Některé lidi v naší době naše víra dráždí. Ale jak nám říká Ježíš: „Kdo mě zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích. Jsme ochotni ztratit lidskou vážnost?
Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze,
takže (lidé) byli celí užaslí a ptali se:
„Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky?
Copak to není syn tesařův?
Copak se jeho matka nejmenuje Maria
a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda?
A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné?
Kde se tedy to všechno u něho vzalo?“
A pohoršovali se nad ním.
Ale Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo
jako ve své vlasti a ve své rodině.“
A pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků.
(Mat 13,54-58)
Vzpomínám si na typickou větu komika a charakterního herce jménem Rodney Dangerfield: „Nedostávám žádný respekt“. Toto vyprávění o Ježíši nebyla izolovanou událostí. Ti, kdo měli poznat, kým On je, byli tak zaslepeni svým vlastním hříchem, egocentričností a pýchou, že nedokázali rozpoznat své vlastní navštívení od Boha. Ježíš nezískal žádnou úctu. I nadále čelí stejnému odmítnutí v našem věku, jako je odmítána Jeho Církev.
Toto byla Jeho první návštěva v Nazaretu, Jeho rodném městě, poté, co začal svou veřejnou službu. V obyčejnosti svého posvátného člověčenství byl pro ně prostě příliš velký. Pohoršovali se nad vtěleným Bohem! Vždyť byl synem tesaře a v sousedství žila Jeho rozvětvená rodina! Jak mohl hlásat takové poselství o pokání? Jak mohl dělat zázraky? I jiné evangelní zprávy informují o stejném druhu duchovní slepoty, která se projevovala u těch, kteří ho měli přijmout. Marek píše, že mnozí z jeho sousedů ho považovali za blázna! (srov.Mk 3, 21)
Tak je tomu i s těmi, kdo nosí Jeho jméno – křesťany – pokud se skutečně snažíme kráčet po Jeho cestách, účastnit se Jeho pokračujícího vykupitelského poslání, být věrni Jeho pokračujícímu dílu prostřednictvím Jeho mystického těla, Církve, které jsme členy.
Budou - a také to dělají - se nad námi pohoršovat!
Žijeme v nové pohanské kultuře, která zapomněla na Boha a odmítá existenci jakýchkoli pravd. Některé v naší době naše víra dráždí. Naše trvání na existenci univerzálních pravd o důstojnosti každého lidského života, o manželství jako výlučně možném vztahu mezi jedním mužem a jednou ženou, o prvenství náboženské svobody a o našich povinnostech vůči sobě navzájem, a zejména vůči chudým, může vyvolávat vážné a agresivní reakce.
Tato Ježíšova slova by měla zaznít v našich srdcích, srazit nás na kolena a dodat nám ocel do páteře: "
Kdo mě zapře před lidmi, i já ho zapřu před svým Otcem, který je na nebesích." (Mt 10, 32) Pro většinu z nás to alespoň zatím nebude znamenat fyzickou újmu. Může to však znamenat, že se nám budou vysmívat, že budeme snášet pomluvy, že nás budou diskriminovat, že ztratíme férové přátele a že se nám zavřou dveře do kariéry, protože nechceme dělat kompromisy s pravdou.
Jsme ochotni ztratit lidský respekt, lidskou úctu?
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/blogs/jesus-calls-us-to-testify-to-him-even-if-it-means-persecution/, 2. 8. 2024
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
