ISIS vede nekompromisní válku, která obnáší i náboženské a územní čistky křesťanů a dalších menšin z Blízkého východu. Nedávné události v Texasu nám připomínají, že ISIS není jen regionální hrozbou.
Chtěl bych začít tímto citátem z Dabiqu – internetové publikace ISIS určené křesťanskému světu –, který říká: „Dobudeme váš Řím, rozlámeme vaše kříže a zotročíme vaše ženy, se souhlasem Alláha...“
Abú Bakr Naji, jeden z intelektuálních tvůrců ISIS, zveřejnil na internetu knihu, v níž nastínil strategii a vizi této organizace. Napsal: „Džihád není nic jiného než násilí, hrubost, terorismus, zastrašování lidí a masakrování.“ To je scénář, podle něhož ISIS hodlá realizovat svůj velký plán – náboženskou a územní čistku křesťanů a dalších menšin na Blízkém východě.
Není pochyb o tom, že Blízký východ je v plamenech; zatímco mezinárodní společenství přihlíží, křesťané a další náboženské menšiny trpí porušováním lidských práv a náboženskou perzekucí nejhoršího druhu.
Jsme svědky genocidy křesťanů?
Článek 2 úmluvy OSN (o zabránění a trestání zločinu genocidia – z roku 1948) definuje genocidu jako „některé z následujících jednání spáchané s úmyslem zničit, zcela nebo zčásti, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: zabíjení členů této skupiny a způsobení vážné tělesné nebo duševní újmy členům této skupiny...“
Skutky ISIS ukazují jasný záměr – násilné a brutální popravy křesťanů a jezídů, kteří zastupují odlišné „národnostní, etnické, rasové a náboženské skupiny“ v Iráku. Záměrem ISIS je však více než zničení; jeho cílem je vymazat minulost, přítomnost a budoucnost křesťanů a jezídů.
Mezinárodní společenství stojí před problémem, jak stíhat genocidu páchanou ISIS. ISIS není skutečný stát a nedodržuje žádné mezinárodní právo. Mezinárodní společenství ještě nepřišlo na to, jak se s ISIS vypořádat.
Až nadejde čas, měl by být ISIS stíhán „mezinárodním soudem“? Tato otázka vytváří pro mezinárodní společenství velký problém, protože bude zapotřebí vyšetřovat některé státy, které lze považovat za „spolupachatele genocidy“, protože umožňují průchod bojovníků a zbraní a poskytují ISIS další formy podpory včetně financování.
Je také důležité mít na paměti, že ISIS vede takový druh války, jež se zaměřuje na kolektivní psyché (představivost a emoce lidských bytostí), což také odpovídá kritériím genocidy. Tento postup přesahuje brutální fyzickou sílu. Vytváří strach. ISIS vede válku živenou strachem.
Pro křesťany na Blízkém východě patří strach a pocit opuštění k největším křížům, které musí nést. „Cítíme se zapomenutí a izolovaní. Někdy si klademe otázku, že když nás tady zabijí, jak asi budou reagovat křesťané na Západě. Udělají pak něco?“ Tak zněla prorocká prosba iráckého chaldejského patriarchy Louise Saka I. ještě předtím, než ISIS uchvátil části Iráku a Sýrie.
ISIS vede nekompromisní válku, která obnáší i náboženské a územní čistky křesťanů a dalších menšin z Blízkého východu. Nedávné události v Texasu nám připomínají, že ISIS není jen regionální hrozbou.
Svět musí reagovat. Nesmíme dovolit vyhlazení křesťanství na Blízkém východě!
Sarkis Boghjalian je výkonným ředitelem americké pobočky organizace Pomoc církvi v nouzi. Tento text je výňatkem z jeho přednášky na konferenci „Náboženské čistky prováděné Islámským státem a naléhavost strategické reakce“, jež se konala v květnu 2015 v New Yorku a byla sponzorována Hudsonovým institutem.
19. 6. 2015, Church in Need
Převzato z
http://claritatis.cz,
článek naleznete
zde.
Je islám náboženstvím války, nebo míru?
Poté, co byla na internetu zveřejněna zvuková nahrávka s poselstvím chalífy Islámského státu, jeden z expertů uvedl, že to, jak tato organizace chápe islám, je výzvou pro všechny muslimy, aby přehodnotili islámské dějiny. „Jediným řešením je radikální reforma toho, jak sami muslimové vnímají islámské dějiny,“ napsal v polovině května pro AsiaNews P. Samir Khalil Samir, egyptský jezuita a prorektor Papežského orientálního ústavu.
Islámský stát zveřejnil nahrávku svého vůdce Abú Bakra al-Bagdádího, který řekl: „Pro žádného muslima neexistuje žádná omluva, aby nemigroval do Islámského státu... přidat se (k jeho boji) je povinností každého muslima. Vyzýváme vás, abyste se buď připojili, nebo pozvedli zbraně (bojovali), ať už se nacházíte kdekoli.“
Na nahrávce také říká, že „islám nikdy nebyl náboženstvím míru. Islám je náboženstvím boje. Nikdo by si neměl myslet, že válka, kterou vedeme, je válkou Islámského státu. Je to válka všech muslimů, ale Islámský stát stojí v jejím čele. Je to válka muslimů s bezvěrci.“
P. Samir řekl, že al-Bagdádího poselství je „velmi chytře formulováno, protože odpovídá očekávání části islámského světa,“ a že salafisté – stoupenci hnutí, které si za vzor bere první generaci islámské společnosti –, „se zaradují a řeknou: Konečně jsme našli pravý islám!“
Slovo, které al Bagdádí použil pro migraci, hidžra, má velký význam, uvedl P. Samir. Jako hidžra se označovalo přesídlení Mohameda a jeho stoupenců z Mekky do Medíny v roce 622, což „znamenalo přechod od pokojného islámu k bojovnému.“
P. Samir vysvětlil, že Mohamed si v Mekce počínal nenásilně, ale po roce v Medíně „začal bojovat, nejprve proti Mekkáncům, pak proti kmenům, aby je obrátil... Nakonec jej následovala většina kmenů v Arábii. Ty tak nicméně učinily proto, že to pro ně byl vojenský náčelník, a nikoli náboženský vůdce.“
Jezuita toto tvrzení podložil zmínkou o tom, že když Mohamed zemřel, kmeny na Arabském poloostrově se vzbouřily proti jeho nástupci, Abú Bakrovi, prvnímu chalífovi, v odpadlických válkách. Abú Bakr konsolidoval chalífát a rozšířil ho do dnešního Iráku a Jordánska.
„Je zajímavé,“ napsal P. Samir, „že si tento nový ,chalífa‘ zvolil jméno Abú Bakr a že chce rozpoutat svatou válku po celém světě, aby se každý podrobil islámu.“
Al Bagdádího poselství „má za cíl oživit myšlenku, která je v islámu hluboce zakořeněna, a totiž: Vykonejme každý svou hidžru, opusťme všechny ty, kteří chtějí islám míru, a připojme se k pravému islámu, který si podmanil nejprve Arábii, pak Blízký východ a poté Středozemí.“
Islámský stát se objevil uprostřed syrské občanské války a v roce 2014 se rozšířil do Iráku, dobyl značnou část obou zemí a vyhlásil chalífát. Minulý měsíc byl chalífát vytlačen z iráckého města Tikrít, ale 17. května obsadil Ramadi a nyní se blíží k Palmýře, jednomu z největších archeologických nalezišť na Blízkém východě.
P. Samir považuje chalífovo poselství za výzvu mladým muslimům, kteří jsou oddaní svému náboženství, a řekl, že „přesvědčí mnoho muslimských tradicionalistů, aby se stali salafisty a bojovali“.
„Co lze dělat tváří v tvář takovémuto volání do zbraně?“ uvažoval kněz. Uprostřed války Islámského státu „je vojenský boj možná nezbytný, ale nebude rozhodující. Vojenské zásahy omezí násilí, sníží se krveprolití, IS bude zatlačen, ale hnutí bude pokračovat, protože je součástí islámu.“ P. Samir napsal, že „jediným řešením je radikální reforma toho, jak sami muslimové vnímají islámské dějiny“.
Uvedl, že al-Bagdádího tvrzení, že „islám nikdy nebyl náboženství míru“ je přehnané, a že toto náboženství „mělo i mírová období. Říci, že islám znamená jen válku, je také chybou.“
„Islám je válka i mír,“ naznačil P. Samir. „A je nejvyšší čas, aby muslimové znovu přezkoumali své dějiny.“
18. 06. 2015, CNA
Převzato z http://claritatis.cz, článek naleznete
zde.
