Biskup Strickland: Sexuální aktivita mimo manželství je vždy těžko hříšná

Biskup Joseph Strickland z Tyleru v Texasu vydal 3. října 2023, nový pastýřský list. Níže uvádíme jeho plné znění.





Moji drazí synové a dcery v Kristu!

Když pokračujeme v přehodnocování důležitých pravd naší katolické víry, píšu vám dnes, abych se věnoval páté pravdě z mého pastýřského listu ze dne 22. srpna 2023: „Sexuální aktivita mimo manželství je vždy těžko hříšná a nemůže být schvalována, požehnávána ani považována za přípustnou žádnou autoritou v Církvi.”

Lidská sexualita je krásný dar od Boha a je vetkána do podstaty každého muže a každé ženy. Každý člověk je stvořen k Božímu obrazu a všichni lidé - ženatí i svobodní - jsou povoláni k čistotě a k tomu, aby žili podle Božího plánu pro svůj život.
„Čistá osoba uchovává všechny síly života a lásky, které jsou v ní, nedotčené. Taková integrita zabezpečuje jednotu osoby; vzpírá se každému chování, které by ji zraňovalo. Nepřipouští ani dvojí život, ani dvojsmyslnou řeč.” (KKC 2338).
Boží plán pro naši sexuální přirozenost je takový - abychom se zdrželi sexu před manželstvím a abychom byli věrni svému partnerovi v manželství; nebo pokud jsme svobodní, abychom žili v celibátu (neúčastnili se sexuálních vztahů). Toto je Boží plán pro nás, protože nás velmi miluje a chce pro nás to nejlepší a dal nám úžasnou moc, abychom se spolu s ním podíleli na plození nového života. Je to obrovský dar, který s sebou nese i obrovskou zodpovědnost. Pokud se tento dar zneužije, může vést k velkému zármutku a lidskému utrpení. Naopak, pokud se tento dar správně využívá, vede k mnoha radostem a k silným a zdravým rodinám, které budují společnost a přinášejí slávu Bohu.

Křesťanské manželství je svátost, ve které Bůh vylévá na manželský pár svou milost, aby mohli spolu růst tak hluboko, že se tito dva spojí jako nové, jediné stvoření. „Na začátku při stvoření však (Bůh) 'učinil (lidi) jako muže a ženu'. 'Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.' Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!.” (Mk 10, 6-9).
Manžel a manželka jsou povoláni ke vzájemnému svazku, otevřenému pro dar nového života. Tak jako už nejsou dva, ale jedno tělo – když se muž a žena spojí v manželském objetí, mají potenciál zplodit nový život, ve kterém se oba doslova stali jedním tělem ve svém potomstvu.
"Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji!(Gn 1, 28).
Dar lidské sexuality se má prožívat v manželském svazku, i když pár není schopen zplodit děti. Papež svatý Jan Pavel II. na adresu párů bez dětí uvedl: „Nejste méně milováni Bohem; vaše vzájemná láska je úplná a plodná, když je otevřená pro jiné, pro potřeby apoštolátu, pro potřeby chudých, pro potřeby sirotků, pro potřeby světa.” (Svatý Jan Pavel II., homilie; 13. února 1982).



Tuto základní pravdu morálky – že lidská sexualita je uspořádána směrem k celoživotnímu, vzájemně se vylučujícímu spojení otevřenému daru nového života – musí být znovuobjevena v zájmu lidstva. Takzvaná sexuální revoluce, která rozkvetla v 60tých letech, zachvátila lidskou společnost zničujícím způsobem. Mnozí obviňují Katolickou církev, že se příliš soustředí na sexuální morálku, ale podíváme-li se na naši současnou zemi, zdá se zřejmé, že my, pastýři, jsme se dostatečně nesoustředili na tuto vážně důležitou otázku. Místo toho, abychom měli pochopení pro důležitost čistého života, zdá se, že lidstvo je v souvislosti se sexuální aktivitou zachváceno mentalitou „anything goes“. Mimo to se zdá, že místo toho, aby se pozornost soustředila na stvořitelský plán Boha pro život prostřednictvím muže a ženy v oddaném a svátostném manželství otevřeném dětem, se často soustředí jen na sexuální potěšení, i když se zcela odchyluje od Božího plánu a i když narušuje důstojnost lidské osoby.

Toto pokřivené chápání naší sexuální přirozenosti - takové, ve kterém se lidské vztahy chápou na transakční úrovni s takzvanou "hook-up" kulturou, rozšířenými a lehkými rozvody, snadnou dostupností antikoncepce a potratů a deviantními sexuálními praktikami - se snaží zredukovat vztahy na to, co může jeden člověk vzít druhému, čímž se znevažuje důstojnost a posvátnost lidské osoby a jeho účastníci se cítí prázdní a nenaplnění. O sexuálních hříších se diskutuje a slaví se, dokonce i na sociálních sítích, tak nenuceně, jako kdyby se diskutovalo o počasí.

Jedním z nezbytných prvků obnovy zdravého chápání lidské sexuality je opětovné pochopení skutečnosti, že naše sexuální přirozenost je krásný dar od Boha. Skutečnost, že nás Bůh stvořil jako muže a ženu a ustanovil komplementaritu mezi pohlavími, je skutečně jedním z nejhlubších Božích požehnání. Papež sv. Jan Pavel II. to nádherně vysvětlil ve svém učení nazvaném Teologie těla: Lidská Láska v Božském plánu. Toto učení je úvahou o tomto hlubokém daru a o tom, že lidské bytosti, které jsou stvořeny k Božímu obrazu, jsou stvořeny pro sebedarující lásku, nikoli pro sebezískání lásky. Jan Pavel II. v apoštolském dopise vysvětlil, že muž a žena existují nejen „vedle sebe“ nebo „spolu“, ale existují i vzájemně „jeden pro druhého“ (Mulieris Dignitatem, odst. 7).



Katechismus katolické církve uvádí: „Důvěrné společenství života a manželské lásky … Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi … Sám Bůh je původcem manželství.“ Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Manželství není čistě lidské zřízení, přes všechny změny, kterými prošlo během staletí, v různých kulturách, sociálních strukturách a v duchovních postojích. Tyto rozmanitosti nesmějí dát zapomenout na společné a trvalé rysy. I když důstojnost této instituce nevysvítá všude se stejnou jasností, existuje ve všech kulturách určitý smysl pro velikost manželského spojení, protože „šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti těsně souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství“. (KKC 1603)

Musíme také získat zpět koncept smlouvy, který je tak rozšířený ve Starém i Novém zákoně. Jednoduše řečeno, smlouva je výměna osob – „já jsem tvůj a ty jsi můj“ – a je důležitou součástí vytváření rodinné jednotky. V manželství se muž a žena zcela odevzdávají druhému a jsou otevření zrodu nového života. Potěšení je součástí sexuálních vztahů, ale není jedinou složkou; Sexuální vztahy, jak byly Bohem navrženy a zamýšleny, také zahrnují otevřenost novému životu a celoživotní, nerozbitné pouto mezi mužem a ženou.

Pokud pár, bez ohledu na to, kdo je, vstoupí do sexuálního vztahu, aniž by chtěl, aby byl tento vztah věrný, výlučný a otevřený novému životu (což je to, co má svátost manželství podporovat), pak se zapojují pouze v napodobování pravé lásky, která je těžce hříšná a která se nakonec odchyluje od štěstí, radosti a naplnění, které Bůh pro své děti skutečně touží.

Když se v 60. letech 20. století začala takzvaná sexuální revoluce, která směřovala k tomu, aby se sexuální projevy již neomezovaly jen na manželství, mnozí ji vítali jako bránu k neomezené svobodě, ale to, jak tato svoboda ve skutečnosti vypadala, byli epidemie pohlavně přenosných chorob, desítky milionů potratů, rozmach pornografie, nárůst znásilnění a zneužívání dětí a ničivé účinky na rodinu a manželství. A přesto stále posloucháme volání – že to, co lidské bytosti opravdu potřebují, je více svobody.

Odhaduje se, že v současnosti více než 40 procent všech párů v USA žije spolu bez manželství, na rozdíl od manželství. Jsme si jisti, že jsme „udělali pokrok“, protože jsme nyní tak „svobodní“, avšak většina lidí nesprávně chápe skutečnou podstatu svobody. Jak jednou výstižně řekl svatý Jan Pavel II: „Svoboda nespočívá v tom, že děláme, co se nám líbí, ale v tom, že máme právo dělat to, co bychom měli.““ Jak se naše společnost vzdaluje od pravdy a od Božího "plánu pro rodiny, nutně zničíme samotné základy společnosti, ve které žijeme. Mnozí nevidí, že pokud společnost, která je postavena na Boží pravdě, zanikne, spolu s ní zaniknou i individuální svobody. Zničení manželství a rodiny vede ke smrti společnosti, a co je ještě závažnější, ke ztrátě mnoha duší, které se podílejí na tomto sebedestrukčním procesu, proto blahoslavená Matka, Panna Maria Fatimská, varovala ctihodnou sestru Lucii dos Santos, že "rozhodující boj mezi Kristovým královstvím a Satanem se bude odehrávat o manželství a rodinu."



Když mluvíme o mimořádné důležitosti manželství a rodiny, chtěl bych, abychom obrátili pozornost i na nejtragičtější ovoce sexuální revoluce – potraty – těžký hřích vraždy našich dětí. Interrupce je ukončení těhotenství odstraněním nebo vypuzením embrya nebo plodu (živého dítěte) z dělohy, což má za následek smrt dítěte.
Katechismus Katolické církve uvádí: „Lidský život musí být absolutně respektován a chráněn již od okamžiku početí. Již od první chvíle její existence musí být lidské bytosti přiznána práva osoby, mezi nimiž je nezcizitelné právo každé nevinné bytosti na život. „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského lůna, posvětil jsem tě“ (Jer 1,5). „Má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu, spřádán v hlubinách země“" (Ž 139,15)." (KKC 2270). A přece se mnozí dožadují „svobody“, aby mohli potratit své dítě.



Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) se na světě každoročně provede neuvěřitelných 73 milionů umělých potratů. To odpovídá přibližně 200 000 potratům denně po celém světě. Institut Guttmacher uvádí, že jen v USA bylo v roce 2020 provedeno 930 160 potratů, což představuje více než 2 500 potratů denně. To je téměř milion amerických dětí, které jsou každoročně zabíjeny v děloze ještě předtím, než se mohou poprvé nadechnout. Nemůže existovat větší nebo tragičtější příklad úplného rozpadu manželství a rodin, jako je tento, a proto jsou potraty prvořadým problémem, kterému dnes Církev čelí.

Poté, co se v polovině 60. let objevily antikoncepční pilulky, skupiny na podporu antikoncepce, jako například Planned Parenthood aj., tvrdily, že dojde k poklesu počtu potratů, protože ženy se nyní mohou věnovat sexuální aktivitě s výrazně sníženou pravděpodobností otěhotnění. Namísto toho se v současnosti pevně prokázala souvislost mezi vyšším používáním antikoncepce a nárůstem počtu interrupcí. V roce 1981 obhájce potratů dr. Christopher Tietze napsal: „Vysokou korelaci mezi zkušenostmi s potraty a zkušenostmi s antikoncepcí lze očekávat v populacích, kterým je k dispozici antikoncepce i interrupce … Ženy, které praktikovaly antikoncepci, měly větší pravděpodobnost potratu než ty, které nepraktikovaly antikoncepci a ženy, které podstoupily potrat, častěji užívaly antikoncepci než ženy, které v minulosti potratily.“
(Dr. Christopher Tietze: "Potraty a antikoncepce." Potraty: čtení a výzkum. Butterworth & Company, Toronto, Kanada 1981, strany 54 až 60.)
Závěr, který se nyní ukázal na základě desetiletí dat, je, že použití antikoncepce podporuje větší sexuální aktivitu mimo manželství, a když antikoncepce selže, ženy se jako lék obracejí k interrupci.

Na Národní modlitební snídani ve Washingtonu 5. února 1994 sv. Terezie z Kalkaty prorocky prohlásila: "Jakmile je živá láska zničena antikoncepcí, snadno následuje potrat... A potrat, který často vyplývá z antikoncepce, přivádí lidi k duchovní chudobě, a to je nejhorší chudoba a nejtížeji se překonává."





Když se blíží začátek synody o synodalitě, je důležité, abychom si uvědomili a přijali hlubokou posvátnost manželského svazku mezi mužem a ženou a pravdu, že sexuální aktivita mimo manželství je vždy těžko hříšná a nemůže být schvalována, požehnaná nebo považována za přípustnou žádnou autoritou uvnitř Církve. Bůh nás vyzývá, abychom pevně stáli a odmítali jakoukoli cestu, která se odchyluje od jeho pravdy, proto se chraňme před každým, kdo by se pokoušel schvalovat, požehnávat nebo podporovat takovou činnost, protože by to bylo v rozporu s Kristem, jeho Církví a posvátnému depozitu víry. Musíme pamatovat na to, že Boží pravda se nikdy nemůže změnit a ani Bůh, ani Církev nemohou spolupracovat s hříchem nebo ho požehnávat.

Na závěr je třeba říct, že jako společnost jsme se až příliš dobře seznámili s dlouhým seznamem sexuálních hříchů včetně smilstva, cizoložství, antikoncepce, sodomie, masturbace, pornografie a mnoha dalších forem necudnosti, které jsou dnes tak rozšířené. Výzva k sexuální kontinuitě je pro mnohé bojem a určitě je v rozporu s proudem naší současné kultury, která si libuje v cudnosti. Církev nás však upozorňuje na pravdu, že lidská sexualita je krásný dar od Boha, který nás má přiblížit k němu, když se zavážeme žít svatým a čistým životem. Měli bychom se dívat na příklady svatých, ženatých i svobodných, kteří žili svatým a čistým životem, abychom viděli, že nejenže je možné žít život v souladu s Božím plánem pro čistotu, ale je to nezbytné, abychom našli skutečnou radost, která přichází s naplněním Božího povolání pro náš život.

Měli bychom také vidět, že devastace a hrozná duchovní bída, kterou vidíme ve společnosti v důsledku opuštění Jeho pravdy, je v ostrém kontrastu s hlubokou krásou Božího plánu pro nás, kdybychom přijali Jeho božskou vůli týkající se naší autentické lidské sexuální identity.
Musíme otevřít svá srdce a mysl Kristovu poselství - že cesta ke spáse je úzká a cesta do záhuby je široká. „Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!” (Mt 7:13-14).
Kristus nám ukazuje, jak se úplně vzdát sebe sama pro milovaného – zemřít sobě samému, obětovat se – jak to udělal na kříži za svou nevěstu, Církev. Když my nebo naši milovaní zabloudíme do žádostivosti a hříchu, nikdy bychom neměli zoufat, ale naopak, vrhnout se k milosrdným nohám Všemohoucího Boha. Vždy mějme na paměti, že Boží milosrdenství je vždy přítomno, jen když se budeme kát a hledat jeho odpuštění.

Ať vás Všemohoucí Bůh požehná a ať se těšíme z tajemství a Božího daru naší sexuální přirozenosti, když se snažíme v pokoře přizpůsobit Božímu plánu lásky pro náše životy.


Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/news/bishop-strickland-sexual-activity-outside-of-marriage-is-always-gravely-sinful/, 3. října 2023

Převzato z www.lifenews.sk/, článek naleznete zde.