Na začátku Velkého týdne Naše Paní z Paříže hoří a věž padá. Není světového média, které by neukazovaly tuto tragédii.
Vyjádření Kardinála Duky, Vladimíra Pal'ka a Jána Maršálka.
S němým smutkem v srdci sleduji zkázu pařížské katedrály Notre Dame. Jedná se o jednu z největších evropských kulturních ztrát od zničení starobylého benediktinského opatství v Monte Cassino.
Středověké katedrály, mezi něž patří i pařížská Notre Dame, vyrůstají v symbióze s univerzitními katedrami a formují společnost, kterou charakterizují dvě slova: víra a čest. Katedrála je sídlem biskupa a jeho učitelského úřadu; univerzita sídlem profesora a získaného poznání „sic et non“; klášter pak duchovního života a spirituality. Jsou to právě tyto zmíněné instituce, kterým nepopiratelně vděčíme za to, že na troskách antické a židovské kultury vzniká naše evropská identita tak jak ji známe dnes, a kterou lze právem označit za jeden z největších vrcholů, kterého lidstvo doposud dosáhlo.
V novověku to byla právě korunovační katedrála francouzských králů Notre Dame, ve které působí právník a dominikánský kazatel, Dominique Henri Lacordaire, který tu v 19. století v reakci na zápas o náboženskou svobodu formuluje princip „svobodná církev ve svobodném státě či společnosti“. Princip, který byť pošlapán totalitami 20. století, dal v nově nabyté svobodě vznik kooperačnímu modelu, dnes široce uplatňovanému ve většině demokratických zemí světa.
Píši výše zmíněné jen jako dokreslení nevyčíslitelné kulturní, umělecké, symbolické i civilizační ztráty, kterou v tomto velikonočním týdnu utrpěla nejenom Paříž a Francie, ale spolu s ní i celá Evropa a svět. Jsem z toho skutečně hluboce dojat a rozesmutněn.
Převzato z
www.facebook.com/dominik.duka,
článek z 15. 4. 2019 naleznete
zde.
Zamyšlení Vladimíra Paľka
Na začátku Velkého týdne Naše Paní z Paříže hoří a věž padá. Není světového média, které by neukazovaly tuto tragédii.
Tři věci mě napadají:
Zaprvé bohužel, když končí něco nevýslovně krásné. Victor Hugo končí svůj velký román "Chrám Matky Boží v Paříži" závěrečným dramatem, když Quasimodo z chrámové střechy (která po dnešku už neexistuje) sleduje smrt Claude Frolla při pádu ze střechy i popravu Esmeraldy se slovy: "Ach, vše, co jsem miloval."
Zadruhé, požár je symbolem zániku staré křesťanské kultury Evropy. Ano, katedrála je nádherná, ale Francie i Evropa už dávno ztratily více než tuto pýchu gotiky. Kdo ztrácí ducha, ztrácí i kulturní plody tohoto ducha. Ztráta katedrály umožňuje pochopit i tu větší ztrátu. Znamení.
Zatřetí a navzdory tomuto všemu, a snad právě proto, si budeme moci bez vlastní zásluhy v neděli říci: Christus resurrexit. Christus vincit. Christus regnat. Christus imperat.
Převzato z
www.postoj.sk/,
článek - Krátke správy redakcie - naleznete
zde.
Zamyšlení Jana Maršálka (priestornet.sk)
Ještě, přemýšlejíc o tom, co se včera stalo v Paříži, napadlo mě toto:
Katedrála Notre-Dame stojí více než 800 let. A v Evropě je řada takových nádherných staveb ... Jakým právem kdosi mluví o temném středověku?! Co zůstane po nás? Pokud ještě za osm set let bude tento svět, co budou lidé pak nacházet jako pozůstatek naší doby? Smetiště se stále nerozloženými plasty?
www.priestornet.com
