
Čas s Ježíšem v Eucharistii je recept na hledání pokoje, který naše duše tak potřebuje. Adorace je jedním z nejkrásnějších způsobů, jak strávit čas v modlitbě. Jde o čas strávený s Ježíšem v Eucharistii. Bílá hostie je viditelná ve zlaté nebo stříbrné schránce zvané monstrance. Dokonce i když není vystavena našim očím, můžete se modlit v Ježíšově přítomnosti před svatostánkem.
br>
Věřící často tráví hodinu v adoraci. Je to z praktických důvodů: kostely (zvláště v Polsku, ale i na Slovensku - např. Farnost Dobrého Pastýře, Žilina-Solinky; pozn. Verim.sk), které mají 24hodinovou adoraci, mají zpracovaný plán, aby Ježíš v Oltářní svátosti nebyl nikdy osamělý. Je v tom i duchovnost, protože Kristus v Getsemanech se ptá svých učedníků: "
To jste nemohli ani hodinu bdít se mnou?" (Mt 26,40)
Pro začátečníky v adoraci mohou být tyto tipy užitečné:
* Pamatujte, že Pán tráví tuto hodinu s vámi. Dovolte mu dívat se na vás.
* Když začínáme s adorací, ptáme se - jak máme adorovat? Na kolenou a s radostí v srdci - to je jedna z cest. Jako ženich hledí na svou nevěstu, která kráčí po ulici, jako matka, která se dívá na svého novorozence, jako syn nebo dcera, která se po dlouhé cestě vrátí domů, to jsou způsoby, kterými bychom měli vnímat přítomnost našeho Pána.
* Buďme ti, kteří se zamilovali, nebo mají pocit, že se dívají do očí druhého a z toho druhého chtějí pít.
Usilujme o takovou úroveň intimity, vlastního ticha a radosti, když přicházíme na adoraci.
Pokud to tak necítíme, vězme, že Pán to všechno koná. Mnohem více se těší, že je v naší přítomnosti, než že my jsme v Jeho.
Proč bychom měli jít na adoraci?
Pokud se chceme naučit sedět Ježíši u nohou, vyberme si lepší část a nasměrujme naše uši na Boží slova a naše oči na Boží pohled, abychom mohli udělat to, co se modlíme v modlitbě Otčenáš: "
... buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi ... "
Strávit čas před Eucharistií je jako být poctěn audiencí u Krále nebes. Proč bychom to nevyužili? Nevíte, co dělat? Nevíte, co říct? Každý vztah začíná ochotou přijít a strávit jistý čas. Jděte a pokud je to vaše první setkání, zůstaňte sedět a uvažovat nad tím, že toto je Kristus. Takto vypadá láska.
Jak jsem uvěřila,
že Eucharistie je živý Kristus?
(svědectví)
Ve skutečnosti to začalo Bobem Dylanem ... Když mi přátelé na vysoké škole řekli, že věří, že Eucharistie na mši už není chléb, ale opravdový Ježíš Kristus, nerozuměla jsem jim.
"
Máš na mysli, že věříš, že chléb připomíná Krista při jeho poslední večeři, že?," řekla jsem. Řekli mi, že ne. Nevěřili, že je to nějaký chléb po proměňování. Byl to už jen Ježíš. Jen vypadal navenek jako chléb.
Když jsem konečně pochopila, co říkají, myslela jsem, že se zbláznili. Během všech těch let, kdy jsem chodila do kostela, mi nikdo nikdy neřekl nic podobného. Takže nejprve mě museli přesvědčit, že Církev v to skutečně věří. Máme katechismus a tato doktrína je velmi jasná. V oněch dobách však katechismus neměli, a tak nebylo jednoduché zjistit, jestli jste slyšeli skutečnou církevní doktrínu nebo jen zvláštní myšlenky nějakého člověka.
Myslím, že to bylo v knížce od Ludwiga Otta
Fundamenty katolických dogmat, když se mi přátelé snažili dokázat přítomnost Ježíše v Eucharistii. Cokoliv mi řekli, přijala jsem to jaksi s nevolí. Všechny věci, které jsme jako katolíci dělali, mi dávaly větší smysl - pokleknutí, čištění nádob kněžími a mnoho jiných pravidel, kterými se řídí ten, kdo chce jít k přijímání. I když jsem byla už taknějak přesvědčená, že skutečná Ježíšova přítomnost byla reálnou doktrínou, pořád jsem to vnímala jako bláznovství. Proč by Bůh chtěl vzít na sebe podobu chleba? Proč by chtěl být jídlem?
Bob Dylan mi pomohl toto celé pochopit. Poté, co jsem na střední škole ztratila víru, opět jsem se otevřela křesťanství právě kvůli Bobovi Dylanovi. Koupila jsem si jeho alba a zamilovala jsem si je všechny - dokonce i křesťanské. V titulní skladbě ze svého alba
Saved stručně shrnul své protestantské přesvědčení takto:
"Byl jsem oslepen ďáblem /
Narodil jsem se už zničený /
Chladný jako kámen - mrtvý /
Jak jsem vyšel z dělohy /
Jeho milostí se mě dotkl /
Jeho slovem jsem byl uzdraven /
jeho rukou jsem byl vysvobozen /
Duchem Svatým jsem byl poznamenán /
byl jsem zachráněn krví Beránka."
A potom to zopakoval: "
Spasený Krví Beránka." Uvěřila jsem všemu, co řekl - doslova. Pochopila jsem, jak byl Dylan "
narozený už zničený." Všichni jsme krví spojení s Adamem. Ale jak se mohla Ježíšova krev před dvou tisíc let dostat z Palestiny, aby zachránila Boba Dylana nebo mě dnes?
Protestanté tvrdí, že se tak činí duchovně. Ale tomu jsem nedokázala uvěřit. Bůh učinil věci mnohem přirozenějším způsobem jako v každém jiném případě, o kterém jsem měla informace.
Kdyby Bůh chtěl, aby Ježíšova krev zvrátila to, co jsem zdědila z krve Adama, pomyslela jsem si, že krev by měla být vlastně ve mně. A tehdy jsem to zjistila. "
Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život," řekl Ježíš. "
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj."
Ježíš vystrašil lid těmito slovy, tak říká Jan - ale on to myslel vážně. Apoštolové se museli uklidnit, když si uvědomili úlohu, kterou chléb a víno sehráli při přijetí krve. Svatý Pavel to popsal několik desetiletí po Poslední večeři asi v roce 53. A to bylo to.
Byli jste spaseni přímo krví Ježíše Krista - ne duchovně.
Dokonce i Bob Dylan to přiznal později během své kariéry, když po odchodu z křesťanské sekty zpíval: "
Nikdy jsem nedokázal naučit se pít tuto krev a nazvat ji vínem." Písmo mi naplnilo obraz. Zejména ten jeden. Hodně z Písma najednou nabere nový obraz, když vnímáte, že Bůh připravuje cestu pro Eucharistii: Melchizedechův chléb a víno, mana na poušti, Beránek a rozmnožování chlebů. Ale poprvé mi vše dávalo smysl po meditaci nad večeří v Emauzích. V příběhu se Ježíš setkává se dvěma učedníky po své smrti. Nepoznávají ho, dokud neláme chléb - pak jim zmizí. To mi nikdy nepřišlo jako skutečné. Opět se mi nelíbil obraz Ježíše v přeneseném významu. Udělal mnohé zázraky, například se slinami a blátem. Nedělal nějaké čarodějnické triky, že by zmizel a pod. Byla jsem ochotna přiznat, že udělal něco zvláštního, že něco odevzdal nám pozemským tvorům. Ale co se nám pokoušel svěřit? Eucharistie to jasně říká: už nejsem s tebou v této podobě (moje tělo), ale v této podobě (chléb). A tak jsem uvěřila. A stále věřím.
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek ze 16. 4. 2018 naleznete
zde.