Kauza blahořečení katolického kněze Adolfa Kajpra, který byl uvězněn nacisty i komunisty, pokročila uzavřením počáteční diecézní fáze.
O. Adolf Kajpr byl jezuitský kněz a novinář uvězněný v koncentračním táboře v Dachau, protože vydával katolické časopisy kritizující nacisty.
Jedno vydání z roku 1939 zobrazovalo na své obálce Krista dobývajícího smrt představovanou symboly nacismu.
Pět let po osvobození z Dachau v roce 1945 byl Kajpr zatčen komunistickými úřady v Praze a odsouzen na 12 let gulagu za psaní "pobuřujících" článků. Kajpr strávil ve vězení více než polovinu ze svých 24 let ve službě kněze. Zemřel v roce 1959 v gulagu v Leopoldově na Slovensku. Diecézní fáze Kajprovy kauzy byla završena 4. ledna. Kardinál Dominik Duka při této příležitosti obětoval mši svatou v kostele svatého Ignáce v Praze.
"
Adolf Kajpr věděl, co znamená říkat pravdu," uvedl Duka v homilii.
Vojtěch Novotný, vicepostulátor Kajprovy kauzy, uvedl, že diecézní vyšetřovací spis zaslaný do Vatikánu obsahoval archivní dokumenty, osobní svědectví a spisy shromážděné na přezkoumání, jestli o. Kajpr zemřel jako mučedník.
Novotný napsal, že během studia Kajprova života pochopil, proč jsou křesťanští svatí malování se svatozáří: vyzařují totiž Krista a ostatní věřící přitahují jako noční motýli ke světlu. Citoval Kajprovy vlastní slova: "
Kéž bychom poznali, jak opojná a krásná je snaha sloužit Kristu a trávit tak čas s nenucenou přirozeností a úsměvem, doslova jako svíčka na oltáři."
Jako novinář a kněz se Kajpr zavázal myšlence, že "
evangelium by se mělo ohlašovat na stránkách novin," uvedl Novotný. "
Vědomě se ptal: 'Jak můžeme přinést celé nefalšované Kristovo poselství dnešním lidem a jak dosáhnout, aby nám porozuměli, a jak k nim promlouvat?'"
Životopis
Kajpr se narodil v roce 1902 v České republice. Jeho rodiče zemřeli jeden po druhém do roka, a tak ve věku čtyř let Kajpr osiřel. Jeho a jeho bratry vychovávala v katolické víře teta. Kvůli chudobě jeho rodiny byl Kajpr donucen odejít ze školy a pracovat jako ševcovský učeň již v chlapeckém věku. Po ukončení dvouleté vojenské služby v československé armádě ve věku kolem dvaceti let se přihlásil na pražskou střední školu jezuitskou. V roce 1928 se zapsal do jezuitského noviciátu a za kněze byl vysvěcen v roce 1935. Od roku 1937 působil ve farnosti svatého Ignáce v Praze a vyučoval filozofii na diecézní teologické škole. V letech 1937 až 1941 pracoval jako redaktor čtyř časopisů. Jeho katolické publikace upoutaly pozornost gestapa, které ho za své články opakovaně pomlouvalo, dokud nebyl v roce 1941 definitivně zatčen.
Kajpr trávil čas ve více nacistických koncentračních táborech - od Terezína až po Mauthausen a nakonec skončil v Dachau, kde zůstal až do osvobození v roce 1945.
Po návratu do Prahy obnovil vyučování a vydavatelství. Ve svých periodikách vystupoval proti ateistickému marxismu, za což ho komunistické úřady zatkly a obvinily z psaní "pobuřujících" článků. V roce 1950 byl uznán vinným z velezrady a odsouzen na 12 let v gulazích.
Podle jeho vicepostulátora Kajprovi spoluvězni později vypověděli, že kněz věnoval svůj čas ve vězení službě v utajení, kdy vzdělával vězně ve filozofii a literatuře.
Zemřel ve vězeňské nemocnici 17. září 1959 poté, co utrpěl dva infarkty. Svědek uvedl, že když umíral, bavil se vtipem.
Generální představitel jezuitů odsouhlasil otevření Kajprovy kauzy blahořečení v roce 2017. Diecézní fáze procesu se oficiálně začala v září 2019 poté, co kardinál Duka získal souhlas od slovenské arcidiecéze, kde Kajpr zemřel.
"
Kajpr dráždil vyznavače ateistického a agnostického humanismu službou Slova," uvedl Novotný.
"
Nacisté a komunisté se ho pokusili dlouhým vězením odstranit. Zemřel ve vězení na následky tohoto mučení. Jeho oslabené srdce se zlomilo, když se uprostřed pronásledování smál plný radosti. Je to mučedník, který zemřel se smíchem na rtech."
Zdroj: CNA
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 12. 1. 2021 naleznete
zde.
