"
Slibuji před všemohoucím Bohem, že ti budu věrnou manželkou a že tě nikdy neopustím ... Tak mi Bůh pomáhej." Celým srdcem jsem věřila slovům manželského slibu, který jsme si dali v den našeho sňatku.
Věděla jsem, že přísahu, kterou jsem složila tváří v tváří všemohoucího Boha, nemohu zrušit. Spojili jsme se na celý život nerozlučným manželským poutem a po dvou letech manželství nám Bůh daroval syna.
Tento velký dar mateřství a otcovství a odpovědnost, jaká se s ním spojuje, nás však přerostli. Stále častěji jsme se hádali a za cokoli jsme se navzájem obviňovali.
Když měl náš syn čtyři roky, můj manžel si řekl, že je už samostatný a že ho už nepotřebuje tak jako na začátku. Myslím si, že se začal cítit nepotřebný. Prý muži prožívají podobnou krizi, když dítě dovrší přibližně takový věk.
Tehdy zcela nečekaně vstoupila do našeho života jiná žena. Bydlela v našem paneláku, byla od nás o deset let mladší, žila ve volném svazku se svým partnerem a neměli děti.
Můj manžel se úplně změnil.
Řekl, že náš synek ho už unavuje,
že ho nebaví stále sedět doma
a že potřebuje pro sebe více prostoru.
Jeho chování mě znepokojilo
o to víc, že řekl,
že se od nás odstěhuje.
Tvrdil, že už dávno si nerozumíme
a že nevidí smysl pokračovat
v takovém společném životě.
Když jsem se ho přímo zeptala, zda se setkává se zmíněnou ženou, odvětil mi, že ji považuje za nejlepšího kamaráda a že se mu s ní velmi dobře povídá. Kromě toho se prý zajímá o totéž, co on, a "mají stejnou vlnovou délku". Řekl, že této známosti se nevzdá. Tato žena je prý jeho nejlepší kamarád, protože má mnoho "mužských vlastností".
Dlouho se snažil přesvědčit mě a hlavně sebe, že je to pouze jeho kamarádka. Začal mě lhát, za mým zády s ní telefonoval, chodili si spolu zakouřit, ba chodívali spolu na procházky, na které brali i našeho synka, kterého manžel zatáhl do lži (řekl mu, že je to jejich tajemství)
Zpočátku, když ještě
chodil s námi do kostela,
ho na mši svaté
vždy bolela hlava
a nemohl se soustředit.
Velmi mě to znepokojilo.
Postupem času přestal zcela chodit do kostela
a začal se rouhat Bohu.
Byla jsem zoufalá a nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem vnitřně rozbitá, můj svět se rozsypal a vytratil se z něj pocit bezpečí. Tehdy jsem se setkala se svým bratrem, který mi řekl o
účinné novéně z Pompejí. Rozhodla jsem se ji modlit za záchranu našeho manželství.
Perspektiva, že se mám 54 dní modlit všechny části růžence, mě trochu vyděsila. Obávala jsem se, jestli to zvládnu, protože i jeden desátek byl pro mě dost.
Navzdory všemu jsem se odhodlala předat náš problém Panně Marii. Spolu se mnou se modlili i můj bratr, sestra, matka a náš svatební svědek.
Věděla jsem, že pokud Bůh nezasáhne,
ďábel rozbije naše manželství
skrze tuto ženu
a hřích cizoložství.
Období, kdy jsem se modlila novénu, bylo velmi obtížné, vládli mezi námi napjaté vztahy a negativní emoce. Později jsem pochopila, že šlo o působení zlého ducha, který mě chtěl za každou cenu znechutit.
Hledala jsem odpověď na otázku, co se děje s mým manželem. Ve snu jsem dostala odpověď, že ho pokouší zlý duch. Byl to velmi reálný a děsivý sen, na který jsem se uprostřed noci probudila celá vylekaná a zpocená.
Přemýšlela jsem, jak jsme otevřeli dveře zlému, a vzpomněla jsem si, že jsem navštívila kamarádku, u které se
na haloween konal karneval. Byla jsem věřící, a proto jsem se bránila a otevřeně jsem řekla, že tento pohanský svátek neuznávám. Ale když jsem přišla ke kamarádce, čekal mě už připravený kostým, a protože jsem neměla jiný a nechtěla jsem se s nimi hádat, oblékla jsem si ten, který mi dali.
Byly to červené šaty, ocas a rohy.
Vůbec jsem si neuvědomovala,
co dělám a jaké následky to může mít
v mém životě ...
Navíc jsem svou čertovskou fotku
poslala manželovi jako SMS.
Po návratu domů mě nevítal
už můj žehnající manžel,
ale zcela cizí člověk,
v jehož očích bylo něco,
čeho jsem se lekla.
Nedokážu to popsat,
ale bylo to hrozné.
Přečetla jsem si různé články exorcistů, a proto vím, že s ďáblem si nesmíme zahrávat. Tak jako
existuje Bůh, existuje i ďábel, který bojuje o naši duši a čeká na chvíli, kdy nejsme duchovně bdělí. Rozmanitými způsoby se mě snažil znechutit a odradit od růžence.
Jeho projevy v chování mého manžela byly natolik silné, že jsem nepoznávala člověka, za kterého jsem byla šest let vdaná. Choval se vůči mně chladně, ba až krutě, jako docela cizí člověk. Hádal se se mnou, nadával mi, tvrdil, že jsem psychicky nemocná, že si vymýšlím, že jsem chorobně žárlivá a že mu nedůvěřuji. Byl přesvědčen, že omezuji jeho svobodu.
Jeho oči, které jsou zrcadlem duše, se změnily a vyvolávaly ve mně hrůzu - bylo v nich pohrdání a nenávist vůči mně.
Často jsem plakala
a ztrácela naději,
ale i přesto
jsem pokračovala v modlitbě.
Modlila jsem se dokonce i tehdy, když jsme se hádali, když jsem se na něj zlobila a pociťovala jsem doslova nenávist. V modlitbě a důvěře mě podporoval můj bratr. Bez jeho povzbuzení bych to nedokázala.
Panna Maria mě nasměrovala na křesťanské internetové stránky, odkud jsem se dozvěděla, že i já dělám přesně to, co chce ďábel, který působí skrze mého manžela, se kterým si dělá, co chce. Nechávala jsem se vyprovokovat a stále jsem se s manželem hádala. Nenáviděla jsem ho i zmíněnou ženu za to, jak mi ublížili.
Zdálo se mi, že nemají svědomí, protože neprojevili ani nejmenší lítost. Při pohledu na mé slzy se mi manžel pohrdlivě vysmíval: "
Už zas pláčeš? Jsi tak slabá."
Třikrát jsem se sbalila a chtěla jsem odejít i se synem, ale Panna Maria nade mnou bděla a nedovolila mi to. Navzdory všem těmto obtížím jsem pokračovala v novéně.
Když jsem si přečetla svědectví jiných lidí, dozvěděla jsem se, že
podmínkou vyslyšení modlitby je odpustit člověku, který nám ublížil. Musíme totiž pochopit, že tento člověk je momentálně nemocný, protože jeho myšlenky a skutky ovládá zlo. Tehdy jsem změnila své chování vůči manželovi a
poprvé jsem začala skutečně důvěřovat Bohu a odevzdala jsem se do jeho vůle.
Začala jsem chodit každý den na mši svatou a přijímat Eucharistii a když mě znovu ovládl hněv, šla jsem hned ke zpovědi. Vyzpovídala jsem se z toho, co jsem udělala na haloween.
Věděla jsem, že
Bůh bude moci zachránit naše manželství
pouze tehdy,
když mu budu zcela důvěřovat
a nepřestanu plnit jeho vůli.
Na přímluvu Panny Marie se stalo, že partner této ženy dostal práci jinde, a tak se museli z našeho města odstěhovat.
Při konci novény mě naplnil pokoj, důvěra a úplná odevzdanost Panně Marii. Poprosila jsem našeho kněze o mši za osvobození mého manžela od vlivu zlého ducha. Novénu z Pompejí jsem měla skončit 10. února.
Asi 5. února jsem zjistila, že přesto, že tato žena odcestovala, můj manžel s ní nadále udržuje kontakt přes telefon, skype a že si dokonce vytvořil účet na facebooku. Řekl, že počítač patří i jemu a že ho může používat tak, jak chce. Dodal, že ještě neví, co udělá, jestli náhodou od nás neodejde.
Nevydržela jsem a řekla jsem mu, že už mám toho dost a že chci, aby se odstěhoval, protože nechci dál žít s takovým člověkem. On to však neudělal, ba dodal, že tu známost ukončí.
Slíbila jsem si, že novénu dokončím, ať se děje cokoliv, a Pán mi potom ukáže svou vůli, kterou přijmu.
Věděla jsem, že Ježíš a Panna Maria mě neopustí a pomohou mi překonat všechno. Pocítila jsem sílu a vnitřní klid.
***
Můj bratr, který mě přesvědčil, abych vytrvala a nevyhodila manžela z domu, se celou dobu za nás modlil. Panna Maria mi v těchto těžkých chvílích poslala dobré lidi, kteří mi duchovně pomáhali.
Po zakončení novény a po mši za manželovo osvobození, která se sloužila v Čenstochové 13. února 2014 (v ten den se četlo evangelium o tom, jak Ježíš osvobodil dceru Kanaánky, kterou trápil zlý duch),
se můj manžel stal opět tím, kým byl, když jsem se za něj provdala. Vrátil se taťka, kterého náš synek velmi miluje - pečlivý, milující muž.
Manželovy oči byly opět plné dobroty a péče a byl znovu něžný a laskavý. Začal s námi chodit do kostela a na Popeleční středu šel ke zpovědi. Navrhl, abychom šli na mši i v průběhu týdne.
Dodám pouze tolik,
že jsem se pomodlila i druhou novénu
za manželovu přeměnu
a že jsem zažila velké zázraky,
které mi vyprosila Panna Maria.
Jsem svědkem autentického obrácení mého manžela, který se se mnou každý den modlí růženec a kromě společné modlitby se modlí i cestou do práce, ba i v práci. Říká, že růženec mu přináší vnitřní pokoj, jaký nikdy předtím neměl. Předtím nesnášel ticho, stále musel mít zapnutý televizor, počítač nebo hlasitou hudbu. V jeho životě byl ustavičný chaos, který mu znemožňoval modlit se a na cokoliv se soustředit.
Teprve teď skutečně prožívá mši svatou, pozorně poslouchá čtení a homilii. Chodíme spolu na květnovou pobožnost, zůstáváme na mši svaté, přijímáme Eucharistii a snažíme se často přistupovat ke zpovědi.
Spolu jsme si prohlédli seriál biblických příběhů a manžel navrhl, abychom si koupili Bibli a společně ji četli. Večer se modlíme také s naším synkem a říkáme mu o Bohu a o Panně Marii. Rovněž ho učíme, že existuje i zlý duch. Vidím, že mému manželovi upřímně záleží na naší spáse, že chce, abychom jednou byli spolu v nebi.
Mnoho lidí nevěří
v existenci pekla a ďábla,
jakož ani v to,
že setrváváním v hříších
můžeme ztratit věčný život.
Takto zlý duch lže mnoha lidem
a vítězí v jejich životě.
My jsme zakusili pomoc Neposkvrněné Panny Marie,
a proto věříme,
že nejdůležitější v našem životě
je dosáhnout věčnou spásu,
ke které vede cesta důvěry
vůči Ježíšovi a poslušnosti jeho vůli
. Existuje Bůh a nebe,
ale také existuje i ďábel a peklo.
Díky Panně Marii, Královně posvátného růžence z Pompejí, a její přímluvě u Syna se moje manželství zachránilo, já jsem se naučila důvěřovat Bohu a moje víra se prohloubila. Naučila jsem se odpouštět a modlit se za ty, kteří mi ubližují. Vím, že bez Boží Matky a bez Ježíše bych to nedokázala.
Modlím se za ženu, která chtěla zničit mou rodinu, aby začala žít v posvěcující milosti, aby ji Duch Svatý uzdravil a dal jí své dary, aby tak jednou dosáhla věčný život.
Růženec, který jsem používala a nadále používám při modlitbě, mi daroval manžel, když jsme se seznámili. Vzala jsem si ho do Vatikánu, kde jsem ho položila na hrob Jana Pavla II., kterého jsem tehdy prosila, abychom jednou byli manželé. A byla jsem vyslyšena.
***
Chtěla bych zdůraznit, že
nikdy nesmíme ztrácet naději. Důvěřujme Panně Marii a jejímu synovi Ježíši Kristu, protože jim nic není nemožné! Rovněž nesmíme brát na lehkou váhu existenci a působení ďábla v našem životě. Poslouchejme to, co nás učí Církev, a buďme bdělí!
"
Na něj vložte všechny své starosti, neboť on se o vás stará. Buďte střízliví a bděte! Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by sežral. Vzepřete se mu, pevní ve víře, a vězte, že stejné utrpení doléhá na vaše bratry po celém světě.
A Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy; on sám vás po krátkém utrpení zdokonalí, posílí, utvrdí a upevní. Jemu buď vláda na věky věků. Amen"(1 Pt 5, 7 - 11).
Zdroj: Miłujcie się!
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 15. 7. 2018 naleznete
zde.
