Když člověku dochází slova, může spočinout před svatostánkem. Modlit se nebo jen tak setrvávat před Ním, v Jeho blízkosti. Svěřit mu všechno, s důvěrou, že se postará. Vždyť je mu dáma veškerá moc na nebi i na zemi ...
Ježíši Kriste, můj Pane,
který z lásky, kterou máš pro nás lidi,
ve dne i v noci zůstáváš v této svátosti
plné milosrdenství a lásky,
ve které čekáš, zveš a přijímáš všechny,
kteří tě navštěvují.
Věřím, že jsi přítomen v Nejsvětější svátosti oltářní.
Obdivuji tě z propasti své nicoty
a děkuji ti za všechny dary, které jsem od tebe dostal
a obzvlášť za tvou oběť, tvoje tělo, krev, duši i božství v této svátosti.
Za to, že jsi mi dal svou Svatou matku Marii za orodovnici,
za to, že mě v tuto chvíli volá.
Miluji tvé nejdražší srdce,
chci Ho chválit především vděčností
za tento nádherný dar tvé svátostné přítomnosti,
jako Ho i odprošovat za všechny urážky,
kterých se mu dostává při nehodném přijímání Tvého Těla.
Převzato z
Máriina Légia,
článek ze 16. 5. 2024 naleznete
zde.
