Dnes mnozí katolíci hledí na svatou Dymphnu jako na vzor nejen víry, ale i odvahy a modlí se k ní za ochranu, uzdravení a klid v obtížných situacích. Světice je také patronkou duševně nemocných, těch, kdo prožívají úzkosti a ocitli se v depresi.
Svatá Dymphna (Dymfa) se narodila v 7. století na území dnešního Irska do rodiny oplývající bohatstvím a tak se každému zdálo, že její život je předurčen ke šťastným dnům. Jedináček Dymphna, dítě otce Damona a mimořádně krásné matky vyrůstala v příjemném ovzduší, rodiče se starali, aby jí nic nechybělo. A Dymphna se jim odplácela poslušností a mimořádnou skromností, což bylo pro palácový život poněkud neobvyklé.
V Irsku bylo v té době díky svatému Patrikovi křesťanství akceptováno, mělo mnoho stoupenců, ale mnozí pokřtění se stále museli ukrývat. Přestože její šlechtická matka byla také pokřtěna, otec setrvával v pohanství. Boží prozřetelností a prozíravostí věřící matky dostala Dymphna za chůvu zbožnou křesťanku, která v této víře vychovávala děvčátko a připravovala je na křest.
Tuto svátost jí udělil páter Gerebran, který se později stal i jejím zpovědníkem, učitelem a přítelem. Byl to mimořádně svatý kněz, učil ji křesťanskému životu a uváděl ji do pravd víry, takže v moudrosti a milosti dělala velké pokroky. A přestože po matce zdědila neobyčejnou krásu, kterou vzbuzovala obdiv a zájem, přece si za svého ženicha zvolila, stejně jako jiné irské panny, Ježíše Krista a složila slib čistoty a zachování panenství až do smrti.
14letá dívka přišla o matku, byla to první tragická událost v jejím životě. Smrt matky poznamenala její život utrpením a s ještě větší horlivostí se obrátila k Bohu. Otec snášel smrt milované družky velmi těžce, dlouhé týdny se nedokázal vzchopit z bolesti smrti a začal se chovat jako blázen. Na královském dvoře začali propadat obavám, protože Damon nebyl schopen plnit své povinnosti a každým dnem se propadal do hlubšího smutku. Rádci ho tedy začali přesvědčovat, že nejlépe udělá, když se znovu ožení.
Hned se i začala hledat nová manželka pro vladaře, ale Damon, stále uchvácený krásou, moudrostí a laskavostí své ženy nedokázal přijmout jinou ženu. Ani jedna se totiž nepodobala jeho milované. Damon se jako pohan mohl podle jejich zvyků oženit po smrti manželky se svou dcerou za podmínky, že je ve věku vdávání. A právě tento krutý zvyk ovlivnil život Dymphny a jejího bláznivého otce Damona, který viděl dceru jako kopii své manželky a dostal ďábelský plán se s ní oženit.
Sotva Dyphna slyšela návrh svého otce, vyděšeně utíkala za knězem Gerebranem a ptala se, co má dělat. Kněz, vidíce, že je tato svatá duše ve velkém nebezpečí jí poradil, aby svou odpověď otci odložila a utekla za hranice království. Dyphna ho poslechla, vyžádala si od otce 40 dní na odpověď a tajně se připravovala na útěk.
Dymphna se spolu s otcem Gerebranem dostala na útěku do belgických Antverp, kde se zastavili, aby si odpočinuli, ale z přístavního města spěchali dál. Dojeli do malé vesničky Geel, kde byli velmi mile přivítáni a začali se zde cítit jako doma.
Vladař Damon však útěk své dcery bral jako zradu a vyhlásil po ní pátrání. Když mu špioni prozradili místo, kde se Dymphna nachází, sám se tam vydal. Setkal se s páterem Gerebranem, který ho chtěl od pohanské myšlenky oženit se s vlastní dcerou odvrátit, ale když viděl, že jeho slova jsou marná, začal ho strašit věčným soudem. Damon se rozzuřil nejen proto, že kněz pokřtil jeho dceru a přiměl ji k útěku, ale z tváře do tváře mu dal najevo, že nejvyšší autoritu má Bůh a nemá pochopení pro jeho vztah k dceři. Rozzuřený vládce vytasil meč a jednou ranou sťal kněze.
Myslel si, že když odstranil překážku, dcera se s ním poslušně vrátí domů a tehdy už 15letá Dymphna se stane jeho manželkou. Ona mu však říkala o jiném Ženichovi, kterému odevzdala nejen své srdce a ruku, ale i tělo a duši.
Damon nemohl bojovat proti Bohu přímo a tak udělal cosi, co se za normálních okolností považuje za neuvěřitelné a mimořádně kruté. V aktu šílenství se nerozpakoval opět vytasit meč a podřízl hrdlo vlastní dcery. Dymphna padla na kolena a jen pohybem rtů vyslovila akt oddanosti své duše Bohu a Nejsvětější Panně a poté mrtvá klesla k nohám svého otce. Psal se 15. květen mezi lety 620 a 640.
O téměř šest set let později byla v roce 1249 kanonizována a pro její mladý věk, kráse a volbě panenství i mučednictví se nazývá také Irská lilie a jejími atributy jsou meč (nástroj jejího mučednictví), jetel (symbol Irska), bílá lilie (symbol panenství).
Dymphnina smrt a také smrt kněze Gerebrana všechny vesničany šokovala. Jejich těla pak uložili v jeskyni a vchod do ní zasypali kameny. Obliba těchto dvou mučedníků však neustále rostla a šířila se po celé zemi i za jejími hranicemi. K jeskyni přicházeli poutníci, aby uctili smrt mladé dívky, která s tak velkou odvahou obětovala svůj život na obranu čistoty a křesťanské důstojnosti. A velmi rychle se ukázalo, že u jejího hrobu našli uzdravení duševně nemocní, lidé trpící epilepsií, kterým lékaři nedávali žádnou naději na vyléčení.
Podle lidového vyprávění se traduje, že když bylo nařízeno odsunout kameny od vchodu do jeskyně, ukázaly se tam dva bílé náhrobky, vytesané do kamene jakoby andělskýma rukama. Po otevření hrobů se těla Dymphny i kněze Gerebrana našla neporušená, přičemž svatá dívka měla nad složenýma rukama na hrudi plaketu s nápisem: "
Zde leží svatá panna a mučednice Dymphna."
Dnes se v bývalé vesničce Geel, která se stala městem, nachází farnost svaté Dymphny s jí zasvěceným kostelem, který postavili na místě jejího původního hrobu a její relikvie jsou uloženy ve zlatém relikviáři.
Dymphna proslavila svůj "druhý domov" i jinak. Geel je prvním místem na světě, kde začala inovativní léčba lidí s duševními chorobami. Stalo se tak vlastně proto, že si to vynutili samotní nemocní, kteří houfně začali přicházet do Geelu, hledajíc pomoc a uzdravení u svaté Dymphny. Ve 13. století tam dokonce u kostela zřídili malou nemocnici, o kterou se staraly augustiniánky.
I v našem moderním světě svatá Dymphna nejen zázračně osvobozuje lidi od duševního a duchovního utrpení, způsobeného nemocí, ale také zdravým lidem, včetně lékařů, připomíná zásady pravé křesťanské lásky.
Prosebná modlitba
Svatá Dymphno, na tvou přímluvu a modlitbu chci poprosit dobrého Boha Otce a nejdražší Matku Marii, aby mě zachovali v dobrém zdravotním stavu těla, duše i mysli a chránili mě před depresemi, neurózami a jinými duševními chorobami a jejich následky v mém životě.
Od špatné nálady, smutku a deprese,
na přímluvu svaté Dymfny, zachraň mě, Bože.
Ze všech druhů neopodstatněných a agresivních obav,
Ze zlých, temných myšlenek o mně a mém životě,
Od hyperaktivity, agrese, otupělosti, derealizaci,
Ze ztráty pocitu vlastní identity a blízkosti k těm, kteří mě milují,
Z nedostatku spánku nebo nadměrné ospalosti,
Z nedostatku chuti k jídlu nebo nadměrné chuti k jídlu,
Z toho, že nedokážu uživit svou rodinu, zejména děti,
Ze všech stavů úzkosti, které mě paralyzují a nedovolují mi normálně žít,
Odkdy jsem pro nemoc přišel o práci,
Z neustálé únavy a izolace od světa a lidí,
Z extrémů v prožívání nálad a emocí,
Ze všech somatických symptomů, které vyplývají z nemoci mé mysli,
Od záchvatů paniky a dušnosti,
Ze všech symptomů, které prožívám (uveďte své příznaky).
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 27. 5. 2024 naleznete
zde.
obrázky
