Při debatě v jednom společenství došlo také na toto zajímavé téma. Co udělat s vlastní mrtvolou? Někteří upřednostňovali ekonomický pohled a doporučovali jako nejlevnější variantu nechat se spálit. Jiní zastávali tradiční křesťanský způsob pohřbívání do země. Zazněl i hlas jedné dobré sestry, že už má vše jasně naplánováno.
Až prý umře, nechá se spálit, a pak prý se nechá rozházet do jedné řeky, kde strávila pěkné chvíle...
A jaké je správné řešení?
1. Každý má svobodu zvolit způsob pohřbívání takový, jaký je mu vlastní.
2. Křesťané tradičně dávali a dávají přednost pohřbívání do země, protože se tělo rozpadne přirozenou cestou. Takto byli pohřbeni i praotcové i mnoho křesťanů.
3. V současné době je dovoleno, aby i křesťané se nechali spálit, za předpokladu, že:
"...jestliže taková volba nezpochybňuje víru ve vzkříšení z mrtvých."(KKC 2300)
..."pokud tato forma není zvolena jako znamení proti víře ve vzkříšení mrtvých."(YOUCAT, 394)
4. Hřbitovy se jinak také označují jako svaté pole, země posvátná svatá.
Každý hřbitov bývá na začátku požehnán a žehnání se většinou pravidelně obnovuje v dušičkovém týdnu - v Benedikcionálu na to existuje speciální obřad.
Křesťané vždy toužili po tom, aby byli pohřbeni do posvátné půdy hřbitova. Vzpomeňme, jak velkou pohanou bylo, když se sebevrazi dříve nesměli pohřbívat na hřbitovy, ale až za hřbitovní zeď.
5. Být pohřben na hřbitově má velkou výhodu: Vždyť na každý hřbitov přicházejí věřící a modlí se za zemřelé. Vyprošují pokoj duším zemřelých. Takto i ten, kdo sám nemá zbožné příbuzné má podíl z modliteb věřících za zesnulé odpočívajících na konkrétním hřbitově. Těžko čekat, že se někdo bude chodit modlit k řece za zemřelé.
6. Co si myslet o těch, kteří neuloží popel svých zesnulých na hřbitov?
Rozhodně nic špatného. Snad jen dosud nebyli poučeni ve smyslu předchozích řádků.
7. Přejme zesnulým pokoj a modleme se za ně.
Odpočinutí věčné dej zemřelým Pane,
a světlo věčné ať jim svítí ať odpočívají ve svatém pokoji.
