještě za svého života roku 1556 důkladné úpravy jezuitům zaslaným do Německa a do Prahy - jezuité mají hledat jedině spásu duší a oslavení Boha, za to se mají denně modlit, dávat dobrý příklad křesťanských ctností, neboť to více působí na srdce než všechno ostatní. Peter Kanízius, druhý apoštol Německa, psal také v roce 1583, že jen dobrotou a láskou vůči protestantům lze získat jejich srdce pro Církev. V tomto duchu jako provinciál poslal i první jezuity do Trnavy.“ (Korec, J. Ch. Cirkev v dejinách Slovenska., s. 599)
Až na výjimky jezuité nesahali k násilným metodám, ale snažili se láskou a trpělivostí získávat nové ovečky do církevního stáda. Nová řehole však sehrála důležitou úlohu při vnitřní obnově samotné Katolické církve. Stala se historickou nezbytností v době, kdy Katolická církev prožívala hlubokou vnitřní krizi.
Ačkoli bula, kterou papež schválil Tovaryšstvo Ježíšovo, ohraničovala maximální počet členů řehole na 60, už o několik let později byl tento počet podstatně vyšší. Navzdory tomuto růstu Ignác jako generální představený nemohl ani zdaleka uspokojit všechny žádosti, s nimiž se na něj obracel papež, biskupové a panovníci. Ignác si uvědomoval, že na dlouhodobé uspokojení naléhavých potřeb Církve nestačí pouze skupina horlivých apoštolů, ale že je třeba vybudovat solidní instituce, které budou trvale připravovat na církevní službu rozumově i duchovně vyspělé pracovníky. Proto v roce 1551 založil v Římě Collegium Romanum, z něhož se zakrátko vyvinula dodnes existující Gregoriánská univerzita, pojmenovaná podle jejího spoluzakladatele a mecenáše, papeže Řehoře XIII. O rok později založil Ignác Collegium Germanicum (pozdější Germanicum-Hungaricum), které vychovávalo duchovní pro země střední Evropy.
Tato kolegia se stala předvojem rozsáhlého jezuitského školství, které mělo význam nejen pro Církev, ale také pro rozvoj celé západní kultury.
Společnost Ježíšova měla hned od počátku mnoho otevřených i skrytých nepřátel. Ignác Loyolský potřeboval hodně trpělivosti, diplomatického taktu a nejednou i rozhodné energie, aby obhájil a upevnil rozvíjející se dílo. Ale nejvíc se spoléhal na Boží pomoc, která vedla k založení řehole a účinně ji doprovázela v jejích pracích.
Ignác Loyolský zemřel 31. července 1556. Tehdy měl jím založený rád už asi tisíc členů
ve třinácti řeholních provinciích a vlastnil kolem 100 domů a klášterů. Jako dědictví zanechal Ignác řeholi, kterou založil, nejušlechtilejší vlastnosti své osobnosti - vojenskou disciplínu, sebeovládání, houževnatost ve svém poslání, absolutní oddanost a poslušnost vůči Bohu a jeho pozemskému zástupci papeži. Ignác měl neochvějnou důvěru v neustálou přítomnost Spasitele při správě Katolické církve. Byl pevně přesvědčen, že v Římské církvi nadále přetrvává kontinuita žijícího Ježíše Krista.
Svou charismatickou osobností, svými vlastnostmi a organizačními schopnostmi, ale především svým sjednocením se s majestátem božského Spasitele Ježíše Krista zapálil oheň v srdcích svých věrných následovníků a položil tak dobrý základ pozdějších výrazných úspěchů řehole v misích, včetně působení misionářů v jezuitském státě v Paraguayi. Celá existence nové řehole měla nadpřirozené zaměření vyjádřené životním heslem zakladatele – omnia ad maiorem Dei gloriam (Všechno k větší slávě Boží).
Papež Pavel V. blahořečil Ignáce Loyolského v roce 1609, v kterém se začala psát historie jezuitského státu v Paraguayi. Svatořečen byl papežem Řehořem XV. v roce 1622. Světcovy ostatky jsou uloženy v boční kapli hlavního jezuitského kostela Il Gesu v Římě.
Řehole se rychle rozrůstala. V době Ignácovy smrti, v roce 1556, „působilo už kolem tisíce jezuitů téměř ve všech katolických zemích Evropy i ve všech portugalských koloniích: od roku 1542 v Indii, od roku 1547 v oblasti Konga, od roku 1549 v Japonsku a Brazílii. Ještě v 16. století začali jezuité s islámskou misí (1561) v Africe a pronikli do Habeše (1557). Ve východní Indii se usadili v roce 1562 v Makau a odtud zpřístupnili Čínu, kde zřídili misijní stanice v Kantonu (1583), Nankingu (1595) a Pekingu (1598). Obzvláště úspěšně se rozvíjely od roku 1590 misie na Filipínách, jediné misijní oblasti, v níž ani později nedošlo k většímu neúspěchu. Japonsko například zcela vyhubilo politicky podezřelé křesťanství a od roku 1637 se úplně uzavřelo před vnějším světem.“ (Otruba, G. Der Jesuitenstaat in Paraguay, s. 80-81)
Stojí snad ještě v této souvislosti za zmínku, že podle jednoho z nejnovějších zdrojů začali jezuité působit na Filipínách ne v roce 1590, jak uvádí Otruba, ale už v roce 1583. (Srov. Tschiggerl, H. Aus der Welt der Jesuitenmission, s. 11)
Karol Dučák
Použitá literatura
1. Autobiografía de San Ignacio de Loyola. (Texto recogido por el P. Luis Gonçalves da Camara entre 1553 y 1555). Dostupné z:
http://biblio3.url.edu.gt/Libros/autobiografia.pdf.
2. Bula Pavla III. z 27. září 1540: Regimini militantis Ecclesiae In: INSTITUTUM SOCIATATIS IESU, VOLUMEN PRIMUM. BULLARIUM ET COMPENDIUM PRIVILEGIORUM. Florentiae: 1892.
3. Faber, G. Ignatius von Loyola der heilige Hidalgo, in: MERIAN Baskenland, Asturien, Galicien, das Monatsheft der Städte und Landschaften im Hoffmann und Campe Verlag Hamburg, 1974, 27. Jahrgang, Heft 4, s. 49-51.
4. Ignaciánsky rok 2021-2022 pripomenie dar duchovných cvičení pre celú Cirkev. In: VaticanNews.
Dostupné z:
https://www.vaticannews.va/sk/cirkev/news/2020-07/ignaciansky-rok-2021-2022-pripomenie-dar-duchovnych-cviceni-pre.html.
5. Ignatius von Loyola und sein Orden. In: Kirche bunt. St. Pöltner Kirchenzeitung. 26. Juli 2015. Nr. 30, s. 15.
6. Korec, J. Ch. Cirkev v dejinách Slovenska. Bratislava: Lúč 1994. 800 s.
7. Kumor, B. Cirkevné dejiny. Novovek –rozkol v západnom kresťanstve. Levoča: Polypress, 2002. 392 s.
8. Muela, J. d. l. H. La memoria y el legado de San Ignacio de Loyola. In: Revista Ecclesia. Dostupné z: https://www.revistaecclesia.com/la-memoria-y-el-legado-de-san-ignacio-de-loyola.
9. Ondruš, R. Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých. Na Slovensku prvé vydanie. Bratislava: Tatran, 1991. 728 s. ISBN 80-222-0277-0.
10. Otruba, G. Der Jesuitenstaat in Paraguay. Idee und Wirklichkeit. Wien: Bergland, 1962. 192 s.
11. Rahner, H. Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality. Vydání první. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2012. 111 s. ISBN 978-80-7412-119-7.
12. Tschiggerl, H. Aus der Welt der Jesuitenmission, in: Jesuiten, 2011, Jg. 84, Nr. 4, s. 11.
Sdílet
Související články:
Z FC otce Martina Höniga: Přímluva na den mikulášské tradice (01.12.2024)
PAST - Velmi silné, až neuvěřitelné svědectví k povzbuzení do posledních dnů (18.10.2024)
POZOR ZMĚNA: Přednáška o novém blahoslaveném Janku Havlíkovi - pro nemoc zrušena! (16.10.2024)
Archanděl Michael: Náš ochránce (28.09.2024)
MANOPPELLO - SAN GIOVANNI ROTONDO – GARGANO - VATIKÁN/ Mocný exorcismus svatého Archanděla Michala (28.09.2024)
Výzva do zbraně: dnes začíná 9denní novéna na sv. archandělu Michalovi (23.09.2024)
Páter Pio - film (23.09.2024)
Rada sv. pátra Pia: Nemyslete na zítřejší události s obavami, ale s nadějí (15.09.2024)
Buďte jako Frassati! (14.09.2024)
Bl. Carlo Acutis v Bobrové, možnost uctění jeho ostatků (04.09.2024)
Poslední český král blahoslavený Karel I. (2. část) (29.08.2024)
Poslední český král blahoslavený Karel I. (1. část) (29.08.2024)
Modlitba o pomoc na přímluvu Jána Havlíka (22.08.2024)
Ján Havlík- mučedník věrnosti (22.08.2024)
Církev bude mít nového blahoslaveného (22.08.2024)
Poslední očitý svědek vysvětluje, co znamenala oběť sv. Maxmiliána Kolbeho (13.08.2024)
Karol Dučák: Pokorný mučedník lásky (doplněno) (29.07.2024)
Svatý Charbel (Šarbel) - poustevník z Libanonu (24.07.2024)
Film: Svatý Šarbel Machlúf (Makhlūf) arabsky مار شربل (24.07.2024)
Svatá Gertruda - prorokyně vzniku úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu (28.06.2024)
Maminka budoucího světce Carla Acutise nabízí rady rodičům (15.06.2024)
Irská lilie svatá Dymphna je skvělou pomocnicí v úzkostech a depresích (28.05.2024)
Carlo Acutis bude svatořečen (24.05.2024)
Po stopách svatého Floriána (06.05.2024)
Passio Sancti Floriani (04.05.2024)
Eucharistie je moje dálnice do nebe. (04.05.2024)
10 fascinujících skutečností o svatém otci Piovi (02.05.2024)
Pater Pio odmítl rozhřešení ženě (30.04.2024)
30 SVATÝCH, KE KTERÝM SE MŮŽEME UTÍKAT PŘI NEJČASTĚJŠÍCH ONEMOCNĚNÍCH (28.04.2024)
Když šlo o duše, žádná oběť pro něj nebyla příliš velká - otec Dolindo Ruotuolo, 2. část (26.04.2024)
Jako pšeničné zrno... (19.04.2024)
Výročí smrti sv. Bernadety, té, která nebyla dobrá na nic (16.04.2024)
Otevření procesu blahořečení dona Stefana Gobbiho, zakladatele MKH (13.04.2024)
Vzpomínka na Jana Pavla II., odešel v předvečer svátku Božího milosrdenství (07.04.2024)
Bůh ho vedl po tajemné křížové cestě - otec Dolindo Ruotolo 1. Část (04.04.2024)
Foto: Boží hrob v Goleszówě (02.04.2024)
Páter Pio: „Panna Maria je zklamaná, pomozte mi modlit se" (31.03.2024)
Pět svatých, kteří měli vidění pekla (12.03.2024)
Budoucí blahoslavený mučedník Jan Havlík (22.02.2024)
NÁBOŽENSKÝ FANATIK? (Dnes by tak byl označen) (05.02.2024)
Z myšlenek sv. Dona Boska (30.01.2024)
Obrácení svatého Pavla (25.01.2024)
Stanislava Ernstová (20.01.2024)
Kdy přišel svatý Mikuláš? - o jeho zjevení a počátcích poutí do Lutině (05.12.2023)
Novéna ke sv. Mikulášovi (04.12.2023)
Karol Dučák: Turek Berlabei – muslim, který se stal mučedníkem Katolické církve (23.10.2023)
I V POLITICKY NEVHODNÉM ČASE PRO KŘESŤANSTVÍ, sv. Januárius pracoval na šíření Kristova evangelia a záchraně duší z bludů (20.09.2023)
Nádherný list Pátra Pia o strážném andělovi (20.09.2023)
Don Dolindo: „Nelekejte se, je třeba, aby se hrozný hurikán přehnal nejprve nad Církví (07.09.2023)
Svatý Maxmilián Maria Kolbe v Osvětimi (14.08.2023)
Sv. Maximilián Kolbe - mučedník lásky uprostřed Osvětimi (14.08.2023)
Zemřela matka Elvíra, zakladatelka komunity Cenacolo (04.08.2023)
Ó, SV. ANNO, stala si se matkou Panny a Matky, která nám přinesla Spasitele... *** Proč nás Bůh (hned) nevyslyší? (29.07.2023)
27. 7. si připomínáme jedinečný velkomoravský svátek „sedmi statečných“ (28.07.2023)
Nejenom uzdravení – o svatém Šarbelovi jinak (23.07.2023)
Rafał Soroczyński: Scholastika (11.07.2023)
Boží služebník Dolindo Ruotolo - STAŘEČEK „RŮŽENCOVÉ“ MADONY (27.05.2023)
Boží služebník Frank Duff - MUŽ RŮŽENCE a zakladatel Mariiny legie (26.05.2023)
Vranov uctil památku bl. Tita Zemana (18.05.2023)
Světec, který formoval Jana Pavla II. sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu (video) (28.04.2023)
Svatá, která ochraňuje posedlé, trpící samotou a nepochopením (11.04.2023)
Svatý Josef - mlčenlivý muž. Kdo byl Ježíšovým pozemským otcem? (13.03.2023)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ 52: Pastýřka vede své stádo (Působení P. Marie v životě a díle dona Bosca) (05.02.2023)
Bl. Marianna Biernacka - patronka rodin a vzor tchýně (28.01.2023)
Svatí patroni pro rok 2023 (02.01.2023)
Sv. Šarbel Machlúf zemřel během adorace o Štědrém dni - Brožurka Matúše Marcina (27.12.2022)
P. Dolindo Ruotolo: budeš-li mě potřebovat, přijď k mému hrobu a třikrát zaklep. Pomůžu ti + NOVÉNA ODEVZDANOSTI (12.11.2022)
Stojanovo otcovské srdce (11.11.2022)
O všech svatých, nebo: každý z nás může být svatým (01.11.2022)
P. Pio a Karol Wojtyla - důvěrný vztah (23.10.2022)
Svatý Dominik a modrý plášť svaté Marie (19.10.2022)
Výklad jmen hlavních andělů (28.09.2022)
Zachránila přímluva Pátra Pia duši mého umírajícího manžela? (25.09.2022)
POSLEDNÍ NOC PÁTRA PIA (24.09.2022)
Sv. otec Pio z Pietrelciny (+ řada odkazů nejen na články) (23.09.2022)
Úžasný příběh malé Bertl, která nabídla Bohu svůj život za kněze, 2. část (14.09.2022)
Úžasný příběh malé Bertl, která nabídla Bohu svůj život za kněze, 1. část (12.09.2022)
Září – měsíc důležitých liturgických dat a výjimečných svatých (08.09.2022)
Relikvie bl. Karla Rakouského a mše sv. na památku poslední české královské korunovace (05.09.2022)
„Blahoslavená Panna Maria brzy navštíví vaši vlast.“ (20.08.2022)
Svatý Dominik donutil ďábla vyznat nesmírnou moc Matky Boží (08.08.2022)
Kouzlo svatého Dominika (08.08.2022)
Svatá Filoména - "drahá malá světice" faráře z Arsu + Litanie (03.08.2022)
Anne-Gabrielle Caronová (22.07.2022)
Petrův stolec je svorníkem pravé Církve Kristovy (29.06.2022)
Zjevení Boží Matky sv. Faustině (22.05.2022)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 1. část: Vzácnější ve světě než ve své vlasti (16.05.2022)
Karol Dučák: Ukrajinský nacionalismus a jeho nekompromisní kritik, řeckokatolický biskup-mučedník Hryhorij Chomyšyn (16.05.2022)
Svatý mučedník Longinus, setník, který probodl Ježíšův bok (17.04.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXVI. (11.04.2022)
Blahoslavený Carlo Acutis (02.04.2022)
Pouť s modlitbou za mír ke 100. výročí úmrtí císaře Karla na Madeiře + vzpomínka v olomoucké katedrále (31.03.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXV. (28.03.2022)
V červnu bude blahořečena s. Maria Paschalis ze Sobotína (15.03.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXIV. (14.03.2022)
Blahořečení se dočká adorující kněz (08.03.2022)
„Já patřím Kristu, ne vám!“ (01.03.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXIII. (28.02.2022)
Mohou katolíci „uznávat, ctít a přitom neposlechnout“? (21.02.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXII. (14.02.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XXI. (31.01.2022)
Svatá Markéta z Cortony (28.01.2022)
Proroctví sv. Františka z Assisi o znamení posledních dob (18.01.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XX. (17.01.2022)
Veronika, malomocná (16.01.2022)
Co znamená být svatým dnes (13.01.2022)
Lokální ochutnávka svatosti - bl. Titus Zeman (08.01.2022)
Sára Salkaházi, mučednice lásky (07.01.2022)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XIX. (03.01.2022)
Blahoslavený Teodor Romža (31.12.2021)
Mikuláš – svatý mistr v obdarování (23.12.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XVIII. (20.12.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XVII. (06.12.2021)
Jak svatý Páter Pio bojoval proti španělské chřipce (29.11.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XVI. (22.11.2021)
Boží něha ve zpovědnici - svatý P. Leopold Mandić (13.11.2021)
Blahoslavený Rosario Livatino – mučedník víry a spravedlnosti (11.11.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XV. (08.11.2021)
Karol Dučák: Svatý Karel Boromejský – výjimečný zjev v dějinách Církve (04.11.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XIV. (25.10.2021)
Sympatická mariánská úcta svaté Terezii z Lisieux (24.10.2021)
"Odevzdávám svou duši svatému Josefovi a Panně Marii," svatá Rafqa (Rebecca ar-Rayy de Himlaya) (12.10.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XIII. (11.10.2021)
Tři archandělé a moc, ukrytá v jejich jménech (29.09.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XII. (28.09.2021)
Varování otce Pia (25.09.2021)
Jak Panna Maria zachránila Pátra Pia (25.09.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších XI. (13.09.2021)
Oslavy 1100. výročí mučednické smrti sv. Ludmily (12.09.2021)
Anička Zelíková, kandidátka blahořečení, zemřela před 80 lety (11.09.2021)
Proč Fulton Sheen každý den setrvával hodinu v adoraci? (03.09.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších X. (30.08.2021)
Facka a přátelství (30.08.2021)
Ďábel je blízko lidem, kteří proklínají: (19.08.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších IX. (16.08.2021)
Edita Stein - povzbuzení k hledání pravdy (09.08.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších VIII. (02.08.2021)
Bl. sestra Zdenka Schelingová (30.07.2021)
Sv. Marta, Marie, Lazar a přátelství (29.07.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších VII. (19.07.2021)
Nová facebook stránka: Anna Bohuslava Tomanová (18.07.2021)
Vladyka Milan Chautur: TĚŽKÁ DOBA (17.07.2021)
Svatá Marie Goretti a její vrah Alessandro (05.07.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších VI. (05.07.2021)
Největší zázrak apoštolů Petra a Pavla (29.06.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších V. (21.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 6. část: Zázraky, akceptované v kanonizačním procesu. (14.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 5. část: Blahořečení a svatořečení (12.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 4. část: Posmrtná pouť mezi Boží vyvolené (10.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 3. část: Začátek konce a křížová cesta (08.06.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších IV. (07.06.2021)
Svatý Ildefons, obránce Panny Marie (06.06.2021)
Sv. Juliana z Liege (Lutychu), řeholnice z 13. století, která nám přinesla svátek Božího těla (05.06.2021)
Karol Dučák: Svatý Jan z Nepomuku - 2. část: Johánek z Pomuku (04.06.2021)
Salve Regina - blahoslavený mrzák Heřman (31.05.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších III. (24.05.2021)
Pozdravení z Křepic a od sv. Corony, která dnes 14. května slaví svůj svátek (14.05.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších II. (10.05.2021)
Wojtyla, důvěrník Pátra Pia (30.04.2021)
Řekli svatí a to platí.... ve verších I. (27.04.2021)
Blahoslavený P. Dominik Zavřel v Katolickém týdeníku (24.04.2021)
Svatý Edmund Campion (23.04.2021)
Mše svatá s blahořečením P. Dominika Zavřela - již dnes (17.04.2021)
P. Dominik Zavřel - nový český blahoslavený (09.04.2021)
Postní pátky se sv. Josefem - AKTUALIZOVÁNO (20.03.2021)
Vyšlo již třetí číslo Testimonium martyrii (05.03.2021)
Páter Pio říká, že jde o hřích, který je těžké odpustit - ačkoliv Bůh ví, jak čekat (26.02.2021)
Přesvatá Panna Maria mluví se sv. Donem Boskem (25.02.2021)
Sv. Melichar Grodecký (04.02.2021)
Bl. P. Richard Henkes, SAC (02.02.2021)
Páter Pio před smrtí: Vidím dvě matky (31.01.2021)
Bl. sestra Marie Antonína Kratochvílová (26.01.2021)
Páter Pio jako chlapec - hlupáček (23.01.2021)
Létající Páter Pio zakázal shodit bomby (23.01.2021)
Český kněz Adolf Kajpr SJ - mučedník, který zemřel s úsměvem na rtech (12.01.2021)
Hudba k poslechu - oslava výročí sv. Zdislavy (04.01.2021)
Svatí patroni na rok 2021 (31.12.2020)
Malý Gill (12.12.2020)
Anna de Guigné (11.12.2020)
Vlk proměněný v beránka (05.12.2020)
Vychovatelská moudrost maminky Markéty (05.12.2020)
Blahoslavený Michael Kozal (04.12.2020)
Arcibiskup Cyril Vasil: Sv. Jan Pavel II. - architekt manželské lásky a ochránce rodin - 2. část (02.12.2020)
Svatá Kateřina Labouré - tichý posel Lásky - dokudrama (28.11.2020)
Mučedník v Arménii (28.11.2020)
Blahoslavený Ignatius Maloyan – poselství pro nás (27.11.2020)
"Létající svatý" – Josef Kopertinský (06.11.2020)
Důvod, proč Jan Pavel II. řekl: "Nebojte se" (24.10.2020)
Blahoslavený Carlo Acutis (07.10.2020)
6 poschodí ke svatosti podle sv. Terezky (06.10.2020)
Sv. Michael Archanděl zázračně zachraňuje Řím před smrtící epidemií moru (27.09.2020)
Láska Pátra Pia k Matce Boží (26.09.2020)
Svatý Maximilián Maria Kolbe - "šílenec Neposkvrněné" (13.08.2020)
P. Dominik Zavřel: nový český trapistický mučedník (08.08.2020)
Libanon / Svatý Šarbel Machlúf prosí o pomoc (08.08.2020)
Marie Gorettiová – sedmdesát let aktuální svatosti (06.07.2020)
Marie Goretti a Santa Scorese. Italky, které zemřely pro čistotu (06.07.2020)
Poselství sv. Marie Goretti pro dnešní dobu (06.07.2020)
Kardinál Becciu: Carlo Acutis - život obětovaný za církev a papeže (18.06.2020)
Kniha paní Zdislava z Lemberka (11.06.2020)
Dopis papeže Benedikta XVI. ke 100. výročí od narození Jana Pavla II. (16.05.2020)
Jediný dar, který si Ježíš žádá (08.04.2020)
Stigmata prozrazují tajemství života (08.04.2020)
Jak na kněze, který se mi nelíbí? (30.03.2020)
Sv. Korona a pandemie koronaviru (27.03.2020)
Don Bosko v době moru: Co je nejdůležitější? (18.03.2020)
Svatí, kteří zažili epidemie a pandemie na vlastní kůži (18.03.2020)
Svatá smrt malé Hyacinty a její nesmírné utrpení (100. výročí) (20.02.2020)
Svatí patroni na rok 2020 - Verze pro tisk v PDF formátu. (04.01.2020)
Zemřeli pro Eucharistii. Dokázal bys to i ty? (11.12.2019)
Kateřina Alexandrijská - jedna ze 14-ti pomocníků v nouzi (25.11.2019)
Sv. Rafael Kalinowski - roky se nezpovídal, ale stal se známým zpovědníkem (24.11.2019)
Eucharistický zázrak maličké blahoslavené (09.11.2019)
Vize světic o Nejsvětějším Srdci Ježíšově (16.10.2019)
Co (možná) nevíte o blahoslavené Anke Kolesárové (12.10.2019)
Den Otce Pia strávený ve zpovědnici (23.09.2019)
Zázraky na přímluvu Pátra Pia se dějí i dnes (23.09.2019)
Blahoslavená Benedetta Bianchi Porro, žijící kříž (19.09.2019)
Církev bude mít od září nového blahoslaveného (07.09.2019)
Odkaz sv. Šarbela (Charbela) (23.07.2019)
Pilíře Církve (29.06.2019)
Překážky Duchu Svatému v nás (09.06.2019)
DŮLEŽITÉ PŘIPOMENUTÍ: Skutečným nepřítelem Církve jsou špatní katolíci (28.05.2019)
Nemusíš být dokonalý na to, abys byl svatý (09.03.2019)
O svaté Dorotě (12.02.2019)
Závěť svaté Bernadety (08.02.2019)
Mons. Petr Piťha: Kázání k otevření Roku sv. Anežky České, 21. 1. 2019 (03.02.2019)
Sv. Maxmilián Kolbe a ekumenismus (29.01.2019)
Tělo mladého Itala v procesu kanonizace se (ne)našlo neporušené, ale integrální - upřesnění (28.01.2019)
Ruský major zachránil Karola Wojtylu (22.10.2018)
Papež Pavel VI. - papež mnoha prvenství (12.10.2018)
Jsi rozvedený? I ty se můžeš stát svatým (09.10.2018)
"Panna Maria, moje láska" - světec, který inspiroval pět papežů (03.10.2018)
Zázraky Pátra Pia na pohlazení duše (27.09.2018)
Boj Pátra Pia s knížetem temnoty (26.09.2018)
Láska Pátra Pia k vlastní matce (23.09.2018)
Kajícník bez lítosti (23.09.2018)
... a ráno usnul Otec Pio v náručí nebeské Matky (23.09.2018)
Ano, svatá Církev má i patrona alkoholiků. Seznamte se - Matt Talbot (16.09.2018)
Záznam mše sv. - Blahořečení Anny Kolesárové + pořady (01.09.2018)
Anka Kolesárová vs. duhový Pride (29.08.2018)
Svatost, která vyrušuje. K reakcím na blahořečení Anky Kolesárové (29.08.2018)
Jak svatá Monika bojovala o svého syna (27.08.2018)
Kříž neplodnosti a jak ho snášet s pomocí svatých (20.08.2018)
Svatá Anna (27.07.2018)
Richard Frasl - Martyr lásky k bližnímu (23.07.2018)
Začal beatifikační proces Chiary Corbelly Petrillo (21.07.2018)
Příběh naděje na život v Kristově lásce - sv. Marie Magdaléna (19.07.2018)
Věrní apoštolové Krista (28.06.2018)
TV Lux: beseda na téma Blahořečení Anny Kolesárové (05.06.2018)
Annu Kolesárovou prohlásí za blahoslavenou 1. září v Košicích (04.06.2018)
Svatá Rita - patronka neřešitelných situací (22.05.2018)
List papeže Františka k repatriaci kardinála Josefa Berana (28.04.2018)
Polsko má novou blahoslavenou (28.04.2018)
Proč chtějí feministky změnit význam příběhu o sv. Marii Magdaléně (26.04.2018)
Pontifikát Jana Pavla II. změnil běh světových dějin (04.04.2018)
Budeme mít nového blahoslaveného? Začíná proces blahořečení biskupa Hloucha (30.03.2018)
Nový Kolbe? Policajt z útoku v Trèbes byl konvertita (27.03.2018)
Slovensko bude mít novou blahoslavenou - mučednici čistoty Anku Kolesárovou + výčet probíhajících procesů blahořečení (10.03.2018)
Svatá Agáta - patronka žen trpících rakovinou prsu (05.02.2018)
"Nechte děti přicházet ke mně!" Dívky, které v utrpení nastoupily cestu svatosti (02.02.2018)
Světec, který založil hnutí jako reakci na Zednářství (08.01.2018)
19-letá studentka nebo IT-čkář v procesu blahořečení. Mění se koncept svatosti? (02.12.2017)
* Kdo nesmí chybět při blahořečení Titusa Zemana? Korbuly! * Soudní proces s Titusem Zemanem a spol (30.09.2017)
Nový blahoslavený: Salezián don Titus Zeman - mučedník za duchovní povolání (27.09.2017)
Rozhovor s kardinálem Amatem o kandidátovi blahořečení Titusovi Zemanovi (27.09.2017)
Raději smrt než hřích - mučednice čistoty Anka Kolesárová (07.09.2017)
Matka, která nezemřela. Proč vidí všichni Chiaru Corbelli v nebi (30.08.2017)
Jsi nádherný ve svých svatých! (29.08.2017)
Žena, která předběhla apoštoly (20.07.2017)
Apoštol Pavel na jevišti světa (28.06.2017)
Apoštol Petr - spolupoutník v dozrávání víry (28.06.2017)
Fatimská zjevení nám připomínají patronát sv. Josefa (21.04.2017)
O. biskup Pavel Konzbul zve: výstava Svědkové lidskosti (06.04.2017)
Svatý Izidor Sevilský - patron internetu - 4.dubna (04.04.2017)
Svatý Josef, můj otec a zachránce (20.03.2017)
Pius XII., černá legenda se chýlí ke konci (04.03.2017)
Svatá pro ty, kteří trpí v rozbitých, nevěrných a zneužívajících manželstvích (04.03.2017)
Jan z Damašku a jeho příběh, jak čelit nenávisti a nepřízni (11.02.2017)
Když zemře Bůh, máme ještě svatého Mikuláše (06.12.2016)
Co nám říká příklad svaté Barbory (04.12.2016)
Svatá Kateřina byla nejen krásná a moudrá (25.11.2016)
Viva Cristo rey! - Ať žije Kristus Král! (17.11.2016)
Moderní – a málo známé – zázraky Padre Pia (28.10.2016)
Beatifikace „Anděla z Dachau“, rodáka z Moravy (27.09.2016)
* Přímý přenos svatořečení Matky Terezy * Tv film o Matce Tereze - Pero v Boží ruce na TV Lux (30.08.2016)
Řekla mu "Rabbuni", což znamená "Mistře"! (22.07.2016)
Sv. Marie Goretti - Mučednictví nebo „fanatismus“? (+ film) (06.07.2016)
Antonietta Meo se možná stane nejmladší svatou v dějinách církve (06.06.2016)
Conchita Armida: Láska k manželovi mi nikdy nebránila milovat Boha (28.03.2016)
Marek z Aviana – patron a štít Evropy (10.03.2016)
Dcera svaté Gianny odhalila tajemství matčiny svatosti (01.03.2016)
Nová svatost (27.02.2016)
Na Moravě narozený kněz Unzeitig bude v září blahořečen (16.02.2016)
Jeden z dekretů uznává martyrium sudetského Němce, o. Engelmara Unzeitiga, rodáka z Hradce nad Svitavou (24.01.2016)
Alice Montbarová - matka sedmi svatých (14.01.2016)
Služebnice Boží, matka Marie Elekta od Ježíše (1605–1663) (12.01.2016)
Páter Pio a jeho anděl strážný (25.11.2015)
Ve Vatikánu prověřují zázrak na přímluvu Zdenky Cecílie Schelingové (11.11.2015)
Biskup Cikrle požehná v září památník svaté Zdislavy (20.09.2015)
Nelze být šetřena, neboť jsem milována. (05.09.2015)
Pavol Korbuly (02.08.2015)
Obrácena láskou, nikoli ideologií: Arcibiskupovy úvahy o Dorothy Dayové (07.07.2015)
Anička Zelíková o božském Srdci Páně (11.06.2015)
Marianské vzdechy sv. Filipa Neriho (29.05.2015)
V San Salvadoru byl blahořečen arcibiskup Oscar Romero (25.05.2015)
Miriam Baouardy a Marie Alfonzina - první palestinské světice (15.05.2015)
Farář z Titanicu má být svatořečen (26.04.2015)
Novéna ke sv. Donu Boscovi při příležitosti 200. výročí jeho narození (25.01.2015)
Občasník Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové (15.01.2015)
Papež schválil dekret o heroických ctnostech boromejky Vojtěchy Hasmandové (07.12.2014)
Svatý Mikuláš není automat na dárečky. Alternativní způsob slavení tohoto svátku v rodině. (05.12.2014)
Světec svědomí a sociální spravedlnosti (02.11.2014)
Mrtví bez porušení rozkladem (02.11.2014)
Ostatky sv. Kříže potvrzují historicitu evangelií (28.10.2014)
Blahořečení Rolanda Riviho (16.10.2014)
Zázrak na přímluvu o. Jerzyho Popieluszka (14.10.2014)
O víře, Ježíšovu Srdci a andělích (03.10.2014)
Odborníci schválili exhumaci P. Josefa Toufara (03.10.2014)
Relikvie srdce sv. J. M. Vianneye v ČR (16.09.2014)
Video: Publicista Doležal: Páter Toufar má být pohřben v Číhošti (02.09.2014)
Svatá Veronika Giuliani hovoří ke kněžím (30.08.2014)
Myšlenka bl. sestry Zdeňky o lásce k Bohu (31.07.2014)
Relikvie svatého Jana M. Vianneye připutuje také do Brna (02.07.2014)
Svatý Antonín, heretik a oslice (13.06.2014)
Tomáš Týn – Služebník radosti - beseda s paní Helenou Wünschmann (04.05.2014)
Životopis sv. Jiří Drakobijce (23.04.2014)
V americkém Coloradu došlo k údajnému zázraku na přímluvu blahoslavené Zdenky Schelingové (22.03.2014)
Daroval křesťanům „Salve Regina“– Heřman z Altshausen (Heřman Chromý) (19.03.2014)
Získejte za učedníky všechny národy! (Mt 28,19) (17.03.2014)
Svatá Hedvika Slezská (29.12.2013)
Alexander Schmorell: strážce ducha (06.11.2013)
Za nejvyššího ohrožení zachovala věrnost a víru (27.09.2013)
Jak bude vypadat církev ve 3. tisíciletí? (11.06.2013)
63 zázraků za 8 měsíců (25.05.2013)
Sv. Perpetua a Felicita (25.05.2013)
Svatý Jan Bosco – světec pro dnešní dobu (16.05.2013)
Svatý Rajmund Nonnatus (Nenarozený) (15.05.2013)
| Autor: Roman Tomek |
Vydáno dne 30. 07. 2021 | 1875 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
|
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Znáš tiskoviny z nakladatelství A.M.I.M.S.?
Celkem hlasovalo: 21444
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
|